Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jestli je to holka, tak ty přirozeně tíhnou spíš k chlapům a naopak.
jinak s tím přehnaně pozitivním přístupem k výchově… taky jsem to zpočátku se štěňátkem zkoušela, naučit chodit čurat a kakat ven. po dvou měsících pozitivního přístupu (když se chystá čurat nebo kakat, hned chňapnout a donést ven a odměnit a chválit, toto vše i více než 10× denně z 5. patra v paneláku
, když vykoná potřebu doma, jen slovně pokárat a uklidit) jsem ho 2× (slovy dvakrát) pleskla přes zadek a najednou to šlo.
Vôbec nie som zástancom vecí ako „alfa“, „vodca svorky môže byť len jeden“, „prvý do dverí“ a podobne. Pes aj tak s nami ľuďmi (iným živočíšnym druhom) svorku netvorí a žiadny človek nikdy nemôže byť „alfou“ v tom pravom slova zmysle. Nehovoriac o tom, že takéto postavenia a celkové fungovanie v svorke sa už dávno vyvrátilo.
Pozitivka je super, ale aj tá má svoje hranice. Je fajn nabrať informácie aj o ostatných kvandratoch operantného podmieňovania. Je skvelé ísť vo väčšine prípadov pozitívnym posilňovaním, ale netreba sa brániť ani inému. A to vôbec netreba na psa ani kričať, trhať silno vodítkom, ani ho plieskať (ani novinami, ničím) a podobné maniére…
Okrem rôznych rád čo tu padli by som sa možno zamerala viac aj na tvoje psychické rozpoloženie, tón hlasu, postoj a celkové prejavy tela.
Keď sa s ním ideš hrať, čo máš v hlave? Aké máš emócie? Neriešiš to moc, že ach, zas sa na mňa vyprdne? Nezamýšľaš sa moc nad tým, čo kedy ako? Možno by pomohlo fakt sa uvoľniť, byť len v prítomnom okamihu, odviazať sa a proste sa s tým psom blázniť tak úprimne od srdca
A a ak sa hráte s hračkou, tak s hračkou pohyby smerom od psa, kľudne s ňou aj poklepať po zemi a šuuup od psa, ulov si hračkuuu, chyť juuu, máš juu? Drrrrrržíš? Daj mi juuu, moja hračka, vrrr
![]()
Ak od neho niečo chceš, čo máš v hlave? Čo vyžaruješ? Aký máš tón hlasu? Netreba hučať, stačí rozhodný tón. Taký, že si veríš, že poslúchne. Nie taký, že už z hlasu je cítiť, že o sebe pochybuješ. Poviem niečo, platí to. Nekričím, rozhodne dávam povel, ktorý VIEM, že splníš…
Aký máš postoj tela? Aj to veľa psovi povie. Vystretý, rozhodný, ale uvoľnený prirodzený postoj urobí dosť.
A možno by na vzťah ty a pes pomohlo aj viac zažívať nejaké dobrodružstvá. Verím tomu, že aj vtedy keď so psom zažívame niečo zaujímavé, možno aj spoločne vychádzame z komfortnej zóny, atď. sa posilňuje vzťah.
Příspěvek upraven 14.12.23 v 18:10
@Noku ne nejde mu to! Si ovplyvnena tym ze je v oplotenom prostredi kde sa vice mene nudi, vidi ze mas v ruke zradlo tak si pre neho pride, ale to nieje reakcia na povel (aj ked tebe sa to tak moze zdat).
Ked to posluchne vonku na ulici ked tam bude macka potom sa da hovorit o tom ze mu to zacina ist.
Trenuje sa to na dlhom voditku a nieje ziadny dovod trenovat to na uzavretom cvicaku bez okolitych podnetov.
Znovu: uz ste sa dohodli kto bude vodcom smecky? Nech ho trenuje ten.
@Noku Mě zaujaly ty „sladké“ povely, to jsem se musela smát. Znám pár majitelů, kteří jemně přemlouvají psa k tomu či onomu, a pes na ně prdí.
Heleď, povel to je rozkaz, jak na vojně. Když pes neposlechne, musíš ho okamžitě donutit, škub vodítkem, tlak na záď, dle situace. Podívej se na nějaké video výcviku služebních psů, třeba ti to něco dá.
Tvůj muž je pro něj alfa, on se cítí jako beta. Betou se ale musíš stát ty. Pes musí pochopit, že je ve smečce na posledním místě. Takže jde do dveří jako poslední. Nejdřív se přivítají lidé, teprve pak pes. Nejdřív se nají lidé, pak dostane žrádlo on, a to od tebe, ne od muže. Nesmí na gauč. Na mazlení si ho přivolej, jen krátce poňuňat, když to nemá rád, a zase poslat na místo. Prostě lidé mají ve všem přednost a rozhodují, co se bude dít a jak dlouho.
A nemaj psa na voľno, ak neposlúcha, resp. zbytočne budeš dávať povely, ak nemáš naňho dosah - nie si si istá, či ťa poslúchne alebo odignoruje a nemáš s tým čo urobiť, keď nemáš situáciu pod kontrolou aspoň tým vodítkom. Stopovačka, vodítko. Naučiť sa pracovať s rušivkami, naučiť sa zvyšovať kritéria. Najskôr v kľudnom prostredí a postupne prechádzať do náročnejších a náročnejších. Tréning, tréning a tréning.
Ak čuchá a chcem ísť, telo a hlava smerom kam chcem ísť, nie smerom na psa, vodítko pevne v rukách (môžeš si ruky s vodítkom oprieť aj o hrudník, aby nedošlo k „preťahovanej“ so psom), dôsledný povel, ak treba trochu zatiahnuť a ideme. Pes sa od čuchania odpúta a ide so mnou kam chcem, pochvala a odmena - či už odmena z ruky (žrádlo, hračka…) alebo tzv. odmena z prostredia, ak je to možné - psa na uvoľňovací povel pošlem naspäť tam kde chcel byť, kde si čuchal… Môžem si to aj nasimulovať a trénovať. Na zem rozsypať granule, pamlsky.. Nechať chvílu žrať, povel, telo hlava kam chcem ísť, odchádzame, pochvala a uvoľňovací povel naspäť k žrádlu na zemi. Môžem začať najskôr napr. aj s odmenou len za odpútanie sa od toho čo chce a pohľad na mňa. Celkovo je super pracovať na pozornosti, očnom kontakte, sebakontrole… Spôsobov je mnoho. A to uvoľňovanie na povel naspäť zas nerobiť zakaždým, aby sa tým nevytvoril vzorec idem kam chceš, ale hneď na to sa vraciam naspäť. Byť nepredvídateľný, raz tak raz onak, raz ti dám 5 granúl hneď za sebou, raz len jednu, raz sa s tebou zahrám, inokedy ťa len slovne vychválim, inokedy odmena z prostredia.
A kdo u vás krmí? Když že sebe uděláš hlavniho krmice okamžitě ziskas na důležitosti.
Co se mazlení týče osvědčilo se mi mazlit se jen pokud přijde naše čuba sama nebo si Sednu/kleknu na zem v její blízkosti, buďto přijde ke mě a nebo ji nechám na pokoji.
@Noku
Tohle se mi nechce cvakat na mobilu, to je na sednuti k pc…
Podle me to mas v hlave uplne pomotany.
Vycvik metodou pozitivni motivace nerovna se byt hodna a sladka a mluvit hezky!!
A vycvik klasikou nerovna se byt prisna.
Kdes to proboha nacetla takto..?
Obe metody se lisi metodikou toho vycviku, lisi se principy, jak se to upevnuje.
„Klasika“ jde obvykle cestou podmineneho reflexu.
A „pozitivka“ stoji na tom, ze „zopakuju, co se mi vyplatilo, a nebudu delat, co se mi nevyplatilo“.
V obou pak plati, ze se postupuje od snadneho k tezsimu, ze se nejde dal, dokud pes neumi to jednoduche, ze nedavam poveltehdy, kdy vim, ze ho ten pes neudela.
Tobe chybi naproste zaklady, nevis, na jakych principech to funguje, nejspis jsi pro psa velmi necitelna, nevyzpytatelna, nevi co od tebe cekat, mozna az slaba a neprubojna natolik, ze jsi pro nej spis neco jako vybaveni domacnosti nez panicka.
Tohle bude chtit velmi detailni praci na zakladech, principech, a hodne hodne nauceni teorie.
@Pučálkovic.Amina píše:
Takže jde do dveří jako poslední. Nejdřív se přivítají lidé, teprve pak pes. Nejdřív se nají lidé, pak dostane žrádlo on, a to od tebe, ne od muže. Nesmí na gauč. Na mazlení si ho přivolej, jen krátce poňuňat, když to nemá rád, a zase poslat na místo.
Tohle uz je davno prekonane.
Hierarchie se neurcuje podle toho, kdo jde prvni, kdy kdo zere a kde lezi.
Ale jde o zdroje, pokud tu vec chteji oba najednou v tentyz okamzik, tak ten podrizeny uhne a prenecha to nadrizenemu.
Tj. pes klidne muze spat na gauci, ale pokud ty si chces sednout na jeho misto, musi ti ho bez problemu prenechat.
@Noku píše:
@safina to zas není tak, že bych mu nezatahala za vodítko. navíc teď už to dělám taky, ale když byl štěně a třeba si něco čuchal a ignoroval mě a nechtěl jít, tak já mu za to vodítko zacukala jen tak jemně, abych upoutala jeho pozornost a pak se jej snažila motivovat pozitivně, aby se mnou chtěl jít. muž na něj zavolal, zapískal a když ho ignoroval, tak mu vodítkem trhl důrazněji a prostě se šlo… to se teď taky snažím dělat, ale když je na volno tak mě má prostě na salámu…
Pokud vis, ze pes navolno te neposlechne, tak ten povel vubec nesmis vyslovit.
Nebo ho mit na stopovacce, abys ho mohla korigovat i tehdy, kdy si „beha po svem“.
Hele asi takhle, jsi pro psa necitelná. Číst knížky o výchově, špatně není, ale stejně jako u výchově dětí se musí zejména použít selský rozum a tyhle knížky, články atd jsou spíše proto, aby sis z toho vytáhla, to co ti je sympatické. Ne se něčeho striktně držet a vlastně ani nevědět proč. Máme dva psy, taky jedem pozitivní, ale to neznamená, že na psy pomalu šišláme. Když je potřeba, hlas klidně zvýšíme, psi jsou vnímaví na intonaci hlasu, když fungují, mluvíme normálně, když ne, zvýšíme hlas. Pes je z tebe zmatený, proto tě nějak nechce přijmout a už vůbec ne následovat. Chovej se přirozeně, používej selský rozum a buď důsledná. A dokud není stoprocentně ovladatelný, z vodítka nemá vůbec co dělat, porid si stopovačku a buď důsledná hlavně v tom přivolání, to je základ. Hlavně fakt nezapomeň, buď v klidu, bez stresu a hlavně přirozená, pes vše vycítí a funguje jak hromosvod.
@LOBODLAK píše:
Zas z těch hafanů nedělejte vědu.
To právě není věda, jen se musí dodržet pár základních pravidel, nic víc.
Měla jsem kamarádku, která dávala psovi povel takovým tónem, že ten pes byl zmatený. Nepoznal v intonaci, zda mu říká ty můj milášku, nebo sedni. Někdo to v sobě prostě nemá a jsou pro něj vhodnější poddajnější plemena.
Moc nesouhlasím s "vůdcem smečky ". My jsme v domě 4 dospělí lidé, dvě odrostlé děti a pes poslechne všechny. Ne 100%, ale na salámu nemá nikoho, musí reagovat. Pomazlit se přijde za každým, kdo je po ruce.
@Tala20 píše:
Co vy dva jako manželský pár? Jak se chová Tvůj manžel k Tobě? Zkusím si to tipnout:
Přísnou Tě nebere vůbec, hodnou Tě neposlouchá dostatečně.Vysvětlení je tedy jednoduché. Pes se k Tobě začal chovat stejně, jako se k Tobě chová Tvůj manžel. To zvíře to jen kopíruje. Jsi z vás tří ten nejslabší kus.
To jsou tedy teorie
my měli psa, který poslouchal jen mě, na slovo, manžela trochu, dcery vůbec. Jsem vůdce smečky hurááá ![]()
@Noku podle mě to není tím, co děláš, ale kým jsi. Pro zvíře máš být vůdce, nemyslím tím takový ty dominantní žvásty, ale aby tě zvíře rádo poslouchalo, musí mít důvěru. Evolučně nepůjde za nikým zmateným, rovnalo by se to samovraždě. Vůdce - ví, co chce, je transparentný, je v záujmu těch, co od něj závisí, ať si ho hlídají sami, ukázal, že se umí správně rozhodovat, je čitelný, ovláda se, má čitelnou řeč těla…
Co děláš ty? Nemáš v sobě vůbec jasno, nevíš co děláš, proč to děláš, jednou něco děláš podle knížky - kterou si podle mě nepochopila, jednou podle jednoho cvičitele, pak podle jiného, k tomu frustrace, že to nejde, koktejl emocí. Tohle zvířata vysloveně neradi, cítí se v ohrožení.
Pozitivní motivace vůbec není o tom, být vždy milounký, nevím jak jsi na to přišla. Umím si představit zhruba jaký typ člověka jsi - jedna cvičitelka koní (trénujíci hodně neinvazními metodami) to nazvala „fluffy bunny“. To nepomáhá, ALE lze to změnit. Trénuj v sobè v každé situaci rozhodnost, sebedůvěru, když se pro něco rozhodneš, udělej to, neměň 15× směr. Když dáš povel - má být splněn, tak ho dej ze začátku jenom ve chvíli, kdy si budeš jista, že bude splněn nebo kdy bude ve tvé moci dohlédnout, aby splněn byl. Ty si vůdce, víš, co chceš. Pokud splněn není - musíš investovat tolik času, trpělivosti a rozhodnosti, aby splněn byl. Takže si ze začátku vyběr 2-3 věci a toho se drž, další až tohle Ty zvládneš. Prostě nádech, výdech, zastavím se - co děláš zjevně nefunguje, a změním strategii. Nová pravidla a jedem. Když neumíš používat pozitivní motivaci, nepoužívej ji. Pusť z hlavy. Nefunkční. Radši najdi to své - normální lidskou transparentnou komunikaci. Udělej to, co chceš, pro zvíře snadný - černá nebo bílá. Jako bys mluvila s autistickým dítětem. Poprosíš o něco a až to udělá, klidně hlasem pochval, nebo ve tvém případě radši hlasem ne, ale jemně pohlaď a nech být. Necvič 100× jednu věc. Pokud to udělá hezky, nech být - dát zvířeti pokoj je taky pro zvíře hodně velká motivace. Ale hlavně sama sebe tak nějak utřiď. Sama si promysli, co chceš a jak dál. Tohle pořád podle někoho může být snadná past, jak se stratit. Najdi sílu v sobě - a pro psa budeš jiným člověkem. Oni to chytí hned. A jo, nemazli ho, když nechce - nikoho nemazlíme na sílu, tohle se nedá vynutit a je to taky projev respektu, že respektuješ jeho potřeby. Správný vůdce umí taky číst a respektovat potřeby svých zvířat.
Hodně štěstí
. Tyhle věci bývají moc krásnou prací na sobě a opravdu posouvají dál. Nově nabrané nebo prohloubené dovednosti jako rozhodnost, sebevědomí pak v životě bohatě využiješ.