Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ahoj Dámy, jsem v takové skupině poprvé, nevím jak jinak zjistit názory a zkušenosti žen s podobnými případy..Je možné abych dostala dceru do vlastní péče, když jsem stále na mateřské, tudíž nemám práci, ani vlastní bydlení. Stale žijí s přítelem, který podniká a má tak velké zázemí pro dceru, ale časově už na tom tak dobře není..Možnost bydlení i s finanční pomoci bychom s dcerou měly u mé mamky s tím, že bych se samozřejmě v nejbližší době snažila o osamostatnění(Dcera by šla předčasně do školky, Já do práce a časem i do podnájmu)Jak na takové případy nahlíží socialka a spíše tedy soud?
Logicky, myslíš že ji dají tomu, kdo se o dítě stará nebo tomu co má víc peněz?
Tak vašemu přiteli (otci) by ditě do vyhradní peče svěřil soud leda tehdy, když budete někde v kriminále nebo fetak atd. pokud máte všechno v pohodě, bydlení sice u rodičů, tak se nemáte čeho bát. Nikdo jen tak nevezme dítěti rodiče.
@Pilarka píše:
Ahoj Dámy, jsem v takové skupině poprvé, nevím jak jinak zjistit názory a zkušenosti žen s podobnými případy..Je možné abych dostala dceru do vlastní péče, když jsem stále na mateřské, tudíž nemám práci, ani vlastní bydlení. Stale žijí s přítelem, který podniká a má tak velké zázemí pro dceru, ale časově už na tom tak dobře není..Možnost bydlení i s finanční pomoci bychom s dcerou měly u mé mamky s tím, že bych se samozřejmě v nejbližší době snažila o osamostatnění(Dcera by šla předčasně do školky, Já do práce a časem i do podnájmu)Jak na takové případy nahlíží socialka a spíše tedy soud?
A nebylo by lepší si o tom nejprve popovídat s přítelem, jak byste to udělali, když s ním být nechceš? Třeba by se dalo dohodnout a nemusíte chodit k někomu, kdo bude rozhodovat za vás a na vašem dítěti mu pranic nezáleží.
@Pilarka
A vy dva se dohodnout na něčem neumíte? Potřebujete na to soud?
Pravděpodobně ho svěří tomu, kdo vyvalí více peněz za právníky. Pokud to bude on, můžeš mít smůlu. Já taky nešetřil a díky zázemí mám děti v péči jako muž.
@zoidberg píše:
Pravděpodobně ho svěří tomu, kdo vyvalí více peněz za právníky. Pokud to bude on, můžeš mít smůlu. Já taky nešetřil a díky zázemí mám děti v péči jako muž.
Takhle to opravdu nefunguje…
@Pilarka píše:
Ahoj Dámy, jsem v takové skupině poprvé, nevím jak jinak zjistit názory a zkušenosti žen s podobnými případy..Je možné abych dostala dceru do vlastní péče, když jsem stále na mateřské, tudíž nemám práci, ani vlastní bydlení. Stale žijí s přítelem, který podniká a má tak velké zázemí pro dceru, ale časově už na tom tak dobře není..Možnost bydlení i s finanční pomoci bychom s dcerou měly u mé mamky s tím, že bych se samozřejmě v nejbližší době snažila o osamostatnění(Dcera by šla předčasně do školky, Já do práce a časem i do podnájmu)Jak na takové případy nahlíží socialka a spíše tedy soud?
A jak to chceš ty a jak přítel? Nelze se dohodnout, aby to za vás neřešil soud?
Samozřejmě, že bych byla nejraději abychom se dohodli mezi sebou. Bohužel přítel je přesvědčen, že o svěření péče vždy rozhoduje soud, respektive nejspíše hraje na to jaký má majetek, peníze, možnosti..Víceméně jsem celou dobu mateřské odkázáná na něm a tak moc dobře ví, že nemám nic..Na první odpověď, kterou jsem zde dostala, co si myslím komu malou dají? Co si asi mužů myslet, když jsem se nikdy v takové situaci neocitla a bohužel v dnešní době máji peníze a moc mnohdy větší silu, než spravedlnost..Jako normální, zdravá matka chci dceru do vlastní péče. Jinak si to ani predstavit neumím, je pro mne vším, stejně tak jako pro mého přítele, ale jsem máma, koho dítě potřebuje víc, když je vše jak má být..Kdybych si byla jistá a věděla jak to funguje, nepsala bych na tuto skupinu, takže děkuji všem za názory a zkušenosti ![]()
@Pilarka ono i když půjdete před soud, tak budou chtít, ať se dohodnete sami, to je teď takový trend, oni to potom zapíší jen do rozsudku
@Pilarka no a jak si to on představuje??on by jí chtěl do péče?? Nebo jen chce, aby prostě rozhodl soud…
@Pilarka píše:
Samozřejmě, že bych byla nejraději abychom se dohodli mezi sebou. Bohužel přítel je přesvědčen, že o svěření péče vždy rozhoduje soud, respektive nejspíše hraje na to jaký má majetek, peníze, možnosti..Víceméně jsem celou dobu mateřské odkázáná na něm a tak moc dobře ví, že nemám nic..Na první odpověď, kterou jsem zde dostala, co si myslím komu malou dají? Co si asi mužů myslet, když jsem se nikdy v takové situaci neocitla a bohužel v dnešní době máji peníze a moc mnohdy větší silu, než spravedlnost..Jako normální, zdravá matka chci dceru do vlastní péče. Jinak si to ani predstavit neumím, je pro mne vším, stejně tak jako pro mého přítele, ale jsem máma, koho dítě potřebuje víc, když je vše jak má být..Kdybych si byla jistá a věděla jak to funguje, nepsala bych na tuto skupinu, takže děkuji všem za názory a zkušenosti
A co zkusit se odprostit od tohoto dogmatu?
Vždy tvrdil, že dítě patří k matce, minimálně aspoň do tři let…Teď už chce malou do péče s tím, že čas který by trávil v práci, by se o malou starala tchyně..A od jakeho dogmatu bych se měla odprostit? Vždy budu bojovat jak nejvíc to bude možné abych měla dceru ve své péči, dala jsem ji mnohem víc péče, času, energie všeho a jen kvůli tomu, že má někdo peníze a zázemí, si přece nenechám vzít čas s člověkem, kterého na světě miluji nejvíc. Tohle určitě není o dogmatu..Pouze jsem tu chtěla najít zkušenosti ostatních žen, které se setkaly s podobnou situací.
@Pilarka píše:
Ahoj Dámy, jsem v takové skupině poprvé, nevím jak jinak zjistit názory a zkušenosti žen s podobnými případy..Je možné abych dostala dceru do vlastní péče, když jsem stále na mateřské, tudíž nemám práci, ani vlastní bydlení. Stale žijí s přítelem, který podniká a má tak velké zázemí pro dceru, ale časově už na tom tak dobře není..Možnost bydlení i s finanční pomoci bychom s dcerou měly u mé mamky s tím, že bych se samozřejmě v nejbližší době snažila o osamostatnění(Dcera by šla předčasně do školky, Já do práce a časem i do podnájmu)Jak na takové případy nahlíží socialka a spíše tedy soud?
Pokud se dohodnete s pritelem, ze chceze aby byla v tve peci, tak urcite. Pokud jsi na materske on ma k tobe vyzivovaci povinnost - nejenom k diteti. Takze finance bys mela vyjit. Pokud on bude chtit stridavku a dite je treba dvoulete, twk hrozi, ze ji dostane. Pod tento vek bych se toho nebala. Obecne po trech letech veku, pokud bude chlap chtit stridavku tak ji sroprocentne dostane. Pritom se nemusi o dite starat on, muze to byt nova partnerka, matka, chuva, to uz je jeho vec. Bohuzel. Rozhoduje to soud. Socialka se podridi.
@Pilarka píše:
Vždy tvrdil, že dítě patří k matce, minimálně aspoň do tři let…Teď už chce malou do péče s tím, že čas který by trávil v práci, by se o malou starala tchyně..A od jakeho dogmatu bych se měla odprostit? Vždy budu bojovat jak nejvíc to bude možné abych měla dceru ve své péči, dala jsem ji mnohem víc péče, času, energie všeho a jen kvůli tomu, že má někdo peníze a zázemí, si přece nenechám vzít čas s člověkem, kterého na světě miluji nejvíc. Tohle určitě není o dogmatu..Pouze jsem tu chtěla najít zkušenosti ostatních žen, které se setkaly s podobnou situací.
S tou situací jsem se setkala.
Vy mýte tu výhodu, že k soudu vůbec nemusíte. Jakmile ty začneš operovat s tím, že chceš dítě do péče, co zbyde jemu? Chtít jí taky.
Pokud o holku opravdu stojí, nevidím důvod mu bránit v péči.
Proč řešíte péče?
Proč neřešíte čas, který bude trávit s tebou a čas, který bude trávit s ním. A zkusit to poladit tak, aby s oběmi trávila maximální množství času, aniž by musela být spousty času ve školce a u tchýně?
Není lepší babička a partner, než školka?
Není lepší mu navrhnout, že se nějak podělíte, dohodnete a mužete s ní být, vychovávat oba?
Dojít k mediátorovi, říct každý své možnosti, představy a nějak to sladit? Nevyhrožovat vzájemně tím, že jí každý z vás chce do péče pro sebe, ale spolupracovat?
O tom mluvím jako o dogmatu - ž prostě dítě musíš mít v péči ty. Nemusíš.
Ty si najdeš práci, tchýně se nabídla, že bude hlídat, nabídky bych využila. Ušetříš za školku, jesle, můžeš si zkrátit úvazek, být s ní třeba jeden den v ýdnu celý den.
Když budete mít práci proti sobě krapet posunutou, tak se tím minimalizuje čas, kdy bude s někým cizím, babičkou i tchýní.
Jen je třeba se naladit na spolupráci a jak to udělat, aby byla s vámi oběma, vyšli jste si vstříc. A ne jak to udělat, abych s ní byla já a ne ten druhej.
U nás třeba denně vypravoval děti ex do školky, ode mě i od něj, odvezl je tam. Já odcházela do práce v půl sedmé. Od je dával do školky na devátou. Užil si s nima. Já j ve tři ze školyk vyzvedávala a byla s nima odpoledne. A dny, kdy byli s ním si děti vyzvedával u mě po jeho práci, okolo večeře.
Posupně jsou samostnější. od první třídy staršího a předškolní třídy mladší, už jsem je ráno budila já, připravila snídani, oni se vypravili sami a táta je jen vyzvedl před barákem a už mi do barák neleze. Ale ráno v kontaktu jsou a já nemusím řeší dopravu do školy. On zas nemusí řešit odpolední vyzvedávání.