Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sebedůvěra a vztah
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.3.22 06:57
Psychoterapie. A na tu jsi mela jit jeste pred tim, nez si zacala dalsi vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.22 07:13
Moc se ve vsem pitvate a placate. Chce to terapii, anebo vypovidat se aspon psycholozce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.22 19:51
Psychoterapie, četba kvalitních knížek na toto téma, nové koníčky, noví kamarádi, odstranění toxických vztahů, vystoupení z komfortní zony (dosáhnutí něčeho, co ti dodá sebevědomí) zároveň prožití nějakého selhání (aby si viděla, že když selžeš, tak se svět nezboří a neznamená to, že jsi špatný člověk)…Prostě zkoušet zkoušet a zkoušet věci, které by ti pomohly PŘEPNOUT, přenastavit způsob myšlení.
Btw. není to úplně nemožné. Nikdy nebudeš flegmatik ALE trochu si to v hlavě přenastavit možné je
Já na sobě viděla malinký posun k lepšímu po více než roce. Hodně mi pomohlo to, že jsem zažila několik neúspěchů a uvědomila se, že se vlastně žádná tragédie nestala a můj život dál pokračuje. Kdo mě měl rád před neúspěchem, mě má rád i po něm.
Před bolestí nemá cenu se úzkostlivě chránit, protože nějaké sr*čky potkají každého z nás, např. řadu onemocnění a úrazů neovlivníš, stejně tak úmrtí blízkého člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Me dost chybi sebeduvera. Pracuji na tom. Mam uvnitr hroznyho kritika, nadavam si za vse. Za to, ze me nekdo nastve, stve me ze to resim, resim proc to resim a zacnu si hledat duvody ze mam pravo byt nastvana atd. Musim se zastavit a myslenky nehodnotit, to nejde porad, nekdy me to proste strhne. Muj nejvetsi problem je ted vztah. Po 10 letech vztahu mam jiz jiny 2 roky. Myslela jsem si ze ten prvni vztah je na cely zivot, vubec jsem si to nepripoustela ze to tak byt nemuze. A i kdyz jsem to skoncila ja tak mam ted veliky problem opet neco budovat. Premyslet nas rodinou, brat ten vztah uplne vazne. Bydlime spolu, pritele mam moc rada a citim ze tam je takova ta spojitost, jenze prijde nejaky nesoulad a ja zacnu pochybovat, uz jsem se min.3× stehovala
druhy den vycadnu a vidim ze jsem byla pod emocema. Ja se proste hrozne chranim pred dalsi bolesti. Zaroven si neumim rict ze mam pravo byt zase stastna, nevim proc mi to nejde. Casto je mi lito byvaleho, hrozne si to vse davam za vinu ze sem mu ublizila, pritom on sam potom priznal ze uz to nebyl vztah. Nevim jak se toho vse zbavit a konecne si uzivat vztah ktery jsem si vybrala. Pritel ma se mnou opravdu trpelivost.