Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych v tomhle věku asi už zvažovala poradu s dětským psychologem, ne že by dítě vyšetřoval, jen zajít sama a zeptat se, jak postupovat, aby ten stav nebyl čím dál tím víc horší. Protože takto popsáno to zní jako celkem horor ![]()
On to je horor, hlavně proto, že nevidíme řešení i mudr z jejího pohledu nevidí příčinu. Vztahy v rodině ok, manžel milující flegmatik, sestřičky spolu fungují dobře. Jinak je šikovná a roztomilá, když zrovna spolupracuje, když ne, je to na provaz. Kojila jsem ji 32měsíců, šátkovali jsme, spala s námi, o to víc mě toto všechno mrzí a nechápu. Psycholog mě napadl, ale asi opravdu pouze poradit zatím, obávám se, že by moc nespolupracovala.
Taky bych to řešila s psychologem. Neboj se toho, oni umí pracovat s takhle malými dětmi, „hrajou“ si spolu, takže děti většinou spolupracují dobře.
U nás jsou taky problémy se stolicí, ale ne až tak hrozně, jako u vás. Posílám mnoho sil ![]()
Taky bych se obrátila na dětského psychologa, případně bych vyzkoušela třeba kineziologii (dcerka má evidentně nějaký blok).
Soucítím s tebou, máme 3,5 letého chlapečka, který rok zvládá jakžtakž čůrání, ale doteď kakal zásadně do plínky. Trpělivost mi došla a od úterý jsem plínku na spaní sebrala (i za cenu toho, že neustále peru a peru, protože on nevydrží ani s tím čůráním). A teď bojujeme. Jednou se do nočníku ve středu vykakal (a šel překvapivě bez velkého přemlouvání a jen za kokino
), ale následovala potom strašná scéna (bojí se těch bobků
) a od té doby nic. 2× se pokakal v noci ve spánku a 1× při odpoledním spánku. Jinak to pořád zadržuje, pustí to až v tom spánku, když se uvolní (což je na jednu stranu dobře, že mu to nepůsobí žádné zdravotní potíže, na druhou stranu pro mě značně nepohodlné, protože přitom uvolní komplet všechno a ještě se durch počůrá, a hlavně si nejsem jistá, jak do budoucna řešitelné).
Takže opravdu soucítím. ![]()
A ještě mně napadá, pokud dcerka takto hodně vyžaduje blízkost, zkusit pro začátek dávat ji čůrat v klubíčku (venku na trávu, doma třeba do vany)?
Bála se toho být bez pleny. Teď alespoň občas chce na chvíli kalhotky s princeznami. Nevýhoda bytu jsou parkety, koberce atd., jinak bych prostě asi pleny už vůbec neměla doma ať utírám podlahu a peru dokolečka. S tím vykakáním ve spánku jsme už taky měli zkušenost. Doktorka mě uklidňuje, že na západě pleny neřeší i ve 4 letech, to je fajn, ale nás tlačí školka. Sice jsme dříve zvažovali 3 děti, ale navazovat teď je sice časové řešení i finanční a holky děti milují, ale nevím, zda to není nezodpovědné, dokud není toto vyřešeno…
Tak holky přidávám se k vám do klubu…bohužel v poslední době prožívám něco podobného. Naše malá nechtěla chodit na nočník ani čurat a podařilo se to zhruba až ve 2 a 3/4 letech. Pak se to naštěstí zlomilo a čurat si říkala sama, ale co se týká kakání tak odmítala jak nočník tak záchod a chtěla jen kakat do plenky. Poslední 3 týdny je to ale děs, protože malá odmítá kakat celkově…
dokáže to zadržovat i několik dní. Už jsem z toho opravdu na nervy. Scénář probíhá asi takto: řekne že chce kakat, tak já jí řeknu pojď na kakáček, sedne si tam a za 5 sekund odtud vstává a křičí, že to nejde, tak se jí snažím přesvědčit, ať tam sedí delší dobu, já sedím u ní a většinou jí čtu pohádky. Pak to na ni přijde, že už by tlačila, a v ten okamžik vyskočí z kakáčku a nemůžu ji tam dostat, začne strašně řvát a pobíhat po bytě, poskakovat, vzlykat, říkám, pojď, půjde to, neboj, jestli nechceš kakáček, tak zkusíme záchod, scénář se opakuje, pak zase že to zkusí do plenky ale nic…přitom má zadeček zalíčený, kakat se jí chce, ale ona nebude a nebude, je to strašně stresující, někdy to vydrží nekakat i 7 dnů, ale to už nevydržíme my s manželem a dáváme jí čípek…prostě děs…
kdo to zažil, tak mě snad pochopí…dětská mudr. mně moc neporadila, tak to zkusím přes vás…mám strach, aby si nezadělala na nějaké problémy se střevy. Malá se toho hovínka bojí nebo spíš štítí, snažím se jí vysvětlit, že kakáme všichni, i zvířátka, chodí se mnou na záchod, splachuje…snažím se ji různě motivovat, slibuju jí hory doly a zatím je to velký boj…potřebuje to nějak v té makovičce urovnat… ![]()
Přesně, já myslím, že v klidovém stavu to má srovnané, že ví, co a jak, ale když to přijde, tak jde rozum stranou…
A když jí necháš plenky, tak do těch to pouští v klidu, nebo i tam je problém? Já bych asi v takové situaci dala plíny a snažila se nejdřív nastavit správné pravidelné vyměšování (např. kakat každé ráno po Lactulose)…a až by s tím nebyl problém, tak teprve se pouštět do dalšího. Protože zadržovat stolici nebo moč není zdravé, takové „snahy“ se snažím odbourávat hned v počátcích.
Já jsem teď ve fázi, kdy mi nevadí, že se vykaká do kalhotek nebo na zem, hlavně když je to normální bobek, a ne pidihovínka soukající se nadvacetkrát během dne…
I do pleny je to boj někdy třeba 24 hodinový v takových návalech než se vykaká. Teď trochu zkracuje trápení ten Forlax, zatím ho máme dávat obden, pokud to nebude dostatečně, tak denně. Chtěla bych se teď víc zaměřit na malou - ta má dobře nakročeno, starší nechat víc v klidu a doufat, že za rok a čtvrt to zvládneme s oběma.
@udana @AliTad @Leduška Můžu se zeptat, jak to dopadlo/vyřešilo? Řeším úplně stejný problém jako zakladatelka, že je dcera hodně bojácná, teda rozdíl v tom, že na nočník/záchod nechce vůbec. Snažím se nestresovat, už dlouhodobě má problém s vyprazdňováním (i do plínek, kadila vždy tak po 5-7 dnech), bylo to čím dál horší a teď už nechce ani čůrat - tedy poslední dny se to snad zlepšuje, ale je to určitě tím, že zadržuje bobek, i po Forlaxu kadí fakt málo. Dobíráme balení a já nevím jak dál, nemá se to dávat dlouhodobě, tak jestli přejít na Lactulozu? Snažila jsem se upravit stravu, dávám víc pít, odebrala jsem jí UM.. je mi jedno, že nekadí do záchodu, ale ať kadí..
@kittysha píše:
@udana @AliTad @Leduška Můžu se zeptat, jak to dopadlo/vyřešilo? Řeším úplně stejný problém jako zakladatelka, že je dcera hodně bojácná, teda rozdíl v tom, že na nočník/záchod nechce vůbec. Snažím se nestresovat, už dlouhodobě má problém s vyprazdňováním (i do plínek, kadila vždy tak po 5-7 dnech), bylo to čím dál horší a teď už nechce ani čůrat - tedy poslední dny se to snad zlepšuje, ale je to určitě tím, že zadržuje bobek, i po Forlaxu kadí fakt málo. Dobíráme balení a já nevím jak dál, nemá se to dávat dlouhodobě, tak jestli přejít na Lactulozu? Snažila jsem se upravit stravu, dávám víc pít, odebrala jsem jí UM.. je mi jedno, že nekadí do záchodu, ale ať kadí..
A kolik jí je? Syn nechtěl o wc a nočníku slyšet snad do 2 let. Pak z ničeho nic zasedl.
U nás podobný problém - jakmile zkusíme nočník nebo záchod, syn začne hrozně plakat (i když dáme hračky, pustíme pohádky, chválíme za úspěch…) . Jsou mu za měsíc 3 roky. Máme mladší dcerku, takže syn do školky nepůjde. Tak to prostě neřeším, jednou za čas nabídnu, ale nenutím. Doufám, že si to časem sedne a syn začne chodit sám.
@Modesta úplně to stejně. Dcera 15.9 bude mít 3 roky. Týden konečně chodí bez plen pouze přes den ale čůrá na každém rohu
nočník - křik záchod - křik ![]()
Milé maminky, moc Vás prosím o Vaše rady a zkušenosti… Máme dvě dcery 36 a 20 měsíců. Starší měla období, kdy téměř denně měla úspěchy s nočníkem - vykakala se i vyčůrala (i po narození malé, takže v tom důvod asi není). Problémy se zácpou se snažíme řešit tekutiny, pohyb, strava, Lactulosa, Forlax. Zúžený konečník nemá, nočníkem jsme ji vůbec netraumatizovali. Postupně to gradovalo - strašné dlouhé scény při kakání, ani náhodou nočník/záchod, naprosto ztuhlá dlouhé hodiny, nešlo rozeznat, zda tlačí či se tomu brání, max. se vyčůrat příležitostně, poté už byla vyděšená, když se náhodou do nočníku vyčůrala, teď si na něj ani nesedne ani na záchod. Je to spojené s fobii z koupání, to bylo chvíli ok, teď opět jen sprchujeme „klíště“, které se ke mně tulí… Malé klidně při úspěchu zatleská, motivujeme, jak se dá, zkoušeli jsme i nočník úplně schovat, ale prostě NIC. V dětství jsem prý také měla problémy s vyprazdňováním, ale odezněly časem a nebyly takto vyhrocené. Psychicky je velmi úzkostlivá, nervní, náročná povaha i věk. Jsem zoufalá, že to hlavně brání MŠ a hlavně máme strach, co za rok až mají nastoupit obě. Žádné hlídání nemáme a nemůžu s ní být doma jen tak. Čas ještě je, ale tím se utěšujeme dlouho a je to čím dál horší.