Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém s mámou, jak jí pomoci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.12.12 12:42
Popravdě, podle toho, co píšeš, je ona se stavem věcí v podstatě spokojená… jasně, v práci se jí moc nelíbí, ale měnit to nechce… prostě mi přijde, že i když si stěžuje, že je v podstatě spokojená… (možná jsem to špatně pochopila) takže pokud je to tak, za mě bych ji nechala, ať si dělá, co chce, je dospělá, snažila se na to zvyknout…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
14.12.12 12:59
Souhlasím s @janica252, nech jí žít si její život. až bude chtít něco změnit, tak to udělá. taky nesouhlasím jakým způsobem naši žijí, ale je to jejich život, stejně tak jak já si nenechám mluvit do toho mého, nemluvím do toho jejich…
souhlasit s ní nemusíš, jen jí respektuj. když si bude stěžovat, jen jí vyslechni a nech to být. ona si chce jen postěžovat. někdo takhle prostě žije. někdo se chce utápět, trpět atd. každého věc.
mám kamarádku co si takhle asi 8 let stěžuje na svého přítele, ze začátku jsem jí taky radila a kdesi cosi. teď vím, že to nemá smysl… jen ztráta mé energie na větrné mlýny.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.12 13:10
Já vím holky, že to tak je. A to je to, co já neumím, nechat jí žít si svůj život po svém. Vidím jak je to všechno špatně, bojím se, že jednou zase skončí u doktora..on jí tenkrát ten psychiatr řekl, že by měla docházet na pravidelná sezení, že je komplikovaný případ.. Ono tam je totiž ještě asi stovka dalších věcí, které se mi sem už nevešly.. Jsou tam letité spory s babičkou - její mámou.. Ona se motá v kruhu, vím, že by to chtěla vyřešit, nemyslím, že jí to vyhovuje. Ale jak ona říká, teď má jiné priority a nejdřív bude řešit to a pak zase to. Ale nevyřeší nikdy nic. Kdyby její život nezasahoval do života celé rodiny, tak to člověk nebude mít potřebu řešit, ale není to nějaká vzdálená teta, ale moje máma.. Ale je fakt, že by se mi ulevilo, kdybych jí nechala být a nevymýšlela pořád nějaký rady, který ona stejně nechce slyšet…
- Citovat
- Upravit
14.12.12 13:16
Ahoj, někdy se život trochu zamotá. Tvoje mamka si ho třeba taky představovala jinak. Ale je to její život, tak bych to nechala na ní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
14.12.12 13:30
@Anonymní píše:
Já vím holky, že to tak je. A to je to, co já neumím, nechat jí žít si svůj život po svém. Vidím jak je to všechno špatně, bojím se, že jednou zase skončí u doktora..on jí tenkrát ten psychiatr řekl, že by měla docházet na pravidelná sezení, že je komplikovaný případ.. Ono tam je totiž ještě asi stovka dalších věcí, které se mi sem už nevešly.. Jsou tam letité spory s babičkou - její mámou.. Ona se motá v kruhu, vím, že by to chtěla vyřešit, nemyslím, že jí to vyhovuje. Ale jak ona říká, teď má jiné priority a nejdřív bude řešit to a pak zase to. Ale nevyřeší nikdy nic. Kdyby její život nezasahoval do života celé rodiny, tak to člověk nebude mít potřebu řešit, ale není to nějaká vzdálená teta, ale moje máma.. Ale je fakt, že by se mi ulevilo, kdybych jí nechala být a nevymýšlela pořád nějaký rady, který ona stejně nechce slyšet…
ale tím, že se s ní budeš hádat, tak jí taky nepomůžeš… každej se musí prokousat svým životem sám. je to prostě určitá životní lekce. ona si prostě tenhle život má prožít takhle a musí pochopit podstatu ona sama. i když jí radíš, je k tvým radám hluchá. tak to nech být. neřeš její problémy, buď jen její dcera. nejsi její spasitel.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.12 13:37
@Verun83 jo to jsi napsala pěkně, musím se naučit to neřešit prostě..
- Citovat
- Upravit
Verun83
14.12.12 13:55
@Anonymní píše:
@Verun83 jo to jsi napsala pěkně, musím se naučit to neřešit prostě..
- Citovat
- Upravit
15.12.12 04:45
Tak jestli má takovou povahu, ty ji nezměníš. Můžeš vyslechnout, prohodit útěšné slůvko, dát radu - kterou se řídit nebude, a to je tak vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 23:12
Chtěla bych k tomu jenom napsat,
Že máš hodně pravdu, až na tu představu, že ženská před padesátkou najde snadno a rychle,,slušně placenou práci prodavačky" To je utopie, do malého obchodu se nedostane, dělají několika kolová výběrová řízení a potom platí 10000,–hrubýho a dřinu v hypermarketu v dvanáctihodinových šichtách s ukrajinskýma kolegama, no nevim, to jí asi nepřeješ, oni mnohdy už neberou ani tam, mají ty Ukrajince. Je to jenom jeden problém, ale jenom, že to s tou prací není jen tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem,
dlouho jsem přemýšlela, jestli s tím půjdu tady ven, ale už mě to tak žere, že to ze sebe musím dostat.
Mojí mámě je 48 let (mě je 29), měla mě hodně mladá. Hodně dlouho let jsem to považovala za výhodu, ale posledních pár let je to spíš problém a mnohem víc si rozumím s babičkou (její mámou, 69 let). Shrnu to, páč jinak by to bylo strašně dlouhý. Mrzí mě, že to musím takhle napsat, ale máma se chová jak kdyby jí bylo dvacet. Ne že by pařila atd. to vůbec ne. Má absolutní bordel v soukromém i pracovním životě, nemá žádné peníze, nemá jasno snad v ničem, žije téměř ze dne na den, nic neplánuje… Pravý opak mě samotné. Možná proto máme těžší komunikaci. Pracuje v kytkách jako prodavačka, její šéfové je stejně jako mě, dělá si z ní onuci a máma si to nechá líbit. Teď byla její kolegyně vyhozená pro nadbytečnost, máma se ani neprala za vyšší plat.. Pokaždé když se o tom bavíme, ona si stěžuje, jak je tam od rána do večera..říkám jí ať si najde něco jinýho, kde jí budou včas a lépe platit. Ale to je marný…řekne mi, že nic neumí, a že by musela jít stejně prodávat a ve kšeftech, že je to prý všude stejný… Já do toho nevidím, jsem kancelářská a dokud jsem nebyla na MD, tak jsem brala asi 3× víc než ona. Říká mi, že žiju v jiném světě, že v kanceláři to chodí jinak.. Ale já tomu nevěřím, že by nesehnala slušně placené místo prodavačky, kde nebude vykořisťovaná. Jenže ona se ani nesnaží.. To samé soukromý život. Teď se vrátila k příteli, s kterým byla asi dva roky. Odešla od něj když se zhroutila a skončila na psychiatrii, kam jsem jí objednala, když mi s brekem volala. Pes jejího teď už zase současného přítele jí pokousal, když měl epileptický záchvat. Z toho se nějak dostala, pes měl ale záchvaty pořád a máma panickej strach. Ovšem její přítel nechtěl o utracení psa ani slyšet. Do toho samozřejmě problémy v práci, nepěkné zvěsti ohledně jejího původního přítele (s kterým byla 13 let). No a jednoho dne se prostě sesypala. Volala mi, objednala jsem jí na psychiatrii, dostala nějaký prášky a spala u mě asi 3 dny. Tomu jejímu to asi došlo, takže nechal psa utratit. Máma přesto odešla, vrátila se k tomu, co s ním byla 13 let- trvalo jí to celé 2 měsíce! pak se opět vrátila k tomuhle příteli.
Doufám, že jsem to napsala srozumitelně! už se v tom nevyznám ani já sama. Jde mi o to, že ona ani nemá potřebu to nějak rodině vysvětlit, uvést na pravou míru apod. Jednu chvíli tvrdí, že vlastně nemá kam jít a proto, že se k němu vrátila (předtím bydlela na chalupě za Prahou), že nemá peníze a že z toho co jí platí v kytkách by nezaplatila ani nájem.. a že bůhví, že na jaře může být zase s někým jiným třeba.. A v druhou chvíli mi jen tak meziřečí řekne, že plánujou dovču na příští rok. My máme dítě, brácha s přítelkyní dvě děti. Zaplaťbůh ještě malé na to, abysme jim museli vysvětlovat, že babička střídá dědečky jako mladá holka a že ten dědeček, co se s ním babička rozešla se zase objevil a babička se s ním zase zázračně sešla! Možná vám to bude připadat divný, ale já jsem z toho fakt na palici. Neměla už by mít ženská v jejím věku tohle vyřešený? Nemá svůj byt, ani peníze, je defakto závislá na chlapovi, kterej dává přednost svýmu psovi před ní, má práci na prd, kde jí neplatí, nedovede plánovat ani týden dopředu, takže domluvit se s ní na hlídání je nemožný.. Ach jo, je tu prosímvás někdo v jejím věku, kdo by mi mohl pomoci pochopit jí? Já mám totiž pocit, že jí prostě nepochopím a pomoct jí taky nemůžu, vždycky když se snažím jí nějak poradit, pohádáme se… děkuju moc všem že jste dočetli až sem