Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn 20mes zlobí, nevím co dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.6.20 13:33
Mě to přijde jako vcelku normální dítě. Jen jsi první měla asi takovou bábovku, kam ji posadím, tam ji najdu, bez potřeby něco zkoumat a objevovat.
Do ohrádky takové dítě podle mě napatří. Zastávám názorm, že je to možná pohodlné pro rodič a a okolí, ale láme to jeho přirozenost. Holt ho budeš muset hlídat, usměrňovat, časem to pobere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 13:36
Syn je tedy naprosto stejný, dělá i stejné věci jako tvůj syn. Je mu 21 měsíců 
ale je moje první dítě, a tak na tom neshledávám nic zvláštního, nenormálního a prostě čekám, až ho to přejde. Doma mu říkáme Divočák 
přeji pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 13:36
Popravdě, jen vydržet. Pokud to není náznak něčeho vážnějšího, tak to bude prostě jen jeho fáze, která přejde. Měli jsme ji také, asi ne tak výživnou, ale byla jsem na prášky. Venku dostal ruksak s vodítkem, chodili jsme tak měsíc. Pak pochopil, proč musí za ruku. Mně se do toho v to období narodila dcera, takže bylo veselo. Pro mě to bylo nejhorší období. Pohybově vše zvládal na 100% a mozek ještě kilometry za tím. Teď jsou mu 2, 5 a musím říct, že je to daleko lepší. Pro změnu začíná ségra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.20 13:36
@Svistice samozřejmě, že není v ohradce furt. . Jen když potřebuji na WC nebo uvařit. Jinak lítá tam kde jsme my.
(Jen abychom se pochopily )
Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.20 13:42
Jestli mu toho taky nezakazujes moc 
v ohrádce, když vařím matraci čumím, to by můj kluk neuzvedl teda. Já jsem zvolila cestu, že, co jde, tak povolím a mám zkušenost, že se všechno okouka. Klíče, to bylo furt klíče a do pusy a pak je dostal jednou, pětkrát a už ho nezajímají. Venku to znám, doma dam do kočáru a jedu na oplocené hřiště a tam běhá, opět jsme bez nervů. Jenže ona chce taky sedmiletá třeba jiný program no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 13:47
Mám 20m dítě, podobného ražení, a neshledávám na něm nic závadného 
je živější, to jo, občas jsem z ní unavená, protože se musí neustále hlídat, ale to první musel taky mi navíc ještě prakticky nerozumí a nemluví, ani ve chvilku, kdy je klidná, o to je to veselejší 
Neboj, jednou bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 13:50
@Svistice píše:
Mě to přijde jako vcelku normální dítě. Jen jsi první měla asi takovou bábovku, kam ji posadím, tam ji najdu, bez potřeby něco zkoumat a objevovat.Do ohrádky takové dítě podle mě napatří. Zastávám názorm, že je to možná pohodlné pro rodič a a okolí, ale láme to jeho přirozenost. Holt ho budeš muset hlídat, usměrňovat, časem to pobere.
Nelze jinak, než souhlasit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 13:56
Já se musím smát, promiň takový byl starší syn, fakt jak popisuješ, akorát Teda nehazel sebou o zem. U dr vytrhl obrázky na zdi, než jsem si stihla vzít věci, pootviral ji šuplíky, všechno tahal, trhal, běhal, neseděl minutu v klidu. Já litala jak hadr na holi, pořád mu za zadkem..doma do 5 min udělal z bytu kulničku na dříví 
no uklidnil se tak ve 2 a 3 měs, kdy byl že dne na den zlaté dítě. Ted jsou mu 4, je úžasný, rozumný, chytrý. Mám ještě 27 měsíčního, oproti staršímu je klidný, hodný, dá si říct, nemá (neměl) záchvaty, zato teď se začíná projevovat. Na ulici se vztekne, že tam nepojede- zrovna když spěcháme (jezdí na koloodraedle) a nic s ním nehne, jakmile ho narvu do kočáru, řev na hodinu, dá mi to pěkně sežrat. Nedělal to, až poslední cca měsíc. Prostě vzdor a já to už neřeším. Vysvětlují, ale pokud si nedá, říct, prostě rve, nechám ho. Je to jen období. Jinak nikomu neublizuje. Ani se nikdy nepokousel.
Ještě doplním, za ruku nechodil žádný z mych synů vždycky jsem si říkala, sakra jak to to matky dělají, že jim jdou děti za ruku u nás v žádném případě, nikdy a nikde. Ale zase poslechli, chápali celkem brzo, že mají zastavit na přechodu, chodit jen po chodníku atd. S tím problém nebyl a neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 14:28
Jee, teď jsem si vzpomnela na toho svého. Dnes je mu 18 a chrape do půl třetí odpoledne, ale já si s nim užila . Nikdo ho nechtěl hlídat, jen moje mama chudák pomáhala . Vstaval v půl paty ráno a jel pecky do večera. Když jsem volala do školky, ze je nemocný, přes telefon jsem cítila, jak jsou učitelky šťastné Vydrz. Ten můj se sklidnil ve 4 letech. Od ty doby zlatej kluk 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 14:42
Taky mi nepřijde, že by tvůj syn dělal něco neobvyklého. Tedy až na ten práh bolesti a tu matraci, to by taky dcera nedokázala, ale ona je takový prťous malý.
Jinak to rabovani u doktorky - vubec ji tam nepouštím na zem, příbory, noviny- klasika. Brýle - věčný problém u babi, jenže ty ji dát nemůžeme, jsou drahé. Navíc dcera je bere schválně, ví, že nesmí, ale jak je v ráži, tak ničí všechno.
Počítač ji nechávám, nedostane se přes heslo, tak ať si tam ťuká, akorát po tom noťasu i skáče, to pak notebook odebírám. Válení se venku po zemi, normálka, cesta z hřiště (asi 250 m), chodíme 40 minut.
Jo a poslední dobou dělá, že je hluchá a na pokyny nereaguje. Jediné, co slyší, je sušenka nebo lipánek.
Ale chápu, že se dvěma dětma je to asi větší masakr než s jedním. Já si to stání za zadkem můžu ještě dovolit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
1.6.20 17:50
Tak je to zvídavé aktivní dítě, tak holt neposedíš a musíš víc hlídat. Osvědčilo se mi dovolit dítěti co nejvíc věcí, ať si vše pod dozorem vyzkouší, prohlédne. Samozřejmě pokud to není nebezpečné. To věčné zakazování je spíš taková rodičovská pohodlnost. Velmi často to jde vymyslet tak, aby se nemuselo zakazovat a dítě si mohlo věci bezpečně zkusit, bude mít nové vjemy a podněty a taky bude víc respektovat NE, když mu něco pak fakt zakážeš.
- Citovat
- Upravit
1.6.20 22:13
Take se mi osvědčilo povolit maximum co lze. A jinak vysvětlovat a trpělivost, trpělivost, trpělivost. Ostatní neřešit, ať si myslí co chtějí. Pokud se kluk válí a vzteka, nechat a počkat, tedy opět ta trpělivost, i když je to těžké. Znám jeden dobrý vtip: Přijde matka s dcerou k detskemu psychologovi, dcera v ordinaci dělá kulnicku na dříví, leze do okna, vše prevraci, ječí atd. Matka jen sedí a povídá klidným hlasem „Klid Kamilko, klid Kamilko ". Doktorka ji povídá: " No tedy, klobouk dolů, Vaší trpělivost bych chtěla mít.“ A matka povídá: " To je Eva, já jsem Kamilka".
Tak asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.20 22:55
@pet p píše:
Tak je to zvídavé aktivní dítě, tak holt neposedíš a musíš víc hlídat. Osvědčilo se mi dovolit dítěti co nejvíc věcí, ať si vše pod dozorem vyzkouší, prohlédne. Samozřejmě pokud to není nebezpečné. To věčné zakazování je spíš taková rodičovská pohodlnost. Velmi často to jde vymyslet tak, aby se nemuselo zakazovat a dítě si mohlo věci bezpečně zkusit, bude mít nové vjemy a podněty a taky bude víc respektovat NE, když mu něco pak fakt zakážeš.
Já souhlasím. Manžel na něj volá dvacet metrů před silnici a mate ho, žádná silnice tam přece není. Já ho tuhle nechala jít na kraj chodníku (obytná zóna) a on jak si chtěl jen zkusit nožičkou, co že to je ta zakázána věc ta silnice oni objevují, zkoumají a holt mu stojím taky za zadkem, aby nic nezničil, ale nechám ho tu věc dělat. Já nevidím smysl za ním stejně lítat a stokrát za hodinu říkat nesahej na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj. Už jsem bezradná. Snad někdo poradí. Mám starší dceru 7let. Od mimina byla velmi uplakaná, citlivá ale hodná.
.
.
.
Syn byl do 15mes. Velmi těžký pohodář, usměvavý a velmi hodný. Jen má snížení práh bolesti. Všude kde se praští tak nebrečí(byly jsme v nemocnici s rupturou lebky 3cm a ani nepíp- kdyby neublikaval tak bych to ani nevěděla), na odběrech vůbec tak též nebrečel. Byl úplně zlatý.
Pak nastal okolo toho roka a čtvrt zlom. A začal dělat blbosti. Plive pití, háže hračkami (kort když mu vynadám) štípe, kouše, tahá za vlasy (holce i zákeřně par vlasů vytrhl ) když jsme u Dr tak tam litá a ječí a dělá kraviny. V ordinaci u doktorky vše zkoumá( až drze). Jsme teď na pár dní na návštěvě a už několikrát zapnul počítač, tahá příbory z příborníku, bere příbuzné brýle, roztrhal noviny atd. Tak je tu v ohradce. Ale on stím tak lomcuje, že to málem převrátil a ublizil by si ještě sám sobě. Venku jedině v kočáru, jinak se válí po zemi když není po jeho. Za ruku chodit nechce a vždy letí jak blázen ale to už hodil takového placáka na beton. Jsem už z toho na nervy. Jde od jednoho k druhému a vždy na just dělá proste to co ví, že dělat nesmí.
Samozřejmě jsem už mu říkala, ne…vysvětlovala, dala přez ruce, na zadek, okrikovala ho. Ale přijde mi, že si ze mě dělá legraci. Tohle prostě nejde. Nemůže být ani minutu bez dozoru. Je schopný, vyházet vše z postýlky, svléknout matraci i protipocuravaci podložku, svléknout se a i plinu, počůrat matraci… Matraci „zlomit“ a vyhodit ven z postýlky a chodí po roštech a říká ťapy ťap
Už fakt holky nevím. Peru jak de*il, furt jednom mu musím být za zadkem. Příští září chci ho dát do MŠ… Což si vůbec nedokážu představit a nechci aby nikomu ubližoval.
Není pořád takovy…ale občas přez den ho tohle chytne. je i hodný, hezky si hraje…ale nemůžu být u něj nonstop a zanedbat tím dceru. A ještě do toho vařit a prát pořád dokola
Dejte mi nějakou radu. Úplně je mi z toho ouzko a prijdu si jak neschopná matka. Ale už i rodina kroutí hlavou nad jeho chováním.
Díky. Z.