Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám s tím mnohaletou osobní zkušenost, a to už dávno nejsem žádný teenager. Neřežu se, mám jiné způsoby. U mne netrvá sebepoškozování kontinuálně, objevuje se při extrémním stresu atd.
Sežeň dceři psychoterapeuta, ideálně takového, který je zároveň i psycholog. Popřípadě dětského psychiatra, který pracuje terapeuticky. Existují, jen nebývají hrazeni z běžného zdravotního pojištění.
U mne jde o jeden z mnoha důsledků dlouhodobého sexuálního zneužívání v dětství, včetně závažného psychickeho i fyzického týrání.
Pokud by se dceři podařilo v terapii a současně i v reálném životě odstranit příčinu, mohla by se uzdravit.
Sebepoškozování je především závislost. Vyplavují se při něm endorfiny, na kterých vzniká závislost.
Vlastně by se mělo předejít tomu, aby k němu došlo. Najít jiný způsob úlevy. Nevím, co konkrétně by pomohlo tvé dceři. Být na veřejnosti, kde se nemůže zranit. Jít se projít. Vypovídat se někomu blízkému. Nevím, jak schopní a k čemu všemu jsou kompetentní školní psychologové.
Ach jo, závislost
moc děkuji za rady. Jí bohužel stresuje asi všechno, je i hodně introvertní, furt jsem si myslela, že to je v pohodě, teď si vlastně našla nové kamarády, hezky o nich mluví a ono ne…
To mě mrzí, co tě potkalo a moc ti přeju, ať setkáváš se stresem co nejméně ![]()
Ahoj,
opravdu moc smutně se mi to čte. ![]()
Sama mám syna ve stejném věku a vůbec si nedovedu něco takového představit.
Přeji ti, aby vám psycholog pomohl najít řešení problému tvojí dcerky. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý večer, Moc Vás prosím o radu, jsem úplně bezradná. Dcera se mi dnes svěřila s tím, že navštívila školního psychologa, že má nějaké problémy, nechtěla to moc rozebírat, ale po delším hovoru, kdy jsem jí snažila ujistit, že jsem ráda, že tam šla a řeší to, se mi svěřila anebo spíš potvrdila, že je to kvůli stresu. Ona je nervózní ze všeho, bojí se, že řekne něco špatně a ostatní se jí budou smát, nebo si o ní budou myslet že je taková nebo maková, stydí se říct ve škole správnou odpověď, ikdyž si je jistá že je to správně atd.
Jenomže po chvíli mi bylo divný, že si furt tahá rukáv od mikiny, tak jsem se podívala na to zápěstí a ona tam má snad 20 řezancůNo mluvily jsme o tom, říkala že to dlouho neudělala (rány tedy nejsou čerstvé, ale má stroupky) a že je jí líp, já jsem se na ní nezlobila, kladla jsem jí na srdce, že mi může věřit a přijít za mnou s čímkoli, a že jí věřím, že to zvládne, anebo ať si domluví víc schůzek u psychologa, anebo se ozve svému kamarádovi (on jí donutil jít k tomu psychologovi a prý si spolu hodně rozumí a pomáhá jí).
Ale já vlastně vůbec nevím co mám dělat, jak s ní mám mluvit, vím, že to musíme řešit, ale kontrolovat jí ruce, nohy, cokoli… mi přijde pro ní hrozně ponižující a nedůvěřivé (nevím jak se lépe vyjádřit).
Prosím Vás, kdo máte s tímto zkušenosti, jak mám tý holce pomoci???
Zítra samozřejmě budu volat tomu psychologovi a řešit to, ale zajímají mě Vaše zkušenosti, rady…
Ahoj, úplně vám rozumím, dceři i tobě, já se sebepoškozováním začala ve 24 letech cca, nejdřív hlavně řezání, pak i jiné způsoby (nechci vypisovat, abych někoho neinspirovala), teď je mi přes 30 a problémy s tím mám pořád.
Je dobře, že dcera vyhledala školního psychologa a že se svěřila i tobě. Určitě to bude chtít v terapii pokračovat, nevím, kolik sezení nabízí školní psycholog, kdyžtak můžete hledat jinde, jen mají šílené čekací doby a to i dětští psychiatři a spousty z nich nebere už vůbec.
Máš dobrý přístup, že se nezlobíš a jsi tu pro ni. Naši bohužel nadávali atd. Ale jednou jsem u mamky našla tuhle knížku: https://www.megaknihy.cz/…a-lecby.html
A doporučuji ji. Jmenuje se Sebepoškozování a napsala ji psychiatrička Andrea Platznerová
Jinak pro adolescenty 14-19 let, kteří mají obdobné potíže, jako tvoje dcera, tak je v Kaleidoskopu tenhle program: https://www.kaleidoskop-os.cz/…ladistve.pdf
ale asi to bude na dlouho dopředu obsazené. Určitě se ale podobných skupin dá najít víc, i když všude jsou čekací doby a ne všude berou takhle mladé. Často je to 18-30 let, tyhle různé programy.
Jinak jak píšeš, jestli bys ji měla kontrolovat, tak to určitě nedoporučuji, kdyby mě takhle někdo doma prohlížel, tak bych asi utekla, nebo někde skočila. Spíš aby mezi vámi bylo to pouto důvěry a ona by ti to spíš sama přiznala, že s tím bojuje a že se třeba zas řízla…
Jinak nevím, co víc poradit, kdyby tě cokoliv napadlo, napiš. Je dobré to včas podchytit, já už to mám přes 10 let.
Moc vám oběma držím palce.
@Černá Madonna moc děkuju
já bych potřebovala vědět, jak s ní mám zacházet, jak moc to řešit, abych ji tím nestresovala ještě víc, jsem opravdu bezradná. Uvidím, jestli se zítra dovolám tomu psychologovi, co mi řekne, jestli se tím on bude chtít zabývat a jak, nebo budu shánět toho psychoterapeuta… nevím ![]()
Nebo další skupina pro adolescenty, co se mimo jiné sebepoškozují:
https://www.da-psychoterapie.cz/…ychoterapie/
Nebo mrkni tady na terapie: https://adicare.cz/…-pro-mladez/
@Anonymní píše:
@Černá Madonna moc děkuju
já bych potřebovala vědět, jak s ní mám zacházet, jak moc to řešit, abych ji tím nestresovala ještě víc, jsem opravdu bezradná. Uvidím, jestli se zítra dovolám tomu psychologovi, co mi řekne, jestli se tím on bude chtít zabývat a jak, nebo budu shánět toho psychoterapeuta… nevím
To je mi opravdu moc líto. ![]()
Já bych na ní nijak netlačila.
Tzn., že bych po ní nevyžadovala za každou cenu, nějaké vysvětlení nebo objasnění pravé příčiny, proč to dělá?
Věřím, že najdeš vhodného psychologa, který vám pomůže.
Držím palce, aby vše bylo zase co nejdříve v pořádku. ![]()
@Lollitka píše:
Nebo další skupina pro adolescenty, co se mimo jiné sebepoškozují:https://www.da-psychoterapie.cz/…ychoterapie/
Nebo mrkni tady na terapie: https://adicare.cz/…-pro-mladez/
Nebo ještě i dětská psychiatrie a i skupiny (ale našla jsem tam pro změnu jen 12-15 let), tady: https://www.klinikaeset.cz/…am-pomuzeme/
Nebo tady mají pedopsychiatrickou ambulanci, ale čekací lhůty: https://www.nudz.cz/…ka-ambulance
Pak mají ještě pedopsychiatry v INEPu, ale tam mají už plno a jen zapisují na čekací listinu.
@Lollitka moc děkuji za rady a tipy, ten program pro mladistvé vypadá hezky, to s ní zítra proberu. Knížku si taky určitě pořídím, děkuju
Já se právě bojím, aby mi nepřestala věřit, vždycky se mi tak nějak svěřovala, tak to teď nechci podělat. I když v první moment, jak jsem vůbec nevěděla, co s tím, tak jsem řekla ať radsi kouří, když je nervózní a dala jsem jí svojí elektronickou cigaretu, chudák si potáhla a málem se udusila… no ale pak jsme to docela probraly, i jsem se ptala, jestli jí není teď hůř, tak říkala, že ne, no tak snad…
S tím kontrolováním jsem si to právě taky tak myslela.
Ten školní psycholog jí napsal papír na podepsání od rodičů a tam napsal Plánovaný rozsah konzultací…dle potřeby a domluvy.
Mrzí mě, že s tímto takto dlouho sama bojuješ ![]()
@Anonymní píše:
@Lollitka moc děkuji za rady a tipy, ten program pro mladistvé vypadá hezky, to s ní zítra proberu. Knížku si taky určitě pořídím, děkuju
Já se právě bojím, aby mi nepřestala věřit, vždycky se mi tak nějak svěřovala, tak to teď nechci podělat. I když v první moment, jak jsem vůbec nevěděla, co s tím, tak jsem řekla ať radsi kouří, když je nervózní a dala jsem jí svojí elektronickou cigaretu, chudák si potáhla a málem se udusila… no ale pak jsme to docela probraly, i jsem se ptala, jestli jí není teď hůř, tak říkala, že ne, no tak snad…
S tím kontrolováním jsem si to právě taky tak myslela.
Ten školní psycholog jí napsal papír na podepsání od rodičů a tam napsal Plánovaný rozsah konzultací…dle potřeby a domluvy.
Mrzí mě, že s tímto takto dlouho sama bojuješ
Ahoj, určitě s ní všechny možnosti prober, jen se trošku bojím, že všude, co tady uvádím, budou už mít plno, nebo bude nějaká delší čekací doba. S dětskou psychiatrií a psychologií je to teď zoufalé… no ale i s dospělou. Mně šla psycholožka na mateřskou a 4 měsíce jsem hledala někoho nového, napsala jsem snad 50 emailů a všichni mě odmítali, že mají plno, což mě ještě víc rozhazovalo.
Ale tak fajn, že tam funguje školní psycholog a že je rozsah konzultací dle potřeby, já třeba měla strach, aby to nebyly nějaké max 3 konzultace a pak hledat někde mimo.
Chápu, že to nechceš „podělat“, ale ono asi nějaký univerzální návod na každého není, každý jsme jiný a potřebujeme jiný přístup. Chápu, že tě to muselo hrozně zaskočit a že tě v tu chvíli napadlo, ať raději kouří… já taky kouřím a proti sebepoškozování mi to nepomáhá. Určitě na ni netlač, dávej jí prostor, podporu, ať třeba ona sama začne… evidentně se ti chtěla svěřit, když si tahala pořád za ten rukáv, ono je to někdy takové volání o pomoc.
Bude dobře, když se o tom poradíš i ty s odborníkem, jsou pak i různé skupiny pro rodiče, jejichž děti mají psychické problémy (ty skupiny jsou i pro blízké, kamarády, partnery…).
Moc držím palce.
@Anonymní píše:
@Lollitka koukám, že je toho hodně, děkuju, projdu si to
Jo teď mi došlo, že nevím, jestli jste z Prahy, dala jsem pražské tipy, pokud jste odjinud, dej vědět a najdu ti jiné služby.
A ještě asi poslední věc, co mě napadá - Centrum duševního zdraví pro děti - Dům tří přání: https://www.dumtriprani.cz/…by/pro-deti/
Ale taky Praha, ale mají tam konzultace, terapie a to i pro rodiče.
Dobrý večer, Moc Vás prosím o radu, jsem úplně bezradná. Dcera se mi dnes svěřila s tím, že navštívila školního psychologa, že má nějaké problémy, nechtěla to moc rozebírat, ale po delším hovoru, kdy jsem jí snažila ujistit, že jsem ráda, že tam šla a řeší to, se mi svěřila anebo spíš potvrdila, že je to kvůli stresu. Ona je nervózní ze všeho, bojí se, že řekne něco špatně a ostatní se jí budou smát, nebo si o ní budou myslet že je taková nebo maková, stydí se říct ve škole správnou odpověď, ikdyž si je jistá že je to správně atd.
No mluvily jsme o tom, říkala že to dlouho neudělala (rány tedy nejsou čerstvé, ale má stroupky) a že je jí líp, já jsem se na ní nezlobila, kladla jsem jí na srdce, že mi může věřit a přijít za mnou s čímkoli, a že jí věřím, že to zvládne, anebo ať si domluví víc schůzek u psychologa, anebo se ozve svému kamarádovi (on jí donutil jít k tomu psychologovi a prý si spolu hodně rozumí a pomáhá jí).
Jenomže po chvíli mi bylo divný, že si furt tahá rukáv od mikiny, tak jsem se podívala na to zápěstí a ona tam má snad 20 řezanců
Ale já vlastně vůbec nevím co mám dělat, jak s ní mám mluvit, vím, že to musíme řešit, ale kontrolovat jí ruce, nohy, cokoli… mi přijde pro ní hrozně ponižující a nedůvěřivé (nevím jak se lépe vyjádřit).
Prosím Vás, kdo máte s tímto zkušenosti, jak mám tý holce pomoci???
Zítra samozřejmě budu volat tomu psychologovi a řešit to, ale zajímají mě Vaše zkušenosti, rady…