problémy v manželství

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
13.3.16 21:36
@Bora-Bora píše:
Anonymní zakladatelko, nechci být vůbec zlá, ale jak můžeš s jistotou tvrdit, že nemá milenku? Už ten náhlý narcismus ten pocit ve mě vyvolal. Držím palce, at to překonáte :kytka:

Děkuji za podporu a odpověď.
Nic není 100%, ale nevím, kdy by za ní jezdil, je trvale s rodiči a do milenky by neinvestoval, to je zase moc opatrný na korunu.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 21:38
@Anonymní píše:
Ano, manželství se rozpadlo, ale tohle nebylo přímou příčinou (i když velkou). Podle mě to vydržet nejde, leda bys to musela nějak kompenzovat jinde.
L.

To je mi líto, že jste to neustáli, i když si myslím, že je Vám svým způsobem teď i líp, když v tom stále nežijete a neužíráte se.
Ať se daří Lucka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 21:40
@Bora-Bora píše:
Tak to je jedině dobře, že si jseš jistá, já to nemyslela zle, jen naštěstí ne z vlastní zkušenosti vím, jak to chodí :kytka:

Já to beru, nemyslím si vůbec, že to myslíte zle, děkuji za každý názor. Člověk si musí utřídit myšlenky, i když to někdy bolí a je to těžké. Mnohdy potřebuje otevřít oči od druhých, že může žít jinak a v klidu. L.

  • Citovat
  • Upravit
917
13.3.16 21:43
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
prosím Vás zkušené ženy o radu. Jsem už zoufalá a nevím, zda to jde zlepšit nebo se s tím smířit nebo odejít.
Jsem s manželem 14 let, 7 let manželé, 2 školkové děti. Oba pracujeme. Problém je v naší intimní oblasti, manžel mi už 16 měsíců nedá pusu na pusu, prostě žádný polibek. Přichází domů jak do hotelu, kde má všechen super servis. Za těch 16 měsíců jsme měli sex jen 8× a to jsme tam měli pauzu půl roku, letos sex jen 1×, sex vždy bez líbání, tak si připadám jak prostitutka, ty se také nelíbají. Milenku nemá, pracuje s rodiči v místě bydliště, na porno se nedívá. Prací se strašně a zbytečně stresuje, vydělává dost, práce má tak akorát. Ale pohltilo ho extrémní šetření, žádná dovolená, výlety, večeře, kino atd. Prostě jen šetřit a sedět na penězích. Doma komunikace jen o jeho práci a rodičích a penězích. S dětmi si nehraje a doma je jen v neděli, pondělí až sobota je celé dny u rodičů a buď dělá ve firmě nebo něco jim na domě. Domů chodí jen na jídlo a večer kolem 20 hod. vybrat si svůj servis, TV, PC a spát.
Co mě už ale hodně vadí, že večer, pokud mu nepopřeji dobrou noc, tak on nic neřekne, otočí se a chrní. Jsem z toho zoufalá, není s ním řeč, my prý problémy nemáme, on je nejlepší muž a táta na světě a pusu mi nemůže dát, protože má rýmu, potom je po rýmě, potom zase před rýmou a pořád dokola. Už mě to nebaví a nevím, jak dlouho to lze vydržet. Nehádáme se, ale komunikace nic moc, ani už na procházku nejde, zase má milion výmluv. Za svobodna jsme sportovali, výletovali, ale poslední 4 roky co máme PC, je to konec všeho.
Co v něm vidím a strašně mě znepokojuje je, že mám pocit, že je narcis, pořád čučí do zrcadla a má ty typické rysy, chválení, dokonalosti, sebestřednosti, sobeckosti atd. Jeho máti je na něm extrémně závislá, jak finančně, tak citově.
Vše trvá poslední 4 roky, dříve jsme se spolu smáli a byli šťastní, teď je to utrpení a nevím jak z toho ven.
Poradíte mi prosím Vás, zda se dá zvyknout na vztah bez intimity.
Děkuji a omlouvám se za dlouhý román. Lucka

Zkusila jsi s ním v klidu sednout a zeptat se ho na to přímo a říct mu, že je jasně vidět, že něco není správně? Jinak když se s tebou nebude chtít bavit, tak bych navrhla manželskou poradnu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.3.16 21:47
@Anonymní píše:
Bohužel, u nás je to jako přes kopírák. Co s těmi dnešními chlapy je. Dokud má pocit, že je vše v pořádku, pak to buď nemá řešení nebo to musíš vyřešit sama. Já nemám sílu, ale ale ubíjí mě to, frustruje, ničí :,(

To je mi líto, že je nás tolik. Slyšela jsem od spousty starších zkušených žen, že dnešní třicátníci jsou opravdu tragédi. Byla by jste si schopna najít jiného muže, kdyby Vám tento vztah skončil? Já mám totiž pocit, že kdyby toto skončilo, nechci chlapa po zbytek života. Tak jsem z té samoty a problémů zničená, že už bych raději byla na vše sama, než toto znovu řešit. Ze začátku je vše krásné a postupem času se vše mění. Kdyby jsme spolu nechodili 7 let, tak bych si řekla, že jsme se neznali, ale prožili jsme spolu mnoho krásného i bolestného, nikdy jsme se nehádali a tak to dopadlo :,(.
 Lucka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 21:53
@Anonymní píše:
To je mi líto, že je nás tolik. Slyšela jsem od spousty starších zkušených žen, že dnešní třicátníci jsou opravdu tragédi. Byla by jste si schopna najít jiného muže, kdyby Vám tento vztah skončil? Já mám totiž pocit, že kdyby toto skončilo, nechci chlapa po zbytek života. Tak jsem z té samoty a problémů zničená, že už bych raději byla na vše sama, než toto znovu řešit. Ze začátku je vše krásné a postupem času se vše mění. Kdyby jsme spolu nechodili 7 let, tak bych si řekla, že jsme se neznali, ale prožili jsme spolu mnoho krásného i bolestného, nikdy jsme se nehádali a tak to dopadlo :,(.
Lucka

Já si říkám, kdyby se někdo objevil, tak nevím, jak bych se zachovala. Ale taky vím, že bych se bála kvůli dětem, dneska je spousta divných lidí. Při mém štěstí bych si našla někoho podobného. Taky jsme spolu 14 let, 8 let manželé. Chci bojovat. Ale jak, když druhý ten problém nemá. Pořád si říkám, třeba se to zlepší, až děti povyrostou a budeme mít více času na sebe. Asi to tam vše bylo, jen člověk byl mladší, optimistický a já si pořád říkala, až až změní se to. Až až a změna nikde. Vždy máme období lepší a horší. Teď je to horší. :,(

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 22:00
@KiwiT píše:
Zkusila jsi s ním v klidu sednout a zeptat se ho na to přímo a říct mu, že je jasně vidět, že něco není správně? Jinak když se s tebou nebude chtít bavit, tak bych navrhla manželskou poradnu.

Děkuji za odpověď, je jak beran, my problémy nemáme, milujeme se a on je nejlepší. Poradnu navrhuji stále a pořád odmítá. Chci chodit i na přednášky o manželství, také odmítá, chci s tím pracovat, nedovedu si představit, že budeme žít takto další roky.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 22:02
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď, je jak beran, my problémy nemáme, milujeme se a on je nejlepší. Poradnu navrhuji stále a pořád odmítá. Chci chodit i na přednášky o manželství, také odmítá, chci s tím pracovat, nedovedu si představit, že budeme žít takto další roky.

Navrhovala jsem to samé, ale „MY“ nemáme problém. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
13.3.16 22:10
@Anonymní píše:
Já si říkám, kdyby se někdo objevil, tak nevím, jak bych se zachovala. Ale taky vím, že bych se bála kvůli dětem, dneska je spousta divných lidí. Při mém štěstí bych si našla někoho podobného. Taky jsme spolu 14 let, 8 let manželé. Chci bojovat. Ale jak, když druhý ten problém nemá. Pořád si říkám, třeba se to zlepší, až děti povyrostou a budeme mít více času na sebe. Asi to tam vše bylo, jen člověk byl mladší, optimistický a já si pořád říkala, až až změní se to. Až až a změna nikde. Vždy máme období lepší a horší. Teď je to horší. :,(

To je hrozné, jak to ale řešit? Nikam nechodím, nepiji, nekouřím, vydělávám peníze, děti naštěstí zdravé, doma vše udělám, nic po něm nechci a nechtěla jsem. Protivná jsem snad také nebývala, děti jako miminka byly úžasné spavé, neplakaly. Prostě ideální stav zdálo by se, ale jak je vidět není. Asi se budu muset přeškolit na semetriku, nevařit nic nedělat a pak se vzpamatuje, ale já to nedokážu.
Je to u Vás tak, že se už o záchranu ani nesnažíte? Já už nemám ani sílu pořád to řešit. L.

  • Citovat
  • Upravit
917
13.3.16 22:19
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď, je jak beran, my problémy nemáme, milujeme se a on je nejlepší. Poradnu navrhuji stále a pořád odmítá. Chci chodit i na přednášky o manželství, také odmítá, chci s tím pracovat, nedovedu si představit, že budeme žít takto další roky.

A těší tě s ním být? Co děti, nevnímají to negativně, že se jejich tatínek k mamince skoro nepřiblíží a pusu jí nedá? Může to na ně mít poměrně velký dopad.

Není možné, že je přepracovaný nebo ve velkém stresu? Možná je trochu na čase dát mu ultimátum, aby šel do poradny. Napadá tě, jak to jinak řešit?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
636
13.3.16 22:19

I já funguju na 100 procent. Akorát holky byly nespavci. Ale zase jsem ty noci oddřela já sama. NOsila a nosila a manžel si spokojeně chrupkal. A když ho ta mladší budila, tak se odstěhoval z ložnice. Sílu nemám, ale pořád se snažím. Snažím se najít něco pozitivního, namotivovat manžela nějakou společnou činností, ale nechce se mu. Taky vím, že milenku nemá. Jen mega práce a je absolutně nerodinný typ. To jsem zjistila pozdě. Jako semetrika se u už občas chovám, protože už někdy nemám prostě sílu být stále ta pozitivní. Takže jsem se dozvěděla, že to kvůli mně se přestal těšit domů. Vždy to pár dní vypadá, že bude lépe, ale pak zase něco a já přestávám věřit. Hodně času trávím u rodičů, kde se trošku dám do kupy. Já vlastně nevím, zda se snažím o záchranu, spíš tak nějak vegetuji. Kvůli dětem a kvůli penězům, jsem na MD, zvyklá na vyšší standart, o který bych přišla.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
384
14.3.16 10:35

Ahoj, před lety jsem byla v podobném vztahu. Intimní život bod mrazu - 2 děti. Měl plno práce, přišel unavený, znuděný jen se najedl a šel spát. Už jsem měla pocit, že o co si neřeknu nedostanu. Aź to došlo do bodu, kdy jsem ho blbka litovala jak moc té práce má. Jednou jsem, ale šla na kafe s kamarádkou a koho nepotkám? Manžel s blondýnkou v metru - tak to asi nebyla ta porada co v té době údajně měl že? No a pak to jelo rychle..za 3 týdny jsem mu flákla na stůl papíry k rozvodu a bylo to… k mé hrůze za dalších 5 měsíců se mu narodila s blondýnou dcera - ale to přece říkal u rozvodových papírů že milenku nemá a dokonce i brečel :zed: no prostě parchant…radši jsem šla i s 2 dětma než si nechat kazit život…skoro rok jsem byla sama abych si to všechno srovnala - odchod ve finále nebyl těžký jak jsem si myslela, protože jsem vylezla ven z těch problémů a ve finále měla více klidu a méně nervů. Po roce jsem si našla přítele - přesný opak mého exmanžela každý den se ujišťuji a to 4 rok, že odchod bylo to nejlepší co jsem v životě udělala - protože nikdo nemá právo ničit tvůj život a dělat si co chce. Bud jedete 2 za 1 nebo každý za sebe. Možná jsem tě nepotěšila, ale takhle to prostě vidím já. V neposlední řadě co se týká dětí - jsou spokojené a nic jim nechybí - možná jsou spokojenější protože i já se více usmívám - nic a nikdo mě totiž netrápí… promiň že jsem takto upřímná ale pokud bych v takové situaci byla zase - opět bych odešla a možná ještě rychleji…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.3.16 17:35

Holky děkuji vám všem za reakce, příběhy a podporu. Dnes jsem se vrátila z nemocnice z malým, tak se o něj postarám a večer se k diskuzi zase vrátím.
Díky moc všem a držte se všechny kdo to nemáte jednoduché.
 Lucka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
15.3.16 20:47
@KiwiT píše:
A těší tě s ním být? Co děti, nevnímají to negativně, že se jejich tatínek k mamince skoro nepřiblíží a pusu jí nedá? Může to na ně mít poměrně velký dopad.Není možné, že je přepracovaný nebo ve velkém stresu? Možná je trochu na čase dát mu ultimátum, aby šel do poradny. Napadá tě, jak to jinak řešit?

Děkuji moc za názor. Je pravda, že děti to vnímají negativně, cítí z něj podrážděnost a nechuť s nimi cokoliv dělat a prožít. Včera jsem byla v nemocnici s malým na zákroku, dnes pro nás přijel a nic žádná pusa a snad se mu ani nestýskalo. Ve stresu je, ale nemá žádný vážný důvod se stresovat, spíše si hledá důvody, včetně těch nepodstatných, totálních blbostí, co ho vytáčejí. Dluhy žádné nemáme, máme kde bydlet, jsme všichni naštěstí zdraví, prostě dá se říct ideální stav a přesto není v pohodě. L

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
15.3.16 20:59
@Bobule151 píše:
I já funguju na 100 procent. Akorát holky byly nespavci. Ale zase jsem ty noci oddřela já sama. NOsila a nosila a manžel si spokojeně chrupkal. A když ho ta mladší budila, tak se odstěhoval z ložnice. Sílu nemám, ale pořád se snažím. Snažím se najít něco pozitivního, namotivovat manžela nějakou společnou činností, ale nechce se mu. Taky vím, že milenku nemá. Jen mega práce a je absolutně nerodinný typ. To jsem zjistila pozdě. Jako semetrika se u už občas chovám, protože už někdy nemám prostě sílu být stále ta pozitivní. Takže jsem se dozvěděla, že to kvůli mně se přestal těšit domů. Vždy to pár dní vypadá, že bude lépe, ale pak zase něco a já přestávám věřit. Hodně času trávím u rodičů, kde se trošku dám do kupy. Já vlastně nevím, zda se snažím o záchranu, spíš tak nějak vegetuji. Kvůli dětem a kvůli penězům, jsem na MD, zvyklá na vyšší standart, o který bych přišla.

Dobrý večer, děkuji Vám za Váš smutný příběh. Začínám mít pocit, že by chlapi měli mít nějaké „testy“, které ukáží zda jsou rodinné typy. To je hrozné kolik jich je. A čím je žena doma pracovitější a vytváří „teplo“ domova, tím jsou chlapi protivnější a pohodlnější. Mě ten společný čas trávený spolu prostě chybí. Rodiče spolu byli téměř 40 let, a vždy na nich bylo vidět, že se mají rádi a váží si jeden druhého. Taťka měl časově náročnou práci, byl lékař, ale p volné víkendy i večery trávil s námi, v domácnosti nepomáhal (to ani nikdo nechce), ale prostě ten vztah tam byl, byli jiné činy a důkazy náklonosti. Nikdy neodešli do práce bez polibku. Z drobností se skládají dobré vztahy. U nás dnes manžel nebyl v práci, a po návratu z nemocnice až do večera čučel do PC, teď je na TV, nepohrál si s dětmi ani když je skoro 2 dny neviděl :(
My teda spolu spíme v ložnici, to jediné nám zůstalo, pokud by i toto skončilo, tak to můžeme zrovna zabalit.
Hodně štěstí L.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová