Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, tak my jsme na tom podobně od porodu jsme spolu spali asi 6krát a to co bývalo dřív pusinky obejmutí atd co k tomu patří se vytratilo a to že mě miluje už jsem neslyšela strašně dlouho a já mu to taky neříkám,ale přitom víme že se máme rádi je nám spolu dobře,nehádáme se prostě ideální vztah.U mě chuť na sex přešla po porodu před ním to bylo obráceně.My na to ani nějak nemáme čas asi.Taky to máme tím stylem pozor ať nevrže postel malej se vzbudí
je to zkouška vztahu.Taky pořád doufám že se to trošku obrátí.Ale taky si myslím že je to naší pohodlností. ![]()
Tak mi jsme na tom celkem podobně, ale s tím, že bychom občas i chtěli (tedy přítel pořád), ale když už by to šlo (malý konečně spí), tak už na to nemáme ani chuť ani sílu. Takže jsme spolu od narození Lukáška spali 2×. Ale neřekla bych, že bychom se ani neobjali, to ano, i když ne tak často jako dřív.
A co poradit? Nešlo by, aby jste malého dali na hlídání k rodičům (třeba aspoň na přespání ze soboty na neděli) a udělali si pěkný večer? Však na to nemusíte hned skočit s myšlenkou kdo ví, kdy zase bude čas, ale být chvilku spolu a zavzpomínat na to, jaké to bylo, trochu se zase sblížit.
Ahoj,
nezažila a ani neznám nikoho takového v okolí. Ale soudě podle Tvého příspěvku, bych to tipla na odborníka. Myslím na poradu s někým, kdo by vám oběma poradil. Pokud teda chcete vztah zachránit.
Tady Ti stejně nikdo nedá tu správnou radu, jak z toho ven. Držím palce, aby jste to vyřešili. ![]()
Raduno, nevidela bych to tak černě. Mnoho páru má takové období. Po dítěti, stres v práci apod. Pokud o tom dokážou oba mluvit a třeba si z toho udelat legraci je to naprosto OK.
Horší asi je když jeden chce a druhý ne.
Zakladatelko, nech tomu volný průbeh, synek je malý ,ale zachvilku ho nekam odevzdej babičkám a vyrazte si s manželem ven, na večeři, do kina a všechno ostatní přijde.
A my třeba doma máme takvou zýsadu - 4krat denne se obejmout
někdy když není čas si to opravdu řeknem a udeláme. Protože na takovou základní vec pro starosti/radosti s deckem nekdy zapomene…
J.
Vypapadá to, že „žádný sex“ je jen vedlejším produktem té krize. Chtělo by to vyřešit nejdřív ji, sex pak přijde. Nepíšeš, v čem krize spočívá, jen že jsi na vše sama. Záleží, jestli je opravdu nutné být na vše sama (třeba přítelova práce mimo domov) nebo ne. Chtělo by to zapracovat asi na celkovém chodu domácnosti… No je to na delší povídání. Klidně napiš víc, je tu spousta holek, které to s tebou proberou a zkusí něco navrhnout.
ahoj
sice s otcem me dcerky uz par mesicu nezijeme spolu ale do roka Emicky jsme spolu od jejiho narozeni vubec nespali,zadne polibky,prituleni,dotyky…proste nic.
Me to nejak nelakalo,nebyla jsem na to zvedava,celkem jsme se i hadali,kdyz jsme to zkusili tak to ani neslo.....
Raduno jinak ja bych to nevidela tak cerne,hodne paru co znam ma takove problemy jen o tom NEMLUVI protoze se treba stydi nebo je to tak osobni ze to taji.
My máte taky 9-ti měsíčního synka a sex u nás taky dost opadl..Přitom malý v 7h usne, tak ne že by nebyl čas. Ale ona spíš není nálada..Dítě fakt dost vyčerpává, a já mám radost, že si dám teplou sprchu, něco přečtu, poklidím a jdu na net nebo koukám na telku nebo dělám něco do školy..
možná, by bylo dobré zkusit poradnu, nebo pro začátek, jestli už nekojíš dát mimčo na noc babičkám a vyrazit si někam. Třeba ta chuť přijde..A jednou za čas to zopakovat. Paradoxně teď máme miň sexu, ale vztah je jakoby pevnější..Není potřeba „souložit ja draci“, někdy stačí fakt málo..
Pokud je problém ve vztahu,tak je potřeba prvně řešit ten a pak až nějaký sex..
Zřejmě ten příspěvek vyzněl dost depresivně jenom na mě no.....Takže zakladatelko, pokud to není tak špatné, neber mou radu v potaz.
Vypadá to na celosvětový problém
Koukám nic neobvyklého. Přidávám se do klubu, ale podotýkám, že v tom nevidím až zas takový problém. S dítětem se prostě všechno mění - VŠECHNO!! Takže i toto.99% maminek nemají chut a tatínci už nejsou tak hrrr.
Nejlépe je si to říct narovinu, ale nedělat z toho zásadní životní truma a vysvětlit si situaci, nakonec se tomu ještě oba zasmějete jak jste to dopadli
![]()
zakladatelka ![]()
holky,jsem rada,ze jste napsaly,vsechny
alespon vim,ze v tom nejsem sama.Ze je to asi „normalni“ ze nejsme jedini u koho toto je…
Abych byla konkretni,na maleho jsem v 99% sama,pritel chodi do prace,takze je jasne,ze to ani jinak nejde,ale o to nejde.To mame skoro kazda tak,ale jde o to,ze i kdyz je doma,tak s nim max.dela kraviny,zadne hranice,zadna „vychova“ zadna prace,jako treba vykoupat,prebalit,nakrmit,oblect,atd…Jedine,co umi,je ho rozdovadet a jit na prochazku,ale ve finale jsem i za toto vdecna,alespon neco doma udelam,kdyz nejsou doma.
Hadame se tak celkove o vsem
ano,zni to blbe,ale chci aby se zapojil do vychovy a nejen blbinama.Mam pocit,ze je veskera zodpovednost za syna na me,nevim jak by to zvladali kdybych musela treba do nemocnice,atd.Uspavam ja,koupu ja,krmim,prebaluji,v noci vstavam,atd atd… pritel spi jinde,aby nas nerusil,spis aby my jsme nerusili jeho.Kdyz mu reknu,ze ma volno a ze muze spat s malym a ja pujdu vedle abych se vyspala,je ohen na strese ![]()
je zvykli,ze vsechno je na me a jak se chce vic nez aby sel s kocarkem,jsem hned neschopna zenska co nic nezvlada,pritom varim,nakupuji,kazdy den zametam a vytiram,protoze syn leze vsude aby bylo cisto,peru,zehlim atd… vzdyt to znate a jesze do toho 9m dite…nevim,co vic bych mela delat ![]()
z toho prameni vsechny nase hadky,ja mam pocit,ze jsem na vse sama a on se citi dotceny ze po nem neco chci…
a potom uz staci blbosti a hned se dohadujeme o kravinach.)Ja cely den litam,pan se po praci povaluje a kdyz neco chci a naznacim,ze se ma zapojit,jsem neschopna!A uz asi 10000× navrhoval,ze si mista vymenime a on bude doma a ja muzu do prace,kdyz se mi to nelibi byt doma na dovoleny!A to zurim maximalne,vsak vsechny vite jaka je to dovolena!!!
tim jsme na sebe oba tak nastvani a alergicti,ze na nejake objimani a neznosti proste neni chut.Cas by se nasel,ale nalada jeden na druheho opravdu ne.Pritom na sebe umime byt hodni,mili atd…urcite se mame stale radi,ale opravdu je vsechno jinak.Ja se nedivim,jen me na to na jednu stranu mrzi,ze jsme si jakoby cizi…
Snad se to opravdu casem zmeni,protoze kdyz zrovna je cas,syn spi atd…nechce se nam jakoby „na povel“ mi sex.coz je zase logicke,nejsme roboti…
ach jooo…
Tak čtu, že ten sex nebude asi až tak ten největší problém.
U nás výchovně cítím a působím také jen já, ale to je dobré, přítel je zase ten hodný tatínek, který vše dovolí a pohraje ( ale nikdy né proti mé vůli). Už jsem si zvykla.Na druhou stranu je schopný mě zastoupit a je nato hrdý. Je zapojený od začátku už od prvního dítěte - koupání, přebalování, oblíkání, vycházky, krmení. Tedy nedělá pořád vše za mě, ale umí to a já ho často zapojuji. Jezdí i od mala jen sám s dcerou na dovču- zvládne se o ní postarat i u moře , chodí do alergo poradny a podobné… ![]()
nenech si nabulíkovat, že jsi neschopná, tomu sama nevěříš a moc dobře víš, že tu domácnost táhneš..co takhle zkusit omarodit - hezké jsou vysoké teploty a ležet v posteli - byl by nucen s postarat ( s tvým navigováním) a pochopil by co je to za fušku. A nemoc ti přece nemůže vyčítat.. ![]()
Chápu proč se tak cítíš, i můj přítel je nesnesitelně líný, ale není blbý a ví že je líný a nechá se přesvědčit na nějakou činnost..
U nás když se to zvrtne, že pán nic nedělá - tak řeknu že není milostivě na HOTELU a bojkotuju žehlení ( toho on se děsí), praní a další činnosti které se ho dotknou..
zkus mu neposluhovat- nakoupit jen pro sebe a pro syna, navařit jen pro sebe a pro syna, vyprat je své atd. atd.. ![]()
Držím palec a opravdu v tom nejsi sama - doporučuji zkus být trochu sobec a mysli jen na sebe - ve všem!!!
![]()
Tak tak, když cítím že jsem na všechno sama a pán tvorstva nic nedělá, tak někdy to ve mě vybuchne a taky zastávkuju. Prostě neuvařím, vždycky se něco najde čeho se ty chlapy bojí.
A co se týče sexu, máme 2,5 roku syna - jedináček zatím.. a možná že to přeženu když řeknu že máme sex 1× za měsíc - (někdy ani to ne), Ale jak jsem zjistila tak nám to ani nijak nevadí, ani jedné straně. Myslela jsem si že manžel může pořád, ale postupem času jsem zjistila že tomu tak není a ani on nemá někdy náladu. Je to prostě tím shonem okolo a starostmi o malého, pak taky není čas (mažel chodí na 12 - ky denní noční - navíc nepravidelně) a když je čas tak zase třeba není nálada a prostě je to tak nějak furt dokola. Třeba se to zlepší, ale chce to čas. Navíc máme pořád to ujištění že se máme rádi a že vše funguje tak jak má. Takže tím mám aspoň jistotu.
Jinak držím palečky ať vše zvládnete… ![]()
Anonymní,
to je právě to, že vše děláš, on si toho pak neváží. Zkus zauvažovat, zda třeba neděláš něco zbytečně - zametání a vytírání každý den? To u nás nehrozí ani náhodou, spíš tak 2× týdně vysát, vytírání (stydím se) 1× měsíčně. Malá taky leze všude, ale nějaké to smítko ji nezabije. Nežehli, v těch 9 měs. už je to zbytečné (já u prvního žehlila asi rok a půl - blázen, u druhého necelé šestinedělí). Ono to fakt nejde, člověk je pak uhoněný a ne 2× příjemný.
Aby to nevypadalo, že jsme nějací echt bordeláři, to ne, ale všeho s mírou. U prvního dítěte jsem dělala míň než před dítětem a u druhého dělám míň než s jedním, ale stále to tak nějak jde, denně nemusí být napulírováno. Dřív jsem to asi i celkem přeháněla. Pak uvidíš, že ti i bude líp.
Přítele postupně zapoj - např. nakoupit, když jde s malým ven, uklidit s ním hračky, aspoň něco.
U nás hodně zabralo, když jsem si našla přivýdělek, musel v té době hlídat a celkem zíral, o čem to je. A to měl malého 1,5 hod. 2× týdně bez nějakého krmení, převlékání, domácích prací atd. Teď se dvěma dětma už je to lepší, nějak si zvykl a mohu si odskočit do města bez dětí apod. - ale pořád o to své místo na slunci musím bojovat, jinak bych byla asi tam, kde ty.
Ahoj Luc, smím se zeptat jaký máte doma povrchy? já su z toho uplne hotová, vyssávám nekolikrat denně (fakt!
) a dítko má stejné totálně černý kolena no a vlastne celou přední část (stále plazí Meresjeva
).
Já bych to taky ráda nedělala, ale to fakt není sem tam smítko. Něco asi dělám špatně ![]()
Janac
Holky,
blbe se o tom mluvi,ale je to tak.
S pritelem spolu uz par mesicu vubec nespime,ale nejn to,nejak nejsme schopni se ani obejmout,pritulit nebo polibit…
Mame syna 9mesicu,urcite je to taky celo dennim kolotocem kolem maleho,ale prece jen to asi neni jen tim.Nejhorsi je,ze je to oboustranne,nechapu kde se to vzalo.Proste na sebe nemame ani jeden naladu.Neni to tim,ze bych ztratila chut po porodu,ani utahanim ze syna,urcite bych si chut nasla,ale proste se nesejdeme a nebo to ani nezkousime.Kdyz jsme se pokouseli,bylo to jako „rychle,atd nez se maly vzbudi,atd“ proste na povel.
Navic mame celkovou velkou krizi vztahu,jsem na vsechno sama,posledni tydny to nezvladam.
Urcite me to hodne trapi,ale co s tim?
Zazila jste nektera neco podobneho?