Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo svtemi doktory a termíny by je to nejhorší. Človek fakt nevim jestli má zrovna v ten termín volno ( nemáme už papírové diáře a vše je v telefonu v kalendáři). Navíc mnohdy nemám ani tužku a než to zavesim tak to zapomenu.
Lepší je on line systém, nebo když sestra napíše meil…hodí se to tehdy a tehdy?
Podle mě ty meily doktorům ušetří I čas ( dovolat se někam je něco a sestra si může udělat objednávky když nemá pacienta)
@Katka550 píše: Více
Dneska v době bakalářů do školy v podstatě nevolám
všechno před bakaláře.. Jen donedávna jsme museli odhlasovat obedy telefonicky (mala škola) ale často se tam nedalo dovolat, takže na prd. Teď uz i to je online. Dřív se ve škole musel omlouvat předem, ale uz prý maj taky nekej systém, asi něco jako bakaláři, tak nevim, možná uz taky omlouvaj tam.
No a i na kroužku máme aplikaci
tam se označuje jdu/nejdu, případně se tam dá napsat
taky nerada volám ![]()
@LunaP
Tak to jsi přesně vystihla podstatu problému. Všichni okouzleni moderní technikou přestali používat papírové diáře a psát si drobné poznámky. Výsledek? Někomu chci zavolat a nedokážu si ani sesumírovat, co mu přesně chci, protože všechny podklady mám v telefonu. Tak jsem holt ve stresu. A mám problém s telefonováním. Rada je dost jednoduchá - stačí se zase pokorně vrátit k tomu, že si před tím telefonátem udělám pár poznámek o tom, co chci vlastně řešit. Nevěříte? Tak to aspoň jednou zkuste.
@Icc píše: Více
Samo, ze to funguje. Stejne to delam s objednanim. Ramcove vim, kdy v tydnu/mesici muzu, na papir si hodim data, kdy to fakt nejde a je to. Vzdycky to vyjde. Objednavat po mailu je pro sestru daleko slozitejsi, misto jednoho telefonatu si s vetsinou lidi vymeni nekolik mailu, spousta lidi nedokaze odpovedet na otazku, na kterou jsou tazani, ani presne strucne popsat problem, ani se zorientovat ve vlastnim kalendari a datum jednoznacne potvrdit, na to nema nikdo cas.
Jako dítě a ještě tak do 25 let jsem mívala hodně úzkosti a sociální fóbii a telefonování byla noční můra. Dneska už mi to nevadí. Už se lidí nebojím. Ale samo to nepřejde. Já jsem se aktivně snažila pochopit, že spousta ostatních má taky tenhle problém. Taky to, že nejsem slabší nebo horší, než většina lidí. Že jsem prostě úplně stejně člověk jako oni. Stejná úroveň. A tudíž je nesmysl, abych se jich bála. Vlastně jsem se nakonec asi tak nějak postupně přesvědčila, že i kdybych v tom telefonu zněla trapně, řekla nějakou úplnou blbost atd. tak se tomu můžu pořád zasmát spolu s tím druhým a že i kdyby si toho všiml, že mi to třeba není příjemné a že mi to nejde, tak se nic nestane. A s tím jsem pak prostě vždycky vytočila číslo a zavolala. Překvapilo mě, že opravdu nepříjemné hovory byly jen ty první. Třeba tak těch prvních pět. Pak už to šlo úplně samo… Ale kdybych se tomu dál vyhýbala, tak myslím, že ještě teď z toho mám paniku… Když jsem byla malá, neměli na mě lidé moc dobré reakce. Vždycky jsem si připadala tak trochu napadená. Asi proto jsem se bála telefonovat, protože jsem čekala, že na druhé straně na mě bude zase čekat nepříjemná reakce… Ale je fakt třeba zkoušet měnit to vnitřní nastavení. Protože jakmile to překonáte a budete to zvládat, tak se celkově vnitřně víc uvolníte a i sama na sebe budete mít lepší názor. A to za to stojí ![]()
@LunaP píše: Více
Tak proste volej kdyz mas klid, muzes si to dat na hlasito a koukat u toho do mobilu do kalendare a mit u sebe tuzku a papir. Jestli volas treba z tramvaje, tak to je tezky no.
Tady se řešila fobie z telefonování https://www.emimino.cz/…vani-458304/
@Hobitka píše: Více
Já taky
A jakmile jsem viděla název této diskuze, hned jsem si vzpomněla na tu starší.
@Icc píše: Více
Toto je jeden problém. Ale fobie z telefonování byly dávno před nástupem chytrých telefonů. A nesouvisely s existencí nebo neexistencí papírových poznámek.
@Janča6
Každá pamatujeme něco jiného, já si především pamatuju, že fobii nikdo neměl, protože skoro nikdo neměl telefon. A všichni ho chtěli. Teď ho mají všichni, tak se vyvinula fobie ![]()
Ale chápu, že je to někomu nepříjemné. Ono totiž naučit se správně telefonovat je stejná dovednost, jako naučit se psát maily. Nebo skákat přes potok. Jistě i z toho může mít někdo fóbii.
@Icc píše: Více
to není tím, mám také fobii z telefonování, ale fobii z telefonování má i moje matka, a má to celý život - ještě když se používaly ty vytáčecí kruhové číselníky,
a ani já ani ona to nemáme při objednávání se k lékaři, to je brnkačka, k lékaři se objednávám s plánovacím kalendářem na stole, tak když sestra řekne termín, nalistuji a hned vidím, jakou tam mám směnu a jestli tam nemám už něco jiného,
ale třeba když sháníme řemeslníka, něco cokoli si objednat - prostě po někom něco chtít, nebo něco ne úplně standardního na úřadech, to je psycho, oddaluji to, vymlouvám se sama sobě, že nemám čas, dobrou náladu, cokoli
@Katka550 píše: Více
Rozumím a chápu, že ti to není nijak příjemné, ale třeba pro mě, je to nezbytná součást práce a komunikace s lidmi…
Protože, teda alespoň z mého pohledu, je vždycky lepší se domluvit po tom telefonu, když osobní setkání to z nějakého důvodu, bohužel neumožňuje.
Ale to, že máš strach volat i svým kamarádkám, svědčí už o nějakém psych. problému, který by byl určitě dobrý řešit.
A na druhou stranu, mám zase já, úplně opačnou fobii z toho, že se někam nedovolám, protože je to kolikrát až nad lidské síly a hlavně při tom, nervy a trpělivost vezmou za svý. ![]()
Příspěvek upraven 05.10.26 v 23:13
@Marrixie píše: Více
Na živo je to úplně v pohodě, jsem extrovert a ukecaná až moc
Možná je to spíš tím, že po telefonu často musím řešit věci typu „před dvěma týdny jste mi něco slíbil a pořád to není“ nebo „tak, jak si to představujete, to nejde udělat“ nebo „před dvěma týdny jsem vám něco slíbila, ale nestíháme“
Radši takové věci napíšu, vyhnu se bezprostřední negativní reakci. Jinak volat na úřady, lékařům nebo rodině mi zas tak nevadí, i když i tam volím radši zprávu, pokud to jde.