Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobré odpoledne,
milé dámy, mám na Vás dotaz. Zajímá mě, zda máte nějaké zkušenosti se psaním deníku a jak to na Vás působí. Já si ho píši již rok a myslím, že to dělá s mojí psychikou divy.
Píši si tak své myšlenkové pochody, pozitiva a věci, které mi dělají radost.
Jak to vidíte Vy? Co Vám psaní deníku (pokud píšete) přináší?
Děkuji za názor ![]()
Vždy když se rozhodnu psát deník, po týdnu mě to přestane bavit a vzdám to. Mám na to asi slabou vůli
Ale jako malá bych bez deníku nedala ani ránu
Hele má to prokazatelný terapeutický účinek, zejmena když člověk pravidenlě projde to co napsal minulý týden, měsíc a rok. Pak jsou krásně vidět vzorce ktere pomáhají, co škodí a kam se člověk posouvá.
Pokud chce člověk posílit efekt, tak kromě reflexe toho co se mu honí hlavou ještě stojí za to psát každý večer za co ten den byl člověk vděčný, alespon jednu věc a případně přidat jednu věc, na kterou se těší na příští den a když tam nic nebude, tak si to vymyslet a zařídit.
Pokud člověk nemá tendence k tomu psát pravidelně, tak jen zaznamenávání te vděčnosti a / nebo toho na co se těší muže mít efekt. A jsou na to apky, ktere proces zjednoduší a připomenou
https://www.happierhuman.com/gratitude-app/
https://zapier.com/…naling-apps/
tady nějake ty studie, že to fakt funguje ![]()
https://psycnet.apa.org/doiLanding?…
https://link.springer.com/…-020-00236-6
https://eric.ed.gov/?…
https://link.springer.com/…96ABM2403_10
atd. viz scholar goole a journaling research
Píšu si deník přes dvacet let. Impulsem byl pro mě dárek deníčku na zámek od mé tety. I když dnes miluji zábavu a lidi, založením jsem stále introvert a kdysi to byl jediný způsob, jak se svěřit a vyčistit hlavu od problémů a bolístek, zaznamenávat to, co mě zajímá a necítit se úplně ztraceně a sám. V deníku prakticky žila moje „imaginární kamarádka“, které jsem se mohla se vším svěřit. Časem jsem do něj psala i básničky, povídky aj.
Dnes u něj ráda vzpomínám, je tam i spousta příhod z dětství a dospívání, byť některé věci v něm jsou vážně smutné. Teď ho mám spíše jako terapeutický doplněk, srovnávám události, chyby, pocity. Stále mi to hodně pomáhá, i když jej nepíšu tak pravidelně, jako dřív.
@Mia2020 A co si tam tak píšeš? Mě to taky napadlo psát si deník, ale mám strach, že by ho někdo našel a přečetl a tak vlastně četl moje myšlenky…
@Anonymní píše:
@Mia2020 A co si tam tak píšeš? Mě to taky napadlo psát si deník, ale mám strach, že by ho někdo našel a přečetl a tak vlastně četl moje myšlenky…
Dobrý den,
ano, to může být problém. Já si deníček vedu v angličtině a je to obyčejný sešit. Pro jistotu mám na deskách napsáno Angličtina
. Zkuste to také v cizím jazyce, a nebo do počítače a zaheslovat.
Píšu si tam vše, co si myslím, že je důležité zaznamenat. Cokoliv, co mi udělalo radost. Jakýkoliv úspěch. Jakákoliv událost, jakýkoliv rozhovor s někým.
Poté se vypisuji ze špatné nálady a sdílím s ním svoji radost z něčeho.
A na závěr píši každý večer několik věcí (minimálně tři), které mi během toho dne udělaly radost ![]()
Jediné deníky co píšu jsou cestovatelksé když jedeme na delší poznávací dovolenou. Tak abych pak z čeho měla složit foto knihu, ale osobní deník nepíšu.
Psala jsem si deník od 13 let, skončila jsem nějak po svatbě, kolem 25, ale brzy jsem začala psát těhotenský, pak deník miminka, pak zase, a zase..pak pár let nic a teď píšu další, od posledního těhotenství, takže něco přes 3 roky. Stránky mi vyjdou do konce tohoto roku, tak uvidím co potom.
Oživuji diskusi
, neplanujete někdo v rámci novoročních předsevzetí začít s psaním deníku?
Já u toho nikdy nevydržela, určitě ne ho psát každý den
jedu třeba deník z výletů, že si tam zapisu, když absolvujeme něco zajímavého, vložím vstupenky apod, ale jinak mám dny celkem stereotypní a popisovat v deníku běžný den na mateřské je teda dost opruz ![]()
@Kriss Tina píše:
Já u toho nikdy nevydržela, určitě ne ho psát každý denjedu třeba deník z výletů, že si tam zapisu, když absolvujeme něco zajímavého, vložím vstupenky apod, ale jinak mám dny celkem stereotypní a popisovat v deníku běžný den na mateřské je teda dost opruz
Začala jsem s tím v těžkém životním období. Zajimavé bylo, že sama k sobě jsem dokázala být upřímná pouze “lehce připitá”, takže přečíst to byl trochu problém. O to větší ale bylo překvapení, jak moc rozdílně věci vnímám, když opadne stud a pocit alá “coby tomu řekli lidi”.
Dnes už je vše oukej a deník mám jako fajn vzpomínku na to, co vše jsem zvládla přežít. ![]()
Psala jsem si deník od cca 3. třídy až do asi dvaceti. Plus jeden soukromý.
Pak těhotenský po týdnech, teď dělám takové rodinné fotoknihy po měsících a jeden výletový.