Stydím se za sebe a své vzdělání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Jsem také servírka s maturitou. Musela jsem na tento obor v 15 jít, jelikož nebyly peníze na jiné vzdělání. Navíc jsem měla školu bez dojíždění, což je další plus. Práci vykonávám 15 let. Je pravda, je to velmi žádaná práce. Já třeba nejsem na nějaké hotely… Spíš restaurační zařízení. Pravda je, že si díky tomu vydělám slušné peníze. Mohu si nabídky vybírat, podle finančního ohodnocení a jiných benefitů. Ale také si připadám k ničemuPo škole mě nenapadlo jít dál, jelikož vlastně od 17 pracuji naplno, musela jsem vydělávat peníze. A teď cítím, že bych studium nezvládla. Dále, již nemohu pracovat až do pozdního večera, mám dítě. Našla jsem si práci přes obědy. Ale, tato práce nejde vykonávat celý život. Všechny mé kolegyně a kolegové mají zdravotní problémy už kolem 40. Já vlastně od té doby, co práci dělám mám vystouplé křečové žíly. Každá práce něco obnáší. Já mám v životopisu jen tuto pozici
Dostala jsem poprvé v životě nabídku na úplně jiný obor. Kancelářská práce, s lehčí administrativou. Jsem z toho totálně v pr… Celkem dost v tom plavu, nechci to vzdát, jelikož cítím prostě šanci a bůhví, kdy tu šanci budu zas mít. Mě třeba stres nenabudí, spíš mi sráží sebevědomí. Teď jsem si zajistila doučování na počítači, abych si to oživila. V práci mě přijímali s tím, že jsem prostě nelhala. Řekla jsem pravdu, přesto mě chtěli. Zvažuji i doučování v angličtině, jelikož tam je potřeba alespoň ten základ. Já vždy měla němčinu. Ale vím jistě, jakmile mě vyhodí, totálně budu mít pocit neschopnosti a méněcennosti. Nejspíš jsem neporadila, jen vím, jak ti je. Když člověk vypisuje CV a nemá co nabídnout. Já třeba nevím, co pak za práci, pokud se tato neosvědčí
![]()
Strašně moc ti držím palce,to dáš. Máš tam někoho,kdo ti pomáhá/zaučeje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@carola píše:
Strašně moc ti držím palce,to dáš. Máš tam někoho,kdo ti pomáhá/zaučeje?
Děkuji
Ano, vedení je trpělivé. Jsem tam teprve týden. Ale připadám si doslova jako de.ment. Práce mých snů , kde mi vyšli vstříc i s pracovní dobou a já chodím se staženým žaludkem. Bude to má životní prohra, pokud mě vyhodí. Nikdy jsem padáka nedostala. A hlavně se utvrdim v to, že na to prostě nemám. Kolegyně mě uklidňuje, že se do toho dostanu, že se podceňuji. Druhá se zas povyšuje a vidím na ní, že nechápe, co tam dělám. Je to pro mě stresující, když vidím, jak jim jde vše od ruky, včetně nove kolegyně, která je z toho oboru
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
DěkujiAno, vedení je trpělivé. Jsem tam teprve týden. Ale připadám si doslova jako de.ment. Práce mých snů , kde mi vyšli vstříc i s pracovní dobou a já chodím se staženým žaludkem. Bude to má životní prohra, pokud mě vyhodí. Nikdy jsem padáka nedostala. A hlavně se utvrdim v to, že na to prostě nemám. Kolegyně mě uklidňuje, že se do toho dostanu, že se podceňuji. Druhá se zas povyšuje a vidím na ní, že nechápe, co tam dělám. Je to pro mě stresující, když vidím, jak jim jde vše od ruky, včetně nove kolegyně, která je z toho oboru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
DěkujiAno, vedení je trpělivé. Jsem tam teprve týden. Ale připadám si doslova jako de.ment. Práce mých snů , kde mi vyšli vstříc i s pracovní dobou a já chodím se staženým žaludkem. Bude to má životní prohra, pokud mě vyhodí. Nikdy jsem padáka nedostala. A hlavně se utvrdim v to, že na to prostě nemám. Kolegyně mě uklidňuje, že se do toho dostanu, že se podceňuji. Druhá se zas povyšuje a vidím na ní, že nechápe, co tam dělám. Je to pro mě stresující, když vidím, jak jim jde vše od ruky, včetně nove kolegyně, která je z toho oboru
Neblázni,týden není nic. Vzali tě,tak tě tam chtějí. To dáš. Za chvíli se tomu budeš smát a nebudeš chápat,čeho ses tak bála. Budeš pracovat a šťourat se druhou rukou v uchu. A pokud se některá kolegyně nad tebou povyšuje,tak je to blbka a vůbec nic si z ní nedělej. Ty zas umíš jiné věci,které ona ne. Žádný učený z nebe nespadl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj
Chodila jsem do školy na obor Sociální činnostjenže mě to dost nebavilo, navíc ta praxe byla hrozná, bohužel nezvládala jsem práci s postiženýma lidma
tak jsem přešla a udělala si obor číšník s maturitou kvůli zahraniční praxi která byla lákavá (Řecko, Španělsko, Korsika)
Jenže mám problém. Chtěla bych pracovat někde v administrativě třeba, nebo možná i jít zkusit studovat dál (učitelství pro MŠ, psychologie nebo jazyk) ale prostě nevěřím, že na to mám, navíc se dost stydím jen někde uvádět že jsem vyšla z učiliště, a ještě z takového oboru
do zahraničí nechci, mám tady přítele.
![]()
když se mě někdo zeptá tak jsem vychodila gymnázium
![]()
![]()
vím, že kdybych řekla že jsem vyučená servírka, už by mě zaškatulkovali
Hele, jsem vyučená prodavačka! Sebevědomí nula, start do života nic moc - násilí a alkohol v rodině, ponižování, jak jsem blbá, neschopná…
Dala jsme si přihlášku na SŠ a mám jako jediná z rodiny maturitu - s vyznamenáním! Vystudovala jsem Bc. na soukromce, teď studuji Bc na veřejné VŠ. Protože jsem věděla, že se určitě nedostanu, podala jsme s přihlášku na 5 fakult. Dostala jsem se na 4 fakulty, na pátou jsem k přijímačkám ani nešla, protože jsem byla přijata na můj nejvíce chtěný obor. Na můj vysněný opbor jsem byla 4. ze 120 lidí. Teď studuji, zítra mám poslední zkoušku a nějak to zatím dávám, i když nervy jsou to šílené.
Chce to vše krůček po krůčku, nevzdávat se před brodem. Hodně mi pomohla psychoterapie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kazimíra Olejovka píše:
Hele, jsem vyučená prodavačka! Sebevědomí nula, start do života nic moc - násilí a alkohol v rodině, ponižování, jak jsem blbá, neschopná…Dala jsme si přihlášku na SŠ a mám jako jediná z rodiny maturitu - s vyznamenáním! Vystudovala jsem Bc. na soukromce, teď studuji Bc na veřejné VŠ. Protože jsem věděla, že se určitě nedostanu, podala jsme s přihlášku na 5 fakult. Dostala jsem se na 4 fakulty, na pátou jsem k přijímačkám ani nešla, protože jsem byla přijata na můj nejvíce chtěný obor. Na můj vysněný opbor jsem byla 4. ze 120 lidí. Teď studuji, zítra mám poslední zkoušku a nějak to zatím dávám, i když nervy jsou to šílené.
Chce to vše krůček po krůčku, nevzdávat se před brodem. Hodně mi pomohla psychoterapie.
Jsi dobrá.
![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kazimíra Olejovka píše:
Hele, jsem vyučená prodavačka! Sebevědomí nula, start do života nic moc - násilí a alkohol v rodině, ponižování, jak jsem blbá, neschopná…Dala jsme si přihlášku na SŠ a mám jako jediná z rodiny maturitu - s vyznamenáním! Vystudovala jsem Bc. na soukromce, teď studuji Bc na veřejné VŠ. Protože jsem věděla, že se určitě nedostanu, podala jsme s přihlášku na 5 fakult. Dostala jsem se na 4 fakulty, na pátou jsem k přijímačkám ani nešla, protože jsem byla přijata na můj nejvíce chtěný obor. Na můj vysněný opbor jsem byla 4. ze 120 lidí. Teď studuji, zítra mám poslední zkoušku a nějak to zatím dávám, i když nervy jsou to šílené.
Chce to vše krůček po krůčku, nevzdávat se před brodem. Hodně mi pomohla psychoterapie.
Jsi úžasná
Hrozně držím palce. Já také koketuji dlouho udělat si alespoň Voš k mému oboru. Ale mám prostě strach. Maturitu jsem měla státní, ale pravda, dala jsem jí napodruhé z jazyka. Neměla jsem moc podmínek na studování a učení. Hrozně brzy jsem musela při škole pracovat a pravda, že jsem se ani neučila. Ale mám prostě strach, že by to byla má životní prohra. Ve své práci by se mi vzdělání hodilo, jelikož se jede podle tabulek. Každopádně jsem se již zapracovala. Už nejsem tak ve stresu, i když se pořád stane, že něco nevím
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jsi úžasnáHrozně držím palce. Já také koketuji dlouho udělat si alespoň Voš k mému oboru. Ale mám prostě strach. Maturitu jsem měla státní, ale pravda, dala jsem jí napodruhé z jazyka. Neměla jsem moc podmínek na studování a učení. Hrozně brzy jsem musela při škole pracovat a pravda, že jsem se ani neučila. Ale mám prostě strach, že by to byla má životní prohra. Ve své práci by se mi vzdělání hodilo, jelikož se jede podle tabulek. Každopádně jsem se již zapracovala. Už nejsem tak ve stresu, i když se pořád stane, že něco nevím
Větší prohra je něco nezkusit, než zkusit a nezvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jenny.fields píše:
Větší prohra je něco nezkusit, než zkusit a nezvládnout.
Krásně napsáno. Už jen proto, že co člověk nezkusi, to v něm zbytek života zůstane a bude hlodat… Co kdyby to tehdy přecejen zkusil a ono to možná vyšlo..
- Citovat
- Upravit
@Lalelale píše:
Krásně napsáno. Už jen proto, že co člověk nezkusi, to v něm zbytek života zůstane a bude hlodat… Co kdyby to tehdy přecejen zkusil a ono to možná vyšlo..
Přesně, nebo by to vyšlo napodruhé nebo napotřetí.
Obdivuji lidi, co to prostě zkusí, ať je to cokoliv a jedno, jestli to zvládnou nebo ne.
Překročit vlastní hranice, vystoupit z komfortní zony, to chce odvahu, ale stojí to za to.
Můj příklad z trochu jiného soudku. Vždy jsem obdivovala lidi, co umí šít a často si kupovala věci na Fleru. Nikdy mne nenapadlo se to učit, jsem na ruce značně levá, ze základky jsem si odnesla jakési trauma, že si určitě prošiju prst. Šiti pro mne bylo něco, co umí šikovní lidé a já jsem na té druhé straně, která jim ráda zaplatí. Předloni jsem si zase kupovala oblíbené suknokalhoty na fleru. 2 ks a bum 2600 kč. Nakrkla jsem se a řekla si, že doprčic bych to taky mohla zvládnout. Na Fb města zrovna kolovala reklama na šicí kurz u jedné švadleny, zavolala jsem a druhý den tam šla. Třepaly se mi ruce, když jsem tam seděla. Další den jsem si objednala overlock z Lidlu a tchýně mi půjčila svůj starý rovnosteh. Je rok a půl od toho dne. Včera jsem si u našich nastříhala na 2 šaty a jedny mikinošaty, doufám, že je stihnu ušít do pátku, kdy jedeme na hory. Ušila jsem si na sebe za tu dobu asi 25 šatů, xkalhotosukní, nepočítaně čepic, nákrčníků a legín pro děti. Narazila jsem na svoje limity-zip a rozhodla se být spokojená s tím, co umím a necpat se tam, kde mi už není příjemně a víc mi to bere než dává. Holt jim tu sofshellovou bundu radši koupím
Na začátku jsem čelila (oprávněně) manželovým pochybnostem, že toho zase po měsíci nechám a i svým pochybnostem, že se to nenaučím. Řekla jsem si, že když to budu dál odkládat, tak pak budu litovat, co jsem si mohla už sama pro sebe udělat, pokud se to naučím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Jsi úžasnáHrozně držím palce. Já také koketuji dlouho udělat si alespoň Voš k mému oboru. Ale mám prostě strach. Maturitu jsem měla státní, ale pravda, dala jsem jí napodruhé z jazyka. Neměla jsem moc podmínek na studování a učení. Hrozně brzy jsem musela při škole pracovat a pravda, že jsem se ani neučila. Ale mám prostě strach, že by to byla má životní prohra. Ve své práci by se mi vzdělání hodilo, jelikož se jede podle tabulek. Každopádně jsem se již zapracovala. Už nejsem tak ve stresu, i když se pořád stane, že něco nevím
Určitě VOŠ zkus. Já také vystudovala VOŠ, pak Bc. Dneska už bych šla rovnou na toho bakaláře, protože na VOŠ se dělá absolutorium z jazyka, což tedy byl pro mě oříšek.
Odborné předměty za 1, jazyk za 3. To na VŠ státnice z jazyka v mém oboru nejsou.
Jen zkouška, a ta není náročná. VOŠ zase dá více do praxe. Kdybych nešla studovat, tak bych nemohla práci, kterou teď dělám dělat, protože je na ní potřeba minimálně VOŠ.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Určitě VOŠ zkus. Já také vystudovala VOŠ, pak Bc. Dneska už bych šla rovnou na toho bakaláře, protože na VOŠ se dělá absolutorium z jazyka, což tedy byl pro mě oříšek.Odborné předměty za 1, jazyk za 3. To na VŠ státnice z jazyka v mém oboru nejsou.
Jen zkouška, a ta není náročná. VOŠ zase dá více do praxe. Kdybych nešla studovat, tak bych nemohla práci, kterou teď dělám dělat, protože je na ní potřeba minimálně VOŠ.
Jazyka se právě bojím nejvíc. I toho učení. Nevím prostě, jak to tam chodí. Jak vypadá to absolutorium? To si vytáhneš ten den otázku z odborného tématu a musíš o něm mluvit například anglicky? Já se zkrátka bojím, nevím, jak to vše zvládnu a když to nebudu zvládat, tak to budu brát úplně hrozně. Já nevím, jak to vyjádřit
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jazyka se právě bojím nejvíc. I toho učení. Nevím prostě, jak to tam chodí. Jak vypadá to absolutorium? To si vytáhneš ten den otázku z odborného tématu a musíš o něm mluvit například anglicky? Já se zkrátka bojím, nevím, jak to vše zvládnu a když to nebudu zvládat, tak to budu brát úplně hrozně. Já nevím, jak to vyjádřit
Je to tak. Máš 25 otázek na odborná témata a máš mluvit anglicky, německy, záleží jaký jazyk si vybereš. U nás byly témata třeba bezdomovectví, prostituce, sociální služby, ale třeba i jednodušší rodina.
Ale jinak běž do toho, dá se to zvládnout. Do školy jsem chodila ráda, tím jak to bylo dálkově, tak tam byla super parta lidí z praxe. Kolikrát jsme si říkali, že nám to dalo víc než celá škola.
Scházíme se každý rok dodnes.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
DěkujiAno, vedení je trpělivé. Jsem tam teprve týden. Ale připadám si doslova jako de.ment. Práce mých snů , kde mi vyšli vstříc i s pracovní dobou a já chodím se staženým žaludkem. Bude to má životní prohra, pokud mě vyhodí. Nikdy jsem padáka nedostala. A hlavně se utvrdim v to, že na to prostě nemám. Kolegyně mě uklidňuje, že se do toho dostanu, že se podceňuji. Druhá se zas povyšuje a vidím na ní, že nechápe, co tam dělám. Je to pro mě stresující, když vidím, jak jim jde vše od ruky, včetně nove kolegyně, která je z toho oboru
Co je to za práci? Jsi tam teprve týden. Já když nastoupila po rodicaku, tak jsem začala delat trošku jinou praci. Myslela jsem, že to bude brnkacka, protoze se v tom oboru pohybuju. Koukala jsem na to jako tele a doted si říkám, jak jsem vygumovana a divím se, že tam ještě jsem. Taky si připadám jako debil. Všechno jsem si psala, ale teď už zase nevím, kam jsem si to psala. No a občas jsem si psala fakt věci jak pro blbce. Paní, co mě zaučovala, asi dost nechápe. No ale zase jiné věci nechápu zase já, zvlášť kdyz narazim na chyby a opravuju je. Samozřejmě to ta paní neví. Tyden je krátká doba. Určitě to zvládneš. A na kolegyně se vykašli. Jaktoze té vzali, když nejsi u oboru? Kamarádka hledala.ted dost práci a nemohla ji sehnat ani ve svém.oboru, v jiném už vůbec neměla šanci.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jsi úžasnáHrozně držím palce. Já také koketuji dlouho udělat si alespoň Voš k mému oboru. Ale mám prostě strach. Maturitu jsem měla státní, ale pravda, dala jsem jí napodruhé z jazyka. Neměla jsem moc podmínek na studování a učení. Hrozně brzy jsem musela při škole pracovat a pravda, že jsem se ani neučila. Ale mám prostě strach, že by to byla má životní prohra. Ve své práci by se mi vzdělání hodilo, jelikož se jede podle tabulek. Každopádně jsem se již zapracovala. Už nejsem tak ve stresu, i když se pořád stane, že něco nevím
Děkuju. Můžeš si přihlášku podat tajně, nemusíš o tom nikomu říkat. Ale i já jsem váhala x let a raději se na to vybodla. Výborné uplatnění jsem měla i se střední. Pomohla mi psychoterapie, ve všech ohledech…hlavně s tou odvahou, sebevědomím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit