Spánková paralýza, co s tím dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Spánková paralýza
Je tu někdo, kdo trpí na paralýzy pravidelně?? Jsou u vás nějaké spouštěče, po kterých paralýza přijde spíš? Naučili jste se to už nějak ovládat nebo utnout z nejhoršího? A v jaké fázi spánku se vám stává?
Paralýzu jsem měla poprvé před třemi lety, od té doby pak ještě šestkrát. Když se mi to stalo poprvé, začla jsem se o to dost zajímat, možná bych tehdy ani nezačla, kdyby mi ségra neřekla, že se jí stalo něco podobného. Poprvé to začlo jako dost příjemný sen, dávala jsem si odpoledního šlofíčka a začlo se mi zdát, že se jakoby vznáším a v tom snu se ke mně najednou začly přibližovat temné stíny/osoby. Následovalo ochrnutí končetin, zvukové halucinace. Nejhorší bylo, že jsem byla už při vědomí, ale neuměla jsem se tomu bránit a musela jsem počkat, dokud to neodezní.
Co jsem si později přečetla, jsem si jistá, že hlavní spouštěč v tu chvíli pro mě byl extrémní stres (tehdy ztráta prvního zaměstnání), stejně tak i podruhé (tehdejší přítel se na čas přestěhoval na druhou polokouli).
Od první zkušenosti jsem měla klid tři čtvrtě roku. Pak jednou jsem šla spát, velmi dlouho jsem nemohla usnout i přes to, že jsem šla spát strašně unavená. V tu dobu jsem byla i dost ustýskaná po příteli. A když jsem začla zabírat, tak zas ta stejná písnička - pocit vznášení se ve snu. Jenže moje druhá paralýza byla neuvěřitelně silná. Nejdřív jsem se jakoby vznášela, pak postupný pocit totálního ochromení a vzápětí na to silné zvukové vjemy, neuvěřitelně velký pocit strachu na hrudi a vidina osoby, která stojí u mé postele a dívá se na mě. Pocit toho, že mi chce doopravdy ublížit. I teď po dvou letech si pamatuju, jak jsem řvala hrůzou i v té paralýze. Pak to samo odeznělo, já okamžitě rozsvítila a koukala jsem na místo, kde jakoby stála ta osoba, měla jsem husinu po celém těle a ještě jsem slyšela dozvuky toho, co jsem slyšela v celém snu. Nejhorší na tom bylo, že moje poměrně inteligentní kočka seděla vedle mě a dívala se na to samé místo, co já a přitom byla naježená a prskala. Říkala jsem si, že tohle snad nemůže být z našeho světa.. i když celé je to poměrně logicky vysvětlené, viz. třeba chemie v mozku.
Od té doby jsem si řekla, že na příště budu ready a začla jsem o tom zas něco číst a hlavně jsem se začla vyvarovávat spouštěčů- tzn. neusínat na zádech, neusínat se špatným pocitem, neusínat se strachem. Mít připravený scénář, co dělat, kdyby se to zase stalo. KOlikrát jsem se i snažila paralýzu záměrně vyvolat, abych si to zkusila.
Docela dlouho jsem měla klid, ale tento rok už pětkrát. Musím říct, že už to nebylo ani jednou tak extrémní jako v prvních dvou případech, protože jsem včas poznala, co se děje a vědomě jsem se probudila a utla to. I přesto jsem se ale vzbudila s husinou a hrůzou.
Proto mě zajímá, komu se to taky děje a jak se proti tomu bráníte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Je to asi 14dní co se mi to stalo po dlouhé době - nejhorší to bylo prvně. Scénář jako u tebe - nejprve pocit že se vznáším, pak jsem se sama na sebe koukala zeshora, akorát já nemohla křičet, šíleně jsem se bála, nemohla se pohnout a snažila jsem se sama sebe probudit.No fuj, ještě teď je mi z toho zle. Pak se mi to stalo ještě několikrát, scénář obdobný. Teď naposled to bylo i s postavou u postele, jakoby jsem se probírala a upadala pořád do spánku a to postava se vracela a já na sebe mluvila, ať neusínám, že zase přijde - ale tak nějak jsem to nemohla ovlivnit co říkám 
P Nicméně ten strach už nebyl tak šílený, to spíš pak když jsem byla probraná, tak jsem se bála jestli tu opravdu někdo není a radši už jsem pak moc nespala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, trpím na ně celkem pravidelně. Spouštěčem je u mě únava a stres. Naučila jsem ji ukončovat tak, že se prostě tak soustředím na probuzení, až se to povede. Někdy mi pomůže rozpohybovat jednu končetinu a začne to odeznívat. Ale upřímně nejsilnější paralýzu jsem měla noc po početí syna. Cítila jsem, jak mi někdo chodí po matrací a silně zatlačil na podbřišek. Byla jsem z toho pak hrozně dlouho špatná… Naučila jsem se s tím ale nějak žít. Nějak zaručeně odbourat se mi to taky nepodařilo.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, trpím na ně celkem pravidelně. Spouštěčem je u mě únava a stres. Naučila jsem ji ukončovat tak, že se prostě tak soustředím na probuzení, až se to povede. Někdy mi pomůže rozpohybovat jednu končetinu a začne to odeznívat. Ale upřímně nejsilnější paralýzu jsem měla noc po početí syna. Cítila jsem, jak mi někdo chodí po matrací a silně zatlačil na podbřišek. Byla jsem z toho pak hrozně dlouho špatná… Naučila jsem se s tím ale nějak žít. Nějak zaručeně odbourat se mi to taky nepodařilo.
Ano- extrémní únava spojená se stresem, přesné jako u mě. A jak říkáš, rozpohybovat jednu končetinu. Když jsem v mé třetí paralýze přišla na to, že „to“ zase přichází, začla jsem si vědomě říkat jednu básničku, abych si uvědomila realitu a začla tělo rozhýbávat pohyby prstů u nohou, od té doby mi to fungovalo vždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Začalo mi to v domě tehdy ještě přítele. Bylo to vždy kolem páté ráno a stejný scénář. Bouchnutí dveří, pak kroky směrem k posteli a nakonec pocit, že mi někdo dýchá doslova za krk. Jednou jsem i křičela „že spaní“. Asi tak před měsícem se mi to stalo pro denním spánku. Měla jsem pocit, že mnou někdo clouma. Řekla jsem si, že zkusím otevřít oči a pokud uvidím, jak se mi zorné pole třepe, tak se mnou opravdu někdo clouma. A o pravdu! Ale halucinace jsou holt halucinace. Takže jsem se přes to přenesla a jedeme dál. Ale je pravda, že děsivé je to opravdu dost. Ale předejít se tomu (v mém případě se 14mesicnim nespavce) podle mě moc nedá. Jen se naučit uvědomit si svou situaci a ve chvíli paralýzy jen nehystercit a čekat, až odezní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Deňulec
Právě že nemusíš čekat, až to odezní. Dopředu se na to připrav a řekni si jak budeš reagovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SlecnaSally píše:
Holky a jak víte, že je to ze stresu a né třeba duchové?
Nevíš, nicméně se to dá logicky vysvětlit - ochrnutí je způsobené glycinem a kyselinou gama-aminomáslovou, pocit strachu je způsoben zpožděním Varolova mostu atd atd…
Ale když to zažiješ, tak si říkáš (nebo já tedy alespon si vždy říkám), že toto snad není z našeho světa..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkuste usínat pomocí relaxačních cvičení - ideálně každý večer a případně k tomu přidat ustálený usínací rituál - psát chvíli deník, kam si člověk vyleje všechno to co se mu hodní hlavou (je lepší psát to rukou, než do počítače) - tím že myšlenkám dáváte pevnou formu, tak se v ni dá daleko lépe vyznat a navíc pojmenováním a vypsáním na papír trošku ztratí tu ostrost, co mají když se jen točí v hlavě. A pak vana s levandulovým či meduńkovým olejíčkem, nějaký přípravek s dostatkem hořčíku a případně b-komplex a hrstička oříšků na udržení stabilní hladiny cukru v krvi, relaxační cvičení a tak.
šikovná je jacobsnova relaxace, protože tím že pracuje s napětím a uvolněním svalů, tak funguje i když je mozek hodně splašenej.
https://uloz.to/!xvYR6vvX2/jacobsonova-relaxace-mp3
věřícím lidem dost pomáhá modlitba - víceméně jakákoliv. je to vlastně taková relaxační technika na steroidech, protože kromě přeladění mozku tam je ještě ta naděje a víra, že vás ochrání něco většího než vy sama.
Ničemu neublíží nějaké jednoduché rituály jako jsou lapače snů, svaté obrázky, aroma lampička s vůní která by měla odhánět zlé duchu, nebo něco z feng-šuej, či cokoliv podobného co se vám líbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou
Ráda čtu tvé příspěvky, živíš se jako terapeut/lékařka..? Usínací techniky provozuju a musím říct, že velmi pomáhají. O Jacobsonově relaxaci jsem neslyšela, určitě se na to podívám, děkuji.
A lapač snů je taková.. velmi zajímavá věcička, musím říct, že pod ním se mi vždy spalo velmi, ale opravdu velmi dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mě se to stalo už několikrát :/. Začíná to tak, že koukám po místnosti a nemůžu se hnout. Slyším kroky, nebo bouchání.. uvědomuju si co se děje 
. Když jsem ležela na boku někdo se mnou trhnul na záda o rameno a viděla jsem postavu :/. Pomáhá mi jen to, že se soustředím na prsty na rukou a snažím se pohnout. Jakmile se mi to podaří, tak vše zmizí. Teď se mi to ale přes rok nestalo, musím zatukat.. nesnáším to :/.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě se to stává hlavně když jdu spát odpoledne. Scénář je takový že buď padám ze schodů nebo že slyším jak někdo odemyká vchodové dveře. Pak se nemůžu pohnout, no hnus 
po pár vteřinách se vzbudim. Nevím jak to ovládat. Asi si o tom začnu zjišťovat více 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tak a ted si to stopro vsugeruju 
a budu to mit taky.@juliettee píše:
Mě se to stává hlavně když jdu spát odpoledne. Scénář je takový že buď padám ze schodů nebo že slyším jak někdo odemyká vchodové dveře. Pak se nemůžu pohnout, no hnus
Na to pozor, jedním z hlavních spouštěčů je prý i šlofík odpoledne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ma to manzel. Mival to celken casto. Prestalo to po nejake dobe, co jsme se sestehovali. Pak to mel asi dvakrat, vymenil praci a i pres nespave dite zatim v pohode.
Oni to pry maji v rodine, jeho stryc to ma taky.
Pomaha snazit se hybat treba jen prsty u nohy. Pry.
Hmm a ten slofik odpo si doma daval casto, to mu musim rict
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
