Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak já dítě mám, defakto po půl roce od snažení jsem otěhotněla. Upřímně, já bych si prostě „cizí“ dítě z dětského domovu nevzala pokud bych nemohla mít vlastní. Bavili jsme se o tom s partnerem a život bychom si zařídili bez dítěte aby i tak jsme byli šťastní a spokojení.
My se o první snažili 5 let, v tu dobu hodně mladí. chyba byla jen u mě ale rovnou jsme se dohodli že adopci v žádném případě. každý to vidí jinak ale já bych se k tomu dítěti asi nedokázala chovat tak jak by si zasloužilo, furt bych si říkala že vlastní dítě by bylo třeba hodnější
ale asi u mě hraje i důvod osobní
a každý věří že jednou se stane zázrak a zadaří se a většině lidem asi ano apak je pár jedinců kteří bohužel to štěstí nemají jenže jak dlouho čekají tak jim je 40 a i na adopci už je pozdě
. my se dočkali po 5 letech, na mladšího syna už jen rok to už jsme věděla jaká léčba pomůže no a valinka je náš malý zázrak, ta se povedla bez snažení
![]()
Ahoj holky, ráda bych vznesla mezi Vás dlouhodobé snažilky také dotaz…je někdo z Vás, kdo se setkal s metodou Mudr. Eugena Jonáše před tím, než zkoušeli IVF apod.? Já se tu snažila založit diskuzi na toto téma, protože je strašně moc lidí, kterým pomohla (včetně mě), ale diskuze mi nebyla povolena, protože jsem prý dělala reklamu… přijde mi to dost divné. podporovat tady na emiminu IVF a snažit se skrýt info o přirozeném početí.
Nebudu mluvit ze své zkušenosti, ale ze zkušenosti svých rodičů, proto anonym. Brali se na svou dobu celkem pozdě (25 a 32 let). První 3 pokusy o dítě nevyšly, tak se rozhodli pro adopci. Přivezli si DD chlapečka, protože jim bylo hodně, tak jim neodsouhlasili miminko a ani batole. Klučíkovi bylo tehdy asi 5 let. Táta během týdne přestal chodit včas domů, během měsíce to začalo vypadat na rozvod, protože táta neunesl, že to je cizí dítě. Nakonec kluka vrátili a udělali poslední pokud o biologické dítě a měli mě. Kdyby to nevyšlo, tak by to už nezkoušeli a zůstali bezdětní.
@Oter píše:
On je občas taky strašák to, co ty děti mají zakódované v genech. Upřímně mám ve svém okolí všeho všudy 12 rodin, s adoptovanými dětmi a pouze dvě jsou bez problémů. Bohužel člověk ovlivňuje nejen výchova, ale i genetická zátěž.
Děkuji za smysluplnou odpověď. Taky mám jedny příbuzné, co adoptovali a ideální to není.
Jo a me to jako pritroubly dotaz nepripada, ja to pochopila tak, ze zakladatelka je proste zvedava…
Zakladatelka: pokud otevřeš nějakou diskuzi a nejsi ochotná? se vžít do daného téma, tak moc nechápu smysl této diskuze. A pokud nechceš ani odpovďět na mou otázku - tak mi to fakt přijde dost divné.
Práš se na niterní pocity lidí, ale nejsi ochodná nic sdílet. Tohle podle mě není o diskuzi.
Takže - buď je to tu z důvodu „veřejného průzkumu“ za námi neznámím účelem nebo???
Příspěvek upraven 08.10.12 v 13:22
@beruska9 píše:
Jo a me to jako pritroubly dotaz nepripada, ja to pochopila tak, ze zakladatelka je proste zvedava…
Děkuji za zastání. Je to tak, snažím se pochopit. Vím od známe, jak strašně velká může být zátěž hormonální stimulace před umělým oplodněním a pro to nechápu, když ot někdo postoupí tolikrát.
Jen jsem nevěděla, kde jinde se zeptat.
Ja kdybych deti mit nemohla, tak bych o adopci urcite uvazovala, ale chtela bych adoptovat pouze miminko, fakt malinke, nejlepe cerstve po narozeni. Vetsi dite bych uz adoptovat nechtela ![]()
Jsem ta, které se snad otázka týká. Adopce..pěstounská péče je pro někoho prostě něco co nechtějí..je to pro nepřijatelné. U nás by to nebylo od srdíčka a víme, že cizí dítě by jsme nedokázali přijat a rozhodně nemá cenu něco lámat přes koleno když člověk cítí, že by to nebylo ono. Jinak adopci neodsuzuji..každý at si dělá co uzná, že je pro něj nejlepší ![]()
@Capelucita Čistá zvědavost a snaha o pochopení. Ale vím, že „nezajiješ-nepochpíš“… A nechci tady zveřejňovat sebe, protože nestojím o napadání. Ale třeba mi to admin zatrhne…
@Sluna možností, proč nejde přirozeně otěhotnět je mnoho. Nemyslím si, že kdybys měla zvýšenou buněčnou imunitu, neprůchozí vejcovody nebo endometriozu, tak ti Jonášova metoda pomůže.
Ahoj,
mam tetu, ktera nemohla mit nikdy deti, nasla si partnera o 10let mladsiho, vzali se, jsou spolu uz 30let (mozna vic, nepamatuji si to presne), ale jsou hrozne stastni (i pres absenci deti).
A mam kamaradku, ktera ma uz velke kluky, chtela jeste jedno dite v pozdejsim veku (okolo 35 - 40), byla na hodne IVF (a hodnekrat potratila), byla z toho uz i psychicky na dne, ale presto o adopci neuvazovali, protoze jeji muz nesnesl ani myslenku na „cizi“ spermie, ktere by oplodnili jeji vajicko, natoz na „cizi“ dite…
Takze to uz vzdala a je spokojena tak, jak je…
![]()
takze ono je to opravdu hodne individualni…
![]()
omlouvam se za anonymitu, ale kamaradka by nebyla rada, ze jsem pouzila jeji priklad… ![]()
Známí po několikaletém snažení dítě adoptovali a vzápětí se jim povedlo počít (prý se to stává často). K dětem mají prý stejný vztah (i když to adoptované je objektivně mnohem hodnější:)
Sami jsme mluvili o tom, že bychom třetí dítě mohli jednou adoptovat… Ta představa je mi celkem blízká. Ale chtěla bych ho od mini miminka, což není asi tak úplně snadné.
Tohle přesně jsem čekala, ale to tady řešit nechci. Jen se ptám, snažím se pochopit.