Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale těžko se mi o tomhle mluví. Nikdo o tom, co se u nás doma děje neví. Jen připomínám, že tohle píšu přes účet známé. Je mi 14 let a jmenuji se…třeba Lucie. Mám o osm let mladší sestru Anetu. Mám rozvedené rodiče, jsem v péči mámy, táta se o mě skoro vůbec nezajímá.Bydlíme se sestřiným otcem, mým nevlastním a jeho rodiči. Všichni jsou v pohodě, mezi mnou a Any nedělají rozdíly.
Teď ale půjde do školy i Anys aposlední roky si do diáře zaznamenávám, jak jsem dle slov rodičů špatná, blbá, jak jsem celý otec, jak matka lituje toho, že mě má, že když se mi u nich nelíbí, tak ať se seberu a jdu za tátou, na veřejnosti mě ztrapňuje.
Začínám si říkat, že jsem asi vážně tak špatná, neposlušná, rozmazlená dcera. Již několikrát jsem pomyslela na smrt a pokusila se jedenkrát odejít z domu.
Jsem zoufalá, nevím, jak dál. Vím, že za to všechno asi můžu já, že jsem blbá, ale proč mi to musí tak dávat najevo? Jak byste se cítila, jako matka, kdyby Vaše dcera se bála vlastních rodičů, čili Vás?
všichni jsou v pohodě ale nadávají mi že jsem blbá a vyhazují mě ![]()
@Anonymní píše:
@Prcek88 Mám dvě nejlepší kamarádky, jedna bydlí u táty a druhá má mamku jako kamarádku. Kluka nemám. Nevím, kdo by mě chtěl.
Tak bud s nima co nejvíc, svěřuj se jim..
Proč si myslíš, že by tě nikdo nechtěl??
Dělej vše proto aby sis připadala krásná, makej na sobe..
Zkoušejte s holkama co vám sluší, jaké účesy atd
Ahoj zakladatelko, at jsi 14tiletá nebo ne, tato diskuze není vyloženě provokativního charakteru, takže si nemyslím, že by šlo o diskuzi „pro zábavu zakladatelky“ jak se tu bohužel někdy stane
a tak věřím, že je ti 14…já bych to takto možná napsala…ale není to asi tak, že lečna sedla, napsala, odpálila to na stránky…asi si to po soběčetla, opravovala atd..pak by to takto vypaat mohlo
Nebuďte při neděli podezíravé
řešení je několik. Odchod z domu v 15ti je velice, velice ošemetná věc, ne-li nebezpečná v dnešní době, plné haj*lů, kteří čekají, aby zneužili a zranili holku v úzkých. Druhá je vše vydržet, bránit se, zablokovat se a neposlouchat to. Být co možná nejméně doma, dobře se učit, plnit si povinnosti, najít si brigádu, zkrátka vyplnit ten čas tak moc, že nebude mít matka (která nemá moc rozumu když takhle mluví)…Máš li jiné příbuzné a můžeš jít k nim, zkus to…alre asi jediná rada je fakt vydržet…jsi chytrá, zvládneš to, matka nemá pravdu, jinak bys takhle neuvažovala. Drž se, puberta není lehká, je to těžký..sem z domu od 18ti a i tak je to fičák, v 15ti to musí být uplný masakr
![]()
@K.Black mš recht, to nwemá moc logiku - důkaz, že jí je 14?
![]()
@Kalla1412 Děkuji, alespoň někdo mě chápe. Ano, text jsem po sobě několikrát přečetla a opravila chyby. Ráda také píšu povídky a vedu si blog, takže možná i proto ten pravopis ![]()
Proč by nemohla čtrnáctiletá slečna psát jinak než jako negramotný dobytek? Já píšu básničky a povídky od deseti a takovéhle vyjadřování jsem v kontaktech s cizími používala běžně cca od té doby, nevidím na tom nic špatného, ba naopak. Navíc v době autokorekcí už pravopisné chyby dělá jenom ignorant.
Zakladatelko, kdy to začalo? Nějaký prvotní impulz? Pochází to od tvé matky nebo na ni má velký vliv nevlastní otec? Případně nežárlí sestřička? Zkus si na tyhle otázky odpovědět. Navíc s tebou začíná, lidově řečeno, třískat puberta, takže si takové věci taky daleko víc bereš (pamatuji si všechny ty zbytečné hádky a svoje pocity, a to je moje maminka úžasná). Zkus sama v sobě utřídit pocity a zjistit, jestli se opravdu začali chovat jinak nebo se změnil něco v tobě. Taky to, že mladší sestra půjde do školy, je velký psychický tlak. Nedokážu posoudit, jestli jsou na tebe až tak zlí a zda to dělají záměrně, to vidíš jen ty. Pokud máš pocit, že to opravdu překračuje únosnou mez, promluv si s někým, komu věříš, učitelka, příbuzný, dá ti na věc jiný pohled a případně ti pomůže s řešením. Jaké vztahy máš s otcem? Píšeš, že se nestýkáte, je mezi vámi nějaký problém, který by bránil obnovená vztahu? Všechny tyhle otázky jsou spíše pro tebe, ty si na ně odpověz a následně zkus zjistit, jak na tom jsi. A hlavně se pokus být spravedlivá ![]()
Klare, klidně ti na ně zodpovím. Ale nechci tak veřejně. Když mi pošleš meil, napíšu ti vše. Už to nechci dále v sobě dusit.
Zakladatelko, je ti 14 takže jsi v 9 třídě že? zkus si najít školu s intrem, pokud budou rodiče ochotni ti ho zaplatit. To je nejlepší únik, jinak se dostaneš do ještě větší psychické nepohody.
Já jsem takhle taky „utekla“ a v 17 výučáku odešla na dobro.
Žádný mladý člověk, vlastně dítě nemá přemýšlet nad sebevraždou víš kolik tě ještě čeká krásných věcí? první láska, první pusa, první… no je toho spousta ![]()
Omlouvám se za nedůvěru v mém prvním příspěvku ![]()
Toto klidně mohla napsat 14ti letá dívka. Mám dceru stejného věku, pravděpodobně by se vyjádřila podobně. Já Ti věřím. Nemysli na sebevraždu, ale na to kým a čím chceš v životě být, čeho chceš dosáhnout a o to v životě bojuj navzdory těm, kteří by Tě v první řadě měli milovat a povzbuzovat, ale nedělají to. Nevíš, jaké může mít Tvá matka problémy třeba s partnerem a potom nemusí mít sílu být dobrou matkou, jednou jí to bude třeba líto, ale nyní nemá sílu. Vím, jak se ženami mávají vztahy, hormony a kde co všechno. Uč se bojovat sama za sebe a i když se to teď zdá těžké, věřím, že jednou budeš mít zajímavé povolání, pěknou domácnost a báječnou rodinu, kde budeš chtít být sama tou nejlepší maminkou.
Já jsem odešla z domova v 15,potom co se moje rodiče rozešli jsem bydlila chvilku u mámy, chvilku u táty a chvilku u babičky. Byla jsem v pubertě, nic mi nevyhovovalo, moje máma byla zlá, tátu zajímali víc ženský a babička je prostě babička. všechno mi zakazovala, nikam jsem nesměla-teď už vím že to nemyslela zle..pak jsem si našla přítele a utekla jsem k němu. s ním mám teď krásného syna který mi dělá každý den radost.chci tím říct - nic nevzdávej, hlavně proboha nepomýšlej na sebevraždu, jak se říká všechno zlý je k něčemu dobrý, hlavně vydrž. buď se to zlepší nebo sama poznáš jestli je čas odejít. Každopádně ty 4 roky nějak skousni a pak bude líp uvidíš, nenech se připravit o krásy života které tě čekají. A řeči typu že tě nikdo nechce si strč za klobouk, jednou poznáš kluka který za to stojí a který tě bude mít rád takovou jaká jsi takovýho jako jsem našla já. věř mi a to taky nejsem primadona..bude líp držim palce ať to zvládneš
![]()
A co zkusit se víc sblížit s tatínkem? To, že se o Tebe moc nezajímá, třeba vůbec nemusí být tím, že by o Tebe nestál. Nevím jak spolu Tvá maminka s taťkou vycházejí, je možné že by se tatínek zajímal rád, kdyby mohl. Třeba by jsi v něm mohla najít spřízněnou duši… Držím Ti palce!
Ke klukovi…já jsem trpěla jak pes, bylo mi 15, žáný kluk, kamarádky už měly první lásky, už i první milování a já nic…tehdy jsem měla pocity jako ty - kdo by o mě stál, zrzkla, brýle, nic moc oblečení..tisíc vad…a pak, když přiškla první láska, byla skvělá, ta druhá ještě lepší…s oběma kluky mám doteď fajn vztah i když nejsme v kontaktu nijak pravidelně…dočkají se i křivozubé zrzky, proč ne ty?
…neboj..a doporučuju ti deník, formou dopisu fiktivní nejlepsí kmarádce, uleví se ti, pokud to už neděláš na blogu
![]()
@Prcek88 Mám dvě nejlepší kamarádky, jedna bydlí u táty a druhá má mamku jako kamarádku. Kluka nemám. Nevím, kdo by mě chtěl.