Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč raději dítě neadoptujete?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.10.12 13:39
My sme sa nesnazili nejako extra dlho, ale o sebe mozem povedat, ze myslim, ze by som dokazala prijat aj cudzie dieta. keby som mala ineho muza a dost penazi, tak by som to robila ako angelina jolie, vlastne deti a k nim adoptovane. a adoptovane by mi nevadilo tak okolo roka, babatko by som nechcela.
to je take moje tajne zelanie 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ema N.
8.10.12 13:39
@ugluk píše:
a strašně se mi líbí vidět v dcerce manželovy rysy vzhledové i povahové, byť je mi jasné, že u půlročněte to zatím není nijak výrazné, ale je to prostě fajn, kolikrát chlapovi říkám, že jsem šťastná, že můžu mít dítě zrovna s ním.
muzu rict, ze jak povahove, tak vzhledove rysy byly u meho chlapecka nejvice viditelne od malicka (narozeni) tak do roka (vypadal naprosto jako exmanzel) a pak se zacal vic podobat na me.. 
Takze podle me tam ty rysy rozhodne videt mohou byt…
- Citovat
- Upravit
8.10.12 13:39
Mám obě děti ze zkumavky. Dítě jsem si hrozně přála, chtěla jsem být těhotná, nosit ho v sobě, vnímat, jak mě kope, sledovat rostoucí bříško…prostě si myslím, že když se někdo snaží dlouho, tak to vzdát prostě nechce, o tohle by přišel.(naše snaha byla 3 roky…)
Dnes, když už mám 2 děti, tak si taky říkám, že bych klidně adoptovala, ale snažilky to myslím vidí jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.12 13:41
@sara1000 Tak mě moc držela myšlenka na některé děti vlastní a některé adptované, ale když jsem to navrhla před chlapem, tak po delší diskuzi taky říkal, že když už by šli vlastní, tak by asi adopci nechtěl.
- Citovat
- Upravit
8.10.12 13:41
@sara1000 Dětí bez domova je sice spousta, jenže rodiče většinou chtějí dítě „bílé, zdravé a úplně malé“. Těch zas tak moc „k mání“ není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:42
Téma se mi líbí. Já osobně bych do adopce určitě šla pokud bych svoje děti mít nemohla.
Je pravda, že člověk dostane cizí dítě ke kterému si musí vytvořit vztah a nezná jeho původ.
Na druhou stranu ani my co máme svoje děti nevíme, čeho se od našich vlastních dětí dočkáme.
Situaci nemůžu posoudit objektivně, jelikož jsem v dané situaci nikdy nebyla, ale podle mého současného názoru rodiče, kteří nemohou mít vlastní děti a nechtějí adopci jsou trochu sobečtí. Vždyť domovy jsou dětí plné a ty děti touží po lásce a po rodině. Představte si sebe jako děti zavřené v domově. Já osobně bych byla schopna adoptovat i starší děti kdybychom nemohli mít svoje vlastní a manžel také.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:43
Pro mě jsou stejně statečné ty které adoptují i ty které raději zůstanou bez dětí po 10 a více letech snažení, na oboje společnost kouká divně 
Ještě máme s mužem známý, jsou spolu 15 let - ona má nějaké zdravotní problémy které by mohlo těotenství ještě zhoršit - rozhodli se už před 12 lety, že děti mít nebudou - jejich okolí to respektuje. Taky jsme se ptali jednou jestli nepřemýšlí o adopci a odpověď zněla strašně, ale byla určitě u nich doma hodně probýraná - cizí dítě by jim bylo na obtíž.. v první chvili jsme se toho až lekli, ale když jsme se o tom doma bavili tak vlastně jsme došli k názoru, že dítě by u nich šťastný nebylo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:45
U prvního dítěte bych si nedokázala představit, že bych dostala malé dítě, bez těhotenství, bez porodu, bez jeho třeba prvních měsíců i let, dítě už citově nějak zatížené prožitky z předchozí rodiny či z kojeňáku.
Na těhotenství, porod a péči o malinkaté miminečko jsem se moc těšila.
Postupem času se moje priority posunuli někam úplně jinam, neměla bych problém ani s přijmutím nebiologického dítěte, ani nemám problém s poskytnutím mého genetického materiálu někomu jinému.
Ale čím se moje priority posunuli? Jen tím, že jsem nejdřív to první dítě porodila, že jsem dostala od přírody tu možnost ho mít, stejně tak i druhou a nakonec i potřetí (teď už by mi teda vůbec nevadilo přijít k hotovýmu miminu 
).
To je to samé, jako se divit, proč vlastně holky těhotní z darovaných vajíček, či dokonce celých embryí, zkrátka proto, že to početí, těhotenství a porod k tomu patří a je potřeba buď určitých specifických rysů v povaze nebo notná dávka životních zkušeností, aby je člověk oželel a přijal dítě k adopci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:46
Ahoj, tema se nas netyka, ale do adopce bychom s manzelem mozna sli. Jenze kdyz se nad tim poradne zamyslim, tak nevim…laka nas to, poskytnout domov opustenemu diteti, ale porad ve me vzbuzuje strach povaha adoptovaneho ditete. Vychovou lze neco napravit, zlepsit, ale geny jsou svi. a .Vidim to primo ve trech pripadech v nasi rodine.
Otazka se mi nezda teda hloupa, zakladatelka to napsala ze zvedavosti, ne? Ja mit kamaradku, ktera by mela potize mit vlastni dite, tak bych se ji asi taky zeptala, jestli uvazovali s manzelem o adopci, vzdyt na tom neni nic spatneho .
A s detma to mam podobne jako @boball s tim rozdilem, ze ja si na ruce nebo pochovani cizi deti neberu, nemam o to zajem a uz vubec ne, kdyz mi ho nekdo vylozene cpe do rukou nasilim.Vim,ze za to to dite nemuze, ale v tu chvili mam odpor.Kdyz je dite krasne, roztomile, tak ano, to si ho klidne vezmu, ale musim chtit ja sama.Ted doufam, ze nevypadam jak nejaka hyena, ale takhle to proste mam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:46
Zakladatelko - nevím, jestli bych v tuhle chvíli dokázala do adopce jít, máme v rodině celkem nedávnou špatnou zkušenost. Geny jsou prevít… Na druhou stranu věřím tomu, že příroda dobře ví, co dělá… a že není správné ji „znásilňovat“… takže kdyby to skutečně nešlo a otěhotnění předpokládalo mnoho let extrémních lékařských zásahů, s největší pravděpodobností bych tu adopci nakonec upřednostnila.
@Capelucita píše:
Tvoje „anketa“ mi přijde trochu - přitloublá? Rozhodně bych ji zařadila do stejného pytle jako - nemůžeš otěhotnět? Tak na to moc nemysli, zajeĎ si na dovču, odreaguj se, nemysli na to apod.
Označit jako „přitroublou“ diskusi, kterou někdo založí ve vší slušnosti proto, aby si na něco ujasnil názor, to je hodně velká nezdvořilost. Nikdo není nucen odpovídat a zakladatelka se tu nepokouší nikomu radit - jenom se prostě ptá. Když si někdo chce udělat názor na nějaký konkrétní problém, je logické - a úplně správné - že se zeptá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:48
Když jsem podstupovala IVF, tak mě myšlenka na cizí dítě děsila. Dnes mám 2 děti a klidně bych si vzala další do pěstounské péče. Asi to dělá nějak ta „mateřská láska“…
Třeba u ztracených dětí jsem nikdy u televize nebrečela, co ty děti mám, řvu u toho furt…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:49
@Viking píše:
@sara1000 Dětí bez domova je sice spousta, jenže rodiče většinou chtějí dítě „bílé, zdravé a úplně malé“. Těch zas tak moc „k mání“ není.
Nemela bych nejmensi problem s „cikanem“ a nemuselo by byt ani male, umim si predstavit 10-lete dite.Ale souhlasim s nazorem, ze je potreba to dite prijmout takove jake je. A u „nebilych“ deti je problem v tom, ze proste maji jinuo naturu 
.
Asi jsem naivka, ale ziji v tom, ze to dite bude vdecne za milujici rodice. A tuduz se bude i ono snazit se s novou situaci vyrovnat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 13:51
My jsme se o vlastní dítě snažili téměř 9 let. Letos v březnu jsme aoptovali 2 měsíce starého chlapečka. Do chvíle, než jsme si ho přivezli domů nás (mně asi víc, manžel ten v momentě podání žádosti o adopci to měl tak v hlavě srovnané, že jsem mu ten klid až záviděla) napadaly nejrůznější myšlenky (co když ho nebudeme umět milovat, co když někdy v budoucnu budeme řešit cizí genetické dispozice atd.). A hlavně s mířít se s tím, že nebudu mít vlastní dítě, když vlastně žádný zdravotní problém nemáme, nebylo vůbec jednoduché.
V momentě, kdy nám malého dali do náruče bylo všechno pryč. Nic neřešíme. Nedokážu posoudit, jestli ho miluju jako naše biologické dítě, protože žádné nemám, ale v tuhle chvíli říkám, že ho nemůžeme milovat víc. Já prostě věřím tomu, že všechno je tak jak má být a že příroda víc nejlíp co a proč dělá. A s tím se mi žije /a ty dlouhé, bolestivé roky snažení se díky tomu daly přežít /tak nějak líp a víc to neřeším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
8.10.12 13:52
@sara1000 píše:
Nemela bych nejmensi problem s „cikanem“ a nemuselo by byt ani male, umim si predstavit 10-lete dite.Ale souhlasim s nazorem, ze je potreba to dite prijmout takove jake je. A u „nebilych“ deti je problem v tom, ze proste maji jinuo naturu
Asi jsem naivka, ale ziji v tom, ze to dite bude vdecne za milujici rodice. A tuduz se bude i ono snazit se s novou situaci vyrovnat…
A zase jsme u toho. Kde je napsáno, že musí mít jinou náturu? Můžou mít stejnou, jako ty, třeba i lepší…
- Citovat
- Upravit
8.10.12 13:52
@BohunkaP to znásilnovat je asi to správné slovo. Každý at se řídí tím jak to cítí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
