Prosím o radu od věřících

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.06.19 15:15
Prosím o radu od věřících

Ahoj. Jak už název vypovídá, mám otázku pro věřící ženy. Když nad tím tak přemýšlím, možná to nebude ani otázka, jako spíš vypsaní se. S manželem jsme se vzali před nedávnem, není pokřtěn, ale dle jeho vyjádření – ctí hodnoty křesťanství. Znali jsme se poměrně dlouho, máme společné dítě. Na světlo však už takhle brzy po sňatku vyplula jistá skutečnost, se kterou jsem nebyla oboznámená. Ale popořadě. Než jsme se vzali, často jsme mluvili o tom, co to pro mně znamená mít svatbu v kostele, že to neberu tak, že mám zadní vrátka v podobě rozvodu a pak si můžu začít odznova někde jinde, ale je to pro mně napořád v dobrém i zlém. Na všechno mi odpověděl, že on to vidí stejně, a stejně by to videl i tehdy, kdyby máme jenom civilní sňatek. A teď několik dnů zpět. S mužem jsme měli jistou výměnu názoru, nebo lépe řečeno, mi něco přelítlo přes nos a byla jsem docela nepříjemná, za co jsem se posléze omlouvala a hodně mě to mrzelo. Hloupě jsem zažárlila. Ve vzteku jsem však vypustila z pusy něco na zpusob - jestli se chce jako rozvádět. Blbost pod vlivem emocí, pozdě bycha honiti. Na to odpověděl, že o tom premýšlí. Druhý den jsme o tom v klidu mluvili. Mimo jiné jsem mu připoměla, s čím souhlasil, ale úplně otočil, že tak to tedy nebylo. Překroutil si věci, které jsme slýchali na přípravách. Vůbec jsem nechápala. Prý jsem porušila slib (konkrétně úcta), tak on neví, proč by ho nemohl porušit i on (tedy teoreticky - odejít). Prý on není věřící, a vysvětluje si ten slib tak, že platí pro oba stejně a když ho jeden porušuje, tak vlastně pro něj neplatí. Zda bych s ním jako zůstala, kdyby podváděl. Řekla jsem, že tam ale není žádná úcta, láska, nýbrž věrnost. Kdyby si člověk druhého vážil a miloval, tak to nedělá, nechtěl by ublížit někomu, na kom mu záleží. Ale prý, že může zahýbat a přitom splňovat i tu lásku a úctu, což je dle mého blbost. Jednoduše si mlel svou. Ani náhodou netvrdím, že jeden může vše, chovat se jak dobytek a je to v pořádku protože kostel, koneckonců jsem tu situaci chtěla řešit. Tohle jsem ale nečekala a upřímně, hodně jsem koukala a v hlavě mi to šrotuje. Cítím se jistým způsobem podvedená. Prostě vidí rozvod jako řešení třeba v případě hádky – tzn. neprokazování úcty. Celá ta vzniklá situace mi přijde nějak zvrácená a absurdní. Jako kdyby mi předtím jenom tvrdil to, co jsem chtěla, ale nikdy to tak vážně nebral. Nevím co chci slyšet. Nevím co dělat, zdali se teď po každé hádce mám klepat, jestli mu nehrábne… Několik dnů každopádně znovu fungujeme úplně normálně. Klidně se vyjádřete kdo chcete, prosím ale ve vší slušnosti. Děkuji za přečtení. :hug:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
mau-mau
Závislačka 4093 příspěvků 28.06.19 15:27

No, tak příště nevytahuj slova jako rozvod, když to nechceš. Tys chtěla slyšet že ne, ale bylo to v hádce, tak to bych ti to možná řekla taky. Dávej si pozor na to, co říkáš! Já bych nikdy v hádce neřekla, zda se chce muž rozvést, protože ani tu myšlenku si nechci připustit. Nyní a nikdy v minulosti. Budoucnost neznám, ale rozvádět se aktuálně nehodlám a prakticky se o nic nehádáme. Dětem taky vyhrožuju jen reálnými věcmi ;) Příště buď opatrnější a nebudeš muset tohle řešit :palec:

stinga
Echt Kelišová 7809 příspěvků 28.06.19 15:28

No - jedna vzdálenější příbuzná se před časem pohádala s manželem - šlo o pracovní záležitost, pracují v rodinné firmě - při té hádce řekla, že se s ním raději rozvede - a co se nestalo - chlap se urazil a rozvádějí se, a on se ji snaží finančně zničit- mají dům v SJM, on ji prý vyplatí tak osminou její ceny, vyhání ji atd. atd. -
takže situace obdobná jako u vás, víra a aplikace jejích poučení asi je pro tvého manžela jen obezlička, jak ti to naservírovat - myslím, že to s vírou a nevírou moc nesouvisí, ty jsi urazila jeho ego a on se chce rozvést - pozor já ho neobhajuji, jen zrovna mám tento příklad z rodiny

mau-mau
Závislačka 4093 příspěvků 28.06.19 15:29

@stinga což jen potvrzuje, co jsem napsala.. pozor na jazyk ;) :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.06.19 15:37

V tom máte samozřejmě pravdu a musím na tom pracovat :) je moje chyba, že jsem se neuhlídala a ani jsem to tak samozřejmě nemyslela :/ Spíš mě zarazila konverzace druhého dne, kdy jsme měli oba chladnou hlavu a vyplynulo, že ten slib bere jinak než mi tvrdil do uzavření manželství. Každopádně moc děkuji za názor a zkušenosti, určitě si zejména z té druhé něco vezmu :)

Handul-Ka
Nováček 1 příspěvek 28.06.19 15:42

Ahoj. To, že když je slib porušen jednou stranou, přestává platit pro tu druhou, je s prominutím blbost. Tam se přeci neříká, že Ti budu prokazovat „lásku, úctu a věrnost“ jen v tom případě, pokud to dodržíš i Ty. Tam zkrátka neexistuje žádné kdyby. Navíc „ponesu s Tebou dobré i zlé“ - tady je právě to, že když ten druhý pochybí, já bych mu měla pomoci a překonat to, protože jsme si to slíbili. O tom je slib, ne o tom, že když to nebude fungovat, jak jsme si slíbili, zrušíme to. Jenže ono nevěřící tyhle věci zpravidla dokáží mnohem lépe argumentovat, i když to nakonec nedává moc smysl. Každopádně pokud je krize ve vztahu a oba věřící nejste, podle mě to „slovíčkařením“ se slibem nevyřešíte. Je důležité zjistit, kde je problém, a pokud je vůle, společně to řešit. Podle mě ale ten slib také rozhodně neznamená nechat si ubližovat, to už je ale jiná kapitola… Musím se přiznat, že všechno jsou jen teoretické úvahy, zatím jsme žádnou velkou krizí s mužem neprošli a snad ani procházet nebudeme, takže nedokážu poradit „prakticky“ a ze zkušenosti… Každopádně určitě pomůže poradit se s knězem, buď Vy sama, nebo spolu s manželem. :) Držím palce!

saruska007
Nováček 2 příspěvky 28.06.19 15:43

Sice nejsem věřící, ale jak do pytle může říct, že on může zahýbat a stejně bude splňovat slib? Prosímtě, ujasněte si, jestli chcete oba monogamní vztah nebo polygamní vztah. Ano, polyamory vztahy existují a fungují, ale rozhodně nejsou založené na lži. To bys měla vědět. Podvádění/zahýbání je založeno na tom, že ty o tom nevíš, a manža si vesele obcuje, s kýmkoliv se mu zachce. Takže je to lež.

To je nejen neuctivé, ale i nezodpovědné, protože tě může čímkoliv nakazit. A jeho přístup, že ti to jenom oznamuje? Cože? Kdyby za tebou přišel, probral možnost polyamory vztahu, anebo jednorázového úletu, tehdy by ti prokázal úctu. Ale ne tehdy, když ti vůbec nic neřekne, svoje práva nadřadil nad ty tvoje a ještě se to snaží nějak okecat.

Promiň za tento soud, ale myslím si, že pro něj ten slib absolutně nic neznamenal a asi tě má za velkou naivku, kterou bude podvádět a ještě svalovat vinu na ni. Rozveď se a najdi si někoho, kdo si tě bude vážit a milovat tě. Takhle blbě se nechovají ani lidi v poly vztahu.

mau-mau
Závislačka 4093 příspěvků 28.06.19 16:02

K druhému dni bych řekla asi tolik.. šedá je teorie, zelený strom života. Čistě teoreticky se dá pochopit, že chlap, co si zajde do bordelu, chová ke své ženě lásku a úctu. Prakticky by mě to prase chlívácký pěkně nassralo :pocitac: :mrgreen: :mrgreen:

Neeky
Kecalka 442 příspěvků 28.06.19 16:11

Za prvé: dle mého názoru, když si věřící člověk vezme nevěřícího, trochu si na sebe plete bič. Protože velmi často budete narážet na to, že oba vnímáte život skrze svou víru/nevíru jinak. S tím se smiř. Kdyby mi to někdo řekl kdysi, určitě bych dobře zvážila, jestli si mám ateistu brát :mrgreen: Jelikož ateista vždy uvidí svět více racionálně, bude i takto „hloupě“ argumentovat…
Za druhé: Ať si ten slib znovu přečte, cože to vlastně slíbil. Manželský slib není žádné Chamuraphiho Oko za oko, zub za zub. Ani oko za zub - takhle prostě ne.
Za třetí: Vyhrožuj jen tím, co jsi skutečně ochotná udělat, dotáhnout do konce. Jinak se stavíš do role tlučhuby. A tak s tebou potom bude i jednat - ať už v afektu nebo s klidnou hlavou. Bude vědět, že jen tak mlátíš prázdnou slámu,…

Pevné nervy, někde je manželství boj :jazyk:

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34907 příspěvků 28.06.19 17:01

Že by byl slib jako smlouva, když poruší jedna strana, smlouva přestává platit?
Tak to není a civilně rozvedené křesťanky žijí v celibátu, zatímco exmanželé si pořizují druhou rodinu to se stává - tak se to po nás chce.

Ale buďme k sobě obecně lidští.
I nevěřící jdou do svatby plní ideálů a myslí to vážně a napořád (ostatně z církevního hlediska je sňatek dvou nevěřících na úřadě platný) - a po desetiletích a všech manželských krizích se ukazuje, že jsme přeci jenom všichni jen lidé. Co bylo doopravdy řečeno zase není možné používat jako bič a okovů - dalo by se to i opačně „mohu se k tobě chovat jako hulvát, protože ty mi stejně nemůžeš utéci, slíbilas…“

Rozpad vztahu je velmi bolestná věc. I církev k tomu přistupuje lidsky a snaží se pomoci nešťastným věřícím kličkováním v církevním právu - tzv. zneplatnění manželství (lidově církevní rozvod), což je maškaráda nejvyššího kalibru. Pastorace rozvedených a znovusezdaných je ožehavé téma.

A právě to zachování úcty se mi jeví jako zásadnější, než ohánění se sliby.

stinga
Echt Kelišová 7809 příspěvků 28.06.19 17:39
@mau-mau píše:
@stinga což jen potvrzuje, co jsem napsala.. pozor na jazyk ;) :mrgreen:

ano, jsou věci, které člověk nemůže vypustit z pusy, ani když by byl nevímjak vytočený

LaPaloma
Závislačka 2949 příspěvků 28.06.19 17:56

Ale na druhou stranu - kdyby se on nebo ty chtěl/a rozvádět jen kvůli podezření na nějakou nevěru, tak váš vztah není moc pevný a navíc, když muž s chladnou hlavou druhý den nějak klidně přistupuje na rozvod, tak to je stejně celé na zvážení. Třeba to opravdu chce.
Třeba si tě vzal proto, že si myslel, že jako věřící budeš pokorná holka a ty jsi zvládla to co běžná žena - to je udělat mu scénu.
Zažijete mnohem horší konflikty podle mně. Tohle nic není.
Horší to bude až v tom bude oprávněný důvod k žárlivosti.

Mart81
Kelišová 5394 příspěvků 28.06.19 18:52

Jakého jste vyznání? Církev?

Pokud by vám byl nevěrný, rozvedla byste se s ním?

(jsem muž, tak pokud chcete komunikovat jen s ženami křesťankami, klidně mě prosím ignorujte)

Premek_Orac
Kelišová 5236 příspěvků 28.06.19 20:08

Ahoj zakladatelko,
verim mu, ze sva slova myslel tehdy vazne, a stejne tak mu verim, ze dnes si je vysvetluje jinak.
Nekdy je chybou prilis o vztahu premyslet a malo pro nej delat.
Zodpovedna jsi za sve chovani, je dobre, ze ses omluvila, on je zase zodpovedny za chovani sve, a za to, zda a jak dodrzi sve sliby.
Ale jinak plati, ze i v tech nejlepsich manzelstvich jsou obdoby pochyb, i ti nejlepsi manzele chybuji, a ze je dulezite mit rad toho druheho alespon tak, jako sebe.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.06.19 21:13

Jedna jediná a asi nepřijatelná rada od ateistky: ty se rozhodni, jestli chceš filozofické disputace, nebo manžela.
já jsem otevřenej, inteligentní, ukecanej tvor, co je schopnej prokecat hodiny… ale z těch debat, které popisuješ, bych upřímně zešílela.
Hádat se, co je porušení úcty??? Jako really?
Mezi náma ateistama by zaznělo „tak to tak nežer…“ Jsi věřící, já chápu, že tohle jsou zásadní otázky… Ale pro ten život poměrně dost nepodstatný. Ono je důležitější tu úctu mít, než se deset dní a nocí do absolutní vyflusanosti hádat, CO to přesně je a kde přesně to má mantinely a za co se to dá vyhandlovat.
Upřímně, pokud jste „namíchaný“ pár, řeš si tohle četbou, řeš si to s panem farářem nebo s věřícími kamarádkami… Je blbý říkat „nechtěj po manželovi, aby převzal tvůj výklad světa“, ale ano, i tak to mezi námi nevěřícími psy chodí… To, že se pár názorově neshodne v otázce eutanázie, neznamená, že oba zahodí celej vztah nebo že budou „šokovaní“ tím druhým. Nedejbože něco horšího.

Jo a tohle:
@Anonymní píše:
Ale prý, že může zahýbat a přitom splňovat i tu lásku a úctu, což je dle mého blbost.

Podle mě to třeba blbost není, a to jsem bytostně monogamní tvor. Úlety se dějou co svět světem stojí, a to, že chlap chvíli „myslí“ penisem, prostě není v rozporu s láskou a úctou k partnerce. Není. To je biologie. Neomlouvám to, ale chápu to. A stejně tak chápu, že jde mít paralelní, občasný vztah, ať v něm člověk hledá cokoliv…
Když máš úctu k někomu, nepodvádíš… lidská duše je široká, lidské srdce taky a prasárny na sebe blízcí lidé dělají dnes a denně. My ateisti to v tomhle máme jednodušší, nevidíme svět, jaký by ideálně měl být, ale jaký reálně je.
Cti otce svého a matku svou, když tě matka tříská nebo opustí, a vlastní otec znásilní…? A můžeš dvakrát hádat, jestli takový holce víc pomůže „cesty boží jsou nevyzpytatelné a nepřísluší nám je soudit“, nebo psychoterapie „váš otec byl haj. l, tohle je neomluvitelný a stát se vám to nemělo! Máte právo mít problémy“ - doufejme ne po zbytek života, ale jen jeho část.

Mezi ateismem a vírou jsou prostě bariéry, a nejeden ateista bude rozumově, citově a občas možná i morálně hájit svoje stanoviska…
Ale to je prostě i na tobě, milá zadavatelko. To, že jsi ty věřící, prostě neznamená, že se z tebe a tvých názorů musí chlap podělat, a že ty máš právo všechny jeho nazývat „blbostmi“. I ty sama musíš tu odlišnost respektovat a přiznávat JEMU právo na ni.
Vzal si tě, slíbil ti věrnost a úctu. Važ si jich, a nechtěj taky jeho duši a jeho svědomí. Na to nemáš právo.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama