Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@pet p Souhlas, taky nezakazuji pokud se nejedná o něco opravdu nebezpečného, jenom jsem si myslela že rodičovská pohodlnost je právě ta moje varianta…
Já tedy doma nemám ani žádnou ohrádku a postýlka je bez bočnice, takže nemám ani minimální možnost dítě někam na chvilku uklidit a holt nějak přežíváme, někdy mi nervy tečou méně, jindy víc…
Ale říkám si že je to opravdu jenom období (syn má 18M), jednou ten rozum dožene pohybové schopnosti, a to pak bude paráda… ![]()
Mám doma naprosto to stejné. Syn má 19 měsíců a takhle funguje už snad od doby, co začal chodit (11m). Bolest taky cítí míň, vleze všude, otevře už všechny dveře (i bezpečnostní). Věčně tahá po domě židli, aby se dostal, kam potřebuje (šuplíky s noži, varna deska, stůl s váhou apod.) Mám sice zatím jen jeho, ale je to fuška. Na druhou stranu vím, že tohle dělá, když se nudí. Prostě potřebuje pořád nějak zabavit a ono to ne vždy jde. Takže volím taky cestu nejmenšího odporu. Povolím to, co ho neohrozí na životě. Protože ho nebaví dětské hračky, klidně mu vrázím šroubovák (se kterým ale ví, že musí sedět) a vrtá se v autíčku. Když potřebuju prát a třídit prádlo, nechám ho máchat se v bidetu. A beru to tak, že je prostě takový a já to nezměním. Kdyby byl pecka, co si někam sedne, taky bych z něj neudělala turbo myš. A navíc by to byla nuda! Však ono to nebude napořád. Oproti ostatním je naopak fyzicky zdatnější, naprosto všemu rozumí (přines, podej, ukliď, ukaž…) Zbožňuju ho i tak. Hotovo. Ale! Jsem důsledná tam, kde je to potřeba. Leze do ledničky? S rázným NE nesmíš ho odtáhnu pryč a nepovolím, časem ho to přestane bavit. Takže asi tak… ![]()