Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahojky, zajímalo by mě, s kým po porodu (budete) nebo už bydlíte? A jak vám klapou vztahy?
Já bydlím s manželem v jeho RD, s jeho mámou (55) a nevlastním otcem (55) (pravý otec má jinou rodinu) a také manželovou babičkou (85), která je zároveň tchýně mojí tchýně
Prapůvodním obyvatelem je vlastně ta babča. Celkem to klape, máme 2× koupelnu a 2× kuchyň, každý ložnici v jiném patře. Ale to víte, tři generace, a v lednu mimčo…
![]()
Nastesti prvni mimco jsme si prinesli do vlastniho bytu a druhe mimco do domku. S tchanama jsem zila dva roky a nikdy vice, do vicegeneracniho bydleni bych uz nikdy nesla, s ditetem tuplem ne…
Stojíme na vlastních nohách ve vlastním bytě. Svojí mamku nadevše miluji, ale žít s ní v jednom domě bych nezvládla.
Bydlim jen s manzelem a dcerou…meli jsme plan bydlet v hornim patre RD ( dole bydli prababicka) zaplat panbuh, ze jsme tam nesli. Ono u tebe je tam tech generaci vic a priprav se na to, ze ti kazda bude do vychovy kecat a kazda bude prosazovat svoje nazory a ty ( pokud jsi prvorodicka)budes delat samozrejmne vse blbe ![]()
Bydlím sama s mimčem, jen my dva. Byteček vlastní, naše doupě, hehe ![]()
Vícegenerační bydlení je bohužel ve spoustě rodin cesta do pekel.
je to škoda, dříve rodiny bydlely pohromadě normálně, staroušci na vejminku, jestli to dřív taky takhle fungovalo (jako že je to pekelné), nebo je to až „nová doba“, to by mě docela zajímalo.
Nebo jestli dokud hospodář nepředal hospodářství mladým, tak se prostě poslouchal on, a když předal, tak šli „starý do penze“ a už do ničeho nemluvili ![]()
Ale já bych do toho nešla. My si dítko pořídili do vlastního a bydlíme tam sami.
Samozřejmě už nám hlavami proběhla myšlenka, že když budou rodiče nastáro nefungující samostatně, tak si je nastěhujem k nám, abysme se o ně postarali, ale že bych z toho byla odvázaná, to asi ne ![]()
Po skonceni VS jsmejeste chvili zustali na kolejich, vzali se atam jsme pocali syna. V mem tehotenstvi jsme koupili byt a prestehovali se. Otehotnela jsem podruhe a koupili jsme dum.Dnes uz jako ctyrclenna rodina bydlime ve vlastnim dome a mame i jine nemovitosti. Nesnesla bych bydlet s nekym dalsim.Mame dva pokoje pro hosty, caste navstevy, ale bydlime jen my ctyri spolu a je to naprosty ideal.Se vsemi tak mame krasne vztahy ![]()
Přesně jak je psáno nade mnou. Stojíme na vlastních nohách a žijeme v našem domě. Já osobně moc neuznávám bydlet s rodiči a tvrdit, že dům je můj (je jedno, jak je to papírově sepsaný).
@Hermio známá také tk žila a byla spokojená, vůbec jí nevadilo, že jsou v domě tři generace. Mě by to vadilo, vždy jsme bydleli sami.
Po narození dcery jsme žili v rodinném domku, který má 2 zcela oddělené bytové jednotky (společné je jen chodba a schody a každé patro má své dveře a nazdar). Dole bydleli manželovi rodiče a babička (matka matky), my nahoře. Babička před 5 lety zemřela. Rodiče stále žijí dole a my nahoře. Bydlení máme v klidu, nikdo nám do ničeho nemluví, mám štěstí na tchyni - je fajn. Hlídání kdykoliv, (moje mamka bydlí cca 8 km od nás a ta taky pohlídá), ale přímo babička v domě bylo rychlejší. Pomáhala v době, kdy dcera nastoupila do školky a já měla úřední den a manžel odpolední, takže dceru vyzvedla. Dceři bude 11 let, polítává si vlastně ve dvou domácnostech, občas chce přespat u babičky dole, někdy si tam skákne na oběd, když ji nevyhovuje, co máme my a dole se ji to zdá lepší…U nás to je v pohodě, naopak to vyhovuje všem, babička je ráda, že má vnučku kdykoliv, dcera miluje obě babičky od mimina…Manžel byl zvyklý tady žít ještě i se svou prababičkou a pradědou. Ti ho hlídali, protože jeho babička chodila do práce, když byl malý. Vícegenerační soužití tady funguje dlouho a asi se naučili všechny postupy tak, že to není nikomu na obtíž. Často ani nevím, jestli je tchyně doma nebo ne, každý si žije po svém. Občas na sebe ťuknem, jak se daří a dáme kafčo, potkáváme se na zahradě a na chodbě. Styky jsou akorát a nijak vlezlé. Asi jsem měla štěstí.
Koupili jsme dům. Je počítáno s tím (už původně, když se stavěl), že stará generace tam může v klidu nerušeně být. Pokud se některý z našich rodičů bude mít problém se o sebe postarat, u nás místo je.
Nicméně doufám, že nějakých 15 let budou ještě všichni zdraví a samostatní ![]()
@Hermio do toho bych nešla ani za zlaté prasátko, byť mám suprovou tchýni i rodiče.. když jsme se srovnali s tim, že bude prcek, koupili jsme si byt, sice malý, ale náš
mohli jsme jít do našeho domu, který bysme měli sami pro sebe, ovšem 450 km daleko od chlapovi rodiny, což kvůli dceři nešlo… ![]()
Taky bydlíme jen my 3 - syn, já a manžel. Jeho rodiče bydlí naproti a blíže bych je mít nechtěla i když jsou fajn. Nedělalo by to dobrotu a už vůbec ne s dítětem.
Bydlíme s mužem, psem a kocourem. Dokud jsou naši příbuzní schopni se o sebe postarat, tak si je k sobě stěhovat určitě nebudeme. Až nebudou, tak se uvidí, moje maminka by ráda, abych se o ni starala já, jelikož moje sestra na to není zrovna vhodná. Tchyně bude asi u své dcery.