Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky mamky, nejdu si ani tak pro radu, jako spíš pro sdílené zkušenosti, a jak jste to zvládaly vy? Malá má 13 měsíců, začala u ní (asi) separační úzkost, myslím, že hlavně spojená s růstem zoubků, vždycky byla mazlivá a i když je šíleně společenská, tak teď na mě doslova visí, pořád si mě hlídá, hlavně růst zoubků je u ní teror, trvá to dlouho, má zvýšenou teplotu, nespí, špatně usíná, jako zvládám to trpělivě a snažím se být s ní co nejvíc, i když je to na hlavu. Má teprve dva zuby, teď už jde vidět, že ji polezou další, ale vždycky je to běh na dlouhou trať. Spíš mi jde o to, jak dlouho trvala separační úzkost u vás, jak to zvládáte? A hlavně, jak se stavíte k přiblblým připomínkám okolí o tom, že je vaše dítě rozežrané a podobně.
I když se snažím komukoliv vysvětlit, že separační úzkost je normální vývojová fáze, kterou si projde téměř každé dítě, jen v různé míře a opravdu to není rozmazlenost a naopak tím, že ji nechám plakat a budu ji nechávat samotnou, tak o víc tohle období prodloužím, tak stejně se pořád setkávám s tím, že mi někdo tvrdí, že akorát na mě pak bude víc závislá a bude na mě viset. Snažím se to ignorovat, ale už mi kolikrát přijde, že mě tyhle komentáře hrozně znejisťují a připadám si jak neschopná matka, která vychovává z dítěte spratka.
Jak to máte vy? Jdu si spíš pro trochu podpory a vyslechnout si názory někoho, kdo si tím také prošel. Jak dlouho to trvalo, než se z malých klíšťat a umrčenců zase staly ty usměvavé dětičky, které se nebojí, že máma v nestřeženém momentu uteče oknem krmit sirotky v Africe? ![]()
Já teda nevím jestli malá měla separační úzkost nebo to prostě bylo tím, že byla uřvaná a žádná babička ji nechtěla hlídat
Ale to období kdy sem ji mohla nechat s tatínkem aniž by to vyvolalo hysterii (u malé, ne u tatínka
) přišlo až kolem 2 roku a s babičkou sama jela dobrovolně až teď ve 2,5 letech ![]()
@Z4KL3TA „utece oknem krmit sirotky v Africe“… Tak to pobavilo ![]()
Ja som u maleho este takuto pravu separacku asi nezazila, ale robis to dobre. Ze ta zneistia reci okolia, chapem, ale nenechaj sa. Byt s malou je to najviac, len sa mazlite a bud tam pre nu, ked ta potrebuje ![]()
Mozno miesto vysvetlovania len strucne: „nam to takto vyhovuje“ a nemusis sa pustat do diskusii, ktore aj tak nevyhras. lebo protistrana vie urcite lepsie, ako mas vychovavat svoje dieta… ![]()
@jaia00 děkuji :smiling_face_with3_hearts: to je asi to, co jsem potřebovala slyšet. I když to moc dobře vím, že v tomhle se stejně s nikým neshodnu, tak kdo ví proč mám občas potřebu hájit svoji mateřskou čest a lidem kolem vysvětlit, že to tak dělám nejen kvůli malé, i pro sebe, protože to tak cítím, vnímám. Ale musím se naučit se přestat omlouvat a obhajovat za věci, které jsou podle mého přirozené a správné. Dceru miluji nadevše a na konci dne, já jsem ta, která je s ní nejvíc a zná ji a její potřeby nejlépe. Ale ještě jednou děkuji. ![]()
A snad i ta úzkost pochopí, že nad mámou nevyhraje a odtáhne zas odkud přišla a to moje děvčátko bude už vždycky vědět, že maminka je tady pro ni. ![]()
@Svistice tak snad to nebude trvat déle jak měsíc, jelikož pro těch 9 kilo čisté lásky bych se rozkrajela, ale fyzicky je to náročné, obzvlášť, když šátek i nositko už jsou u nás pass. ![]()
U nás jsou zuby taky vždycky teror - zvýšená teplota, opruzenej zadek, protivny díťě v náručí
jinak u nás je teď tohle hlídací období asi 14 dní a už to pomalu ale odeznívá. Minimálně už si můžu dojít na záchod bez řevu a večer neusíná na mně, ale v postýlce. Na zuby davám bez milosti Viburcol (bez horečky) nebo Nurofen (nad 38 po odečtu) a mažu dásně olejíčkem, aby mi nejeblo.
A jak se vypořadávám s těma řečma? Nemáme nikoho moc hlídacího, takže když občas někdo (tchyně, prababičky) prohodí nějakou kousavou poznámku o nesamostatnosti nebo že ony musely zvladat to a to a to a to. Tak ja s klidem odvětím, že mám možnost být s dítětem doma 3 roky a že ji nosím a sedím s ní na zemi, uspávám já a ne ony. Jo a zabíra nošení na koni, le au au moje záda a pak hlava