Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedávno jsem četla článek o tzv sendvičové generaci. Mezi tyto lidi patří i takoví, kteří mají děti po třicítce či čtyřicítce a spadne na ně souběžně péče o malé děti a péče o starší rodiče. Jakou máte zkušenost? Ptám se, protože se nás tato problematika bude výhledově týkat. Manželovi je 44, máme 3 děti, nejmenšímu byl rok. Už před 4 lety jsem se dvakrát po operaci nohou starala o tchyni. Byla jsem na mateřske s druhým dítětem a bylo to dost náročné. Stejněse starala i švagrová, která byla těsně po md a taky to měla těžké. Tchynije ted 66, ze zdravotnich problémů se zotavilaa nechce ani slyšeto tom, že by se měla zamyslet nad budocností. Po úmrtí tchána chtěla zůstat za každou cenu v domě na vesnici, ikdyž jí to její děti rozmlouvaly. Budoucnost neřeší, když má problém, maji hopodle jejího nazoru řešit její děti. Když ale švagrová ptrebovala pohlídat nemocného syna, aby mohla chodit dopráce, řekla jí, že nemá čas. Podotýkám, že je v důchodu. Chápu, ze hlídání není povinnost babičky, ale tohle už mi přijde dost, nehezké. Proto - musím přiznat - nejsem nadšená z toho, že bych se měla jednou v budoucnu starat současně o děti i otchyni nebo plynule přejít z péčeo děti k péči o, tchýni. Navíc tchyně nikdy nebyla pomáhací typ, naše děti nehlídala ani nemá o vnoučata zájem, nepřijede za nimi ani když mají narozeniny, ani jim nepošlepohled. Většinou nás kontaktuje, jen když něco potřebuje, kdyžse ozveme my, třeba kvůli návštěvě, nemá čas. Proto nemám chuť příště, az bude potřebovat, kolem ní skákat, ale přijde mi to takový divný. Na druhéstraně si říkám, že se musím postarat především o děti a o sebe - mám od dětství problémy s nohama.Jak to máte vy? Jak byste se zachovaly vy do budoucna? ![]()
Chovám se k lidem tak jak se chovají oni ke mě. Tudíž, moje máma mě živila až do 25 let, udělá(udělala) pro nás (já, manžel, děti) první poslední. A i když je moje máma zatím schopná skoro všeho, má dvě práce a důchod v nedohlednu tak stejně do budoucna počítám s tím, že až bude nemohoucí tak bude u nás. I ted jí pomáhám jak jen můžu, jezdím na nákupy, vozím jí kam potřebuje (nemá řidičák), pomáhám s výběrem věcí, kterým nerozumí. Opravuju PC, maluju byt, sekám trávu atd. Prostě to na co už nemá sílu nebo čas.
No a na druhé straně tchýně ta vystěhovala děti v patnácti a starete se o sebe. Nikdy se jim moc nevěnovala a když některé z nich potřebuje pomoct, tak jí to samotnou nenapadne (jako třeba mojí mámu) a musí se doprošovat. No a už ted je vidět jak jí to její děti vrací. Dcera za ní jezdí jednou za měsíc (bydlí ve stejném městě), syn bydlí ve stejném baráku a toho vídá tak jednou týdně no a manžel by tam bez mého donucení nejel. Já jí mám ráda, protože se do ničeho neplete a je sní rozumná řeč, ale jsem ráda, že to není moje máma. Už teď mi je jí líto protože vím, jak dopadne. Ale jaký si to uděláš takový to máš ![]()
Doufám, že jsem poradila ![]()
@petasekd já nic neřeším dopředu, až to přijde tak to budu řešit. Jediný co vím že se nepostarám o matku. Tchyňka je jako ta tvoje, skoro bych řekla že to píšu já
ale není to svi. ně takže o tu se postarám. Její děti budou mít rodinu, my s mužem teda taky máme děti, ale už jsme starší oni budou mladí.
Pokud budu zvládat fyzicky tak to dám, a tchyňka sama mluví o tom, že až bude uplně mimo aby jsme ji dali do pečovateláku, i když to říká teď že? ![]()
@petasekd Znám,jen se nestarám o tchýni, ale o rodiče, teda ne, že by byli ležáci, ale tak 2krát až 3krát týdně(často je to i častěji, pokud nejsou zrovna děti nemocné) tam jezdím i s dětmi poklidit, navařit a udělat co je třeba a věř, že někdy je to docela peklo, poslouchat neustálé nářky a stížnosti(je to strašně vyčerpávající, připadám si jak nevděčná dcera),že bych měla jezdit častěji ![]()
No je to tak, ze jaké si to uděláš, takové to máš…my spíš řešíme babičky, ta jedna je ještě v pohodě a má v baráku syna, ta druhá žije sama v bytě, moc si pomoct nenechá, teda jen tak jak ona si predstavuje a nebere ohledy na čas a možnosti druhých, takže s ní je to těžký. ![]()
co se týká našich rodičů, tak manžel se se svými rodiči nestýká, tam už jsou hodně pochroumavé vztahy a švagrová, která sama je psychopat, jako ze fakt, toho asi taky moc nezvrtne. Já nic moc nezmůžu. Vubec nevim, jak to do budoucna bude.
Jinak mam jen tátu, jsme dvě ségry, vztahy s ním jsou složité, hlavně můj a jeho. Jako ve štychu ho samozřejmně nenechám, ale taky se asi úplně neobjetuju…ale kdo ví, co bude za pár let. ![]()
ráda bych ale svoje děti vychovala k tomu, aby se oni vždy mohli spolehnout na mě a ja na ně. Jkak s hlídáním vnoučat a pomocí, tak naopak.
my jen nevíme, jestli budeme v Čr, nebo skončíme na druhé straně světa, takže i to hraje roli ![]()
@zikado píše:
@petasekd Znám,jen se nestarám o tchýni, ale o rodiče, teda ne, že by byli ležáci, ale tak 2krát až 3krát týdně(často je to i častěji, pokud nejsou zrovna děti nemocné) tam jezdím i s dětmi poklidit, navařit a udělat co je třeba a věř, že někdy je to docela peklo, poslouchat neustálé nářky a stížnosti(je to strašně vyčerpávající, připadám si jak nevděčná dcera),že bych měla jezdit častěji
Premyslim nad tim, jestli je vasim jasne, že se taky musíš starat o svoje děti a chodit do práce. Moji tchyni toteda jasne není, vzdy kladla sama sebe na prvni misto. ![]()
Jsem v důchodu a tyhle věci jsem už s dětmi pořešila. Pokud se budu moci o sebe postarat, tak se budu starat. Pokud se nebudu moci postarat, chci do nějakého zařízení. Pokud budu ztrácet rozum a budu se vzpírat, ať mě tam šoupnou taky i kdybych se vzpírala. Tyhle věci by měli starší lidé řešit o trochu dříve, než nastanou. Nechtěla bych být dětem na obtíž. Vycházíme spolu skvěle a chci, aby to tak i zůstalo a myslím to pro ně i pro sebe dobře. Běh života je už takový, že vlastně stárneme od narození a tak bychom na to měli myslet a ne být najednou překvapeni. Snad mi to všechno vyjde podle plánu, každopádně jsem připravena.
@Kobliha51 píše:
Jsem v důchodu a tyhle věci jsem už s dětmi pořešila. Pokud se budu moci o sebe postarat, tak se budu starat. Pokud se nebudu moci postarat, chci do nějakého zařízení. Pokud budu ztrácet rozum a budu se vzpírat, ať mě tam šoupnou taky i kdybych se vzpírala. Tyhle věci by měli starší lidé řešit o trochu dříve, než nastanou. Nechtěla bych být dětem na obtíž. Vycházíme spolu skvěle a chci, aby to tak i zůstalo a myslím to pro ně i pro sebe dobře. Běh života je už takový, že vlastně stárneme od narození a tak bychom na to měli myslet a ne být najednou překvapeni. Snad mi to všechno vyjde podle plánu, každopádně jsem připravena. [/citacPříspěvek upraven 11.12.13 v 13:02
Je pravda, že co člověk, to originál. Každý snáší stáří a třeba stěhování jinak. Já na ničem moc nelpím. Co se má stát, ať se stane. Já bych zase nesnesla pocit, že kolem mě bude někdo skákat a budu někomu na obtíž. A na obtíž to je i když mi děti budou stokrát říkat, že ne. To opravdu nechci.
@Kobliha51 píše:závidím vašim dětem, že mají tak rozumnou a uznalou maminku:-) s mojí mamkou se taky dá o takových věcech mluvit, ale s tchýní ne. I když už se jí několikrát stalo, že byla závislá na péči svých dětí a snach, tak taková témata odmítá řešit. Pečovateláky neuznává, říká, že je jí z pohledu na staré lidi špatně, že by s nimi nemohla žít v domě. Tvrdí, žeje ještě mladá- je jí 66- a dokazuje to i chováním- za poslední rok už si našla asi pátého přítele, volný čas vyplňuje kosmetikou, manikurou, nákupy nebo se věnuje svým známostem. Což oto, je to její život, ale když si neví rady, chce řešení po dětech. Utratí peníze=děti musí zařídit otop na zimu, protože tchyně na to nemá- utratila tojinde. Rodině ale na oplátku nepomůže- švagrové,,která potřebovala pohlídat nemocného malého, řekla, že nemá čas- musela za přítelem. přitom švagrová jí pomáhá víc než vlastnídcera.
Jsem v důchodu a tyhle věci jsem už s dětmi pořešila. Pokud se budu moci o sebe postarat, tak se budu starat. Pokud se nebudu moci postarat, chci do nějakého zařízení. Pokud budu ztrácet rozum a budu se vzpírat, ať mě tam šoupnou taky i kdybych se vzpírala. Tyhle věci by měli starší lidé řešit o trochu dříve, než nastanou. Nechtěla bych být dětem na obtíž. Vycházíme spolu skvěle a chci, aby to tak i zůstalo a myslím to pro ně i pro sebe dobře. Běh života je už takový, že vlastně stárneme od narození a tak bychom na to měli myslet a ne být najednou překvapeni. Snad mi to všechno vyjde podle plánu, každopádně jsem připravena.
@petasekd
Jak se říká, že když děti zlobí, mají se v těch problémech nechat vykoupat. U dávno dospělých je to sice poněkud směšné, ale možná by to pomohlo. A asi se nedívá do zrcadla, když se jí dělá z pohledu na staré lidi špatně. Je stará a ještě o tom neví. O to horší bude její překvapení. Já si tohle můžu dovolit říct, protože i já jsem stará, jenže mě to nevadí. Přeju vám pevné nervy.
@Kobliha51 díky za moudrá slova, kéž bytchyně přišla k rozumu! Ale zatím to bohužel nevypadá…dvanáctiletá vnucka pprohlásilao baničce, že se chová jako puberťačka. Co dodat? ty pevné nervy budeme určitě potřebovat, nehodlám se nechat zničit nepřiměřenými požadavky tchýně
asi ji v tom budeme muset nechat vykoupat, jinak jí to opravdu nedojde ![]()
@Kobliha51 píše:
Jsem v důchodu a tyhle věci jsem už s dětmi pořešila. Pokud se budu moci o sebe postarat, tak se budu starat. Pokud se nebudu moci postarat, chci do nějakého zařízení. Pokud budu ztrácet rozum a budu se vzpírat, ať mě tam šoupnou taky i kdybych se vzpírala. Tyhle věci by měli starší lidé řešit o trochu dříve, než nastanou. Nechtěla bych být dětem na obtíž. Vycházíme spolu skvěle a chci, aby to tak i zůstalo a myslím to pro ně i pro sebe dobře. Běh života je už takový, že vlastně stárneme od narození a tak bychom na to měli myslet a ne být najednou překvapeni. Snad mi to všechno vyjde podle plánu, každopádně jsem připravena.
mám to uplně stejně, a kdyby se mi něco stalo teď za „mlada“ tak i muž ví, že nechci být doma jako ležák, aby mě třeba musel přebalovat nebo děti.
Já mám takovou zkušenost, že prostě některým starodůchodcům nevysvětlíte, že musíte taky mimojiné chodit do práce a máte svou rodinu. To víte, dřív většina lidí byla doma ve 3 hodiny odpoledne s čistou hlavou…