Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žiju život pro své děti a manžela, dá se to ještě změnit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
11.4.25 08:50
Rezignujete na svůj život?
Ahoj, možná pomůže se sem svěřit, možná někdo poradí..
Zkusím to ve zkratce - mám děti, kterým jsem naprosto propadla, a přistihla se, že spíše žiju pro ně než pro, sebe’ nebo manžela.
Začalo to už u starší - dcerky.
Já v dětství neměla takové rodiče, kteří by mi dávali najevo lásku, podporu, byla jsem nechtěná (slova mé maminky).
Ona spoustu přátel, je veselá, oblíbená.
Někdy si říkám, že se stanu, neviditelnou’, budu se o ně dál s láskou starat, ale přestanu už usilovat o svůj vlastní naplněný život. Stejně nikdy už nebude takový, jaký můžou mít naštěstí oni.
Mám chuť rezignovat na svůj vlastní život, ačkoli jsem se dlouhou snažila to změnit.
Zažil někdo něco podobného a jak to zvládáte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.4.25 09:11
Jsem na sebe taky zvědavá, až děti odrostou. Ale on ten pěkný život můžou prožívat i starší lidi, i důchodci. Můžeš cestovat, s manželem si užívat wellness, s kamarádkama chodit do kina či cokoliv tě napadne. Pro mě je taky nejhezčí období, když jsou děti malé, čím menší, tím to bylo pro mě silnější, ale to neznamená, že by si člověk přestal užívat život, až vyrostou. Máš kamarádky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:13
Holka, pro mě je tohle noční můra, totálně upozadit sebe kvůli dětem. Snažila jsem se naopak seberealizovat i když byly maličké, nechci být opičí matka. A nyní v jejich pubertě vidím, jak to bylo dobře. Přestávají nás potřebovat a co by mi zbylo? 
Akorát u tebe mám trochu dojem, že máš náběh na nějakou depresi, co tím myslíš rezignovat na život??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:25
Kamarádky mám, není jich moc, ale občas jdeme na hory.
Jsem zatím na rodičovské, malý má 2,ale jednou týdně chodím do práce, abych byla mezi lidma a neztratila přehled z oboru.. Nejspíše u toho úvazku už ale zůstanu, manžel podniká, takže jemu to vyhovuje. tím pádem mám i dost volného času, kdy jsem sama s dětmi (většina kamarádek už nemá tak malé dítě a pracují na plné úvazky).
Možna k proto se, propadám’ do toho jejich dětského světa. Taky mám ale možná problém z toho dětství, připadá mi jako bych si ho neužila. Ale chodit ve 35 v růžové bundě na snowboard, to už zarazilo i mě.
Připadám si bez nich bezcenná, prostě jsou mnohem lepší než já, a tak si říkám jestli má cenu se snažit žít svůj život, když je tak o ničem. Vzít si život jsem chtěla dříve, měla jsem nejspis deprese několik měsíců (mamka na to- nepřidělávej mi jeste ty starosti) teď bych jim to neudělala.
Odstěhování mi pak pomohlo.
Ve volném čase si chodím na kosmetiku, řasy, nehty atd abych i popovídala s někým dospělým, to nezanedbávám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:29
@aplla píše: Více
Běž k odborníkovi, není v pořádku chtít si vzít život nebo o tom i jen takhle uvažovat, není v pořádku myslet si, že tvé děti jsou lepší než ty a ty nikdy taková nebudeš A nevím, co je na růžové bundě na snowboardu špatně, btw. Taky mám růžovou lyžařskou bundu a rozhodně ne proto, že visím na dětech. Je prostě hezká a ladí mi s lyžáky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:31
@aplla Nevím, nevím, ale abys kolem padesáti nezjistila, že kromě dětí už tě nepotřebuje ani manžel a v práci ti při tomto úvazku ujel vlak. A budeš postavena před nutnost začít řešit svůj život, ale tentokrát od píky.
Já bych nezanedbávala ani sebe, ale ani partnerství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:52
Zbožňuji své děti, manžela, našeho psa, kočky. Vše společné. Jsem na ně hrdá. Ale mám spoustu aktivit mimo tuhle naši bublinu. Kde jdu/jedu nebo ji dělám jen sólo. Nebo s partou kolegů do divadla jedeme pravidelně. Můj muž je na kino, koncert. Ale divadlo mu moc neříká.
Ano brečela jsem chvilku (tajně), když se starší dcera stěhovala na střední pryč. Bylo a je mi líto, že je velká a domu jezdí někdy. Krom školy má závodní tancování. Teď třeba na víkend nedojede, že tancují. Příští týden dojede asi jen na den. Máme po sobě objednávku u doktora. A zas hned jede zpět, že má další závody. Člověk se musí smířit, že vyrostou, jsou velcí, mají své zájmy, aktivity. Nemůže jim člověk bránit v rozletu, ve svém rozvoji. Po střední bude vysoká. Domů už bude vždy jezdit jen na návštěvy nebo na nějaký víkend. To je prostě život. S tím se musí smířit každý rodič.
Ty máš nezdravý stav. Tak vyhledej odbornou pomoc. Než tě tvůj problém pohltí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 09:54
@aplla píše: Více
Určitě bych vyhledala dobrého psychologa, primárně pro sebe, ale i ty děti potřebují silnou, sebejistou mámu, a víš jak se říká, že člověk musí mít rád hlavně sebe, až pak může mít rád skutečně ostatní? Tohle obětování se ti jednou vymstí, začne ti docházet, o co ses okradla a nebude to hezký… znám to velmi dobře ze svého blízkého okolí - fakt musíš nejdřív kopat sama za sebe. Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.25 10:09
Mám kolem sebe pár takových (opičích) matek a je to šílený. Rodiny jsou nešťastný, okolí je nešťastný, děti mají nakročeno na psychické problémy.
Znám i takové dospělé a nestačím zírat, jak přemýšlí, co (ne)dělají a jaké mají argumenty, že nezvládají základní denní činnosti. U nich jsem si uvědomila, jak snadné je „pos.at lidský život“.
Neříkám, že jsi až takový extrém, to nevím, ale návštěvu odborníka by to chtělo.
Já své děti miluju, miluju čas s nimi. Moc rychle rostou. Ale zároveň si ve 40 plním svůj sen, který je sem tam na úkor času pro děti. Ale od malička se je snažím učit samostatnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.25 10:46
Tady tím přístupem svým dětem spíše ublížíš. Ony jsou samostatné osobnosti a budeš je muset nechat jít. Mám kolem sebe jednu maminku, která drží dospělé syny doma, oni jsou v pokojíčku a nic nedělají a ona je šťastná, hlavně že jsou doma. Hrozný. Já budu naopak hrdá, až budou moje děti samostatné, uvidím, že se jim daří, že se umí postarat sami o sebe a je to můj největší sen. Děti mám zatím maličké, mají od nás s manželem veškerou lásku a péči, dětmi opravdu teď žijeme, protože jsou malé. Ale vím, že to tak nebude napořád a těším se až budeme mít s manželem zase více času na sebe. Máme se opravdu moc rádi a chybíme si. Myslím, že to je hlavně v hlavě, já jsem na rodičáku a primárně se starám o děti a o dům a netrápí mě že nemám momentálně nějaké aktivity, že nežiju „svůj“ život. Můj život je teď a tady a postupně se bude měnit, jak děti porostou, to jsou prostě životní etapy a momentálně se nacházím v této, tak ji chci zvládnout co nejlépe.
- Citovat
- Upravit
11.4.25 10:58
@aplla píše: Více
Tohle je prostě nesmysl. Proč bys nemohla žít svůj vlastní život? To, že máš děti, neznamená, že musíš zcela ztratit svou identitu. Jestli se cítíš „neviditelná“ a „bezcenná“, tak to není realita, ale tvoje vnitřní vnímání, které je úplně zkreslené. Ty jsi taky důležitá. A pokud máš pocit, že se obětuješ na úkor sebe sama, pak to není zdravý přístup k životu.
Jestli ses kvůli dětství dostala do takového mentálního stavu, že se vzdáváš vlastního života, tak to rozhodně není normální a určitě to chce odborníka. To není něco, co bys měla zvládnout sama. Takové myšlenky jsou často signálem nějakých nevyřešených problémů, a pokud si to neuvědomuješ, můžeš si to opravdu pokazit.
Co to je za bláboly? 
Růžová bunda na snowboardu ve 35? Co to má společného s tím, jestli si užíváš život nebo ne? Každý má právo na svůj styl a zábavu, ať už má 15 nebo 35. Tvoje dětství už dávno skončilo a dospělost neznamená, že máš zakázané dělat věci, které tě baví. Co si kdo myslí o tvé bundě, je úplně jedno. Důležité je, že ty si to užíváš.
A ta představa, že sis „neužila dětství“? To je fakt absurdní. Co to má znamenat? Dětství není žádná ideální doba, kde se musíš řídit nějakým scénářem. Možná že jsi zažila těžší chvíle, ale to neznamená, že nemáš právo teď na něco jiného, lepšího. Jestli si myslíš, že jsi měla nějaký „deficit“, tak ti to jen brání jít dál. Nechápu, proč bys měla pořád žít ve stínu toho, co ti kdysi chybělo.
Žít svůj život neznamená být „špatná“ matka. Právě naopak… jestli máš v sobě dost sil, abys žila svůj vlastní život, tak si vybuduješ lepší vztah k dětem a manželovi, protože se nebudeš cítit vyčerpaná a ztracená ve své roli obětovaného rodiče. Většina lidí, kteří se ztratí v rodičovství, ztrácí nakonec víc, než získají.
Tvoje myšlenky nejsou zdravé, jsou skoro až toxické. Proč bys měla žít jen pro ně? Tvoje děti nemůžou být důvodem, proč rezignuješ na sebe. Pokud to děláš, tak těžko můžeš být skutečně šťastná, což nakonec negativně ovlivní i je!!.
Pokud ti chybí podpora, jdi za odborníkem. Takové myšlenky jako „rezignace na život“ nejsou normální a rozhodně nepatří do běžného života. Tvoje štěstí a naplnění nepatří jen do rukou dětí, ale i do tvých vlastních.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.25 11:09
Rezignovala jsem na vlastní život extrémně. Jednak jsem ho nenáviděla i předtím a pak stejně nebyl nikdo, kdo by mi pohlídal, tak se můj život stal životem dětí. Z těch mám radost. Léčím si tím i své vlastní dětství. Sama už mám potřeby jak nějaká stará babička a vystačím si s hodně málem.
- Citovat
- Upravit
11.4.25 11:14
@Anonymní píše: Více
To se máš. Nebylo by lepší dát si svůj život a psychiku dohromady? Nebo už počítáš s tím, že to nějak doklepeš těch třeba 40 let?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.25 11:19
@Anonymní píše: Více
Tak gratuluju rezignace jako životní plán. Léčím si dětství skrz děti zní jako přenášení vlastních traumat na ně. A co to tvoje vystačím si s málem…To říkala i moje máma. Žila jen pro nás, sama jak 80letá bába ve 40. Vzorem mi nebyla, spíš odstrašujícím příkladem. Díky ní vím, že nechci jen přežívat, hnít doma a tvářit se, že jsem oběť svých rozhodnutí. Děti tě nebudou obdivovat za to, že ses obětovala…ale za to, že jsi žila.
- Citovat
- Upravit
11.4.25 11:20
@Anonymní píše: Více
Děti nemají tátu, jsi na ně sama, nestará se?
Celkově mi ten postoj přijde v dlouhodobém horizontu nešťastný. Nikdo nerozporuje, že ty děti hrají v životě rodičů zásadní roli a jsou nenahraditelné. Ale je třeba myslet i na život „po nich“. Jednou vylétnou z hnízda, budou studovat, cestovat, mít partnera a založí svou primární rodinu. A z takových matek trpitelek pak často bývají tchyně, které se časem odříznou, protože ta opičí láska je nezvladatelná a s jejich rodinou neslučitelná.
Bohužel jsi měla děti ze špatného důvodu, nemají ti nahrazovat terapii, nebo dělat animátory, když nevíš co se svým životem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
