Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
proc si muzi vse uvedomi az je konec? Aktualne zazivam pocit naprosteho zklamani ze sebe, prazdnoty a strachu. Blizi se rozvod s manzelkou a vim, ze jiz to nedokazi zvratit.
Prijde mi najednou jako takove vystrizliveni, syrova realita..nedokazi pochopit proc jsem to nechal zajit az sem. Zenu jsem miloval, mame spolu dve male deti..pritom stacilo “jen” projevovat city. Jsem asi emocne chladny, ikdyz vim uvnitr ze ji stale miluji, tohle jsem asi zdedil ze sve rodiny, kde se laska projevovala trosku jinym stylem. Kdyz se vratim zpatky na zacatek tak to byla laska jako tram, spontanni, nadherna a pocit stesti..ktere postupne prineslo do naseho zivota dve male radosti v podobe deti.
Svoji zenu jsem postupne za ty nasledujici mesice ztracel svoji citovou barierou a nezodpovednosti..moje budouci “ja” by me za kazdy takovy okamzik nakopalo do zadku..ale ja stale pokracoval a neslysel jsem “krik” od moji zeny, ktera to potrebovala. Samozrejme tohle vedlo do faze, kdy jsem se citil doma sam a zena nasla uspokojeni na telefonu..vse vyvrcholi nasledujicim rozvodem.
Zpetne si vybavuji kdy mi zena davala sanci za sanci, nechapu proc me to nenakoplo..vim, ze chodila na meditace a kdyz jsem pak doma nasel nejake papiry, kde si delala poznamky..tak se snazila vyvolat lasku ve me a modlila se za nas oba, dojalo me to. Vim, ze byla silna a bojovala za nas oba a ja byl slepy, hluchy.. zivot dokaze byt nekdy kruty.
Citim v sobe jednou velkou diru a nenavist k sobe. V hlave se mi honi tolik cernych myslenek. S kazdou dalsi vlnou je to silnejsi a silnejsi.
Uprimne jsem potreboval svoje myslenky alespon nekde vypsat.. treba to nekomu pomuze, kdo prochazi nejakou krizi a pritom staci byt naslouchajici tomu druhemu.
@Barney01 píše: Více
tady se dozvíš, od většiny mužského osazenstva, že tvoje žena určitě někoho má a proto se rozvádíte
Je jen na tobě, jestli zvolíš tuto jednodušší cestu, nebo tu obtížnější a postavíš se tomu čelem. Ted jsou nejdůležitější vaše děti, aby se jich to dotklo co nejméně…
Já svým způsobem závidím takového chlapa, jak jsi ty.
Já jsem bojovala roky i přes manželovu nevěru, poradny, moje psychické zhroucení, psycholog.
Teď, když jsme před rozvodem, tak jsem dle manžela zodpovědná za rozpad manželství já, protože prý nedokážu odpouštět. Není to o tom, že nedokážu. Je to o tom, že on s tím vztahem ani po nevěře nic nedělal.
Svou chybu si nikdy nepřiznal. a nepřizná, za všecko můžu já, on je čistý jak lilie.
Takže za mě je chlap, který si dokáže přiznat vinu a říct, že to všechno zavinil a uvědomuje si to opravdu King. Kéž bych takového měla doma, co já bych za to dala.
@Anonymní píše: Více
Nekdy je potreba jen cas aby si to uvedomil..ale vetsinou to procitnuti prichazi az ve spatnou chvili. Ja si to sice dokazi uvedomit, ale nedokazi s tim pracovat kdy je potreba..snazim na sobe pracovat a odbourat citovou barieru..ale porad to nefunguje automaticky..pak si to zpetne uvedomuji. Tahle cast v moji hlave jsou jako demoni a vzdy me to srazi na kolena kdyz to nejmene cekam. Nemuzu to ani nikomu jinemu vycitat (rodine), protoze se to musim naucit sam. Jen se bojim zda se to nekdy povede.. ve svoji hlave jsem mel tolik scenaru se svoji zenou, ktere jsem jednoduse z nejakeho duvodu neudelal..ikdyz se mi tyto sceny promitaly v hlave..a uprimne s takovym pocitem se spatne zije, protoze nejhorsi jsou slova/ skutky ktera se nestala..
@Barney01 píše: Více
Můj manžel měl hodně času. Mnoho let. Jsou lidé, kteří nikdy nepřiznají chybu. Nikdy. Ani sami před sebou. Ani nevíš, co já bych dala za to, kdyby můj muž uměl říct- vím, že jsem udělal chybu a ty máš plné právo na odchod. Strašně by v mých očích stoupl. Takto mám před očima prolhaného pose.ru. Který se mi dívá do očí a opakovaně lže. A víme to oba že lže. A stejně lže.
No, tohle je pro mne těžké čtení. Připadám si o krok za Tebou - jsem ta, co by chtěla zachovat rodinu s malými dětmi, veškeré moje snahy jsou odmítány, přehlíženy, v horším případě zesměšňovány. Moje práce „doma“ je celkově považována za nic, je neviditelná. Jsem frustrovaná, smutná, cítím z manželovy strany přehlížení, ignoraci, despekt a honění si ega.
Až odejdu.. Třeba bude za čas taky takhle vzdychat. Bohužel. Já tohle považuju za největší životní prohru a prohráli jste si to sami, pánové. Co s tím, že lituješ? Je to k ničemu.
Starej se o své děti, jak nejlépe můžeš. A k další partnerce se chovej jinak.
@Barney01 píše: Více
Ahoj, problém je často v tom, že v tom náročném období nemilujeme, a proto nedokážeme naslouchat.
Chápu, že je to teď pro tebe náročná situace, ale není všem dnům konec. Je to čas změn. Láska je něco, co nefunguje samo. Nelze si ji pouze brát.
Dávat lásku, milovat sebe i druhé není snadné. Láska je volba, která je založená na vzájemné podpoře, respektu, vděčnosti a intimitě. Snadné je to v době, kdy jsme nahoře, jsme plní energie, cítíme se v bezpečí, neřešíme opakující se „problémy“…
V momentě, kdy to budeš cítit podobně, jak to teď píšu, budeš už úplně jiný člověk. Neber to jako prohru, ale jako výzvu stát se lepším pro sebe a pro děti. Dávej si pozor na závislosti, protože ty dokážou vytvořit velmi snadno další problémy, které se neřeší snadno. Drž se, chlape.
@Barney01 Neházej flintu do žita a nepřestávej se snažit. To co píšeš sem, ji řekni! My se s manželem rozvedli a po dvou letech, znovu vzali
Šance existuje pořád.
@Barney01
Jsi ukázkovým příkladem toho jak po rozchodu někdo bere vinu na sebe.
Ale ono je to jinak.
Vaše vztahové problémy jste si způsobili sami, přibližně je vina půl na půl.
Choval jsi se tak jak jsi se choval, v rámci hranic, které ti ona nastavila.
Nedala ti moc prostoru chovat se jinak.
Ona se zřejmě cítila sama, ty sám píšeš, že jsi se cítil sám.
Jak jsi ty, jak přiznáváš, ignoroval její pocity - stejně ona zcela ignorovala ty tvé.
Rozhodnutí ukončit vztah, bylo její rozhodnutí.
Reálně nejspíš NIKDY nezkusila vztah napravit, to, že na tvá bedra chtěla navalit další věci a nic za to nechtěla dát není pokus o nápravu.
Dej na @LukeR1, buď se z toho poučíš a druhý pokus už bude lepší. ![]()
Nebo si ty samé chyby v nějaké podobě zopakuješ.
@Keyllah píše: Více
Milá Keyllah - ono to tak s největší pravděpodobností bude.
Partnerský vztah se z mnoha příčit dostane do nějaké krize. Drobné křivdy se sečtou, ti dva spolu nemluví, protože si myslí, že přesně vědí co ten druhý chce.
Osobní krize a najednou se „objeví“ někdo nový, neokoukaný, se který je o čem se bavit, se kterým si netáhneme žádnou minulost.
Partner to těžkou nese a přijde fáze sebeobviňování - @Barney01 to má jak vyšité.
Ta krize časem přijde a on si zařídí život po svém.
Nevěrník (třeba že jen platonický) ten čas promešká a než se naděje, ocitne se v jiném, s velkou pravděpodobností kvalitativně mnohem horším vztahu, bez možnosti návratu.
Je jedno, jestli je na začátku muž nebo žena, ale je to pořád stejný scénář. ![]()
@Pitřice píše: Více
Tak mu ještě napiš co se událo mezi tím, protože to je to důležité.
Je to to přibližně to čím si oba musí projít, aby tu šanci na návrat měli.
PS: to, že jste si vzájemně dali novou šanci je dílem velké náhody, většinou se to nepodaří.
@Barney01 A co tedy rozvodové stání pozastavit? Pokud by k tomu žena byla svolná, mohli byste se ještě pokusit o nápravu vztahu.
@Josef_t Myslíš, ty dva roky, co jsme spolu nebyli? Randili jsme s jinými lidmi, ale nikdo nedosahoval kvalit, původního partnera ![]()
@Barney01 píše: Více
rozpad vztahu NIKDY není práce jednoho člověka. Nikdy. Ani když si to jeden vezme celé na sebe a bičuje se za to.. I když citová uzavřenost, nepozornost, pasivita to jsou reálné chyby, ale představa, že kdybych byl jiný, všechno by fungovalo je blbost… Vztah není terapie jednoho člověka, kde druhý jen trpělivě čeká, až se ten první konečně probudí. Pokud vztah umírá, něco nefunguje na obou stranách..jako komunikace, respekt, ochota ke kompromisu, schopnost slyšet i nepříjemné věci.
A dám konkrétní příklad z vlastní rodiny. U nás taky rozvod iniciovala žena. Neustále si stěžovala, že to už nedává, že muž je takový a makový, žít se s ním nedá. Jenže objektivně, jako nejbližší příbuzní jsme viděli, že ona tomu vztahu vůbec nepomáhá. Neposlouchá. Nechce poslouchat. Jede si tvrdě po svém, bez kompromisu, bez sebereflexe. Jakmile se něco neodehrává podle její představy, je to vina druhého, na společném setkání proběhlo hned takových situací, kde muž se viditelně snažil, ale žena byla ta chladná a protivná. A takhle se vztah rozpadne taky, i když si pak jeden odnese roli toho špatného. Takže ne, není to tak, že žena bojovala a tys spal. Pokud žena hledala uspokojení jinde, nebyla už ve vztahu přítomná taky. A to není maličkost, to je fakt. Sebemrskačství nic neřeší. Poučení ano, ale bez idealizování druhé strany a démonizování sebe. Jinak si člověk odnese jen pocit viny místo skutečné změny.
@Anonymní píše: Více
Nesmysl… ano jeden v tom vetsinou udela tu chybu, ze si spatne vybere a nebo veri omlouva atd …ze si zena nekoho najde je ve chvili jdy vzda snahu, aby byla slysena a videna a objevi se nekdo, kdo to dela…