Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
jojo,je, taková plyšová.. ale ten sucháč je poměrně dost velkej, nejde to zas tak uplne jednoduše rozepnout..no a ty psy a to okolo nej dávám práve proto aby neměl místo se otočit..jak vidíš, vše marné ![]()
Asi se ze mě stává hysterka kvůli spaní na bříšku. Plno žen ve věku mé mámy říká, že dřív se naopak mimča dávala spát na břicho a nikdo to neřešil, dnes mě hodně lidí okolo straší a straší.
Dlouho jsem tomu odolávala, ale dnes jsem se pořádně podívala na stránky o SIDS a mám pocit, že s mým broučkem splňujeme hodně rizikových faktorů.
On jinak než na bříšku nespí. Když ho chci uspat na zádech (nedej bože na boku), usne jedině až když je totálně vyčerpaný a spí tak snad jenom pár minut. Na bříšku je absolutně spokojený, nejspíš i kvůli prdíkům.
Z těch rizikových faktorů u nás sedí:
Pořád jej teď kontroluju, ale nevím, jestli bych mu vůbec dokázala dát první pomoc správně.
Prostě mě lidi vystrašili a stránky o SIDS ještě víc.
Véna měl rizikových faktorů taky moc..je nedonošený, porodní váha pod dvě kila, dýchací problémy+silná antibiotika a infekce po porodu, je to kluk, rizikové měsíce měl navíc v podzimním a zimním období, nebyl plně kojený.Dobře to dopadlo. ![]()
Co se týče společného spaní, někde se naopak uvádí, že společné spaní snižuje riziko SIDS, protože dítě díky matčině blízkosti neupadne do tak silného spánku (záleží na tom, jaké se předpokládají příčiny, pořádně se neví, jak to je).
Samozřejmě to nechci podceňovat a navádět tě k čemusi, ale já bych normálně dávala spát na bříško, zvlášť v postýlce s monitorem.A hlavně se na to zkus podívat statisticky, většina dětí vyroste…strach je normální, ale neměl by nám otravovat život (a ty první společné, krásné měsíce zvlášť) víc než je nutné…
Děkuji.
Víš, co mě zarazilo? Až teprve teď jsem si uvědomila, jak strašně jej miluju. Doteď jsem to vše brala tak nějak normálně, jak těhotenství, tak vše po porodu bylo v pohodě, takže mi ani nedocházelo, jaké mám v malém štěstíčko. Fakt až teď mi to docvakává.
Já mám většinou takové záchvaty obav (z lásky) právě když se dočtu o něčem takovém, jako je SIDS, nebo nějakých jiných rizicích, to si vždycky uvědomím, jak je celé to štěstí křehké…proto se snažím některým tématům spíš vyhnout, zjistit jen to, co je třeba, abych případně mohla předejít, čemu se jen předejít dá, ale zbytečně se nezaobírat smutnými věcmi.
Jinak by se z toho člověk musel zbláznit.
Je teda fakt, že asi ta láska narůstá postupně, někde jsem četla, že dokud člověk nemá děti, neví, jak umí milovat, a to je přesné.
Ahojmaminy, prosím o radu…s naším synem (ve středu mu bude 7 týdnů) od narození bojujeme se spaním…na ruce usne, ovšem po odložení do postýlky nebo kamkoliv je do 5 min vzhůru…nejdřív jsme mysleli, že má hlad, nebo nechce být sám, že jsme si ho rozmazlili a jinak než na ruce spát nebude…když už jsme počkali až pořádně zabral a pak odložili, zase ho vzbudili ručičky jak s nimi šermoval…zkoušela jsem zavinout, ale to se mu nelíbilo…dnes mi mamka doporučila dát ho spát na bříško, že můj brácha (dnes 23 let) jinak od narození nespal…zkusila jsem a malý spal jak zabitý, ale já nad ním stála a měla strach, že si otočí s hlavičkou a nebude moct dýchat…nakonec jsem ho přetočila na bok (to taky asi není úplně ok?)a pořád spí, což se nestává, protože normálně se před hodinou budí na jídlo, navíc dnes vypil ještě míň než normálně…
Co poradíte? Mám to zkusit dávát spát na bříško?
Spát na bříško takhle malé mimi bych sia si netroufla,doktoři to všeobecně dedoporučují,na bříšku může spát až se sám na něj v noci překulí…Já jsem od narození taky spala na bříšku a nic se nikdy nestalo,ale ted bych se bála,syna jsem dávala když byl takhle malý na bok tak aby se nemohl překulit a nebo na záda.