Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Problém s jídlem v dospělosti, blok
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.4.15 21:49
Resila bych to s lekarem. Treba jde o nejakou potravinovou alergii ci mnohonasobnou intoleranci a telo se samo aktivne vyhyba rizikovym potravinam.
Nebo muze byt problem psychicky.
Nicmene dovolena se da resit apartmanem s kuchynkou, kde si muzes varit jako doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.15 21:54
Máš strach jíst? Když jíš, máš pocit, že se na Tebe všichni dívají? Jídlo nejde polknout, jakoby se zadrhne v krku, máš pocit, že se udusíš?
To je otázek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.15 21:58
@Bibi239 - Osobně bych řekla, že jde spíš o psychiku. O můj blok, že se bojím jíst z důvodu, že mi bude špatně a tím jak na to myslím, si to i sama jsem schopná přivolat. Ale jak to řešit, už netuším. Třeba teď máme jet s přítelem na pár dní pryč, a já se cukám jenom kvůli tomuhle. Sama na sebe jsem naštvaná a opravdu si připadám jako blbec 
Nevím, zda to řešit s nějakým psychologem, psychiatrem, jestli se s tím dá něco vůbec dělat.. Je to hrozný.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.15 22:01
@bmimino - strach jíst ano. že se na mě dívají ani nevím, jestli mi samo o sobě vadí - asi ano, protože ve společnosti více lidí bych to asi moc nedávala. V restauraci jsem schopná si dát maximálně řízek a tím končím, a i tak s tím mám občas problém - blok, že mi bude špatně a já jsem někde pryč a nemůžu být doma, kdyby náhodou. Vím, že tam kde jsem, musím zůstat a to mi k tomu moc nepřidává. Fakt psycho 
A jídlo nejde polknout z důvodu, že jakmile si dám o sousto navíc, budu ho cítit celý večer. Tyhle problémy se mi doma vyhýbají, tam problém nemám. problém mám, když jsem pryč
- Citovat
- Upravit
17.4.15 22:02
Pokud doma muzes jist a nic ti neni, tak je to fakt psychika a zajdi za psychologem, sama to nezlomis, kdyz uz to trva tak dlouho beze zmeny.
urcite to neni neresitelne a je zbytecne se pripravovat o zazitky, cestovani a dovolene kvuli jidlu.
Příspěvek upraven 17.04.15 v 22:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.15 22:02
Nemáš důvod být naštvaná, pokud je to jak popisuješ, mohlo by se jednat o sociální fobii.
Zbytečně se trápíš, vyhledej lékaře, psychiatra. Není to žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.15 22:03
Je to v hlavě a nikdo jiný, než odborný psychiatr, tě z toho nedostane..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.15 22:06
Tak jak vše popisuješ, jedná se o sociální fobii, snad i mentální anorexie,
moc se trápíš, musíš být vyčerpaná. Vyhledej lékaře, nemá smysl se neustále kontrolovat a stresovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.15 22:09
@Ali-Ali, @bmimino, @pannda - V tom se asi shodneme, i já myslím, že je to v psychice. Zkrátka blok, že mi bude zle a jsem schopna si to sama přivolat.. Co se týče odborné pomoci - psycholog nebo psychiatr? Netuším, jaký je v tom rozdíl, nikdy jsem se tím nezabývala. A není potřeba doporučení obvodního lékaře? Raději bych se asi obešla bez toho.. Už takhle se z toho cítím mizerně, a raději bych zůstala u anonymity co nejvíc. Zkrátka se dost stydím a pro mě samotnou je dost těžké to zkousnout.. Každopádně jste zlaté a asi by opravdu chtělo s tím něco dělat a říct si o pomoc.. Konkrétně třeba u toho cestování mě to moc štve..
- Citovat
- Upravit
17.4.15 22:09
A nemáš nějakou poruchu zažívání? Crohnovu nemoc nebo tak něco? pořád zmiňuješ ten strach, že tě bude bolet žaludek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.15 22:12
@bmimino - anorexie bych neřekla - nemám problém s jídlem doma - spíš z důvodu, že vím, že když mi bude špatně tak jsem doma a sama a v pohodě. Jinak toho jím hodně a často a ráda. Ovšem nejsem schopná jíst jinde a od jiných lidí. Dá se to dost dobře do chvíle, dokud bych neměla někam odjet. A pak nejedu jen kvůli tomuhle. Jsem zvyklá jíst co znám a do jiného se mi nechce. člověk by řekl, že jako dospělý se s tím vyrovná líp a nějak to zvládne, ale ono jaksi.. se nic nemění..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.15 22:14
@bubulina - o ničem takovém nevím. I jakou malou mě poslali do špitálu kvůli váze a výšce, nicméně na nic nepřišli, krom toho, že odmítám jídlo. Jakmile byly návštěvy, tak jsem zhtla co rodiče přivezli ani jsem nemrkla. Ani tam se mnou nic neudělali. Jinak malou výšku máme v rodině a nízkou váhu taktéž. Moje teta měla 40kg když rodila, a já mám teď 48kg a to jsem přibrala 
Ten strach si myslím je odmalička, kdy jsem s tím měla problémy a spíš myslím, že je to v psychice, že se to bude opakovat. Ale je to jen můj laický názor, když se snažím přijít na to, co za tím vězí..
- Citovat
- Upravit
17.4.15 22:15
Nemáš se za co stydět, jen se trápíš.
Psycholg - s tím si jen povídáš, hledáte řešení, ale nenapíše Ti žádné léky. Stále tam chodíš a hledá se příčina.
Psychiatr- také naslouchá, hledá příčinu, napíše léky, antidepresiva, nebo něco na zklidnění.
Ničeho se neboj, má to mnoho lidí. Tak hlavu vzhůru, pokud budeš chtít, bude zas dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.15 22:19
@bmimino - já bych ráda v zoufalství už jsem i koukala na regresní terapii Jinak jak říkám, s psychikou nebo trápením ohledně jídla zas takovej problém nemám. Śtve mě to ve chvíli, kdy bych ráda zmizla z domu a na tejden odjela a tohle mě brzdí.
V tomto konkrétním případě - je lepší psycholog nebo psychiatr? Případně je tam nutné to doporučení od obvodního lékaře nebo není?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím všechny maminy na emimču - nejprve bych asi ráda podotkla, že bych si spíš jen ráda popovídala o problému, který mě tíží a se kterým si nevím rady, protože pomoct asi není jak. Raději píšu anonymně, dost za se za to stydím a je mi to fakt trapné - ale odmalička prostě nejsem schopná jíst jako normální lidé. Pamatuju si, že když jsem byla ve školce, tak jsem z podávaného obědu nepozřela vůbec nic. Mohli mě prosit, mlátit, nic nepomohlo - co nebylo od mámy jsem zkrátka nechtěla. Nejsem si úplně jistá, jestli by pomohlo, kdyby se tenkrát rodiče více snažili, nutili mě a snažili se mojí vybíravosti nějak zamezit. Netuším. Co si z dětství ještě vybavuju bylo to, že mi dost často bylo špatně od žaludku - většinou večer a někdy celou noc, dokud jsem neusla nebo jídlo nešlo ven. Ted jsem dospělá, a nevím si rady už od dospívání. Dost mě to ničí a netuším jak si pomoct. Je pravdou, že spoustu věcí jsem se postupem času jíst naučila, i tak je toho žalostně málo. S tím se ale žít dá. Větší problém mi ale dělá to, že nejsem schopná odjet někam na týden z domova, dát si nabízený oběd například v hotelu, zkrátka jíst normálně. Vím, že cokoliv by mi nechutnalo bych nebyla schopná pozřít, a i to co mi chutná bych jedla poskrovnu ze strachu, že by mi mohlo být v noci špatně. Asi pozůstatek z dětství. Vím, že mi jídlo nic neudělá, ale jakmile nejsem doma, tak se i bojím jíst.. Po tolika letech nevím co s tím. Z těchto důvodů nejsem ani schopná jet na normální dovolenou - kvůli jídlu, jak směšné. Jen mě napadlo se podělit a třeba mi bude líp a třeba někdo přijde se spásným nápadem, který by alespon maličko mohl pomoci. Opravdu si připadám dost hloupě, jako tříleté dítě, co odmítá něco jíst..Ale tam se s tím možná dá ještě pracovat. Ale co s tím, když je člověk dospělý a má takovýto blok?