Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vystupte ze stereotypu zkuste něco o čem snite jen vy i kdyby to mělo být nejtajnější přání… To o čem se nemluví, pak třeba po malých krocích vrátíte vztahu jiskru
A manžel má náročnou práci? Zdravotní problémy nemá? Ono to může být nápor a po příchodu domů už nezbývají sily. Promluvila bych si s ním. Vyřešila případně zdravotní stav, zlepšit jídelníček, vitaminy, zařadit sport. Koupit treba permici do fitka nebo lekce tenisu…budou Vánoce. Řekla bych mu, že ho miluju a bojím se, že přestanu, jestli to takhle bude dál pokračovat.
Samozřejmě že to má cenu - to co popisuješ je naprosto běžné a dá se přes to dostat - pokud bys teď chtěla odcházet, tak je to fakt čistě z nudy a s dalším partnerem se dříve či později samozřejmě dostaneš do stejného stavu.
Primárně se potřebuješ naučit komunikovat o svých potřebách tak, aby to tvůj muž nebral jako nátlak/výčitku/manipulaci atd.
Zároveň ale potřebuje aby mu do hlavy doteklo, že ty si nepřiladáš tak krásně a skvěle, jak on tě přesvědčuje. To že máte odlišné potřeby je v pořádku, to je přirozené, ale musíte to vzájemně pročistit a srovnat vzájemná očekávání a společně zajistit, aby potřeby všech členů domácnosti byly naplněné - aby tito neměli tendenci si třeba hledat akční milence…
Metoda jak to zkusit komunikovat je třeba tzv. nenásilná komunikace.
https://uloz.to/…kace-ocr-pdf
Jako kdyby se ti ho podařilo vyštvat sem - patrně by se vrátil pozměněný a pozměněný k lepšímu - s představou co vlastně chce - protože to že sedí celí večer a utrácí čast bloumáním po internetech, tak je nějaká cesta jak vypnout stres, ale ve své podstatě to je nekonstruktivní - protože tím spoustu dalšího mrzení přidělává.
Ten program není žádná ezo-ducho, organizátoři jsou všichni vcelku dost příčetní a hlavně to dělají jako koníčka - je to dobrovolnická aktivita a peníze skutečně jen kryjou náklady.
@Ou píše:
Samozřejmě že to má cenu - to co popisuješ je naprosto běžné a dá se přes to dostat - pokud bys teď chtěla odcházet, tak je to fakt čistě z nudy a s dalším partnerem se dříve či později samozřejmě dostaneš do stejného stavu.Primárně se potřebuješ naučit komunikovat o svých potřebách tak, aby to tvůj muž nebral jako nátlak/výčitku/manipulaci atd.
Zároveň ale potřebuje aby mu do hlavy doteklo, že ty si nepřiladáš tak krásně a skvěle, jak on tě přesvědčuje. To že máte odlišné potřeby je v pořádku, to je přirozené, ale musíte to vzájemně pročistit a srovnat vzájemná očekávání a společně zajistit, aby potřeby všech členů domácnosti byly naplněné - aby tito neměli tendenci si třeba hledat akční milence…
Metoda jak to zkusit komunikovat je třeba tzv. nenásilná komunikace.
https://uloz.to/…kace-ocr-pdfJako kdyby se ti ho podařilo vyštvat sem - patrně by se vrátil pozměněný a pozměněný k lepšímu - s představou co vlastně chce - protože to že sedí celí večer a utrácí čast bloumáním po internetech, tak je nějaká cesta jak vypnout stres, ale ve své podstatě to je nekonstruktivní - protože tím spoustu dalšího mrzení přidělává.
Ten program není žádná ezo-ducho, organizátoři jsou všichni vcelku dost příčetní a hlavně to dělají jako koníčka - je to dobrovolnická aktivita a peníze skutečně jen kryjou náklady.
http://www.donitra.cz/en/quo-vadis/
Dovolil bych si oponovat na organizace nebo spolky které tu uvádíte jsem neklilal ale… myslím že je to tlak s někým komunikovať i věcech o kterých ani nechce myslím ze když najde vlastní okruh vlastní zájem bude ji líp a organizace typu jen za náklady a oni dělají zadarmo…vite co
S mým mužem je nám už přes padesát, přesněji máme už blíž k šedesátce než k padesátce, jsme spolu skoro pětadvacet let, děti vylétlé z hnízda už dost dlouho, takže jsme sami dva. Z vlastní zkušenosti - na vztahu je potřeba pracovat, on většinou tak nějak sám od sebe neplyne, respektive když plyne, zasekne se většinou na tom, co popisuješ. My už teda nejsme kdoví jak žhaví po cestování a každotýdenních zážitcích apod., ale jsme spolu rádi i doma a občas si někam vyrazíme, např. dneska jdeme na večeři, před týdnem jsme byli v divadle…občas mi muž udělá sobotní překvápko, že vymyslí výlet, neřekne mi, kam a já po cestě hádám, kam asi jedeme. I po těch letech se máme velmi rádi, každý den se na sebe těšíme, záleží nám na sobě, máme opravdu hodně fyzických doteků, objetí a pořád ještě i sexu, který si užíváme, jak říkáme, dokud nám to funguje, tak toho musíme využít. To jsem napsala hlavně kvůli tvé poznámce, že se chováte spíš jak lidi po padesátce. Ona je to asi taková zažitá představa, že starší lidi upadnou do nějaké letargie a už se o nic nesnaží. Není to vždycky pravda. Já bych ti doporučila si s mužem v klidu a bez výčitek promluvit, protože u vás je ou brzdou on. Od třiceti razit heslo klídek a pohodlíčko doma na gauči je docela masakr, jestli si chce tu krásnou rodinu uchovat a být její součástí a ne jen živitelem, měl by se vzchopit a když přijde domů, zahodit mobil do šuplíku a místo virtuálnímu světu se věnovat tomu skutečnému. Ale snadný to mít nebudeš, jestli je v tomhle už zacyklenej a zpohodlněl, nebude se mu chtít ten zadek zvednout. Ale když se vám to podaří, tak pak to stojí za to. Nedej se a zabojuj. Klidně, laskavě, chápavě, bez výčitek a rozkazování, prostě zkusit si promluvit jako dva dospělí, rozumní lidi. ![]()
Vystoupit ze sve komfortni zony. To je cele.
Ja mam nepravidelnou pracovni dobu vcetne vikendu a svatku, manzel se musel od mala o kluky postarat. Takze jezdili ven, hlavne turistika, kolo, brusle nebo termaly. 10 let jsme jezdili po kesich. Pravidelne chodime na hokej a hospodske kvizy. Kdyz mam volno jezdime na vylety vsichni, nikdy nevenuju vikend uklidu, uklidove soboty nesnasim od detstvi. V lete travime hodne casu na chate. 3-4 tydenni spolecnou dovolenou jednou za rok plus ja s klukama litam i sama na klasicke pobytovky k mori, ktere muz nemusi. U nas je aktivnejsi manzel, ja za nim porad uz 20 let tak nejak vlaju
Kdyz se mi nechce, jede sam nebo s detma, ale ja vim, ze kdyz se prekonam a vyrazim do prirody, tak je to balzam pro dusi.
Mozna bych zvazila skladbu jeho jidelnicku, pripadne doplnky stravy, aspon horcik, decko a omega 3.
Cim rozvijine vztah? Neustale se posouvame diky novym vyzvam v podobe vychovy deti, jak rostou, praci na „projektech“ (vylety a dovolene - ale nejezdime se placnout na tyden nekam do turistickeho resortu, rekonstrukce, oslava kulatin), prekonavanim nastrah zivota (problemy v praci, se zdravim, umrti v rodine). ![]()
Já se zeptám takhle: proč jste se rozhodli mít rodinu a děti a co jste dělali předtím? Co vás spojuje? Proč jste se rozhodli být spolu?
Co dělá on za práci?
Já třeba montera na velmi vysokém napětí. Šílená dřina. 10 dní v kuse 12 hodin a po turnusu ještě třeba jedu autem 800km domů. Kdyby po mě zena chtěla ještě nějakou velkou akcnost, tak se neznám…
@kliťák píše:
Co dělá on za práci?
Já třeba montera na velmi vysokém napětí. Šílená dřina. 10 dní v kuse 12 hodin a po turnusu ještě třeba jedu autem 800km domů. Kdyby po mě zena chtěla ještě nějakou velkou akcnost, tak se neznám…
Takže taky stereotyp, nebo mas i volno a něco se děje?
@kliťák píše:
10 dní v práci v kuse, pak 4 dni doma, furt dokola
A co děláš ty čtyři dny?
Teď jsem třeba v Hamburku. Cesta tam trvá 8 hodin pokud nejsou zácpy, zpět to samé. Domů dorazím většinou úplně vyrizenej. Takže tak den a půl se dávám dohromady, než jsem schopen nějakých větších činností
@kliťák píše:A co děláš ty čtyři dny?
10 dní v práci v kuse, pak 4 dni doma, furt dokola
@kliťák píše:
Teď jsem třeba v Hamburku. Cesta tam trvá 8 hodin pokud nejsou zácpy, zpět to samé. Domů dorazím většinou úplně vyrizenej. Takže tak den a půl se dávám dohromady, než jsem schopen nějakých větších činností
Tak aspoň dva dny máte na utužování vztahu.
S manželem se známe deset let, pět jsme manželé. Považuji nás oba za lidi s docela velkým přehledem, zajímáme se o mnoho… Nicméně se obávám, že jsme se absolutně nechali pohltit stereotypem. Z něj se v mých očích stává Ijáček, který jen tloustne a má se vším doma problém.
A já už taky dost často místo rozjitření nálady spíš přilívám do ohně, protože, kdo to má snášet věčně, že jo.
Máme pro sebe večery. Nicméně na jakékoliv téma k hovoru reaguje znuděným pohledem a „jsem unavený/není mi dobře/mám pocit, že na mě něco leze“ ale hledět do telefonu vydrží klidně do půlnoci. Budiž. Ale když si já jdu ke svým koníčkům, hned má poznámky, že už spolu ani nemůžeme trávit čas.
Nevím jak z toho ven. On je asi ve své bublině spokojený. „má krásnou rodinu“ - tedy já všechno udělám, děti často vidí až když spí a on doma nehne prstem. Jediné společné trávení času posledni dobou uznává návštěvy, což je pro mě s dětmi jen stres. Nosí domů dost peněz. Ale to je pro mě momentálně asi jediné pozitivum.
Chováme se, jakoby nám bylo přes padesát a ne ani 30. Když se na to téma chci bavit, je jak zaseklý gramofon - jsme přece krásná rodina, nic nám nechybí… prakticky ano, máme peníze a zdravé děti. Ale nějak mi tam chybí ten životní náboj. Má to vůbec cenu?
Čím s manželem rozvíjíte život? Mám dojem, že tohle úplně nezachrání 3 do roka večeře a v létě týden u moře. 