Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Viděli jste některá tento díl: http://www.ceskatelevize.cz/…daneho-syna/ ?
Ráda bych se dozvěděla nějaké pokračování, ale nikde nemohu nic najít. Budu za info ráda. Znám několik adoptovaných dětí. Ale ty to vědí od mala. Loni se mě ptala holčička (5) od sousedů-chatařů: Teto, komu se narodila Lucinka? Odpovídám: Mě, ty ses taky narodila mamce. Ona: Já se narodila jiný mamince… A dál už přesně nevím.
Nechci „matku“ odsoudit, ale další osud mě zajímá.
Ten díl jsem viděla a taky by mě zajímalo pokračování. Ovšem, nevím, co si o tom myslet. Podpis k adopci podepsala, je jedno z jakých důvodů a najednou se po 23 letech objevit před domem svého biologického syna a říct mu, jsem tvoje biologická matka…
To mi přijde trochu mimo. Co asi čeká, že jí ten syn řekne, když ho jako miminko prodala? Najednou so objeví a převrátí mu život vzhůru nohama. Nevím, proč mám z toho pocit, že je to dobrá a finančně nezávislá rodina a ona se chce na nich jen nějak přiživit. Kdybych byla ve stejné situaci, asi bych se na syna podívala z dálky, jak vypadá, ale neoslovila bych ho a nechala ho žít dál jeho život. Myslím, že jen málo lidí, by dokázalo něco takového odpustit. Já tedy rozhodně ne!
Běhá mi z toho mráz po zádech…osobně nevěřím, ze by jí v roce 88 někdo k něčemu nutil…
@MaWe píše:
Běhá mi z toho mráz po zádech…osobně nevěřím, ze by jí v roce 88 někdo k něčemu nutil…
Asi tak nějak. Přijde mi to, jako „prodala jsem dítě do dobré rodiny, co když z toho po 23 letech něco kápne?!“ Zní to hrozně a nechci ji takto soudit, ale co si o ní má člověk myslet, když mohla svoje dítě prodat
Věřím, že člověka pronásledjí výčitky a určitě to musí být pro tu matku těžké, ale v jejím případě tomu nějak nevěřím… ![]()
@MaWe píše:
Běhá mi z toho mráz po zádech…osobně nevěřím, ze by jí v roce 88 někdo k něčemu nutil…
Proc by ne, jeste nebylo po revoluci a myslim, ze bychom se vsichni moc divili, co se delo „pod poklickou“, myslim, ze ne uplne vse vime ![]()
@Nicki.Minaj píše:
Ten díl jsem viděla a taky by mě zajímalo pokračování. Ovšem, nevím, co si o tom myslet. Podpis k adopci podepsala, je jedno z jakých důvodů a najednou se po 23 letech objevit před domem svého biologického syna a říct mu, jsem tvoje biologická matka…To mi přijde trochu mimo. Co asi čeká, že jí ten syn řekne, když ho jako miminko prodala? Najednou so objeví a převrátí mu život vzhůru nohama. Nevím, proč mám z toho pocit, že je to dobrá a finančně nezávislá rodina a ona se chce na nich jen nějak přiživit. Kdybych byla ve stejné situaci, asi bych se na syna podívala z dálky, jak vypadá, ale neoslovila bych ho a nechala ho žít dál jeho život. Myslím, že jen málo lidí, by dokázalo něco takového odpustit. Já tedy rozhodně ne!
Tak já mám kamaráda, kterej je adoptovanej (ví o tom) a po 22 letech se mu ozvala jeho biologická matka. A byl rád, že se s ní mohl vidět. Říkal, že mu doteď něco chybělo a konečně už nechybí… Takže tak… ![]()
@Weru píše:
Proc by ne, jeste nebylo po revoluci a myslim, ze bychom se vsichni moc divili, co se delo „pod poklickou“, myslim, ze ne uplne vse vime
To je sice dost mozné, ale pokud to bylo jak říkáš, proč čekala 20 let? Revoluce byla jen o rok později ![]()
Každopádně nesoudím, jen jsem napsala, co si myslim. Smi máme jednu dceru adoptovanou, ale v jejím případě víme, ze se Bio maminka neozve…
@MaWe píše:
To je sice dost mozné, ale pokud to bylo jak říkáš, proč čekala 20 let? Revoluce byla jen o rok pozdějiKaždopádně nesoudím, jen jsem napsala, co si myslim. Smi máme jednu dceru adoptovanou, ale v jejím případě víme, ze se Bio maminka neozve…
Nerikam to se 100% jistotou, zatim jsem videla jen kousek dokumentu.
Také si myslím, že je to z její strany jen sobeckost a vypočítavost. Lituji tu adoptivní rodinu… Dost mě to vytočilo…
Souhlasím s tím, že to vypadá na snahu „něco z dobře situované rodiny“dostat.Na druhou stranu…mám sestru, bez mála 50letou ženu, když byla asi 17letá byla těhotná, porodila, ale s partnerem se příliš nestarala. Dítko, dceru jí vzali a dali do kojeňáku. Když se naši snažili jako nejbližší příbuzní o malou zažádat bylo jim vyhrožováno tehdy, že jim vezmou nás(mě a mou nejmladší ségru) a nebudou mít nikoho.Tak to naši vzdali.Kam se má neteř, teď už dospělá mladá žena, dostala, a jak žije nevíme a ani po tom nepátráme.
Raději anonymě. Nemusí si smím nickem zvědavci spojovat naší rodinnou záležitost.
No právě, ono to už je tolik let, že těžko někdo zjistí jak to vůbec doopravdy bylo