Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi bych netlačila na pilu…já bych se taky nevdávala,ale protože máme spolu dtě ,chtěla jsem aby jsme se jmenovali stejně.Pokud plánujete dítě tak to je otázka jiná.
Kdyby jsme byli bez dětí tak bych svatbu nepotřebovala.Pro mě je to jen „kus papíru“
Ahoj, tak já to asi vidím stejně, nebudeš mít na něj vlastnické právo ani když si tě vezme, takže si stejně bude chtít dělat co chce. My jsme spolu skoro 10 let, bez svatby. Mě to přijde akorát pro mě zbytečný lítání po úřadech a zajišťování různých dokladů, takže dost času, protože těch papírů mam fakt dost a stačilo mi vše měnit při změně bydliště. Pokud tě má rád, tak s tebou zůstane i bez svatby, pokud ne, tak byste se rozešli jak jako tak, navíc mi to přijde jako zbytečný vyhození peněz, i když po tý svatbě občas zatoužim, vezmu si všechna proti a hned se z toho vyléčím. Takže pokud si přestaneme rozumět, tak se v klidu rozejdeme a nemusíme k nějakýmu soudu.
Pro mě to tedy jen kus papíru není…
Kor pokud je nějaký majetek, děti. Kdyby se nedejbože něco stalo, tak by ani jeden z nás nedostával žádné peníze, byl by problém s přístupem k účtu… Prostě pro mě je to nutnost do vztahu, ve kterém chci mít nějaké společné jmění a hlavně děti.
My máme hypotéku na barák, dvě děti. Takže ne, pro mě to není jenom papír, pro mě je to jistota…
Ahojky, jsme spolu 11 let a je to pro nás pro oba zbytečnost
svazky, které byly uzavřeny jsou už dávno zase ukončené a plivají na sebe jen pomluvy, my jsme stále spolu, není to pro nás prostě důležité.
Ovšem nebudu lhát, že do budoucna neuzavřeme, ale z čistě praktických důvodů - děti a pak případná smrt jednoho z nás a zabezpečení rodiny ![]()
Pokud by na mě někdo takhle tlačil, hrozně by mě to vyděsilo, to si nedělám srandu, já zase nedokážu popsat ten pocit, když jde do toho někdo tímto stylem. Takže předpokládám, že tvůj chlap to má stejně ![]()
Pro mě to teda taky rozhodně není jen papír. Jsme rodina, máme stejné jméno, stejné bydliště. A je fakt, že když se něco stane, tak nikoho nezajímá, že žijete na hromádce. Já nějak nerozumim tomu proč se lidi nechtějí vzít, když plánují rodinu a společný život
To je fakt kvůli zadním vrátkům? A myslim, si, že děti by měli vidět rodinu tak, jak má být, rodiče jsou manželé a všichni máme stejné jméno. Prostě mi to tak příjde správné. ![]()
Ale teda, když ho do toho budeš tlačit, tak to asi bude ještě horší. Je potřeba si pořádně promluvit, proč vlastně mu to tak vadí ![]()
Temaho píše:
Pro mě to teda taky rozhodně není jen papír. Jsme rodina, máme stejné jméno, stejné bydliště. A je fakt, že když se něco stane, tak nikoho nezajímá, že žijete na hromádce. Já nějak nerozumim tomu proč se lidi nechtějí vzít, když plánují rodinu a společný životTo je fakt kvůli zadním vrátkům? A myslim, si, že děti by měli vidět rodinu tak, jak má být, rodiče jsou manželé a všichni máme stejné jméno. Prostě mi to tak příjde správné.
Proč zadní vrátka, pokud s někým žiji, tak na to, že s ním být chci a mít s ním rodinu nepotřebuji mít papír s razítkem MÚ, to mi nedá nic, pro mě je důležité, že mě miluje a dává mi to najevo, chová se podle toho. Kolik svazků bylo uzavřeno jen proto, že museli, mydlí se doma jak se dá, protože jsou svoji a trpí děti
Když už - tak v kostele ![]()
On mi to pořádně nedokáže vysvětlit a to mi vadí asi nejvíc, nevím co si o tom pak mám myslet. Vždyť ale společný život a rodina je o té odpovědnosti a právní závazky k té odpovědnosti dle mého patří. Vážně to neumím pochopit a jsem z toho nešťastná. Zas tak na něho netlačím, spíš se s ním kvůli tomu neustále rozcházím, a říkám mu, že když mu za to nestojím tak si najdu takového, kterému za to stát budu
. Ale on nikdy neodejde, protože prý beze mne nemůže žít. No chápete to? On beze mne nemůže žít, ale vzít si mne taky nemůže ![]()
Jen papír to není. To je jako tvrdit, že např. narozky jsou jen dort.
Tam vůbec nejde o pitomej „papír“, ale o slib a akt oficiálního odevzdání se druhému.
Když jsou mladí snoubenci, svatba je něco jako rituál, kde by měli být rodiče a vidět to - je to poslední odstřižení pupeční šňůry (se kterým maj někteří rodičové problém, že) od dítěte.
Jinak pokud to se mnou myslí ten druhý vážně, jde mu určitě o mně i kdyby se mu něco stalo - zajistit mě, ne? ![]()
Jsem ale už slyšela i o situaci (od mé kadeřnice), kdy chlap byl vyloženě jen línej oblíct se do saka!
Takže svatbu vzali rovnou, když šli na ples.
To jsem nevěděla, jestli se smát, nebo brečet. Jakože když už mám sako, sfouknu víc věcí najednou?? Tak ještě měli dát náký křtiny a pohřeb, popř. promoci, aby teda to měl při jednom. ![]()
A co když chce, aby jednou byla zabezpečená jen jeho dcera a já jí z toho nic nevzala?? I tohle si říkám ![]()
Pro mě to taky teda není jen papír. Vidím pozitiva na obou stranách, jak z dobrého pocitu, ne že by mi měl začít partner patřit, ale chtěli jsme se vzít proto že je nám spolu dobře, chceme dát najevo že prostě patříme k sobě a že to myslíme vážně. Samozřejmě, pokud se ti dva rozhodnou rozejít, tak je to bez svatby jednodušší, ale možná i proto je to dnes taková móda, při prvních problémech vztah ukončit.
No a ta praktická stránka.. děti, majetek, peníze, přístup k informacím pokud se něco stane.. je v každém případě jednodušší když je to manželství. A jak tu někdo psal, že do budoucna.. kdyby jeden zemřel.. co je to za blbost, stát se přece něco může každý den, takže takhle se o tom přeci uvažovat nedá. Nikdo si neplánuje, že zemře třeba až za 20 let.
Pokud někdo chce žít „bez papíru“ tak samozřejmě ať si žije, ale pokud jsou už děti tak mi to v každém případě přijde lepší.
Ale za mě je to hlavně o tom pocitu, jsem asi taky konzerva, ale svatbu prostě beru jako součást, jako vyjádření toho, že spolu chceme být pořád. Ale určitě bych to nebrala jako důkaz lásky. Jako… jestli mě miluješ, tak si mě vezmeš.. to se takhle nedá dělat a spíš by mě to odradilo kdyby mi to řekl.
Tak pro mě to rozhodně není jen kus papíru a vůbec tento názor nemůžu pochopit.
Pro mě svatba strašně důležitá a fakt si ji vysnívám jak ve filmu (taky nás čeká v červnu)!
A pokud pominu všehcny ty „romanticky“ důvody. Tak:
1. Finance- hypotéky…
2. Děti- stejná jména, úplná rodina.
3. Pokud se člověku cokoliv stane, tak „přítele“ ti v nemocnici nikdo žrát nebude, manželovi řeknou od začátku vše, poskytují informace, je to uplně jiný přístup. (pracuju ve FN)
Je toho mnoho a nechápu ten moderní bezpapírový přístup. Pro mě je to jsou jen zadní vrátka, vyhýbání se zodpovědnosti, pocit vyjímečnosti.
Ale říkám to je můj názor.
Anonymní píše:
Hezký den všem, chtěla bych znát Vaše názory na svatbu. Můj problém je v tom, že pro mne je svatba velmi důležitá součást vztahu, důkaz toho, že to se mnou ten dotyčný myslí vážně, nemá potřebu si držet zadní vrátka a nepochybuje o nás dvou a nezdráhá se právních závazků se mnou, kdežto pro přítele je to jen papír. Já jsem asi hodně konzervativní. Oba jsme už jednou rozvedeni, jenže on už se kvůli tomu, že se mu to jednou nepovedlo ženit nechce a já zase o to stojím právě proto, že se mi to poprvé nepovedlo (samozřejmě to není jediný důvod). Nechápu, že když mne má někdo tak rád jak přítel tvrdí a když ví, jak je pro mne svatba a rodina důletá, proč mi prostě nedokáže udělat radost a vzít si mn, pokud tedy je to pro něj jen „papír“. Nedokážu ho v tomhle pochopit, myslím si, že kdyby mne tolik miloval jak říká, tak se mnou neměl překážku v podobě právních závazků, on pro změnu tvrdí, že k tomu, aby mne měl rád papír nepotřebuje. Opravdu se navzájem nedokážem v tomhle pochopit a ani jeden druhému vyjít vstříc. Jak to vidíte Vy? Předem děkuji za příspěvky!!
Já jsem svatbu chtěla, když jsme si byli jistí, že budeme mít společnou budoucnost. Neberu to jako důkaz lásky spíš z praktického hlediska.
Stejné příjmení, i dítěte, nemusíme řešit žádné smlouvy a nic kvůli společné koupi majetku. Když by se někdy nedejbože něco stalo, tak jako přítelkyni ti v nemocnici neřeknou ani prd…
Hezký den všem, chtěla bych znát Vaše názory na svatbu. Můj problém je v tom, že pro mne je svatba velmi důležitá součást vztahu, důkaz toho, že to se mnou ten dotyčný myslí vážně, nemá potřebu si držet zadní vrátka a nepochybuje o nás dvou a nezdráhá se právních závazků se mnou, kdežto pro přítele je to jen papír. Já jsem asi hodně konzervativní. Oba jsme už jednou rozvedeni, jenže on už se kvůli tomu, že se mu to jednou nepovedlo ženit nechce a já zase o to stojím právě proto, že se mi to poprvé nepovedlo (samozřejmě to není jediný důvod). Nechápu, že když mne má někdo tak rád jak přítel tvrdí a když ví, jak je pro mne svatba a rodina důletá, proč mi prostě nedokáže udělat radost a vzít si mn, pokud tedy je to pro něj jen „papír“. Nedokážu ho v tomhle pochopit, myslím si, že kdyby mne tolik miloval jak říká, tak se mnou neměl překážku v podobě právních závazků, on pro změnu tvrdí, že k tomu, aby mne měl rád papír nepotřebuje. Opravdu se navzájem nedokážem v tomhle pochopit a ani jeden druhému vyjít vstříc. Jak to vidíte Vy? Předem děkuji za příspěvky!!