Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím si rady…
Mám manžela, který byl bilingvní dítě a šestiletého syna.
Syna s tchány 2× ročně necháváme jezdit do zahraničí, k příbuzným. Ačkoli je to 8 hodin cesty, máme k tchánům důvěru. Taky to tam manžel dobře zná (jezdili tam od jeho dětství pravidelně) a hlavně, domluví se jako rodilý mluvčí, kdyby se cokoli stalo. Syn tamní řeči taky rozumí, ale jazykem nemluví. Je to pro nás jakoby jezdil na Slovensko. Není v ČR, ale v zemi pro manžela blízké, kde se dorozumí a máme tam spoustu příbuzných, se kterými se stýkáme. Svůj fakt sehrává také to, že si syna tcháni berou na noc každý víkend a věřím jim víc, než sama sobě.
Pak je tady moje matka. Mám jednoho sourozence v zahraničí asi 12 hodin cesty, se sourozencem nemáme vztah žádný, kdyby nějaký byl, musela bych ho nazvat katastrofální. Moje matka se do stejné země rozhodla provdat a odstěhovala se tam (během návštěvy bratra se tam zamilovala). Je to země 12 hodin cesty, nikdy jsme tam sami nebyli a neumíme tamní jazyk. Ani moje matka ten jazyk prakticky neovládá. Moje matka si syna brala na 2-3 dny 2× ročně, dokud tady ještě žila a teď si chce syna vzít na týden k sobě. Prý si pro něj přijede a za týden ho zase přiveze. Říká, že když syn může jezdit s tchány tak daleko, může jet i s ní. Mně se to moc nelíbí a manžel je proti úplně. Nevím jak jí vysvětlit proč se nám to nelíbí, racionální argumenty nebere. Nebo se na to díváme s manželem opravdu nespravedlivě?
A co syn, ten s druhou babičkou někam jet chce?
@Semtex píše:
A co syn, ten s druhou babičkou někam jet chce?
On by jel, ale nikdy tam nebyl a nemá představu, že tam bude rozumět jen babičce a nevnímá, že je to opravdu daleko. Matka nechce letět, chce jet autem. Pro mě by letadlo bylo lepší volba.
No tak jí to nevysvětluj…řekni prostě, že ne…a je to…tvoje dítě, tvoje rozhodnutí…stejně píšeš, že argumenty nebere…
Přijde mi, že se na to díváte zcela správně. Jak by tomu dítěti asi bylo? Babička je pro něj nějaké teta, kterou vidí dvakrát do roka a navíc ho odveze do země, kde se sama ani nedomluví. Určitě tady bude spousta příspěvků, jak by dítě nabalili babičce na měsíc i s dvěma kufry, jen aby budovali vztahy, ale vy se zařiďte podle toho, co cítíte. Výhoda je, že to cítíte oba stejně.
Taky si můžete udělat dovolenou v tamní zemi, třeba hodinu cest od babičky.
takže v případě nouze si pro něj můžete sjet. Samozřejmě v případě, že je to v možnostech rodiny.
Taky máme rodinu na druhé straně světa a nejsem si jistá, že bych dceru pustila samotnou. Zase si uvědomují, že semnou sama by to nevyhrála když neumím anglicky. By jsme museli fakt letět všichni. ![]()
Pokud mas jistotu, ze se matka o nej zvladne tyden postarat (treba i v pripade jejiho nebo synova onemocneni) a pokud mas predstavu, v jakem prostredi matka zije, jake jsou tam vztahy a pokud syn chce jet, nebyla bych uplne proti. Ale dulezita je samozrejme i shoda nazoru s tvym muzem.
@Anonymní píše:
Taky si můžete udělat dovolenou v tamní zemi, třeba hodinu cest od babičky.takže v případě nouze si pro něj můžete sjet. Samozřejmě v případě, že je to v možnostech rodiny.
Taky máme rodinu na druhé straně světa a nejsem si jistá, že bych dceru pustila samotnou. Zase si uvědomují, že semnou sama by to nevyhrála když neumím anglicky. By jsme museli fakt letět všichni.
To nejde, tolik dovolené vážně nemáme, abychom mohli ještě jen tak na týden odjet. Dovolenou si necháváme víceméně na Vánoce a letní prázdniny, kdy má syn volno. Jezdíme s ním každý rok na 2 zahraničí dovolené, z toho jednu k moři, ale obě v letních prázdninách.
@Monchichik píše:
No tak jí to nevysvětluj…řekni prostě, že ne…a je to…tvoje dítě, tvoje rozhodnutí…stejně píšeš, že argumenty nebere…
Ona se na svět dívá hodně zjednodušeným pohledem a když jí řeknu, že ne, pravděpodobně se pohádáme a roky semnou nepromluví.
Když jezdíte na 2 dovolené, nemůžete se domluvit že dorazíte na pár dní jindy? Placnu, na začátku prosince, na nový rok. Dovolená i návštěva odskrtnuta. Žít příbuzní blíž, uvažovala bych já nad podobnou záležitosti.
Samotne dítě ne… fakt jenom s nějakou variantou návštěvy, volené, výletu… ![]()
Neposlala bych tak malé dítě někde, kde jsem nikdy nebyla k někomu, ke komu zjevně nemáš důvěru. Co kompromis? Np. zaletět tam s jedním rodičem na víkend/prodloužený víkend? Nebo pak v létě na dovolenou?
@Capelucia píše:
Neposlala bych tak malé dítě někde, kde jsem nikdy nebyla k někomu, ke komu zjevně nemáš důvěru. Co kompromis? Np. zaletět tam s jedním rodičem na víkend/prodloužený víkend? Nebo pak v létě na dovolenou?
Nemám k ní důvěru. Když mu byly 4 roky a byl u ní na prázdninách, nechala ho na dětském hřišti a šla si venčit psa. Bylo to v obci kde to malý neznal, bál se tam být sám a vyběhl z hřiště za ní, rovnou pod kola motorky. Naštěstí motorkář zareagoval, ale neměla ho tam nechávat samotného. Ještě to prezentovala jako jeho chybu, protože mu řekla ať je na tom hřišti.
Letět s ním můžu, ale v létě. Musím dovolenou plánovat na prázdniny syna.
@Anonymní píše:
Ona se na svět dívá hodně zjednodušeným pohledem a když jí řeknu, že ne, pravděpodobně se pohádáme a roky semnou nepromluví.
No tak nepromluví…její volba…tvůj syn na ní není zvyklý…nedala bych jí ho na týden…
@Anonymní píše:
Dovolenou si necháváme víceméně na Vánoce a letní prázdniny, kdy má syn volno. Jezdíme s ním každý rok na 2 zahraničí dovolené, z toho jednu k moři, ale obě v letních prázdninách.
Dve zahranicni dovolene v lete, ale ani jednu jste nechteli stravit setkanim s matkou a poznanim prostredi, kde zije - to neni vytka, spise znamka, ze ty vzajemne vztahy nejsou zrovna vrele.
Příspěvek upraven 16.09.23 v 08:51
@Stará známá píše:
Dve zahranicni dovolene v lete, ale ani jednu jste nechteli stravit setkanim s matkou a poznanim prostredi, kde zije - to neni vytka, jen znamka, ze ty vzajemne vztahy nejsou zrovna vrele.
Stěhovala se tam teď. Kdyby to bylo dřív, tak bych tu možnost nezavrhla. Ještě než se odstěhovala tak si syna vzala na 3 dny. Předtím tam nespal tak půl roku.
@Monchichik píše:
No tak nepromluví…její volba…tvůj syn na ní není zvyklý…nedala bych jí ho na týden…
Přesně. To, že s tebou nebude mluvit není už tvůj problem. Nebo jen kvůli tomu uděláš to, co chce ona, přestože se to tobě ani manželovi nelíbí?
Je to tvé dítě. To se ji tak bojíš?
Já osobně bych byla pro začátek pro nějaký prodloužený víkend, klidně můžeš jet jen ty nebo manžel.
Ahoj, nevím si rady…
Mám manžela, který byl bilingvní dítě a šestiletého syna.
Syna s tchány 2× ročně necháváme jezdit do zahraničí, k příbuzným. Ačkoli je to 8 hodin cesty, máme k tchánům důvěru. Taky to tam manžel dobře zná (jezdili tam od jeho dětství pravidelně) a hlavně, domluví se jako rodilý mluvčí, kdyby se cokoli stalo. Syn tamní řeči taky rozumí, ale jazykem nemluví. Je to pro nás jakoby jezdil na Slovensko. Není v ČR, ale v zemi pro manžela blízké, kde se dorozumí a máme tam spoustu příbuzných, se kterými se stýkáme. Svůj fakt sehrává také to, že si syna tcháni berou na noc každý víkend a věřím jim víc, než sama sobě.
Pak je tady moje matka. Mám jednoho sourozence v zahraničí asi 12 hodin cesty, se sourozencem nemáme vztah žádný, kdyby nějaký byl, musela bych ho nazvat katastrofální. Moje matka se do stejné země rozhodla provdat a odstěhovala se tam (během návštěvy bratra se tam zamilovala). Je to země 12 hodin cesty, nikdy jsme tam sami nebyli a neumíme tamní jazyk. Ani moje matka ten jazyk prakticky neovládá. Moje matka si syna brala na 2-3 dny 2× ročně, dokud tady ještě žila a teď si chce syna vzít na týden k sobě. Prý si pro něj přijede a za týden ho zase přiveze. Říká, že když syn může jezdit s tchány tak daleko, může jet i s ní. Mně se to moc nelíbí a manžel je proti úplně. Nevím jak jí vysvětlit proč se nám to nelíbí, racionální argumenty nebere. Nebo se na to díváme s manželem opravdu nespravedlivě?