Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Elishka1 píše:
A není to pouze jeho povahou, měl uz pocit, ze někdy byl zamilovaný? Možná takovej vahavej typ
Myslis, ze dva roky cloveku nestaci na to, aby vedel jak to ma?
To je jako, ted te sice nemiluju, ale za dalsich 5 let mozna budu, tak vydrz. ![]()
Podle mne je hezky vztah mnohem důležitější než nějaká láska. Pokud vám to klape, tak bych zůstala s ním
Jestli jsi pro něj nejdůležitější osoba, tak to znamená, že tě miluje a nemůže bez tebe být.. akorát tomu neříká zamilování.
Je to zbytečné slovíčkaření.
Když nad tím tak přemýšlím, nejspíše máte pravdu. Chtěla bych s ním zůstat, protože ho miluju a kdybych to, že mě nemiluje nevěděla, tak to ani nepoznám. Chová se ke mě moc hezky. Ale na druhou stranu to budoucnost nemá, pokud si to neuvědomil doteď a o budoucnosti semnou jen tak mlží. Promluvím si s ním, jak to s náma vidí, jestli se něco nezměnilo. Ale s tím pocitem žít nedokážu a uvažovat o dítěti s ním taky ne.
Odešla bych. Nedávala bych něco tak vzácnýho jako je čistá láska někomu kdo to neumí opětovat. Teď jsem se zeptala chlapa jestli je do mě pořád zamilovanej nebo jestli ho to přešlo a už mě,,jen" miluje. Odpověď : jsem do tebe pořád neskutečně zamilovanej a pořád tě miluju protože cítím že ty mě taky miluješ.
Tím se vracím k začátku partnerská láska musí být oboustraná jeden nemůže dávat a druhej se chovat jako upír. Hodně sil ![]()
@Ms.Ragdoll píše:
Myslis, ze dva roky cloveku nestaci na to, aby vedel jak to ma?To je jako, ted te sice nemiluju, ale za dalsich 5 let mozna budu, tak vydrz.
Třeba nevi a došlo by mu to až, kdyby o ni treba prisel
Už jednou sme s kvůli tomu rozešli, hned sme toho ale oba hodně litovali a vrátili se k sobě zpět.
Já mám přítele taky jen ráda, nemiluju ho ale jsem s ním, protože mi je s ním dobře. Je hodný vaří mi atd. Máme dítě a chci aby mělo tátu. ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím, měla bych takový dotaz. Již delší dobu uvažuji nad otázkou, zda být spokojena s tím co mám nebo hledat to, co mi schází - láska. Jsme s partnerem již 2 roky. V začátcích vztahu vše probíhalo klasicky, oba jsme na city zdrženliví, přítel je velký introvert, proto mi nepřišlo divné, že mi dlouhou dobu nevyznal lásku. Jenže po nějaké době mi to začlo být opravdu divné. Zhruba po roce se mi svěřil, že se mu zamilovat do mě nejde, že jsem pro něj nejdůležitější osoba, že mě má strašně rád ale zamilovaný není. Jinak je to úžasný partner, je mi s ním velmi dobře, je rozumný a opravdu mi ve všech směrech vyhovuje. To, že mě nemiluje mě ale velmi užírá, ke svému životu ten pocit, že mě nekdo miluje velmi potřebuji. Také netuším, jestli má takový vztah vůbec šanci vydržet. Prosím tedy o radu, zda to mám nějak překousnout nebo zkusit hledat lásku jinde. Děkuji
odejít.. 2 roky se trápíš a budeš i dál.. a on se pak někde zamiluje a odejde..
Ono je to hodně o zvyku. Pokud to vyhovuje proč ne, ale pořád budeš mít tu otázku proč a co mám dělat, aby mě milovat atd.. Pokud to tam není, dřív nebo později by to nešlo
.
U nás ta láska kolíše, raz sa ľúbime viac, inokedy menej. Ale vždy príde obdobie, kedy sa u jedneho z nás prebudí také zamilované obdobie a toho druhého to tiež preberie a vtedy načerpáme silu aj na tie ťažšie obdobia. Bez lásky by som žiť nemohla. Na začiatku mi priateľ povedal, že ma ešte nemiluje, len ma má rád, že milovať je pre neho silné slovo a musí to myslieť vážne. Tak som si počkala a asi po roku to prišlo. Ak by k tomu neprišiel, tak by som sa s ním rozišla i keď som ho milovala moc. Taky vzťah by som neprešla. Život prinesie všeličo, ťažké obdobia, skúšky ohňom. Bez základu vo vzájomnej láske sa to podľa mňa dá ťažko ustáť.
Někoho potkám, začnu s ním chodit a zkouším se zamilovat?? To já nechápu, já jsem zamilovaný hned, jak už někdo psal 1-2 roky. Pak to přechází, do jiného stádia, kde se většinou ukáže jestli osoby k sobě patří. Tak to mám já.
Do bývalé jsem se zamiloval a byl zamilovaný několik let i přes to, že se ke mě poslední rok vztahu chovala dost nehezky - shazovala mě, přestávala se se mnou bavit, fyzicky se odtahovala, psychicky se uzavírala… pak bohužel řekla věci, po nichž mě ta zamilovanost přešla a rozešli jsme se. Sice jsme se k sobě vrátili, ale hodně rychle bylo zpět i její chování a prostě už to nešlo…
Několik měsíců po rozchodu jsem potkal svou současnou přítelkyni. Po dlouhé době jsem byl zamilovanej jako malej kluk. Ale po nějakých 2-3 měsících ta zamilovanost začala opadat. Teď jsme spolu čtvrtej měsíc. Mám ji rád, vážím si jí, ale řekl bych, že zamilovanej nejsem a ani ji nemiluji. Tak nevím, jestli tomu mám dát ještě čas a nebo to nějak šetrně skončit. Připadám si jako zmetek a vím, že to je vůči ní hrozně nefér… tohle se mi nikdy nestalo a absolutně tomu nerozumím… ![]()
Po dvou letech tě nemiluje… hele jdi od něj, jsi mladá, máš na víc. Jestli po pouhých dvou letech on ke vztahu přistupuje takhle, za další dva roky bude ještě hůř. Už jen co o něm říkáš: těžký introvert, neschopný mluvit o citech… asi si nese něco, co si sám musí vyřešit.
@Anonymní píše:
Zdravím, měla bych takový dotaz. Již delší dobu uvažuji nad otázkou, zda být spokojena s tím co mám nebo hledat to, co mi schází - láska. Jsme s partnerem již 2 roky. V začátcích vztahu vše probíhalo klasicky, oba jsme na city zdrženliví, přítel je velký introvert, proto mi nepřišlo divné, že mi dlouhou dobu nevyznal lásku. Jenže po nějaké době mi to začlo být opravdu divné. Zhruba po roce se mi svěřil, že se mu zamilovat do mě nejde, že jsem pro něj nejdůležitější osoba, že mě má strašně rád ale zamilovaný není. Jinak je to úžasný partner, je mi s ním velmi dobře, je rozumný a opravdu mi ve všech směrech vyhovuje. To, že mě nemiluje mě ale velmi užírá, ke svému životu ten pocit, že mě nekdo miluje velmi potřebuji. Také netuším, jestli má takový vztah vůbec šanci vydržet. Prosím tedy o radu, zda to mám nějak překousnout nebo zkusit hledat lásku jinde. Děkuji
Já bych nepřekousla..tohle je pro mně zásadní..ale rozumový typy to zase vidí uplně jinak