Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezachranuj nic kvuli detem!!! Ne pokud ty sama to tak nebudes chtit, nejaka zachrana kvuli detem vazne nema smysl…a to beru z pohledu cloveka kterému se v dětství rozvedli rodiče a kamarádky která viděla jak trpí dítě kterému se rozvadeli rodiče, kteří spolu byli jen kvůli dětem… ![]()
Já to nechápu tvůj chlap chlastá, fetuje, nevydělává nebo tě mlátí? evidentně ste se dostali do situace stereotypu možná to teď tak vnímáš, protože si s prckem doma tak tě to asi dusí, zkuste spolu i s dětmi trávit víc času dělejte věci společně jestli stavíte domek pomáhej mu, buď sním, mluvte, komunikujte narovinu ![]()
Děti nejvíc čerpají ze vztahu mezi rodiči, takže když se rodiče hádají a nevychází spolu, nic moc nedostanou. Často takovým vztahem trpí a čekají na vysvobození v podobě rozvodu. Jinak já vůbec nejsem zastánce ukončení vztahů, když se vyčerpají, myslím, že je potřeba vztah budovat a snažit se, někdy stačí jen změnit komunikaci a vědět, co činí druhého šťastným, ne jen co dostanu já. Vaše situace je asi nelehká, ale těžko soudit z pár řádek, navíc je to pohled jednostranný. Co já si všimla je fakt, že když to konečně manžel pochopil a začal pomáhat, odměnou mu bylo ještě větší odmítnutí, to se pak člověk může snažit jak chce a nikam to nevede. Je to frustrující. Ono odpustit a nevracet se ke starým věcem, když je druhý chce opustit je klíčové. Jinak se v tom budete motat stále dokola. Párová terapie by pro vás byla ideální, myslím, že i ty by jsi měla spoustu podnětů, jak na sobě pracovat. Každý má v manželství co zlepšit. Navíc vždy nesou na nefunkčním vztahu ( normálním, bez patologie) vinu oba.
Nesnasim kecy - chci zachranit vztah kvuli detem - proboha, to radsi odejdi!!! Vis jak jsou na tom ty deti?? Ja vyrustala v rodine, kdy nasi byli jak dva cizi lidi, hadali se, vecne dusno, neprijemny v tom zit. A myslim, ze to ve me nechalo dost velkou stopu. Jsi hloupa, ze sis tolik let myslela, ze se neco zmeni. Chlapi se nikdy nezmeni. Takze jestli te stve, vztah k prdu, bez od nej. Fungujte jako rodice, v klidu a le kazdy zvlast.
@Petistaaa píše:
Já to nechápu tvůj chlap chlastá, fetuje, nevydělává nebo tě mlátí? evidentně ste se dostali do situace stereotypu možná to teď tak vnímáš, protože si s prckem doma tak tě to asi dusí, zkuste spolu i s dětmi trávit víc času dělejte věci společně jestli stavíte domek pomáhej mu, buď sním, mluvte, komunikujte narovinu
Ty jsi necetla úvodní příspěvek?
@Hanulkaa píše:
Děti nejvíc čerpají ze vztahu mezi rodiči, takže když se rodiče hádají a nevychází spolu, nic moc nedostanou. Často takovým vztahem trpí a čekají na vysvobození v podobě rozvodu. Jinak já vůbec nejsem zastánce ukončení vztahů, když se vyčerpají, myslím, že je potřeba vztah budovat a snažit se, někdy stačí jen změnit komunikaci a vědět, co činí druhého šťastným, ne jen co dostanu já. Vaše situace je asi nelehká, ale těžko soudit z pár řádek, navíc je to pohled jednostranný. Co já si všimla je fakt, že když to konečně manžel pochopil a začal pomáhat, odměnou mu bylo ještě větší odmítnutí, to se pak člověk může snažit jak chce a nikam to nevede. Je to frustrující. Ono odpustit a nevracet se ke starým věcem, když je druhý chce opustit je klíčové. Jinak se v tom budete motat stále dokola. Párová terapie by pro vás byla ideální, myslím, že i ty by jsi měla spoustu podnětů, jak na sobě pracovat. Každý má v manželství co zlepšit. Navíc vždy nesou na nefunkčním vztahu ( normálním, bez patologie) vinu oba.
To už je důsledek toho, že se začal snažit pozdě, až když to smrdí prusvihem…pravděpodobně díky nezájmu o sex
@Venetia ano četla a píše, že se u druhého mimi začal teda už snažit a pomáhat, ale manželce už to vlastně bylo jedno, protože už vlastně neměla zájem tak je buď zbytečné vztah zachraňovat anebo ho radši ukončit to si musí zakladatelka uvědomit sama ![]()
@Venetia píše:
To už je důsledek toho, že se začal snažit pozdě, až když to smrdí prusvihem…pravděpodobně díky nezájmu o sex
Těžko soudit jeho motivace a myslím, že pozdě není nikdy, i kdyby manželství nezachránil, má šanci se posunout v dalším vztahu.
@Petistaaa ano zacal se u druheho mimi snazit ale az po trictvrte roku premlouvani o pomoc. Porad jsem mu rikala s cim mi muze pomahat a nebylo to ze bych po nem chtela zazraky pouze udelat starsimu veceri kdyz ja koupala a krmila mladsiho, uklidit nadobi kdyz vidi ze ja nemam cas a on sedi na gauci a pari na mobilu jednou za mesic treba v sobotu vztat s detmi abych si trochu odpocinula. Myslim ze jsem toho nechtěla moc a mela jsem take narok na odpocinek kdyz on ho mel vetsinou po praci a kazdy víkend. Porad jen sliboval ale nakonec se nic nedelo a zacal az nedavno kdyz to začalo byt mezi nami hodně špatný. Vim ze to neni jen jeho chyba vzdy je to chyba obou ale me proste prestalo bavit mu porad o neco rikat, snazila jsem se dlouho a uz na to nemam a tim si myslim ze to vse ve me bouchlo a uvedomila jsem si i ty ostatni veci ve kterych to neklape a nevim jestli to dokazeme jeste zachranit.
@Hanulkaa píše:
Těžko soudit jeho motivace a myslím, že pozdě není nikdy, i kdyby manželství nezachránil, má šanci se posunout v dalším vztahu.
To jistě..chybami se člověk učí, příště na.to půjde jinak
Rozváděla jsem se po sedmi letech… a taky tam byla pořád víra v lepší budoucnost a věření jeho lžím… které jsem pokládala za naprosto pravdivé… samozřejmě jsem si myslela, že ho miluji ale až po konci jsem pochopila, že kdybych ho milovala tak ho budu milovat takový jaký je a ne, že budu chtít změny aby mi pomáhal, přispíval na sipo a odlepil zadek od PC nebo aby nehrál na mobilu když jsme byli jednou za uherskej rok na obědě… škoda slov, chápu, že mě zkušenosti naučily… no nyní jsme od sebe a za vlastním dítětem ani nedorazí… a já to věděla, že to prostě končí se vším všudy ale držet chlapa kvůli dětem je hovadina, děti to vnímají a takto si i nevědomě zafixují vzor pro partnerství. Přeji ti odvahu a hodně síly změnit i nefunkční stereotyp do něčeho nového a od začátku je těžké ale stojí to za to…můj názor.. Jo já jsem si říkala, že jsem vše zvládla sama tak to zvládnu aji bez něj a výsledek… zvládám s přehledem jsem opravdu šťastná, nikomu se nepodřizuji. Jsi silná žena jen si věř!
![]()
Ideální by bylo odpustit a nevracet se ke starým křivdám - žít tím, co je teď a budovat vztah. Pokud to nejde, tak:
Jemu tři čtvrtě roku trvalo, než začal pomáhat - nešlo to u něj přes noc. Je v pořádku, když ani u vás to nepůjde přes noc - nemusíte to lámat přes koleno hned teď. Klidně bych mu vysvětlil vaše pocity, že vám jeho přístup posledního půl roku tak vadil, že už jste se do sexu jen nutila a sice oceňujete, že teď se snaží, ale potřebujete čas, abyste v sobě vše zpracovala. A dejte si aspoň tak tři měsíce pauzu v sexu, kdy on nebude naléhat, bude se dál snažit a vy si budete mít čas vše v klidu rozmyslet. Svým způsobem se mu pomstíte, což vám usnadní, abyste mu odpustila, pokud on prokáže, že o vás vztah stojí natolik, že to přečká a vydrží.
Je samozřejmě možné, že to nevydrží a najde si milenku a váš vztah to posune do ještě mnohem většího průšvihu. Případně - pokud má podobnou povahu jako vy, že až s ním po té dlouhé době začnete spát, bude mít zase on potřebu to nějak oplatit vám. To je riziko toho, že tak jako napínal strunu trpělivosti a dobré vůle on u vás, tak to teď děláte vy u něj.
@lilie19 Dlouhodobé soužití dvou různých lidí je těžké, ale z tvých příspěvku mi přijde, že ho máš pořád ráda a na tom bych stavěla. Vlastně ve skrytu duše víš, co je správné rozhodnutí, jen to není jednoduchá cesta a bojíš se, že na ni nemáš sílu. Ale máš, máš tolik síly, kolik jen chceš. Musíš začít od sebe, od svého přesvědčení. Mně náš vztah kazilo moje očekávání, nastavené představy o správném partnerovi, kterým se často vymykal. Trošku jsem je poupravila, začala jsem si vážit těch kladů, co má a začala jsem ho mít zase znovu ráda, ale pro to, jaký opravdu je, ne jakého bych ho chtěla mít. Odhodila jsem svoji křivdu a ublíženost. A u mě to zabralo. Jsme teď spokojenější než na začátku. A našeho vztahu si vážíme víc, museli jsme za něj zabojovat.
Neděláte z něj tak trochu blbce? To je věc, kterou si ženy většinou nepřipouštějí.
(blbec Vás samozřejmě nebude přitahovat - to je logické)
Možná tím blbcem skutečně je (pije, hraje automaty, nepracuje, je agresivní)
A nevěřte tomu, že uteče kvůli sexu, uteče tam kde nebude za blbce
Nebo chcete-li to víc knižně, ztratil Váš respekt, nevím jestli právem nebo neprávem, ale vím, že bez toho vztah fungovat nemůže.
Nezdá se mi to beznadějné. Protože jak se zdá, není tam nic tak strašného, co by se nedalo překonat. Jen to bude chvíli trvat. Co se na něj zkusit podívat trošku jinak? Třeba si sednout, vzít si papír a tužku a napsat si, co ti na něm imponovalo dřív. A má to ještě? proč už ti to neimponuje. On se jasně snaží, začal pomáhat, jo po delší době, ale začal. Stará se o vás, o bydlení, nechlastá, netluče tě, nehraje, není děvkař, takže si myslím, že ted to chce skutečně snahu z tvé strany. Snažit se. Třeba i tak, že někomu vrazíš děti hlídat a vyjdete si spolu. Anebo ještě líp, na celý víkend, a hezky si odpočinout od dětí, od shonu, ne že budeš uklízet a jeho honit. Vzpomen si, jak jste trávili víkendy, dokud jste neměli děti. hezky v pohodě, v klidu. Myslím, že by bylo škoda takové manželství trhat.
Hezky to píše @Prostetaktoje1 - manželství, to dobré, je běh na dlouhou trat. nesmí se to hned vzdávat, je potřeba na něm pracovat. Přestan si připomínat, co kdy nedělal, jak pařil a tys lítala a dívej se na to, co je. A nauč se žádat stylem - byla bych moc ráda, kdybys zítra vstal s dětmi ty, dneska jsem celý den uklízela a fakt bych se jednou ráda dospala, budeš tak hodný, že? Místo abys na něj vyštěkla - taky bys jednou mohl vstávat s dětma ty a ne furt vyspávat. Zkus to. Pusa se otevře stejně na obojí, a být milá na manžela není nic špatného. A fakt to funguje, u nás tedy ano. Už 37. rok.