Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Poustevnice píše:to je přesně ono, tchyně už nevi, co je to chodit do prace(nepracuje už od svých 52 let, takže 14 let) a proto neuznava, že ten, kdo chodí do práce je dost unavený a ze má člověk kolikrát stres v práci i doma a hromadu starostí. Je težkés ní komunikovat, vždycky mluví jen o sobě a svých potřebách. Když ji jednou manžel, zlegrace řekl, že důchodci mají přece vic volného času než zaměstnaný rodič malých dětí, tak dostal vynadat, že ona přece není žádný důchodce, že je ještě mladá a mladá se cítí. Na manžela je od té doby uražená…no comment
Já mám takovou zkušenost, že prostě některým starodůchodcům nevysvětlíte, že musíte taky mimojiné chodit do práce a máte svou rodinu. To víte, dřív většina lidí byla doma ve 3 hodiny odpoledne s čistou hlavou…
@K-Black píše:p nechci být doma jako ležák, aby mě třeba musel přebalovat nebo děti.já počítám, že se jednoumo svoji mamku budu starat, poud to zvládnu, vždyť člověk by neměl nechat své rodiče na holičkách, ale vím, že se mamka bude snažit i sama a taky jí mám co oplácet. Bohužel tchyně mi nikdy s ničím nepopomohla- to rspekuju, není to její povinnost, ale štve mě, že kašle na vnoučata - jejich narozeniny pro ní neexistují - nepřijede za nimi, nepopřeje (nejde o dary ale o ten zájem). Když ale něco chce, to se samozřejmě ozve. Slovo děkuji ale nepatří do jejiho slovníku. Když jsme se já a švagrová o ní pooperacích staraly (musely jsme ji tahatna zádech do sprchy, umývat, vodit na záchod ) a musely jsme zvládnout ještě péči o malé děti, tak nám neřekla ani děkuju a jen kritizovala. A když je ted relativně fit, tak nás nezná - jak už jsem psala, odmítla švagrové za „odměnu“ pohlídat nemocného syna. Přece kvůli nemocnému vnoučeti, jehož rodiče potřebují chodit do práce, neodsune manikurua návštěvu u přítele. Proto se mi do nějaké peče o ni do budoucna nechce - sama se strham a tchyně bude ještě kritizovat, jak tomu bylo naposledy.
Navíc, jestliže některý současný starodůchodce pracoval manuálně a fyzicky to zvládal, tak vůbec nepochopí, co to je pracovat dneska například na poště za okýnkem, nebo v sedě v kanceláři a ještě mít úřední hodiny…manžel tak pracuje a z toho dokonale vyšťavenej. Ovšem podle důchodců „nic přeci nedělá, to není žádná práce“. Na tělo možná, ale psychicky k. o…
Mám už prakticky jedinou příbuznou, která pamatuje ještě moje rodiče a prarodiče - starou tetu, kterou když navštívím, tak je jako na klíček: svoje nemoce, nemoce, nemoce…A pak to celé uzavře: Copak ty, tebe nemá co trápit, protože jsi ještě mladá a zdravá…
Několikrát jsem se vrátila domů s brekem…Podotýkám, že mi chybí pár měsíců do 50ti let a jsem nemocná s dědičnou nemocí, která se vyléčit nedá, je na celý život. Ale to ona neví.
Tak tam teď delší dobu nejezdím, doslova mě vysála.
@petasekd já jsem manželovi na rovinu řekla, že mám i svoje rodiče a že já se budu starat primárně o ně a on ať se postará o svoji matku. Nejsem superžena, co zvládne starat se o všechny potřebné, kór, když mám malé děti. Navíc s tchýní si nerozumím, takže je to pro mě o to těžší…