Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Puberta - dnešní diskuze
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.8.21 22:07
Osobně - zasahujeme. A hodně. Jinak by hrál a hrál a hrál nebo jen čuměl do mobilu. Trváme na Výsledcích ve škole a sportovních aktivitách a nějakých domácích povinnostech. Myslím, že jinak by to nemuselo dobře dopadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.8.21 22:10
Já mám 12 letou puberťačku. Jediné na čem lpíme je škola a menší pomoc v domácnosti. Co se týče jejího volného času, ten je jen její. Takže když chce strávit celý den sledováním videí na netu. Tak je to její věc. Omezujeme jí jen, když nedělá věci do školy anebo má horší známky jak 3.
Nevím jak jinak ji jako řídit život 
Co se týče školy, tak si nejsem jistá jestli ji takhle budu „buzerovat“ i na střední nebo jen do konce ZŠ. To jsem se ještě úplně nerozhodla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.21 22:13
Mam doma kluka (13,5) a holku (12), takže pro mně aktualni tema 
nevim co psala zakladatelka v puvodnim prizpevku ale u nas je to takto: nekdy jsou na zabiti, snazim se uklidnit, ze je to docasne snazim se zaradit co nejvice humoru a odlehcit situace, napr stylem „ta kamoska co nam to komplikuje už by měla jít“ (kamoska - puberta)… Trvam na pravidlech, která jsou i pro deti rozumna, oduvodnitelna, i když se jim nelíbí (napr skola, ale ne ve smyslu same jednicky, pouze ve smyslu plneni povinnosti). Pokud je to možné, v maximální možné míře je vystavuji nasledkum jejich chování (nenachystal svacinu na výlet, tak hladoví) aby v bezpečném prostoru pochopily princip pricina- nasledek. Zapojuji je do domacich praci (kdyz napr neocisti zeleninu, brambory, tak nevarim - jedi radi, tak spolupracuji). Pokud chtějí mít svobodu co se týče vecerky jako dospělí, musi vstavat jako já, tj v 6:00. To nechtějí, tak neremcaji a respektují cas, kdy vypnou pc a jdou do postele. Uvidíme, jak budeme s kámoškou bojovat dal, zatim když pominu blbe kecy a xichty, tak vychazime dobře a deti funguji jakž takž.
PS: oba jsou na osmiletém gymplu, maji vyznamenání, takže nehodlam je vice ždimat. Čas na PC mají omezený, domluva byla stylem „co vám prijde jako rozumny kompromis“. Chci, aby pravidelně delaly mimoskolni aktivity, na které se dobrovolně prihlasi (sport, kytara).
- Citovat
- Upravit
27.8.21 22:26
Máme to dost podobně jak anonymní slunečnice. Jejich volný čas jim nijak neřídíme. Trváme na chození do školy a psaní úkolů. I když to je prostě jasně daný a nijak o tom nediskutuji. Ví, že do školy chodit musí a přijde mi, že i chtějí. Oni jsou sprti, nevím po kom . Výsledky neřešíme a když ano, tak pouze u dcery a opačně, než by se mohlo zdát. Občas ty její jedničky moc hrotí a dvojka je konec světa. Tak vysvětlujeme, že se plete. I když poslední pololetí už to bylo značně lepší. Už se i trojce zasmála. Pak po nich chceme malou pomoc v domácnosti, to jak kdy. Někdy samy od sebe, někdy s kecma a někdy se seknou. Když se seknou, sekneme se taky. Zrovna v okamžik, kdy něco chtějí. Prostě nastavujeme zrcadlo a to funguje. Ostatní věci neřešíme, už jsou dost velcí, aby fungovali bez nás za zadkem. Ví, že všechno je o domluvě a záleží na nich. Chtějí být dlouho venku, ok, ale dají nám to vědět a oznámí s kým a kde. Večerku neřešíme vůbec a to ani ve školním roce. Jen vědí, že musí vstát do školy. Jestli budou jak mumie, to už je jejich problém. U nás tento systém funguje a až na blbý kecy a koulení očí to všichni zvládáme s úsměvem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 22:30
Tohle se těžko komentuje (sama dítě v tomhle věku ještě nemám) - já třeba v životě (jako student) potkala jen hrstku problémových puberťáků, a tam si troufnu říct, že jakákoli pomoc byla marná - prostě mrhání časem i silami rodičů. Ten impuls změny si museli prožít sami a potřebovali nalézt vlastní motivaci - takže třeba maturovali na víckrát, případně dodělávali školu o něco později, časem se srovnali, někdo i udělal kariéru. Zas naopak takoví ti „zlomení a pod dohledem“, jakmile se z dohledu dostali, skončili dost blbě - nic moc práce, různé závislosti, psychiatrie. No, mně nějak rodiče do všeho přestali mluvit s přechodem na gympl (takže v těch 12/13 - zas ale třeba říct, že jsem nežila životním stylem „Dětí ze stanice ZOO“, takže žádný velký drámo) a jsem jim za to vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 22:45
Jakmile se přihlásí puberta, probudí se více genetické předpoklady a ze vzorného ditka, které jsme vychovávali, vedli a dařilo se, se může přes noc stát úplně někdo jiný. 
Nepoznáváme ho, neboť nepoznáváme ani sebe, protože vlastnosti v určité situaci jsou třeba po příbuzném ze strany druhého rodiče. Až po letech nám dojde, že je vzteklý jako dědeček z otcovy strany nebo nepořádný po babičce… S něčím uděláme opravdu jen málo. Týká se to i školy a představ o životě. Jsou deti/lide povolnější, ktere můžeme směřovat do staršího věku. Hrozí však, ze se z nich stanou nesamostatni mamanci nebo hodne, ale nešťastné holky.
Pravda je ovšem ta, že nejsme zdaleka tak bezmocní. Geny se sice přihlásí o slovo, ale výchovou (vedením a příkladem) je můžeme vhodné směřovat. Kdesi bylo napsáno, že stejně osobnostní založení může mít gangster i úspěšný podnikatel. Záleží na tom, jak byli ovlivnění, v jakém žili prostředí, jaké měli vzory i tu výchovu.
Závěr je takový, že to, jak se dítko vyvine, je souhrnem různých okolností. Jsou i puberty těžké nebo protazene, tam už ale bývá patologie potomka nebo rodinného prostředí. Dobrou zprávou se zdá být to, že na všem se dá pracovat v průběhu celého zivota a většinou si to život také dovede dohnat, napravit, poskladat.
Rodič, který se snaží, dříve či později většího či menšího úspěchu ve formování slušného člověka dosáhne. 
S tou samostatnosti: není od věci, když si náctiletý začíná o svém životě rozhodovat a řídit ho, například tím, že dostane kapesne a může či lépe řečeno musí s ním vyjít. Sám brzy pochopí, že je lepší upřednostnit něco důležitějšího atd. Chceš modni ooblečení? Nasteri či vydelej a kup si! Experimentovat v kuchyni nebo pri péči o oblečení nebo domacnost může i pubertak. Úměrně s věkem a bezpečnosti. Čím víc praxe a zapojování do běžného normalniho zivota, tím líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 22:49
@Anonymní píše:
Dnes tu byl příspěvek, který zakladatelka vzápětí smazala kvůli anonymitě, ale už jsem nedohledala, že by ho znovu vložila. Stihla jsem ho přečíst a zajímaly mě reakce, protože máme doma to samé, jen u dcery (13let). Doufám, že nebude vadit, když tedy téma zakladatelce ukradnu. Pod příspěvkem mě zaujaly reakce, které se tam asi tři objevily, nechávat puberťáka, aby si řídil život sám, nevychovávat, protože to už nemá cenu a dát prostor, že pak nemá puboš potřebu protestovat. Naše dcera je třeba taková, že kdybysme na ni tohle praktikovali, tak přestane chodit do školy, zahodí roky dřiny v basketu, bude jíst jen chipsy a colu a hrát na počítači do rána. Neumím si dost dobře představit, jak to praktikujete, že dáváte dětem ve věku, kdy za ně máte úplnou odpovědnost za úkol si sami řídit život a naprostou volnost. Nikoho za to neodsuzuju, ale nechápu, jak to funguje. Na mě tohle působí dojmem, hlavně ať máme od ní, nebo od něj, klid. Nevím kolik bylo tomu klukovi o kterém byl ten příspěvek, ale psala myslím druhý stupeň, takže 11-15? Jak moc dětem (ne)zasahujete do života v tomhle věku a jak se vám to osvědčilo? Každé dítě je samozřejmě jiné, ale to téma mi přišlo užitečné podělit se o zkušenost.
Původní diskuzi jsme nezachytila, mám 3 děti v tomto věku a starší, kluky a holku. Neumím si představit 13-ti leté dítě „nesměrovat“. Připadá mi, že je to jenom pohodlí rodičů. Naopak, naše děti právě v tomto věku potřebovaly vést. A když jsme u jednoho syna víc „povolili“, tak jsme o to vím museli napravovat. i když, uznávám, nejednalo se o nic extrémního, ale právě ten syn byl ten typ, co by nejraději proflákal celá dny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 22:57
@Anonymní píše:
Dnes tu byl příspěvek, který zakladatelka vzápětí smazala kvůli anonymitě, ale už jsem nedohledala, že by ho znovu vložila. Stihla jsem ho přečíst a zajímaly mě reakce, protože máme doma to samé, jen u dcery (13let). Doufám, že nebude vadit, když tedy téma zakladatelce ukradnu. Pod příspěvkem mě zaujaly reakce, které se tam asi tři objevily, nechávat puberťáka, aby si řídil život sám, nevychovávat, protože to už nemá cenu a dát prostor, že pak nemá puboš potřebu protestovat. Naše dcera je třeba taková, že kdybysme na ni tohle praktikovali, tak přestane chodit do školy, zahodí roky dřiny v basketu, bude jíst jen chipsy a colu a hrát na počítači do rána. Neumím si dost dobře představit, jak to praktikujete, že dáváte dětem ve věku, kdy za ně máte úplnou odpovědnost za úkol si sami řídit život a naprostou volnost. Nikoho za to neodsuzuju, ale nechápu, jak to funguje. Na mě tohle působí dojmem, hlavně ať máme od ní, nebo od něj, klid. Nevím kolik bylo tomu klukovi o kterém byl ten příspěvek, ale psala myslím druhý stupeň, takže 11-15? Jak moc dětem (ne)zasahujete do života v tomhle věku a jak se vám to osvědčilo? Každé dítě je samozřejmě jiné, ale to téma mi přišlo užitečné podělit se o zkušenost.
Jedu třetí kolo, náš nejmladší puboš má čerstvých 14 - a přiznávám, že mě to už potřetí (podruhé - prostřední dítko mělo pubertu trochu jinou) moc neba…
Máme nastavená pravidla, ale mimo ně je ta volnost a vložená důvěra (byť vcelku pravidelně zklamávaná) dítěti dost velká. Škola je hlavní povinnost, sport je privilegium, životospráva musí být v nějakých rozumných mezích - ale třeba neřeším, že jde dítě spát nad ránem - do školy jde a výkon musí podat. Jestli bude dítě chcíplé, jeho problém. 
Všechny děti velmi brzy pochopily, že je dobré se vyspat. Ale to je jen jedna věc z mnoha…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 22:58
Taky se osvědčuje přímé jednání, férovost, slušnost a… vědomí lásky. Děti v pubertě bývají citlivé a tohle vědomí může některým z těch, co se dostanou do velkých trablu, doslova zachránit život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 23:25
Starší je skoro čtrnáct. Máme daná základní pravidla, na kterých trváme. Na všem ostatním se dá domluvit. Jak ona k nám, tak my k ní. Plní si povinnosti (škola, pomoc doma, chování)? Pak ji můžeme například posunout večerku nebo návrat domů. Je hubatá, chová se špatně k sestře? Pak ji nějakou výhodu odebereme. Ona to ví, a je na ní, jak chce žít. Je v pubertě, kterou si musí projít, a proto chápu, že to občas nemá lehký a nebuzeruju ji za každou blbost. A ono se to vrací. Včera byla pomoct babičce s vyklízením sklepa. Babička si to s ní vyjednala sama, a i když dceři nabízela peníze, ta si je nevzala. Nebo ji muž požádal, jestli by mu pomohla s úpravou kotce pro psa (potřeboval druhé ruce), tak bez řečí nebo nějakého protáčení očí vstala od mobilu a šla makat. Jasně že je občas na zabití, ale ten základ tam je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 23:38
A jak tu píší s večerkou. Tak u nás je jen večerka vypnutí PC a mobilu a to v deset a jen když je druhý den škola. Pokud si chce po tom ještě číst, tak může. A všechny večery musí po desáté dodržet pravidlo Neviděna a neslyšena. Když nedodrží musí jít okamžitě spát a další večer jde spát s mladšími ségrami v devět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.21 06:45
@Anonymní píše:
Dnes tu byl příspěvek, který zakladatelka vzápětí smazala kvůli anonymitě, ale už jsem nedohledala, že by ho znovu vložila. Stihla jsem ho přečíst a zajímaly mě reakce, protože máme doma to samé, jen u dcery (13let). Doufám, že nebude vadit, když tedy téma zakladatelce ukradnu. Pod příspěvkem mě zaujaly reakce, které se tam asi tři objevily, nechávat puberťáka, aby si řídil život sám, nevychovávat, protože to už nemá cenu a dát prostor, že pak nemá puboš potřebu protestovat. Naše dcera je třeba taková, že kdybysme na ni tohle praktikovali, tak přestane chodit do školy, zahodí roky dřiny v basketu, bude jíst jen chipsy a colu a hrát na počítači do rána. Neumím si dost dobře představit, jak to praktikujete, že dáváte dětem ve věku, kdy za ně máte úplnou odpovědnost za úkol si sami řídit život a naprostou volnost. Nikoho za to neodsuzuju, ale nechápu, jak to funguje. Na mě tohle působí dojmem, hlavně ať máme od ní, nebo od něj, klid. Nevím kolik bylo tomu klukovi o kterém byl ten příspěvek, ale psala myslím druhý stupeň, takže 11-15? Jak moc dětem (ne)zasahujete do života v tomhle věku a jak se vám to osvědčilo? Každé dítě je samozřejmě jiné, ale to téma mi přišlo užitečné podělit se o zkušenost.
Hodne mimo nazor..at si delaji co chteji. Primarne to nejde uz z duvodu, ze do 15 mam za nej uplnou zodpovednost a pak uz muze byt v bejake forme postizitelny i trestne. Chozeni za skolu resi ospod takze to nejaka brnkacka jako ze kluk je v puberze st se vydovadi neni. Dle me by nelo mit dite nastavena pravidla co se tyka samozrejme skoly, pomoci v domactnosti..idealne i nejake zajmy. Zase neresila bych ucesy, oblekani i kdyz me to muze privadet k silenstvi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.21 06:46
@Murka píše:
Starší je skoro čtrnáct. Máme daná základní pravidla, na kterých trváme. Na všem ostatním se dá domluvit. Jak ona k nám, tak my k ní. Plní si povinnosti (škola, pomoc doma, chování)? Pak ji můžeme například posunout večerku nebo návrat domů. Je hubatá, chová se špatně k sestře? Pak ji nějakou výhodu odebereme. Ona to ví, a je na ní, jak chce žít. Je v pubertě, kterou si musí projít, a proto chápu, že to občas nemá lehký a nebuzeruju ji za každou blbost. A ono se to vrací. Včera byla pomoct babičce s vyklízením sklepa. Babička si to s ní vyjednala sama, a i když dceři nabízela peníze, ta si je nevzala. Nebo ji muž požádal, jestli by mu pomohla s úpravou kotce pro psa (potřeboval druhé ruce), tak bez řečí nebo nějakého protáčení očí vstala od mobilu a šla makat. Jasně že je občas na zabití, ale ten základ tam je.
Asi tak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.21 08:01
@Netopirek píše:
Já mám 12 letou puberťačku. Jediné na čem lpíme je škola a menší pomoc v domácnosti. Co se týče jejího volného času, ten je jen její. Takže když chce strávit celý den sledováním videí na netu. Tak je to její věc. Omezujeme jí jen, když nedělá věci do školy anebo má horší známky jak 3.
Nevím jak jinak ji jako řídit život
Co se týče školy, tak si nejsem jistá jestli ji takhle budu „buzerovat“ i na střední nebo jen do konce ZŠ. To jsem se ještě úplně nerozhodla
U nas podobne. Pokud ma splnene povinnosti, tak si se zbytkem casu naklada podle sveho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.21 08:05
Pubertakovi čas neorganizuji. Pokud má splněny věci do školy a věci doma, může si dělat co chce. A pokud to je 5 hodin u ps4, tak jeho věc. V kolik chodí spát nevím, často odpadní už s mladšími sourozenci, ale ráno funguje bez pardonu., jeho věc kolik toho naspal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
