Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky my uz taky spoly skoro nespime. Musim se cim dal vic premahat. A zvladnu jen pasivne lezet. Pritom mam vyply mozek a sem duchem nepritomna.Az se divim, ze to pritel po me jeste chce.Mame cim dal vetsi pauzy. Nejdriv to bylo2krat mesicne a ted i jednou za 3mesice.Me uz to nic nedava. Nevim ci bude dal. Antikoncepci to neni. Nemam chut s ni ani bez. Hlavne nepripada v uvahu dalsi dite, kdyz vztah je v troskach. Nejsem stastna, tak chut neni. Navic pritel uz me nedokaze prekvapit,navnadit.Sex je nudny.Jen sem se chtela pridat do klubu.Rada bych to vyresila, ale asi to reseni nema. Nutit se nechci. Nejradsi bych byla uplne bez sexu..
má to řešení, vykašli se na vztah, který Ti nevyhovuje.. na co to pak je? Abyste si každý našel někoho jiného?
@Anonymní píše:
zakladatelka
holky,jsem rada,ze jste napsaly,vsechny
alespon vim,ze v tom nejsem sama.Ze je to asi „normalni“ ze nejsme jedini u koho toto je…
Abych byla konkretni,na maleho jsem v 99% sama,pritel chodi do prace,takze je jasne,ze to ani jinak nejde,ale o to nejde.To mame skoro kazda tak,ale jde o to,ze i kdyz je doma,tak s nim max.dela kraviny,zadne hranice,zadna „vychova“ zadna prace,jako treba vykoupat,prebalit,nakrmit,oblect,atd…Jedine,co umi,je ho rozdovadet a jit na prochazku,ale ve finale jsem i za toto vdecna,alespon neco doma udelam,kdyz nejsou doma.
Hadame se tak celkove o vsemano,zni to blbe,ale chci aby se zapojil do vychovy a nejen blbinama.Mam pocit,ze je veskera zodpovednost za syna na me,nevim jak by to zvladali kdybych musela treba do nemocnice,atd.Uspavam ja,koupu ja,krmim,prebaluji,v noci vstavam,atd atd… pritel spi jinde,aby nas nerusil,spis aby my jsme nerusili jeho.Kdyz mu reknu,ze ma volno a ze muze spat s malym a ja pujdu vedle abych se vyspala,je ohen na strese
je zvykli,ze vsechno je na me a jak se chce vic nez aby sel s kocarkem,jsem hned neschopna zenska co nic nezvlada,pritom varim,nakupuji,kazdy den zametam a vytiram,protoze syn leze vsude aby bylo cisto,peru,zehlim atd… vzdyt to znate a jesze do toho 9m dite…nevim,co vic bych mela delat
z toho prameni vsechny nase hadky,ja mam pocit,ze jsem na vse sama a on se citi dotceny ze po nem neco chci…
a potom uz staci blbosti a hned se dohadujeme o kravinach.)Ja cely den litam,pan se po praci povaluje a kdyz neco chci a naznacim,ze se ma zapojit,jsem neschopna!A uz asi 10000× navrhoval,ze si mista vymenime a on bude doma a ja muzu do prace,kdyz se mi to nelibi byt doma na dovoleny!A to zurim maximalne,vsak vsechny vite jaka je to dovolena!!!
tim jsme na sebe oba tak nastvani a alergicti,ze na nejake objimani a neznosti proste neni chut.Cas by se nasel,ale nalada jeden na druheho opravdu ne.Pritom na sebe umime byt hodni,mili atd…urcite se mame stale radi,ale opravdu je vsechno jinak.Ja se nedivim,jen me na to na jednu stranu mrzi,ze jsme si jakoby cizi…
Snad se to opravdu casem zmeni,protoze kdyz zrovna je cas,syn spi atd…nechce se nam jakoby „na povel“ mi sex.coz je zase logicke,nejsme roboti…
ach jooo…
To mi něco připomíná s tema narazkama na to flakani se doma, ale u nas ve finále je on ještě chudák kterýmu vyčítam neschopnost! Startuje na jakoukoliv náznak toho kdyz řeknu ze je neco víc na mně, tak ze si to zaridim spis podle sebe (napr.kam bude malej chodit do skolky abych ho zvladala brát cestou do/z práce kdyz on bude pryč nebo se mu prostě nebude chtít najednou vstavat o hodinu dřív než byl zvyklej) protože se prostě vzhledem k jeho práci na něj pokazdy 100% spolehnout nemůžu, a hned jsem já ta svi'e co mu dává najevo ze není schopnej nic zařídit! A už to jede, pak to samozřejmě konci tím ze jdu spát k malýmu nebo na gauč a sex nehrozí tak 3 dny…protože si to taková mrcha jako já přece nezaslouží! Spát s někým kdo me ponižuje a nadává mi se fakt nedá, on ma stejnej pocit, ze on je ten otloukanej a nedokáže se vzít do mě, já asi někdy do něj taky ne. Je to prostě vzájemný a jen doufám ze se to spravi když zas začnu chodit do prace a pripadat si jako normální plnohodnotné člověk což je pro něj jen ten kdo vydelava peníze - já jsem podle něj neschopná i proto ze při mateřský nemám nějakej pribydelek, jenže to bych musela mít hlídání! A to je někdy problém i na angličtinu kterou mi zaplatil s tím ze bude hlídat a místo toho pomalu co týden otravuju babicky pac on je v čudu - pracovně nebo je zrovna hokej…ale pozor, to ze chci a mam moznost jit zpet do prace je taky špatně, on chtěl druhé dítě což se nezadařilo a 3 měsíce před nástupem už se mi to fakt nevyplatí, byt doma další 3-4 roky tak mi hrabne ale pokud druhé nebude treba do roka (aspoň na cestě) tak taky kdovijak to s nama bude, nějak cítím ze by nám to treba zas naopak pomohlo, ale na jak dlouho? Slepovat vztah dalsim ditetem snad jeste nevyslo nokfy nikomu, a dokud on bude mít jiný priority nez rodinu tak se nezlepší asi nic…takže díky jeho aktivitám a ponocovani jsem celkem na jeho nepritomnost ve společném loži zvyklá, a nás malej kdyz ted tata zase na týden odjel, zcela suverénně prohlásil „táta je pryc a nevstava do prace tak můžu spát ve veliký posteli…“ ten se tam taky docela naučil chodit, co není v malý postylce a dokáže si otevřít dveře, takže kdyz chceme soukromí, musíme se zamknout - někdy jsou zase dny kdy bysme to nejradši dělali i když nespí, zvlášť kdyz mám ovulaci nebo před menses, to nastesti chuť na sex je u me vetsi než na hádky a tím pádem i potřeba ho mit vedle sebe - dlouhodobě bych to nedala spát oddělene, už ted po tom tydnu mi chybí a prdolu zítra (jedu pro něj) vezu spát k babičce! Kdyz se chce, jde zařídit leccos. zakladatelce i všem co je tohle trápí přejí ať se to brzy vyřeší! Aby 8lety dítě spalo s rodicema je už fakt moc, dyt na něj leze puberta už pomalu, ale synovec dela to same u babiček, chudáci oba dedove…
Ahoj holky,
ráda bych oživila diskuzi - prosím vás o radu. Jsme mladý pár (je mi 25 a příteli 28), jsme spolu přes rok. Máme problém s milováním - teď už spolu víc než měsíc nespíme. Před vztahem s přítelem jsem měla milování moc ráda, užívala jsem si to, můj bývalý přítel byl pro mě v sexu skvělý, vlastně nejlepší, co jsem zažila. Ale nerozuměli jsme si bohužel jako lidi (možná už to tak bývá). Zkrátka jsem do novýho vztahu se současným přítelem šla celá „rozrajcovaná“
- zvyklá na pravidelný sex
Přítel to ale tak neměl, byl delší dobu sám - tak se mi snažil vysvětlit to, že to nepotřeboval tak často. Nebyla to u nás žádná vášeň, ale bylo to takový klasický normálně hezký milování. Bohužel jsem z toho nebyla nijak v 7. nebi, srovnávala jsem s bývalým (ač jsem tak nechtěla). Ale snažila jsem se - svádět, svlékat se před přítelem… Jenže ten to nijak neocenil a já se začala stydět. Nevím, jestli mi rozumíte - když ten druhý tu vášeň ve vás nepodporuje, jednou se to zlomí.
Taky jsme se nikdy nemilovali v jinou dobu než večer (a to padáme na pusu, jsme unavení), nemazlili jsme se jen tak, nikdy jsem mu to „nedělala rukou nebo pusou“ jen tak bez sexu ani on mně. Když si to takhle říkám, nerozumím tomu, proč to nedělám, ale v týhle době se mi už fakt nechce. Probíhalo to tak, že mě chvíli hladil, rukou dráždil tam dole (moc mu to nejde, snažila jsem se mu občas navádět ruku, ale bylo to pořád stejný), pak jsme na to šli. Je docela dobře vybavený, někdy mě to i bolelo, což jsem mu řekla (nebudu vydržovat bolest). Taky měl někdy problém s erekcí…
Došlo to až sem, kdy spolu delší dobu nespíme. Já to mám tak, že si po čase zvyknu, že to prostě není a nechybí mi to. Ale cítím, že to je časovaná bomba a jednomu z nás to může časem začít vadit. Rozumíme si, chceme spolu začít bydlet a já se nechci rozcházet. Nechci už dál hledat, měla jsem spoustu vztahů, kde sice sex byl skvělý, ale ten kluk mě třeba podváděl nebo se vážně nechoval dobře. Přítel je hezký chlap, pracuje, stará se, objímáme se (ale nelíbáme se), myslím, že pro rodinu by byl fajn. Jen ten sex… Je prostě takový studený, necítím z něj tu „vášeň, tu chuť dělat prasečinky“ (když to tak řeknu
). Neumím si tteď představit, že mu udělám striptýz, přepadnu ho ve dveřích.. Jsem jakoby zaseknutá.
Bavili jsme se o tom zrovna dneska. Mluvila jsem - v klidu, že přemýšlím, čím to je - ptala jsem se, jestli se mu nelíbím (nezměnila jsem se od začátku vztahu), říkal, že to tak není, že by se mnou jinak nebyl. Jinak byl celou dobu zticha, takže jsem se nic nedozvěděla
Prý nechápe, co řeším - ví, že je problém, že to není normální a že buď sex je, nebo není. Řekla jsem mu, že se o tom bavíme proto, abychom se snažili přijít na co, co s tím, ale on neví, co s tím. Takže to neřeší. Ale já nemám sílu to řešit sama. Takže… nevím, co teď mám dělat. Mám trochu strach z večera, vůbec se mi do toho nechce. Vzpomínám potají na bývalýho..
Dost mě to trápí, připadám si nepřitažlivě, přitom si myslím, že je o mě zájem (ale opět - jakých chlapů). Myslím, že není normální v tomhle věku nemít sex.
Co byste dělali? Nechci to s ním končit a dál hledat, nechci mít zase někoho jinýho, kde budou jiný mínusy…
Skoncila bych to. Nechapu, proc zustavat ve vztahu bez deti, kde nefunguje to zakladni, cim nas priroda vybavila, abychom si nasli spravne partnery. Co te u nej drzi, kdyz tohle nefunguje?
Uprimne, jestli on nema snahu to resit a ty v tom vidis problem, asi bych hledala dal. Daji se najit chlapi co jsou dobri nejenom v sexu. Do urcite doby jsem to mela podobne jak ty. Bud byl skvelej sex, ale povahove jsme se nehodili, nebo sex byl desnej a chlap byl dobrej. Jenze to mi nestacilo a po case jsem sklouzla k nevere. A pak jsem si rekla, ze chci oboje, dobryho chlapa a to i v posteli. No a tak ho mam.
Ses mlada, casem te to bude stvat a bude to horsi.
@Jana525 píše:
Skoncila bych to. Nechapu, proc zustavat ve vztahu bez deti, kde nefunguje to zakladni, cim nas priroda vybavila, abychom si nasli spravne partnery. Co te u nej drzi, kdyz tohle nefunguje?
Mám ho ráda a vážím si toho, že se ke mně chová hezky. Nechci už mít skvělý sex, ale mizerný vztah..
@Anonymní píše:
Ahoj holky,ráda bych oživila diskuzi - prosím vás o radu. Jsme mladý pár (je mi 25 a příteli 28), jsme spolu přes rok. Máme problém s milováním - teď už spolu víc než měsíc nespíme. Před vztahem s přítelem jsem měla milování moc ráda, užívala jsem si to, můj bývalý přítel byl pro mě v sexu skvělý, vlastně nejlepší, co jsem zažila. Ale nerozuměli jsme si bohužel jako lidi (možná už to tak bývá). Zkrátka jsem do novýho vztahu se současným přítelem šla celá „rozrajcovaná“
- zvyklá na pravidelný sex
Přítel to ale tak neměl, byl delší dobu sám - tak se mi snažil vysvětlit to, že to nepotřeboval tak často. Nebyla to u nás žádná vášeň, ale bylo to takový klasický normálně hezký milování. Bohužel jsem z toho nebyla nijak v 7. nebi, srovnávala jsem s bývalým (ač jsem tak nechtěla). Ale snažila jsem se - svádět, svlékat se před přítelem… Jenže ten to nijak neocenil a já se začala stydět. Nevím, jestli mi rozumíte - když ten druhý tu vášeň ve vás nepodporuje, jednou se to zlomí.
Taky jsme se nikdy nemilovali v jinou dobu než večer (a to padáme na pusu, jsme unavení), nemazlili jsme se jen tak, nikdy jsem mu to „nedělala rukou nebo pusou“ jen tak bez sexu ani on mně. Když si to takhle říkám, nerozumím tomu, proč to nedělám, ale v týhle době se mi už fakt nechce. Probíhalo to tak, že mě chvíli hladil, rukou dráždil tam dole (moc mu to nejde, snažila jsem se mu občas navádět ruku, ale bylo to pořád stejný), pak jsme na to šli. Je docela dobře vybavený, někdy mě to i bolelo, což jsem mu řekla (nebudu vydržovat bolest). Taky měl někdy problém s erekcí…
Došlo to až sem, kdy spolu delší dobu nespíme. Já to mám tak, že si po čase zvyknu, že to prostě není a nechybí mi to. Ale cítím, že to je časovaná bomba a jednomu z nás to může časem začít vadit. Rozumíme si, chceme spolu začít bydlet a já se nechci rozcházet. Nechci už dál hledat, měla jsem spoustu vztahů, kde sice sex byl skvělý, ale ten kluk mě třeba podváděl nebo se vážně nechoval dobře. Přítel je hezký chlap, pracuje, stará se, objímáme se (ale nelíbáme se), myslím, že pro rodinu by byl fajn. Jen ten sex… Je prostě takový studený, necítím z něj tu „vášeň, tu chuť dělat prasečinky“ (když to tak řeknu
![]()
). Neumím si tteď představit, že mu udělám striptýz, přepadnu ho ve dveřích.. Jsem jakoby zaseknutá.
Bavili jsme se o tom zrovna dneska. Mluvila jsem - v klidu, že přemýšlím, čím to je - ptala jsem se, jestli se mu nelíbím (nezměnila jsem se od začátku vztahu), říkal, že to tak není, že by se mnou jinak nebyl. Jinak byl celou dobu zticha, takže jsem se nic nedozvěděla
Prý nechápe, co řeším - ví, že je problém, že to není normální a že buď sex je, nebo není. Řekla jsem mu, že se o tom bavíme proto, abychom se snažili přijít na co, co s tím, ale on neví, co s tím. Takže to neřeší. Ale já nemám sílu to řešit sama. Takže… nevím, co teď mám dělat. Mám trochu strach z večera, vůbec se mi do toho nechce. Vzpomínám potají na bývalýho..
Dost mě to trápí, připadám si nepřitažlivě, přitom si myslím, že je o mě zájem (ale opět - jakých chlapů). Myslím, že není normální v tomhle věku nemít sex.
Co byste dělali? Nechci to s ním končit a dál hledat, nechci mít zase někoho jinýho, kde budou jiný mínusy…
Ještě doplním - párkrát jsem ho odmítla, když jsem byla unavená a už to bylo ve fázi, kdy se mi nechtělo (zvykla jsem si, že to není). Jenže mě moc nevruší, když se přitulí a já už vím, že to chce. Potřebovala bych být sváděná, to jsem mu i jednou řekla, ale přijde mi jak slon v porcelánu, že to neumí. Neměl moc holek, asi je fakt nezkušený. Ale já nemám tolik sebevědomí a odvahy mu to ukazovat (ano, ukážu mu, co se mi líbí, ale celkově z něj prostě necítím tu „prasáckost“ - nevím, jak to jinak říct). Zakladatelka
@Anonymní píše:
Mám ho ráda a vážím si toho, že se ke mně chová hezky. Nechci už mít skvělý sex, ale mizerný vztah..
to je sice pekny, ale ten sex ti bude chybet a nakonec to budes resit neverou
Jsi mladá a toho pravého si stále vybíráš. Takového, se kterým bys byla spokojená na 100%. Tenhle to není, tvoje potřeby neřeší a ani se o to nesnaží. Kdyby se o to snažil, viděla bys, jak stojí o to, abys byla spokojená. A to tenhle nedělá. Takže bych takový vztah ukončila. Život máš jen jeden a obětovat ho člověku, kterému je to v podstatě lhostejné, by byla pěkná hloupost.
Ahojky děvčico
Moc ti neporadím ale zažila jsem něco velice podobného. Muj ted už bývalí přítel nikdy na sex nebyl jen taková pětiminutovka a drtil mě jako kralíka. Snažila jsem se s ním neustale bavit o tom jak by to asi mělo v mladém věku vypadat atd…ale nic
Bohužel jsem s ním ztratila deset let nejlepších let života…ale byl laskavý, krasavec a zdvořilý
No nakonec jsem nahodou dostala informaci že mi nějakou tu dobu zahýbal…A ve výsledku jsem za to špatné v jeho životě byla já. Chodila jsem do dvou zaměstnání aby mohl studovat(školu nikdy nedodělal)koupila jsem dum na hypotéku a ve finále se mi odvděčil…Proto vím že nikdy už nebudu ve vztahu kde něco nefuguje. Kompromis ano ale otroka ne!!!PS:Mám ted njlepšího chlapa na světě snesl by mi modré z nebe, vydělává jako chlap a sex
Boží lepší jsem v životě nezažila…a to jsme spolu čtvrtým rokem a pořád jako na začátku
![]()
Hele po roce resis takovy veci? Pochopila bych to po 5 letech. Proste to mezi vami nejiskri. Neni to tvuj salek kavy.
Co na to napisat? musis vedet sama
co citis? ale po me zkusenosti bych to utla…roky leti a kdyz to neklape v sexu…nevim nevim
moc temu nedavam ![]()
@Anonymní píše:
Mám ho ráda a vážím si toho, že se ke mně chová hezky. Nechci už mít skvělý sex, ale mizerný vztah..
Jednoznačně rozchod, můžeš mít skvělý sex i dobrý vztah, to se nijak nevylučuje.
@Anonymní píše:
Mám ho ráda a vážím si toho, že se ke mně chová hezky. Nechci už mít skvělý sex, ale mizerný vztah..
Řekni mu, že to budete řešit, že musíte, protože je to pro tebe důležité. Navrhni sexuologa, je to celkem komplexní problém a takhle na internetu by se to blbě řešilo. Když to odmítne řešit, tak to s ním skonči. Pro někoho je sex důležitý, pro někoho ne, ale když dva nejsou kompatibilní, tak to nemá cenu.
Každý to má jinak, ale ať si říká kdo chce co chce pravidelné milování k zdravému vstahu patří. Je mne 26 let a milujeme se denně. Hlavně to musí být spontální máme Li chuť a přijde to na nás je jedno jestli zrovna vařím nebo jsme v obchodě ve zkušební kabince
sakra snad tam nemaj kamery
![]()