Stárnutí partnera - jak zvládáte?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Mam teda jen zprostredkovanou zkušenost od mé šéfové, ale bohužel tě nepotesim. Ji je 40, manžel o 20 let starší. Byli spolu asi 15 let, mají i dvě děti ještě na zakladce. Jak se manželovi přehoupla 60 tak začal být zlý, podeziravy atd. Skončilo to rozvodem a ona si našla stejně staryho partnera taky s dvěma dětma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Prostě v 60 je to stárnoucí pán, i kdyby moc chtěl duší, tak tělo
začíná chátrat a být unavené, mám taťku 60, pracuje fyzicky na
3 směny, denně jezdí 12 km na kole a stará se o svého otce ležáka -
všechno to zvládne, ale je neskutečně vyšťavený, bez nálady, nedělá
nic, co není naprosto nutné, nikam nechodí, protože je unavený
zvládně týdenní dovolenou u moře a nic ostatního nechce, ani Vánoce
nechtěl dělat, stromeček odmítal koupit
buď ráda, že ten tvůj funguje v sexu v pohodě, není to samozřejmost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelka - no pravda, moc jste mne nepotěšily… Ale ten můj si může
práci plánovat jak chce a kdy chce, jestli bude nebo nebude dělat je jen na
něm. Připadá mi, že právě, kdyby pracoval, tak by to byl lepší, byl by
ve společnosti apod. Ale na to má samozřejmě odpověď, že pořád ještě
trochu dělá a že ten volný čas už si zaslouží. Což má samozřejmě
pravdu a já s ním souhlasím, jen vidím, že tím strašně „chátrá“.
Jinak kondici má opravdu dobrou, je to sportovec, zdraví mu zatím slouží na
100% a právě byl stále mladý duší, kombinace to byla skvělá. Teď, když
s opravdu dostane mezi lidi, tak neskutečně pookřeje, hned je zas plný
života a plánů, je ho všude plno… jenže pak se přehoupne jeden den doma,
druhý den doma, třetí a je to zase tam kde to bylo 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
práce
To vypadá, že primární problém v tomto kupodivu nebude přímo stárnutí, ale spíše to, že neví co vlastně dělat „bez práce“. Zřejmě neměl jasné koníčky nesouvisející s prací. Ty by koukám měly raději existovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já bych mu asi zkusila vysvětlit, jak to vidíš, to jeho nicnedělání a dědkovatění. Možná mu to fakt nedochází-člověk si opravdu na ten pomalejší denní režim rychle zvyká (a to jak ve 40ti, tak v 60ti) a nevnímá to tolik jako nestranný pozorovatel. Píšeš, že je sportovec, jde alespoň každý den něco dělat? Tam bys to mohla směřovat na uchování dobré kondice a zdraví. Co se týče té psychiky to bude horší… Důvod, proč bych nikdy o tolik staršího muže nechtěla. Ale samozřejmě srdce se často neptá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak já mám taky jen vypozorovanou zkušenost, ale naopak tě asi
potěším. Tohle měl můj děda. Zemřel mladý na onko nemoc, takže to neber
tak, že z tvého muže dělám dědka co to má za pár 
byl výpravčí, miloval jazz, knihy a byl velmi
inteligentní a společenský člověk. Odešel do důchodu předčasně. Také
se těšil, až bude mít čas na babi a na nás vnoučata, jak to bude fajn.
Pak ale měl po odchodu do důchodu období, které popisuješ. Jako by ho nic
netěšilo a na určitou dobu zakotvil doma u televize. Jen si ale potřeboval
zvyknout, rozvrhnout čas jinak než byl zvyklý a trošku si srovnat jak
s ním naložit. Ještě půl roku před tím, než zemřel babičce utíkal a
projížděl se tramvají nebo vlakem 
pro upřesnění, rakovinu mu diagnostikovali
2,5 roku po odchodu do důchodu a srovnal se asi o rok dřív než mu na nemoc
přišli, takže to s tím nesouviselo nech ho ať se srovná s tím, že má čas a
může si ho vyplnit sám
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Chlap začne stárnout odchodem do důchodu. Aspoň ten můj ano. Dříve akční, samý humor a jakmile byl odejit do důchodu, začal mít pocit, že už k ničemu není. První rok, dva byl nervozní a pak už zpohodlněl. Co neudělá dnes počká do zítřka a podobně. Nikam se mu nechce, doma je doma. U vás to bude ještě horší si myslím, bo on bude sedět doma a ty budeš víc jak 20 let chodit do práce a to ne každý chlap unese.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Zakladatelka - nejhorší je, že on do žádného důchodu nemusí. To je
jeho rozhodnutí dělat míň a míň… 
Já jsem se mu i snažila říct, že má
velké štěstí, že to takto má, že by toho měl využít a pracovat
vlastně už jen pro radost být mezi lidmi a přizpůsobit si to co nejvíce,
jak mu to bude vyhovovat…Myslím, že to je fakt super. Jenže obávám se,
že tímhle stylem to půjde opravdu až na nulu, myslím práce.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko,
a jsi si jistá, že je to stav nastálo, nebo prostě jen dočasný? U řady
lidí se stane, že třeba na půl roku, rok zabřednou vnitřeně do
rozpoložení, že jsou radši sami, doma, čtou si nebo třeba koukají na
televizi, než by je lákalo jít někam ven, do společnosti, aktivně trávit
čas…
V každém případě má určitě partner věci, které dělal rád když en
s přáteli, tak s tebou, tak bych to zkusil přes to. Že ho vytáhneš jen
s tebou. Nebo zkuste na chvíli změnit prostředí. Třeba víkend někde
v lázních, nebo výlet na vánoční trhy někam za hranice nebo do města,
které máte rádi nebo chcete navštívit. Někdy drobnost stačí k tomu, aby
se nezájem zase zlomil v zájem, protože si zase uvědomí, že je to fajn
něco podnikat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ja si myslim ze proste je to vek. 60 let neni 40 stejne jako 40 neni 20. Jako nechci te desit ale za 5 let uz nu potahne na 70 a to teprve zacne dedkovatet. Myslim ze v tomhle veku se to casto lame.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ludmilaadamkova - ano to chápu, jen nechápu to, jak se to může zlomit
během pár dní. Vždy jsme si říkali, že bude pracovat jak dlouho bude
moci, sportovat a chodit do společnosti se mnou, protože nechce, abych chodila
sama ( a já bez něj nechodím), taková představa se nám oběma
líbila…Opravdu v tom vidím tu nudu a tu nepotřebnost chtít něčeho
dosáhnout nebo prostě něco dělat… 
Ale už mi přijde, že takové názory ode mne,
ztrácejí na hodnotě, kdežto když mu je řekne někdo jiný, bere si to
k srdci… a to jsme u jádra věci, aby vůbec dovolil to, že mu to někdo
řekne 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Nevím, asi je to člověk od člověka jiné… my máme také rozdíl
dvacet let, mému muže je též šedesát, máme tříletou holčičku a vše
ok…
Každopádně bych si s ním o tom promluvila… třeba mu to prostě
nedochází… a dost možná nevidí to, co vidíš Ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Premek_Orac
Máš pravdu, možná to chce čas… Jenže na druhou stranu mi připadá, že
s každým tím „promarněným“ dnem je to právě horší a horší. Jsou
to cca 2 měsíce a rozhodně lepší to není, spíš naopak Nevím, myslíš, že pak sám
„procitne“??
On s námi jde kamkoliv ho vytáhneme a je rád (tu chvilku potom), ale jde mi
o ten „jeho“ prostě „chlapský“ život, že jde s chlapama na pivo
nebo pokecat nebo na večírek firmy… Když už se někam dostane (to jsem
právě psala), tak je to zase on, ale to trvá chvíli, než zase zakrní doma.
A to jsem si právě říkala, že podstatné je, když jde v pátek na
„ven“ a je to zase on, aby si o víkendu odpočinul a šel v pondělí do
práce, třeba jen na chvilku, protože si tam zase popovídá " o něčem" a
poveze se na tom, co si v ten pátek řekli nebo tak něco…
To víš, že když nejsem v práci, trávím čas s ním a snažím se
právě, abychom to nebyli jen a vždy my dva, ale třeba i přátelé, jeho
kamarádi…
Když vezmu, že všichni jsme doma 2 dny (víkend), z toho taky něco zabere
domácnost, vaření apod… a pak 5 dní doma bloumá, tak má pořád hrozně
moc času na to „nicnedělání“ i když o dům se stará skvěle… ale
já se prostě nějak nemůžu smířit s tím, že teď je jeho největší
starost jestli na zahradě roste mech nebo nejsou vymetené okapy (když vezmu
v potaz jeho celý život plný práce, skvělých výsledků, spousty
zájmů.. a co všechno si plánoval…)
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Beznaděj - chci další dítě, partner nechce
- Jak a kde v téhle době najít partnera?
- Jak zvládáte "hlídání" tatínků?
- Jaký koníček/zálibu u partnera oceňujete nejvíce?
- Partner mě nikam nechce brát
- Chování partnera po příchodu druhého potomka
- Špatná minulost s partnerem
- Jak zvládáte to, že nemáte na nic klid?
Ahoj všem,
). Docela se celý život dřel, rodina vždy
u něj byla na prvním místě, aby ji zajistil jak nejlíp může, což splnil
a plní i teď. Jeho práce už není nijak časově náročná, vlastně si ji
celou plánuje a organizuje sám a co je vlastně největší „problém“,
vlastně už ani pracovat nepotřebuje… Vždy se na tu dobu těšil, že bude
mít fůru času na mně, děti, vnoučata, výlety, dovolené, prostě vše, co
nestíhal… a ouvej. Od cca října už pracuje opravdu jen tak sporadicky. Ale
ten čas, který má… tráví doma, bloumá, kouká na TV, čte…svět ho
nezajímá (tvrdí, že ani on není pro svět zajímavý), kolektiv v práci,
který ho má rád a ptá se po něm, ten ho taky nezajímá… já mám úplně
strach, že ze sebe udělá tím „nicneděláním“ dědu v bačkorách,
který bude čekat u okna, až přijdu z práce. Zkouším všechno možné a
nemožné, povzbuzuju ho, nechci na něj jinak tlačit, vím, že to souvisí
s věkem… ale jistě se také ví, že člověk do toho zabředne většinou
vlastní vinou, že se začne stranit. On ale má s kým jít na pivo, s kým
někam vyrazit, s kým sportovat… ale nechce. Ať prostě není sám. Prý
proč?
moc bych potřebovala radu, zkušennost, cokoliv…
Jsme s partnerem od sebe 20 let a kousek, mě je 40, jemu bylo 60. Jsme spolu 8 let. On má děti už velké, má i vnoučata, já dvě skoro dospělé děti. Náš začátek byl hodně těžký, docela jsme si museli ten vztah vybojovat (ale nikoho jsme nerozváděli apod.). No prostě zamilovali jsme se do sebe na první pohled, ač je mezi námi takový rozdíl, jsme na jedné stejné vlně. Tedy asi bývali…Už od začátku jsme mluvili o tom, co nás ve vztahu čeká, jaký rozdíl to je, jaké to s sebou ponese „těžkosti“, vše jsme si vyříkali, vyjasnili, stálo nám to a stále stojí za to… Ale připadá mi, že se partner dost mění. V sexu a v intimnostech si rozumíme náramně stále, žádný problém, nic takového. Miluju ho stále hrozně moc, on mne také (aspoň to často říká
Nechci vypadat jak Dorota Máchalová, rozhodně s tím zůstanu navždy, ale právě tím, že ho opravdu miluju mě strašně mrzí, jak se teď ničí - sám sebe.
Máte nějakou zkušennost nebo radu, klidně i kdyby se to týkalo rodičů…já jsem bezradná