Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pubertakovi čas neorganizuji. Pokud má splněny věci do školy a věci doma, může si dělat co chce. A pokud to je 5 hodin u ps4, tak jeho věc. V kolik chodí spát nevím, často odpadní už s mladšími sourozenci, ale ráno funguje bez pardonu., jeho věc kolik toho naspal.
Zdravím, nejsem sice rodič, ale mužů napsat jak to bylo se mnou. Nyní mi je 18 takže už odpovídám sama za sebe.. Já byla vždycky docela,, hodná,, kolem 6 třídy sem měla období, že sem flakala školu a na vysvědčení měla dost trojek, byla jsem drzá, řvala sem po sestře, atd. rodiče mi dávali zaracha. Vždycky mi to bylo jedno, mávla jsem rukou a bylo zas dobré. Když mi bylo tuším 15 a dělala příjmačky na střední tak opět jsem zas měla období že sem flakala školu, na příjmačky sem se ani jeden den neučila, nechodila na tréninky (dělala jsem mažoretky). Rodiče mě seřvali a dobré. Nikde takhle sem nechodila po nějakých akci, jsem z vesnice, a musela bych dojíždět daleko… Jak mi bylo 15 máma mi zakázala spát u meho tehdejšího kluka, já to vyřešila po svém a řekla že jsem u kamarádky, nikdo na to nepřišel. A teď asi rok cca od 16,5-17 let stále nikde nechodím, jsem hrozná držka, hádavá, náladová
, občas křičím po sestře, když se mámě něco nelíbí vyslechnu si co mi chce říct a čekám až se vykřiči. Teď už se s mamkou bereme jako kamarádky.. Takže v pubertě sem volnost takhle neměla asi.
Jeden z těch příspěvků jsem psala i já. Ale nepsala jsem nic o „dělání si co chce“. Samozřejmě, že nějaké fungování v rámci pravidel existuje, ale to mi připadá normální, na to je dítě zvyklé z normálního chodu rodiny.
Ad nechození do školy - to je snad jasné, že do školy se chodit musí, o tom teda nikdo nediskutuje. Jezení chipsů a pití coly - u nás doma takové věci nejsou (nebo jen výjimečně), takže pokud by dítě chtělo, tak by si je muselo kupovat za své.
Mobil - má částečně omezený, ale třeba komunikaci ne. Syn ho zatím využívá nejvíc na hry. Nicméně tohle je na dohodě - o tom, kolik bude mít času na mobil se dohodneme tak, abychom s tím oba souhlasili.
„Dření v basketu“ - tohle jde mimo mně, my na takové věci nejsme, je mi proti srsti dítě do čehokoli takového nutit, takže syn chodí na takové kroužky, které si vybere. Hraje třeba na flétnu, což ho až tak nebaví a trénuje asi 10 min týdně, ale zatím tam dál chodit chce.
Psaní úkolů - to jsem v posledním roce nechala celé na něm. Organizuje si to sám, když úkol nemá, tak ho nemá, jeho věc (to se ale nestává, jen když zapomene).
A večerka - tak do postele chodí tak, jak chci já, když už chci mít svůj klid, ale kdy usíná, to je jeho věc (není ale na mobilu). Chodí spát spíš později, třeba okolo desáté, někdy i později. Do školy mu to nevadí.
Synovi je jedenáct let, pubertu zatím nějak moc nepociťuju. Ale nepředpokládám, že bych svůj přístup nějak zásadně měnila.
Jak v čem.. Já spíš mám okolo trochu odrazující příklady, kdy se rodiče k dětem.. 11 let a 12,5 let, rozdílní rodiče chovají, jako k dětem snad 8 letým..
Nedávno jsem s kamarádkou šla ven.. Hned mi říkala, jak pomalu 13 kluka nahání ven, a že nikdo ven nejde, jak je naštvaná. Volá mi, jestli nepůjde náš ven, že by šli.. Přijde mi to prostě šílené toto..
Další příklad učení.. Že ho mus kontrolvoat, což chápu, ale ona si s ním sedne, a všechno co má a jak, a téma referátu, a ajk to napsat, aby prostě to měl nej,
Další zase nepustí ani nic koupit, nevím, že by to asi nezvládl, říct co chce a dát peníze, když mají děti na něco názor a nebo něco chtějí sami, např. měli sami vybrat výlet na dovolené, tak jsem jim řekla, podívejte se na stránky co tady okolo je, tak odpvoěd druhés trany, byla, že to dopadne teda hrozně, že stejně nic nenajdou.. Nakonec kluci našli misto, které se všem líbilo..
U nás co se týká učení, tak dohlédám dost i když možná i víc- ale ukoly nepíšu, za dítě
jak ted v online občas rodiče, ale má svůj prostro na názor, a kdy co chce dělat.
Když jsme na dovolené, neche s náma do bazenu, tak nejde, má právo se jen tak válet, a nebo nechce jít ven, t ak nechod, taky někdy jen tak trávim čas povalovaním..
Máš hlad, a chceš si něco vzít vem si, oběd je daný, svačinu neurčujem, udělá si vajíčka, ohřeje párek, udělá tousty..
V některých věcech jsme asi takový, možná volnější- časna PC, čas spánku, ale zase jsem ráda, že kluk domáže nakoupit, vyzvednout v lékarně věci, zajít se ostříhat, když dostal peníze a manžel s ním tam nemohl, a dokázal si to zajistit, dokáže bez problému převzít balík, když mu pošlu kod, a pomáhá- i když oči v sloup, ale i sám vezem sekačku, vynese koš.. v prosinci bude mít13 let
Příspěvek upraven 29.08.21 v 20:34
No, mám to za sebou dvakrát. Obecně mohu říct že asi od 9-10 let se o dítě přestávám starat ve smyslu chystat snídani, večeře. Jasně, pokud se domluvíme na „všichni vajíčka“ tak je udělám, ale jinak jen plním ledničku a spíž. Ubíráme kontroly nad školou a posouvame večerku. Přestáváme s dětma cvičit na hudební nástroje ale trváme na cvičení 4-5× týdně ( asi 20 minut denně, někdy víc někdy míň). Zapojujem do chodu rodiny co nejvíc-nákupy, vaření, pračka, myčka, sušička, úklid, zahrada, výběr dovolené, výletů. Mají nárok nejet na výlet, pokud jsme v tuzemsku tak cca od 12 s námi nemusí nikam. Co se zahraničí týče, tak se rodinných dovolených nemusí účastnit od 15 let - jsou doma sami za občasného dohledu prarodičů. Očekávám návrat do uklizeneho domu a vtloukam do hlavy že nechtějí být v „nácti“ rodiči. Snad to vyjde. Dcera má 18 a ok, kluk má nejkritičtější období teď-15 let. Oba pracují, ve škole fungují (holka premiant, kluk flákač), hudební nástroje nezavrhli, jsou schopni se postarat o sebe i své mladší sourozence, vydělat na svoje koníčky (
…vydělat na svoje koníčky. Chodí do vinohradu, sečou trávu na fotbalovém hřišti… na vesnici je možností dost i pro děcka pod 15 let, i když nelegálních. Nicméně nevidím důvod proč by 13 letý člověk nemohl vydělat peníze ve vinohradu při zastrkovani nebo vázání.
Máme dost benevolentní přístup k alkoholu, od 15 nečekám že se pití nedotknou, ale očekávám že budou fungovat a nebude průser. Holt žijeme ve společnosti která je k alkoholu tolerantní. A taky zatím ok. Vtloukam do hlavy že pít s mírou.
Ahoj, moji dceři se vyklubaly ve 13 letech černé chloupky na prsou je jich malinko, ale jestli treba casem zmizi nebo ne a užívá lek na stitnou zlazu. Je mozne ze to ma z toho i se ji potom co ho zacala uzivat znepradelnila menstruace. A furt řeší ze ma vstahly prsni dvorec, ale jenom na jednom prsu ![]()
@Anonym žz nezmizí
Chlupy jsou ovlivněné hormony. Jediná možnost je je holit nebo škubat. Jestli jich má pár je lepší škubat
@Anonym žz Všechny deformity by měl vidět odborník, zvlášť když se jedná o dvorec a bradavku. Pokud došlo ke změně, jděte k lékaři.
Taky zasahujeme. A tvrdě. Jinak by to u nás vypadalo jako u zakladatelky
@Anonym žz píše:
Ahoj, moji dceři se vyklubaly ve 13 letech černé chloupky na prsou je jich malinko, ale jestli treba casem zmizi nebo ne a užívá lek na stitnou zlazu. Je mozne ze to ma z toho i se ji potom co ho zacala uzivat znepradelnila menstruace. A furt řeší ze ma vstahly prsni dvorec, ale jenom na jednom prsu
Měla jsem taky, obojí. Vpáčené bradavky jsem se snažila vytahovat pomocí speciálních kloboučků, které kromě toho, že to bolelo, byly úplně k hounu. Je to dané krátkou délkou mléčných žláz. A v prvním těhotenství se najednou samy od sebe napřímily. Takže jsem pak v pohodě odkojila všechny tři děti. Ad chloupky, taky se mi jich pár čas od času objeví, vezmu pinzetu, jednou za měsíc je prostě vyškubnu a nazdar.
Já zastávám názor, že v pubertě už nemá moc cenu vychovávat (to se mělo stihnout do té doby) a dítě se směřuje a nějak se mu vymezuje pole působnosti (ale je to spíš volnější).
Odmala vedeme děti k několika věcem:
sport- jsem si vědoma jak neskutečně důležitá je fyzická aktivita pro vývoj dítěte, takže víceméně nejméně hodinu denně nějaká aktivita - běhání po zahradě, jízda na kole/brusle/skate/plavání/lezecká stěna - někdy jsme to obměňovali a šly třeba do nějaké jump arény, nebo jen procházku, domácí hraní fotbalu/badmintonu/pinčesu. Prostě cokoliv, aby to bylo různorodé, ale aby byly děti aktivní. To pro mě byl jeden ze základních prvků, co jim chci předat do života. Takže můj úkol byl vzbudit v nich lásku k pohybu, tak aby je to bavilo a neotravovalo.
---- všechny děti pak byly vedeny k tomu, aby si na základě lásky k pohybu vybírali alespoň jeden nějaký sportovní kroužek - plavání, karate, pro holky tanec, balet nebo sportovní hry apod. Spíše na rekreační úrovni, ale nejstarší syn dělal plavání/karate sportovně, mladší spíše rekreačně, ale baví je to.
koníčky od mala jsme je vedli ke čtení - takže máme doma kopce knih, pořád někde někdo něco čte - ale taky, muselo to být nenásilné, často společná aktivita, než si k tomu našli nějakou cestu. Některé z dětí třeba čte méně, ale zase má jiné koníčky - hodně jsem s dětmi tvořila, snažila jsem se jim vštípit nějak domácí práce a vaření spíše jako nějakou životní „nutnost“, ale ne otravnost. Vedli jsme je k hře na hudební nástroje (protože zejména naše holky mají fakt nadání pro hudbu a tanec).
zdravé návyky snažili jsme je vést k tomu, aby si osvojili nějaké základní věci - pravidelné jídlo, zdravé jídlo, dostatečné pití - od jisté doby je vedeme k samostatnosti - že si třeba připravují svačiny, ale spíš jsem se snažila o nějakou kolektivní přípravu, aby dítě vlivem své aktuální lenosti nebylo o hladu (ale zároveň abych to za něj nedělala já).
Vzhledem k tomu, že dětí je celkem 6, tak byli vedeni k tomu, aby byli schopni sami fungovat - dojít do školy/ze školy/jet autobusem/na kroužek - první třída většinou měli plnou asistenci, ve druhé třídě už jsem se domlouvala s učitelkami tak, aby bylo možné, že budou mít starší dcera a dvě mladší hudebku stejně - tzn. starší je doprovázela. Od půlky druhé třídy byly samostatné, ale vyzvedávala jsem je z družiny. Od třetí úplně bez problému se pohybující bez dozoru.
technika, spánek snažili jsme se jim vštípit, že je důležitý kvalitní spánek - pro zdraví a růst - takže se telefony odkládaly okolo sedmé, osmé hodiny, aby do nich nekoukali. Večerka byla většinou o tom, že od nějaké doby museli být v pokoji/ideálně v posteli, ale nemuseli spát - mohli si číst, či dělat nějakou jinou klidnou činnost, ale bylo na nich, jestli usnou v 10, 12 nebo ve 3, nebylo to ale s telefonem a ráno pak museli vstávat.
Vzhledem k tomu, že děti mají denně sportovní vyžití, věnují se svým koníčkům, starají se o své domácí povinnosti (nějaký úklid, obstarání mazlíčků) a připravují se do školy, jak mají, tak neřeším čas na telefonu přes den, mají volný přístup, dělají, co uznají za vhodné. Snažím se je směřovat, nabízet aktivity, alternativy, ale nenutit. Pokud bych viděla, že se mi dítě 3 týdny v kuse sekne u PC, tak zasáhnu, ale pokud má týden zvýšenou chuť si támhle něco hrát, necháváme je - protože víme, že naše děti mají takové fáze - jednou za čas prostě mají chuť na nějakou takovou brainwash činnost (jako hraní nějaké hry do zblbnutí)
.
Ale tak nějak jsme se opravdu snažili, aby ty věci měly děti zažité odmala - že je normální fyzická aktivita každý den, nějaký koníček, práce do školy, podílení se na domácnosti, ale i čas na flákání se. Ale kdybych s tím chtěla začít v pubertě je takhle „směřovat“, asi by mi to úplně neprošlo
. Takže s ničím novým nezačínáme - vždy měli nějaké povinnosti - už třeba od 4, 5 let, takže teď už jen modifikujeme či přidáváme, ale neděláme žádné novinky.