Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Spaní našeho mamánka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.11.11 13:42
Spaní našeho mamánka
Ahoj holky, vím, že na toto téma se už tady v diskuzích napsalo hodně, ale přeci jen se chci zeptat, zda je to u vás podobné. Syn (bude mu 18měs)začíná asi s druhou vlnou separační úzkosti, jelikož všechno musí máma… k tomu spaní…syn se od malinka často budil, noční kojení se mi podařilo odbourat v 15měs a od té doby stačí dudlík, jenže poslední dobou, jakmile se v noci vzbudí a nenahmatá mě (spí na velké posteli vedle naší manželské), tak kňučí a brečí. Jakmile mu dám ruku, nebo mě nahmátne, trochu se zavrtí a spinká dál. Mě to zase tak nevadí, ale přeci jen bych ráda někdy v noci vyrazila ven a taky manželovi je smutno, když v noci spím se synkem v posteli…manža chce zavést tvrdší školu, že bude uspávat on, ať malej brečí, jak chce, ale mě to dost trhá srdce, tak nevím… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.11.11 13:54
Danča84 píše:
Ahoj holky, vím, že na toto téma se už tady v diskuzích napsalo hodně, ale přeci jen se chci zeptat, zda je to u vás podobné. Syn (bude mu 18měs)začíná asi s druhou vlnou separační úzkosti, jelikož všechno musí máma… k tomu spaní…syn se od malinka často budil, noční kojení se mi podařilo odbourat v 15měs a od té doby stačí dudlík, jenže poslední dobou, jakmile se v noci vzbudí a nenahmatá mě (spí na velké posteli vedle naší manželské), tak kňučí a brečí. Jakmile mu dám ruku, nebo mě nahmátne, trochu se zavrtí a spinká dál. Mě to zase tak nevadí, ale přeci jen bych ráda někdy v noci vyrazila ven a taky manželovi je smutno, když v noci spím se synkem v posteli…manža chce zavést tvrdší školu, že bude uspávat on, ať malej brečí, jak chce, ale mě to dost trhá srdce, tak nevím…
Já bych před zaváděním tvrdší školy zkusila tu samou školu zavést muži. Pokud tě malý potřebuje cítit k tomu, aby zase rychle usnul, tak je mu v tu chvíli třeba taky smutno… První syn se začal budit kolem 1,5r, spí sám v pokojíčku, takže vždycky šílenej řev, někdy úplně mimo, ale někdy stačilo vyndat, pochovat a už se zase sápal do postýlky a spal dál. Taky jsem neskákala 2m do vzduchu, když jsem tam za ním několikrát v noci běhala, ale je to dítě, potřebuje mámu, tak co
Když máte velkou postel u manželské, tak proč nemůžete zkrátka spát všichni pohormadě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 13:57
Malej je taky mamánek. Do roka a půl to bylo výstavní miminko a já s evysloveně těšila, až ten starší půjde do školky. Chacha. V noci s enevyspím a ve dne je to drak nezřízenej. OVšem máma se nesmí hnout za roh, jinak projde zdí. Jednou určitě, za tím to pilně trénuje.
Naštěstí je to „druhé dítě“. Tento terminus technikus pochopí asi jen matky „druhých dětí“ - prostě si to tak neberu. Prostě odcházím. Vím, že řve a že hlídači si s tím budou muset poradit. Srdce mi to sice rve, ale hlavu ne. Tu bych si ráda udržela pokud možno zdravou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:00
My spali dlouho pohromadě, ale máme malou postel (jen 140cm), takže nám bylo brzo těsno a malýmu se do postýlky nechtělo ani za nic, i když byla přiražená na naši a oddělaná bočnice, tak jsme zavedli velkou postel a já skončila v ní s prckem a manža spí sám na manželské. Když se zadaří, synek spinká tvrdě, tak spím ve své posteli i do dvou, do tří do rána, ale jiné noci se od něj nehnu…doufám, že se to časem zlepší a i manža povolí (jako většinou)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:07
ahoj,
jako bych to psala já-jen manželovi je to jedno 
Malá má čerstvých 24m.Spí v postýlce v naši ložnici a taky potřebuje v noci když se procitne moji ruku,takže spát jinak než s rukou v postýlce už skoro ani neznám.Ted ji stačí chytnout ruku,ale měla období,kdy mi chtěla ležet na dlani…
No a ted o víkendu se uvidí-manžel si ji bere k jeho mamce a já budu doma,tak uvidím jak to zvládnou-bude to podruhé co bude beze mě(poprvé to bylo v 8m v nemocnici)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:26
Já jsem to probírala s odborníkem a ten mi řekl, že u takhle malých dětí je lepší jím dopřát tu jistotu tu blízkost, to pochování. Já vím, že je to na mozek, dcerka s námi v noci taky spává, prostě se vzbudí a příjde, ale ony ty děti z toho vyrostou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:45
Jéé, to náš dělá také, naštěstí můj chlap je v tomhle velmi chápavý a zvládá spát i sám. Měl mě několik let, takže mě může postrádat 
Souhlasím s Gladys, jestli je malému smutno a chce tě, je to větší priorita. Dospělý chlap by to měl pochopit. Je to i jeho syn. Za pár let tě malý nebude už tolik potřebovat a chlapa máš snad napořád 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:53
Já bych mu tu jistotu tky dopřála. Naše malá se v noci taky vzbudí a chce mě u sebe. Tak za ní jdu a chvíli u ní ležím, než usne. Někdy jí usnout nejde, tak putuje k nám…a tam spíme pohromadě 
Ono to časem odezní a bude nám smutno!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
