Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem prvorodička a mám o měsíc starší holčičku, než moje sestra (4měsíce a kousek). Od porodnice je hodně plačtivá, plakala 4hodiny každý večer, citlivá. Už je to o něco lepší, člověk se ji musí většinu dne věnovat na 100%,když vydrží 20min pod hrazdou, je to zázrak. Chápu, že pláče třeba při oblékání, ale co mě trápí, že jsem třeba s ni na podložce, ona si kouše kousátko je v pohodě a najednou začne řvát. Tak ji dám na břicho a po chvilce zase řev. Celkem mě to unavuje a nevím, čím to je a kdy se to zlepší. Neřešila bych to, pokud bych neviděla ten kontrast oproti sestry holčičce..
Už měla i lepší dny, třeba týden byla jako vyměněná, vydržela koukat. Myslela jsem, že se to zlomilo, ale bojím se, že je to povahou a nezmění se to.
Máte zkušenost?
Díky a hezký večer
A když ji máš u sebe, taky pláče? Šátek, nebo nositko, zkoušela jsi? Není jen více kontaktní?
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem prvorodička a mám o měsíc starší holčičku, než moje sestra (4měsíce a kousek). Od porodnice je hodně plačtivá, plakala 4hodiny každý večer, citlivá. Už je to o něco lepší, člověk se ji musí většinu dne věnovat na 100%,když vydrží 20min pod hrazdou, je to zázrak. Chápu, že pláče třeba při oblékání, ale co mě trápí, že jsem třeba s ni na podložce, ona si kouše kousátko je v pohodě a najednou začne řvát. Tak ji dám na břicho a po chvilce zase řev. Celkem mě to unavuje a nevím, čím to je a kdy se to zlepší. Neřešila bych to, pokud bych neviděla ten kontrast oproti sestry holčičce..
Už měla i lepší dny, třeba týden byla jako vyměněná, vydržela koukat. Myslela jsem, že se to zlomilo, ale bojím se, že je to povahou a nezmění se to.
Máte zkušenost?
Díky a hezký večer
Některé děti prostě pláčou více. Může ji více bolet třeba bříško, nebo je prostě větší nervák
mzj starší byl taky takový a mladší byla do roka jak panenka. Nakrmit, vyměnit plenku a spala. Nesrovnávej a nesmutni. I u sestry se to může zlomit a všechno být jinak
Myslím, že bolesti bříška už přešli. Bohužel, když jsem u ni, dělá to také. Prostě ji přepne a fňuká, pak na ni promluvim a zase se směje.. je to na hlavu ![]()
Může to být povahou, ale i tak se to může změnit. Moje druhé a třetí dítě byly (při vší úctě a lásce k nim) příšerní kojenci. Neodložitelní, ani na rukách nevydrželi. Nemohla jsem si s nimi v klidu sednout, natož je třeba položit a najíst se, osprchovat, pořad chtěli nosit, ale tak, abych s nimi pořád houpala a chodila, kojit, stále se budili. Když byli větší, tak se mi pořád věšeli na nohu, vřískali jak pominutí…no hrozné to bylo. Ale zase jsem s nimi nezažila batolecí vzdor, neměli hysteráky, nikde se mi neváleli, nevynucovali si řevem, nezdrhali přes silnici apod. A od té doby, co mluví, je to ještě lepší. Jsou dost citliví, hodně věci prožívají, špatně snáší nepohodu (proto si myslím, že v tom kojeneckém věku, kdy byla jejich možnost komunikace omezená, na mě byli extrémně fixovaní), teď už dokážou říct, co jim vadí a já zas vím, jak to vyřešit nebo jim to aspoň vysvětlit, takže jsou naopak méně problematičtí, než mnozí jejich vrstevníci, kteří byli hodná miminka.
@Hoa Mai mám podobnou zkušenost. Starší byla jako miminko uplakaná, aby se smála jsem se musela hodně snažit a pořád chtěla nosit. Mladší do dvou let zlatá, smála se, jen mě viděla a byla pořád spokojená. A od tich dvou to jde z kopce
teď ve 4,5 se to asi lepší, ale domluva je s ní někdy těžká.
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem prvorodička a mám o měsíc starší holčičku, než moje sestra (4měsíce a kousek). Od porodnice je hodně plačtivá, plakala 4hodiny každý večer, citlivá. Už je to o něco lepší, člověk se ji musí většinu dne věnovat na 100%,když vydrží 20min pod hrazdou, je to zázrak. Chápu, že pláče třeba při oblékání, ale co mě trápí, že jsem třeba s ni na podložce, ona si kouše kousátko je v pohodě a najednou začne řvát. Tak ji dám na břicho a po chvilce zase řev. Celkem mě to unavuje a nevím, čím to je a kdy se to zlepší. Neřešila bych to, pokud bych neviděla ten kontrast oproti sestry holčičce..
Už měla i lepší dny, třeba týden byla jako vyměněná, vydržela koukat. Myslela jsem, že se to zlomilo, ale bojím se, že je to povahou a nezmění se to.
Máte zkušenost?
Díky a hezký večer
co trebas kiss syndrom?
Hele, dcera byla do půl roku jak hadrová panenka. Naprosto úžasné mimino. A pak ze dne na den se to totálně otočilo.
Začala být ubrečená, vzteklá, nespavá.
Má 2 a je to s ní jak na kolotoči.
Každý měsíc jiné dítě.
Neteř byla zase strašně uplakané mimino a teď je z ní 3 letá šikovná a hodná holčička, u které nikdo nezná vztek.
Tím ti chci říct, že né každé uplakané miminko zůstane uplakaným. A né každé hodné miminko zůstane hodným ![]()
@Hoa Mai a kdy se to u vás zlepšilo prosím? Já nechápu, že má pak třeba týden, kdy je úplně jiná. Hraje si a nevadí ji nic.. Měli jste to také?
Děkuji všem za podporu a komentáře, kdo to zažil, pochopil to zoufalství. Každý den doufám ve zlepšení
….. a kiss syndrom ne, prohlédnutá byla a blokády nemá.
A když řve na podložce a jsi u ní - vezmeš ji do náruče? řve i pak nebo přestane?
@Anonymní píše:
@Hoa Mai a kdy se to u vás zlepšilo prosím? Já nechápu, že má pak třeba týden, kdy je úplně jiná. Hraje si a nevadí ji nic.. Měli jste to také?
Jo, bylo to tak, většinou když jim začala jít nějaká nová činnost, že byl chvíli pokoj, Js do oddechla, že bude konečně pohoda a ono houby. Nejhorší období zase byly, když se měli o něco snažit, třeba chodit. To mi radši křečovitě viseli na noze s řvali. Lepšit se to začalo v batolecím období, až zvládli tu základní motoriku (chůze, sed, sám se najíst, sám se napít atd.) a pak když už s nimi byla jakš takš “řeč” - zvládli na mě zavolat, zvládli nějak odpovědět na otázky, jestli mají hlad, je jim zima, uměli ukazovat, rozuměli jednoduchým větám (počkej, hned přijdu, půjdeme ven, budeme si hrát, jdeme papat). Přišlo mi, že jim to dávalo jistotu, že potřebovali vědět, co se bude dít nebo že my chápeme, co chtějí.
@Anonymní píše:
@Grizelda02 přestane na chvíli
tak ji neodkládej, pokud je kontaktní, potřebuje mámu co nejblíž, je malinká
Ahoj, jsem prvorodička a mám o měsíc starší holčičku, než moje sestra (4měsíce a kousek). Od porodnice je hodně plačtivá, plakala 4hodiny každý večer, citlivá. Už je to o něco lepší, člověk se ji musí většinu dne věnovat na 100%,když vydrží 20min pod hrazdou, je to zázrak. Chápu, že pláče třeba při oblékání, ale co mě trápí, že jsem třeba s ni na podložce, ona si kouše kousátko je v pohodě a najednou začne řvát. Tak ji dám na břicho a po chvilce zase řev. Celkem mě to unavuje a nevím, čím to je a kdy se to zlepší. Neřešila bych to, pokud bych neviděla ten kontrast oproti sestry holčičce..
Už měla i lepší dny, třeba týden byla jako vyměněná, vydržela koukat. Myslela jsem, že se to zlomilo, ale bojím se, že je to povahou a nezmění se to.
Máte zkušenost?
Díky a hezký večer