Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Rakovina?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.3.13 14:40
Nic nikomu neříkej!!!
Je to jejich život a ona sama jako matka musí vědět co chce a nechce dceři říct.
Chápu, jak tě to mrzí a že se na to díváš jinak a myslíš to dobře, ale představ si jak by bylo tobě, kdyby někdo za tvými záda vyprávěl tvým dětem o tvém zdravotním stavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.13 14:44
Anonymní úplně Tě chápu a prožíváme v rodině podobné… Manželova maminka má rakovinu slinivky- lékaři při konziliu jí řekli 1/2 roku života. Nechce kontaktovat své sourozence (se kterými se před lety nepohodla, aby jim prý nedělala další starosti… Manžel věří, že mamince pomůže třeba alternativní léčba (i když ona se vrhla do rukou doktorů a chema- přesto, že chemo je pouze paliativní) a nechce se smířit s prognozou, která je u tohoto onemocnění - v tak pokročilém stadiu jako má ona 
. Vím, že ho to musí hodně trápit, ale sama zastávám názor, že maminka by měla těch pár měsíců žít naplno a ne se jen upínat k „zázrakům“ medicíny nebo přírodní léčby. Musí v něco věřit, to ano…prostě nevím, jak to vyjádřit.
ad) Tvá kamarádka- aby jsi to říkala její dceři asi není dobrý způsob…kamarádka by se mohla cítit „zrazená“, pokud Ti důvěřuje a nechce, aby se to dcera dozvěděla. Spíš bych se snažila vysvětlit kamarádce, že její dcera se bude více trápit, pokud se na její odchod nepřipraví a třeba jí nesdělí vše, co by chtěla… A uveď svůj vlastní příklad, kdy jsi nevěděla, že Tvoje maminka umírá 
Myslím, že třeba ve filmu Ženy v pokušení je pěkná myšlenka různých pohledů, kdy Vilma (babička) nevyléčitelně onemocní… „D“
- Citovat
- Upravit
26.3.13 14:49
Ježiši..až mě to nahnalo slzy do očí 
já bych to neříkala být tebou, ale přemluvila bych kamarádku ať to dceři řekne sama..mě by hrozně mrzelo kdyby mi to moje maminka neřekla a dozvěděla jsem se to od jiných
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.13 14:50
Mluvila jsem o tom s kamarádkou, ale říká si pořád svoje, nic jí neříkej a hlavně až umřu, tak jí řekni ať se zřekne dědictví, protože skoro nic nemám a mám hodně dluhů Mě je z toho hrozně zle, ale asi máte pravdu, je to jejich život, nemám se do toho co plést.
- Citovat
- Upravit
26.3.13 14:57
Zakladatelko, tohle vytiskni a dej to své kamarádce přečíst. Všechny tyhle otázky její dcera bude mít. A pak ať to zváží ještě jednou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.13 15:20
Neřekla.. je to jejich rodinná záležitost, ty jsi jenom přihlížející… Ale možná bych naznačila dceři, že by si měla promluvit s mámou nepřímo ji to naznačit, ale rozhodně ji to neříkat na plnou pusu
myslím si, že na prvním místě má být pocity nemocného, co si on přeje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.13 15:35
Fakt je to děsně těžký, jeden den tu mám kamarádku a ta mi říká že je to čím dál horší, že zase tři dny strávila na hajzlíku, že už má problém dojít se psem, že je jí pořád hůř a já nevím co jí na to říct, protože v tomhle případě jí uklidňovat že bude líp nelze. Druhý den mi sem příjde kámošky dcera a říká mi že je ráda, že je mámě konečně líp, že se s těch sraček snad konečně vyhrabává, myslí si že jí je blbě po chemošce, tak je ráda za každý prozvracený odpoledne, že z ní jde ta chemie ven 
Co jí mám na to říct, jen tiše přikyvuju i když vím že pravda je úplně jinde Achjo život je někdy tak hnusnej
- Citovat
- Upravit
26.3.13 15:47
Tohle nemá řešení. Když to řekneš dceři, bude tě nenávidět matka. Když to neřekneš, bude tě pak nenávidět dcera. Ať to řekneš nebo neřekneš, budeš se nenávidět sama. Přečti si tu božuru a pak se rozhodni, jestli ji dát matce nebo dceři nebo hodit do koše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.13 15:48
Jak jsi psala, tak i dcera je tvá kamarádka a ve 22 není žádné malé dítě. Nemusí mámě říkat, že to od tebe ví, ale díky tobě dostane šanci s mámou strávit intenzivněji čas, který mámě zbývá. já být dcerou a po mámině smrti se dozvědět, že jsi věděla, že máma umírá a nic si mi neřekla, tak bych na tebe byla pěkně naštvaná. Sama jsem hrdý člověk, co by si sám o pomoc neřekl. možná to má máma taky tak, ale pokud dcera sama pomoc nabídne, tak ji neodmítne. Není to jednoduché rozhodování - říct/neříct. Ale, i když jsou tu opačné názory, já bych to stejně dceři řekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.13 15:53
Když jí to řeknu, tak to ještě ten den bude kamarádka vědět, přijde mi že její dcera tu nemoc zvládá hůř než ona, je hodně citlivá, pořád brečí, kámoška ač je to hnusný už je nejspíš ve fázy smíření se se smrtí. Je to tak, mám špatný svědomí teď a budu ho mít i po její smrti, to už mi asi zůstane.
- Citovat
- Upravit
26.3.13 16:13
Anonymní, je to na tobě, ale já bych to neříkala.. Nevím, kolik lidí tady mělo nemocních příbuzných, ale já osobně jsem nebyla v situaci, kdy máma, ale měla jsem nemocné tímto miminko a prostě mě hodně radilo, když jsem někomu věřila v tuplovala jsem nic neříkej a ten dotyčný - se hrál na správného a prostě to nevydržel a řekl..Mě to přijde vyloženě sprosté..
Je pravda, že dcera má na to právo to vědět, ale to má říct máma.. A co zkusit tuto situaci říct kamarádce - nemocné, jak se cítíš, že dcera k tobě chodí a prostě ty nevíš, jak se chovat, že by ji to měla říct ona td.. Ale jestli ti řekne rázně ne, tak si myslím, že by to byla hodně podpásovka…
A taky je tady možnost, že dcera bude zaražená, že ty to víš, a její vlastní máma ji to neřekla.. nevím, já bych se to totho nepouštěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.13 16:37
Zakladatelko, z jiného úhlu pohledu. Má tvoje kamarádka někoho mimo dceru, komu by zavolala kdyby se jí přitížilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.13 17:19
Má akorát dceru, šestnáctiletého syna a mě. Já bych jí strašně ráda pomohla, ale mám dvě malé děti, takže né vždy jí můžu pomoct. Zatím to ještě relativně jde, dokáže se o sebe zatím postarat, i když některý týdny jsou fakt strašný, ale vidím na ní týden od týdne jak je slabší, jde dolů s váhou a to už pomalu začíná bejt začátek konce.Ano jsem pouhý pozorovatel, ale s celkem čerstvou skušeností a strašně mě ta bezmoc žere, strašně bych chtěla její dceru připravit na to co příjde, chtěla bych aby si jí nechala doma, tak jako já mámu, já jsem do toho vplula, nečekala jsem že to může bejt až tak strašný, každej den jsem si říkala tohle už je konec, nemůže to bejt horší, trvalo to ještě měsíc a půl a každej den to bylo horší, chci aby se o ní postarala, protože skončit někde na LDNce to bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Snažila bych se jí pomoct, ale takhle nemůžu, takže to nakonec skončí tak, že kámošku jednoho krásnýho dne odveze rychlá a pak už se s ní všichni budeme loučit až na kremaci.Je to strašný to takhle psát, ale přesně tak to teď cítím.
- Citovat
- Upravit
26.3.13 17:30
Tak to máš o to horší že to znáš z obou stran. To před čím chce kamarádka dceru ochránit, i jsi byla dcerou která věděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
