Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky projevila se u vás někdy separační úzkost? Můžu se zeptat kdy a jak se to přesně projevuje?
Ahoj, u nás se to projevuje asi od 8.měsíce, zatím jen tím, že když ho chce vzít někdo cizí, na koho není zvyklý, tak se dá do pláče.
u nas snad odjakziva:D ne, kecam tak mesic dva zpatky, ale jen kdyz jdu nekam nevidim e, obvykle se uklidni kdyz ji nekdo pochova,podle toho jakou ma naladicku
Starší synek vůbec. Mladší až tak nějak měsíc dva zpátky. Ale je to spíš pofňukávání a hledání mámy než nějaké hysteráky a totální odmítání cizích lidí. KDyž jdu do vedlejší místnosti, dodnes za mnou musí oba, přičemž ten starší ještě zlomyslně zavírá tomu menšímu dveře
. Ale pokud odjíždím, není větší problém. Jak říkám, mladší pofňukává máma máma, ale bez problémů se nechá zabavit, uspat, nakrmt …
Tak u nás je momentálně separační úzkost č.2,první byla v 8-mi měsících,teď znova.
Věší se na mě,jak mu zmizím z dohledu,tak za mnou běží a řve.Do nedávna nebyl problém,aby ho mami pohlídala,sice jen na 1,5h ob týden,ale teď nechce,řve.
U nás je to taková „chvilková“ úzkost.Nevím.Je pořád zavěšená na mě.Jakmile ji chce třeba manžel vzít ať mám chvíli klid začne hystericky křičet,ale když pochopí že to není nic platné a když ji hned zabaví přestane.Nebo když si všichni tři hrajem v obýváku a já se zvednu třeba na záchod,nebo do kuchyně zase křik a slzy jak hrachy. Úplně cizím lidem které nikdy neviděla nebo si je nepamatuje ji ani nedávám protože to by se uplakala a to jí je 15měsíců a trvá to tak od 8 měsíce kdy byla v nemocnici a od té doby je na mě závislák.
u nás naštěstí se tohle vůbec neprojevilo, ale mé dvě kamarádky prožívají peklo, s dětma chodí i na záchod, neexistuje dítě někde nechat a být v jiné místnosti. Obě cca od 8 měsíců a stále to pokračuje (16m a 18m)
Můj 17m syn začal asi před dvěma měsíci (tj nekdy v 15m) dost důsledně vyžadovat mou neustálou přítomnost. Do té doby relativně pohodové dítě, ne že by ho mohl každý chovat, to určitě ne, ale nebylo to nic dramatického. Jsme přistěhovaní na nové místo, jediná babička je 100 km daleko, nemáme vůbec nikoho, kdo by malého třeba hlídal. Babička jezdí tak 2× do měsíce na víkend a na tu si syn zvykl. Mohla ho i uspávat, stejně tak i manžel, ale od té doby co propukla tahle divná úzkost, začne hystericky volat mama mama mama prostě porád dokola dokud se nezjevím. Dokonce prý i když jsem odjetá, tak si hraje, najednou se zvedne a začne zoufale volat mama a prý ho nemůžou vůbec zabavit. Dnes jsem ho pozorovala v herně po plavání, hraje si s hračkami a z ničeho nic se začne rozhlížet a spustí srdceryvný nářek „mama mama“, přitom jsem třeba 5m od něj. Stejně se zhoršilo i spaní, spí v pokojíčku, téměř od narození, spával krásně celou noc, ale tohle období je šílenost, o půlnoci je vzhůru a volá mě tak dlouho dokud nepřijdu, takže si ho berem nakonec vždycky do postele a dospává u nás..
Je to vůbec ještě v normě? Když to vidí známí i neznámí, tak kroutí hlavou, že to ještě nikdy neviděli
Začínám z toho být fakt trochu nervózní, co vy na to? ![]()
Tak u nás se malé už od 10. měsíce říká mamánek, když jsme sami doma, tak je to ok, vydrží si i hrát ve vedlejší místnosti nebo sama když mě má na dohled, s tátou ok, ale jakmile přijde kdokoliv jiný, i ty které zná dobře jako babičky, dědečky apod, tak spustí hysterák dokud jí nevezmu do náruče a tam vydrží tak minimálně hodinu než si zvykne a je ochotná se vzdálit na pár centimetrů nebo komunikovat s nimi i bez mé asistence, občas si ale nezvykne ani za hoďku, zvlášť u tchýně, která jí neustále otravuje, pak je to o to horší a delší… Na ulici chodí sama nebo se mnou za ruku, venku nechce ani tátu, ale jakmile se na ní někdo podívá nebo snad promluví už se na mě věší atd… Teď je jí 15 měsíců. Jsem zvědavá, kdy to přejde… Jo a jakmile vidí, že odcházím ze dveří, třeba jen vyvenčit psa, tak taky hysterák…:-(