Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
S mužem jsme osaměli
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.26 19:30
@Anonymní píše: Více
ne, nemůže to nijak deformovat děti, ještě jsou malé, pravé kamarádství přijde až ve škole, a možná také ne hned,
a jet s jinou rodinou na dovolenou je pro mě synonymum noční můry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 19:35
Ahoj, mám dojem, že je to dobou. Lidi vesměs nemají zájem navazovat vztahy v reálu, stačí jim ty interakce na sociálních sítích. Přestěhovala jsem se za partnerem už nějaký ten rok zpátky a počet mých přátel v místě bydliště je přesně nula. Se sousedy se maximálně pozdravíme, nikdo z nich nemá zájem navázat bližší vztah - snažila jsem se. Já i partner jsme hodně velcí introverti, ale upřímně, ráda bych občas vyrazila někam na limču s nějakou fajn ženskou. Sice se necítím dobře v davu, ale co se týče 1:1, myslím, že jsem opravdu příjemnou společností. Ale co z toho. 
Dost se děsím, až se nám narodí mimino, tuším úplnou izolaci od reálného světa v nejvyšším možném rozsahu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.26 19:39
@Neboj Díky za příspěvek. Doporučuju pak s miminkem hned najet na nějaký kurzy - třeba plavání, nebo tak. Já to chvíli dělala, sice žádné přátelství nevzniklo, ale člověk měl aspoň pocit nějaké komunity. Jinak v tomto módu jsem na mateřské už šestým rokem - téměř 0 přátel, 0 sociálních kontaktů - krom pár vět na hřišti a rodiny a hlavně poslední 2 roky je to téměř k nesnesení… A to jsem introvert, i tak děsně strádám…
- Citovat
- Upravit
9.3.26 19:46
Nemůžete se zapojit do nějakých volnočasových aktivit? U nás toho dost pořádá školka, některé maminky se znají z různých jóg, páry se znají z tanečních, probíhá cvičení v Sokolu, členy bere i dlouho fungující pěvecký sbor, máme tu oblíbená místa, kde když člověk chodí v určitou dobu, tak obvykle potkává ty samé lidi, párkrát do roka jsou různé (hlavně úklidové) brigády…
Ale jinak děti jsou maličké, v tomhle věku bych vůbec o naplnění potřeby nějakého stálejšího přátelství neměla starost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.26 19:47
Tak já mám a měla jsem vždycky nejvíc přátel ze školy- základka, střední, VŠ a pak z práce. Z každé práce, kde jsem byla, mi zůstali celoživotní přátelé. Takže až nastoupíš do práce, tak se to určitě zlepší.
Na mateřské jsem měla kamarádky taky- z těhotenských kurzů, z toho plavání, z dětských skupinek, kam jsme chodili… jezdila jsem i s dětmi sama na různé pobyty s organizovaným programem pro ty malošky, pořádal to u nás dům dětí a tam jsem se také dost seznámila.
Ale já nemám obecně problém s navazováním přátelství a kamarádek jsem měla vždycky dost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
9.3.26 19:55
@TRG znám pár lidí z minula a pak taky třeba z jógy, ale je to jen na „ahoj“ při setkání. Všichni už mají dávno svou sociální síť vyřešenou
- Citovat
- Upravit
9.3.26 20:03
Ale ono to tak většinou v běžném životě je, hodně kamarádství se utlumí až vyšumí, protože zrovna není vhodná společná konstelace. Někdo děti má, někdo nemá, někdo je bohatší, někdo chudší..a najednou zjistíš, že společných témat máte pomálu.
Dětem jsem klidně zvala domu kamaráda ze školky, kroužků i z toho hřiště občas. Nebylo nutné se ihned nej kamarádit i s maminkou dítěte 
Ale i naopak, pokud o to kamarádství s jinou mamčou stojíš, zapovídej se ve školce, na hřišti, na kroužkách nevěřím, že všichni hned pospíchají domů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 20:07
@Anonymní píše: Více
tohle si nesmíš říkat, ty se musíš chtít do jejich sociální sítě zapojit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 20:29
Myslím, že děti to nijak neovlivní. Na hřišti si mohou hrát s cizími dětmi a ve školce si kamarády udělají vlastní. Nemusíte jim je uměle vytvářet… Já třeba osobně neznám jedinou rodinu s dětmi, která by jezdila na dovolenou s další rodinou a jejich dětmi. Zní mi to jako docela dobré peklíčko… Jinak by bylo fajn si s manželem najít nějakou volnočasovou aktivitu, u které byste mohli někoho potkat. Nebo případně se začít víc bavit s někým od manžela z práce? Vy taky po návratu do práce určitě potkáte nové lidi… Někdy to ale docela trvá, než si člověk najde nové přátele. Nenechala bych se odradit, ale zároveň bych to netlačila. Ono se to povede…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 20:36
Ahoj, mam to take tak, takrka zadne kamaradky, cele dny sama…povidani na hristich jsem uz davno vzdala, ve skolce taky a stejne tam budeme koncit, tak uz mi prijde zbytecne se zkouset pratelit.
Ale prisla jsem na to, ze proste ze me na dalku sala nuda. I presto, ze mam velky okruh zajmu, mam docela prehled o kde cem, tak to co rikam nikoho nezajima. Je mi z toho smutno hodne, ale nic s tim neudelam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 20:40
Pokud jde o děti, tak obavy mít nemusíš, mají kontakt ve školce, tu a tam třeba s někým na hřišti, žádné velké přátelství stejně v tomhle věku nenavážou. A až přijde čas, navážou ho sami.
Jinak popisuješ můj sen - s nikým se nestýkat a nemuset komunikovat. A tak to taky dělám. Takže vlastně bych byla z těch, kdo by snahu jiné maminky o navázání kontaktu rychle utlumil nezávisle na její nekonfliktnosti a přátelskosti. Moje děti si našly svoje kamarády i beze mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.26 20:43
@kyslík Díky za příspěvek. Dcera sice nějaký kontakt má, ale spoustu holek ve školce se právě už zná i přes rodiče a je vidět, že je jí to líto (jedna třeba pozve na narozky 95% holek, protože se rodiny znají), tak mám trochu výčitky
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, jdu si pro radu. S mužem jsme spolu 14 let, 2 děti, vztah spokojený. Před 7 lety jsme se přestěhovali do regionu odkud pocházím a od té doby se nám nedaří nějak sociálně začlenit. V původním bydlišti jsme měli partu, ale ti jsou teď 80 km daleko a časem to zkrátka vyšumělo. Všichni založili rodiny a mají své starosti. Vzdálenost to jen ztěžuje. Tady jsem mívala nejlepší kamarádku, také vyšumělo - obě jsme se změnily. Vztahy v širší rodině taky nemáme dobré, ani jeden - na obou stranách jsou nepříjemní, konfliktní lidé. Hledám chybu u nás, ale nenacházím - oba jsme nekonfliktní, rádi si povídáme, ani spolu ani s nikým jiným jsme se nikdy nepohádali z vlastního popudu a řekla bych, že jsme přátelští. Tím, že nemáme žádné přátele s pravidelným kontaktem, natož s dětmi, ani moje děti (2 a 5 let) nemají zatím žádné kamarády, až na spolužáky ze školky (žádná bližší kamarádka) u starší a náhodné setkání na hřišti u mladší. Čím víc se snažím s někým navázat kontakt, tím je to horší a horší. Občas se s někým zapovídám, ale zrovna neovládám small talk a tak z toho většinou nic nevznikne. Je mi to líto hlavně kvůli dětem (hlavně starší), že nemají takovou tu sociální skupinku, kamarádky, co i s rodiči zajedou společně na dovolenou. Já už jsem si zvykla a s mužem si celkem vystačíme, ale nemůže to deformovat nějak moje děti? Je tady taky někdo takový?