Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
3letý syn začal chodit do školky a je jak vyměněný :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.15 23:05
Podle popisu bych řekla, že jeho chování je reakce na školku. Jednoduše na ni ještě není zralý, necítí se tam dobře. Snaží se to tam zvládat, ale jeho pocity se derou ven doma, tam, kde se cítí v bezpečí. Bohužel to odnášejí ti nejbližší. Zažili jsme v podstatě to samé, také jsem neměla na výběr a do práce jsem musela. Bylo to velmi nepříjemné období. Nevím, co poradit. Určitě je dobře, že může být ve školce jen dopoledne, není to aspoň tak dlouhé. Mluvila bych s ním narovinu o tom, že ty prostě do práce opravdu musíš, že děláte maximum pro to, aby s vámi mohl být co nejvíc, proto pro něj tatínek chodí hned po obědě, což většina ostatních dětí nemá. Nemyslím si, že je to chybou ve výchově, chyba je to, že matky s malými dětmi těžko shání práci na částečný úvazek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.15 23:08
Já vždycky když čtu tyhle dotazy, tak se divím jedné věci - proč to dotyčná maminka nekonzultuje s pediatrem? To si myslím je jediná správná cesta, pokud je změna v chování takto markantní a poměrně dlouhodobá, může ti poradit třeba jen nějaké přírodní přípravky na zklidnění a nebo naopak usoudí, že už je to moc a pošle vás k psychologovi nebo poradí nějakou poradnu v místě byliště - každopádně tím nemůžeš nic zkazit, ale když budeš čekat jestli si to „nesedne samo“,tak to může napáchat velké škody 
Určitě jste neudělali nic špatně, prostě třeba není ještě na školku zralý - prvorozený by jí ve třech letech taky nedal, druhorozený je tam nadšený. Ale já byla na MD, tak jsem měla na výběr - u tebe chápu, že to nelze, tak tím spíš bych to řešila s odborníkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.15 23:31
@latunka01 konzultovala jsem to s učitelkou v mš i s pediatrem. Oba mají stejný názor- každé dítě je jiné, každé se adaptuje jinak dlouhou dobu, chce to čas a neustoupit. Paní učitelka říkala, že má zkušenost i s dětma, co plakaly i víc jak rok, zvracely, odpadávaly 
že můj malý je ve školce šikovný, že je to den ode dne lepší je pravda, že už tam nepláče, ale vyvádí doma.
Já ale nechci, aby syn toto prožíval 
nechci aby už ve 3 letech byl vystavovaný stresu, který nemá ani možná každý dospělý.. Dokonce jsem ho už jednou ráno vzala úplně vyřízeného s sebou do práce ale takto to nejde. Jednak jsem s ním nic neudělala a navíc prostě nemůžu 
Už s manžou zvažujem druhé mimčo, jenže tím jen všechno oddálíme
- Citovat
- Upravit
8.11.15 23:39
Co bych udelala ja - nejak to udelat, aby nemusel do skolky, no… Zazadat o zkraceny uvazek, jit delat neco jineho, zkrouhnout vydaje.., nejakym zpusobem dosahnou toho, aby tam nemusel. Je to reakce na separaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.15 23:44
Tak to tedy souhlasím spíš s tebou než s učitelkou a vaší dr.-ano, on to časem zvládne, přestane brečet, vyvádět, ale přesně jak píšeš, ten prožitek v něm zůstane Jste třeba z většího města, zapátrat po nějaké té poradně. U prvního kluka se takovéhle stavy objevili když se nám narodil druhý, dr. nám tenkrát doporučila Hypnox Stresspro - je to přírodní přípravek na bází bílkoviny kravského mléka, odbourává stresový hormon. U nás opravdu pomohl, nasadila jsem ho pak ještě asi 2× vždy když se objevila takto opravdu stresující situace. Další z jeho psychických problémů jsem zkoušela řešit kineziologií - a to nejsem žádná eko-bio matka, šla jsem tam velmi skeptická, ale mírné zlepšení nám to přineslo.
a s tím mimčem - pokud je problém opravdu jen v nezralosti, tak si myslím, že by to pomohlo, on je opravdu rozdíl mezi 3 a 4 letým děckem, takže já bych to třeba takto klidně vyřešila a je mi jedno co si kdo myslí. Akorát že to stejně chvilku potrvá 
Ještě mne napadlo, že třeba maminky co mají dítko s ADHD s projevy agresivity si hodně chválí EyeQ - to je rybí tuk, též to není žádná chemie a tu agresivitu prý utlumuje, tak možná by to stálo za vyzkoušení (vím, že u vás ADHD není, ale tu agresivitu by to mohlo taky ztlumit).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.15 23:57
Máme podobný, ale o něco menší problém se synem, kterému budou 4 roky. Nastoupil do školky a z milého, poslušného a hodného dítěte se doma stalo něco, co jsem nečekala a chybí mi správný výraz, abych nikoho nepohoršila. Křičí po nás, bouchá nás, hází po nás věcmi, neposlouchá, neprosí, neděkuje, co přijde domů, tak je v pohybu, dřív si třeba v klidu hrál, ale teď pořád jede - běhá, skáče, shazuje věci, vříská - jen tak pro legraci si stoupne doprostřed místnosti a začne s plných plic vřeštět, ničí hračky, je na nás vulgární - např. jsem blbá máma, protože mu neobuju boty, je neustále v opozici, jako kdyby měl teprve teď období vzdoru… Přesně jak popisuješ, je zuřivý a nic nechce, nikdo mu nevyhoví… Nic podobného jsem neznala a od září to je novinka. V říjnu byl nemocný, tak jsem ho dala do latě, po návratu do školky zase stejné.
Přitom se do školky těší a nikdy neplakal. Asi 3 dny měl krizi, kdy mi říkal, že mě nemá rád, protože musí do školky, ale řekl to asi 2× a pak to přešlo. Bylo to kvůli tomu, že musel jít za ruku s klukem, co nejvíc zlobí.
Celou nemoc plakal a ptal se mě, kdy už půjde do školky. Ve školce je hodný, ale samotář. S dětmi si nehraje, nezdraví, vrčí na ně a mračí se. Pokud někoho potkáme ve měste, tak se otočí… Nespolupracuje…
Podle učitelek pomůže jen čas. Někomu to trvá měsíc, někomu půl roku, někomu rok a někdo má problémy celou školku.
Určitě o tom mluvit, trávit s ním čas, opakovat, že ho máte rádi. Ale podle mě by vašemu prospělo, kdyby tam ještě letos nemusel. Miminko by řešení bylo, protože je ještě malinký a pak by to mohlo být lepší, nebo najít školku s menším kolektivem. Našemu vadí, že tam je moc dětí.
@latunka01 mně doktorka říkala, že to musíme přetrpět.
Inko2
- Citovat
- Upravit
9.11.15 00:06
@zuzkasim píše:
Podle popisu bych řekla, že jeho chování je reakce na školku. Jednoduše na ni ještě není zralý, necítí se tam dobře. Snaží se to tam zvládat, ale jeho pocity se derou ven doma, tam, kde se cítí v bezpečí. Bohužel to odnášejí ti nejbližší. Zažili jsme v podstatě to samé, také jsem neměla na výběr a do práce jsem musela. Bylo to velmi nepříjemné období. Nevím, co poradit. Určitě je dobře, že může být ve školce jen dopoledne, není to aspoň tak dlouhé. Mluvila bych s ním narovinu o tom, že ty prostě do práce opravdu musíš, že děláte maximum pro to, aby s vámi mohl být co nejvíc, proto pro něj tatínek chodí hned po obědě, což většina ostatních dětí nemá. Nemyslím si, že je to chybou ve výchově, chyba je to, že matky s malými dětmi těžko shání práci na částečný úvazek.
Souhlasím, malý ještě není na školku zralý. Já si živě vzpomínám na sebe, když mamka musela do práce. Brečela jsem ve školce rok, měla jsem zažívací potíže. Troufám si říct, že mě to dost negativně ovlivnilo do budoucna. Jinak, zakladatelko, popis tvého syna přesně sedí na mé dítě, do školky půjde za rok. Už dnes vím, že pokud by něco takového nastalo, vezmu ho ze školky zpátky domů za jakoukoliv cenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 00:07
@Anonymní píše:
@latunka01 konzultovala jsem to s učitelkou v mš i s pediatrem. Oba mají stejný názor- každé dítě je jiné, každé se adaptuje jinak dlouhou dobu, chce to čas a neustoupit. Paní učitelka říkala, že má zkušenost i s dětma, co plakaly i víc jak rok, zvracely, odpadávaly
Já ale nechci, aby syn toto prožíval
Už s manžou zvažujem druhé mimčo, jenže tím jen všechno oddálíme
S názorem pediatra a učitelky zásadně nesouhlasím. Já sama jsem si živým důkazem, že nemají pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 00:29
No, ja bych se to snazila vyresit tak, aby mohl byt jeste doma.. Podle me maloktere dite zvladne nastoupit do skoly ve trech letech. Nas prvorozeny sel ve 4,5 a myslim si, ze to bylo akorat . Dcera pujde ve trech a kousek, ale kdyz to neda, budu s ni jeste rok doma. Ja jako dite mela ze skolky hrozne trauma, je mi uplne spatne, kdyz si predstavim, co ten tvuj mrnous proziva . Mas dve moznosti - nejak to zaridit, aby mohl byt jeste doma, nebo zatnout zuby a vydrzet. Jina moznost neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 00:57
Ten sáhodlouhý příspěvek se dá shrnout jednou větou.
Sotva tříleté děťátko má oprávněný dojem a pocit, že přišlo o mámu.
Nebyl ještě zralý ani připravený - ani ne tak na školku, jako na celodenní ztrátu mámy. Všechno, co se děje – všechny problémy, které vznikly – s tím přímo souvisí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 00:57
@latunka01 píše:
Já vždycky když čtu tyhle dotazy, tak se divím jedné věci - proč to dotyčná maminka nekonzultuje s pediatrem? To si myslím je jediná správná cesta, pokud je změna v chování takto markantní a poměrně dlouhodobá, může ti poradit třeba jen nějaké přírodní přípravky na zklidnění a nebo naopak usoudí, že už je to moc a pošle vás k psychologovi nebo poradí nějakou poradnu v místě byliště - každopádně tím nemůžeš nic zkazit, ale když budeš čekat jestli si to „nesedne samo“,tak to může napáchat velké škody
hezka rada a prala bych si umet s naim pediatrem zkonzultovat takovou vec… Ja uz se tam bojim konzultovat i kasel. Naposled byl maly 2 tydny doma, lecila jsem podle nej sirupy a po 2 tydnech jsem ho vzala na ORL, kde mu nasadili ATB a rekki, ze kasle kvuli problemu s dutinami. I ja jsem je tam nafasovala zaroven.
Nicmene jsem se odklonila, promin mi to zakladatelko. U nas takova zmena prisla asi s mym druhym tehotenstvim, jeste pred nastupem do skolky a trva to uz skoro 2 roky. Obcas mi maly prijde jak vysinuty. A take to byvalo takove slunce a mazel. Je mi to lito, take hledame vinu u sebe, o to je to horsi… Mozna pro tve uklidneni: ted byl 3 tydny doma, po tydnu a pul byl 2 dny vyklidneny a pak se to zacalo jeste stupnovat, ze jsem si rikala, ze skolku potrebuje jak sul (tez chodi po O domu). Nevim, doufam, ze je to jen krize tohoto „prvniho prechodu“. Vecne je drzet v emocionalnim skleniku stejne nedokazeme. Hodne nas to boli, ale zviot je boj, nevim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 06:16
Zvykani ano ale ne rok…max dva tydny a pokud dite vyvadi dal neni na skolku zrale…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 06:17
Já myslím, že tu vše padlo. Jako upřímně, já bych takové scény nedala ani týden. A je mi jedno, že většina dětí přestává po nějaké době řvát.. Prostě by nechodila, podle mě se dítě má do školky těšit. U nás to díkybohu platilo. Nastoupila přesně ve třech, předtím půl roku chodívala den, dva v týdnu. Doteď jí beru minimálně jednou týdně po obědě. Sice je tam spokojená, ale i tak jí to dělá radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.15 06:56
Všem moc děkuju za reakce,
nevím jak to vyřešíme, ale nechci ho nechat takto trpět
Ráda bych zůstala doma, ale asi nepatříme mezi ty šťastné, kteří by to finančně zvládli. Máme hypotéku a i když by se dalo na jistých věcech ušetřit, nenahradilo by nám to ani moji mateřskou, natož tak součastnou výplatu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj,
nikdy nikomu neublížil, hned půjčoval svoje hračky, hned se chtěl seznamovat, ale jemu nikdo nic nepůjčil a moc si s ním nikdo nehrál 
zůstal vždycky chudinka stát a díval se na ostatní. Dlouho ho to i mrzelo, protože o tom často večer před spaním mluvil. Pak přišla školka, kterou jsme celá rodina vychvalovali a měli jsme radost, že se těší. První den prořval a pak i vlastně střídavě celé září a říjen. Teď už se trošku zlepšil ve školce, ale prozměnu na nás zkouší večer a ráno před odchodem. Je schopný se mi ráno oblečený celý pozvracet 
a vykládá jak ho bolí bříško, že chce spinkat… Vůbec nevím jak vždycky reagovat, protože na něm vidím, že úplně zoufale prosí, abych ho nechala doma. Já ale musím do práce 
nemůžeme si dovolit přijít o jeden z našich příjmů. babičky pomáhají jak se dá, ale taky si ho nemůžou nechávat pravidelně na půl dne. Já dělám vedoucí na poště. Chodím v 8 do práce a vracím se kolem 6 večer domů. Manžel naštěstí už po 12 sprintuje do školky, aby ho brával po obědě a nemusel tam spávat. Když se ho zeptám, jestli mu tam někdo ubližuje, říká že ne, učitelky jsou taky moc fajn, vychvaluje si je. Děti si s ním celkem hrajou, ráno ho vítají a když odchází vždycky se s ním pár kamarádů přijde rozloučit. Když se ho zeptám, jak se měl ve školce, řekne že dobře 
podle mě má ale v té svojí hlavičce pěkný binec 
v noci sebou mlátí v posteli a něco mudruje. K prarodičům se chová ještě mnohem hůř, protože z nich cítí, jak jim to ubližuje a ještě jim víc naloží. Prostě si vyleje zlost na nejslabší povaze v rodině- na mé mámě, která se mu vnucuje o to víc, čím víc je na ni zlý 
přitom to byla jeho milovaná babička, všude ho bere, všechno mu kupuje… Je protivný, zuřivý, nic se mu nechce. Někdy má slabou chvilku a přijde za mnou, přitulí se a řekne, ať se nezlobím, že už bude hodný, ale vydrží mu to 10 minut 
ale zároveň vím, že mu od mala stanovujeme mantinely a laskavě, ale důsledně vychováváme. 
Nejspíš se někde stala chyba.
chová se takto šileně už přes dva měsíce 
napíšu nejspíš zmatený román, ale doufám, že někdo zažil něco podobného a poradí mi, jak dál. Raději anonymně, mám tu známé… Připadám si, že úplně selhávám a nedokážu správně vychovávat své dítě
V září byly mému synkovi 3 roky a poprvé šel do školky.
Do té doby byl úplně zlaté dítě. Byl moc laskavý, dobrosrdečný, hodný, ochotný. Nepamatuju si, že by se snad někdy probudil a měl špatnou náladu. Nikdy neměl žádné blbé dny. Ze všeho se moc radoval, pořád se mazlil, pusinkoval, říkal jak nás s manžou miluje…
Samozřejmě jako každé dítě někdy „zazlobil“, ale stačilo mu v klidu vše vyvětlit a žádné scény se nekonaly. Kolikrát se mi zdálo, že poslouchal ne proto, že by byl přesvědčený, že je to tak správně, ale proto, abych nebyla smutná, naštvaná… Byl (a snad i pořád je) moc citlivý.. Měli jsme moc krásný vztah, jsme na sebe strašně napojení, ochraňuje mě. Ze školky jsem měla velký strach, aby si našel kamarády, aby mu někdo neubližoval, aby mu nebylo smutno, ale malý se moc těšil, hlavně na děti, přitom na písku před barákem ho každý odstrkoval
Malý začal být zlý, bije nás, křičí po nás. Každý den za mnou aspoň jednou přijde a řekne mi, že mě nemiluje
Vůbec nevím co s ním.. Zatím na to moc nereaguju, protože nevím jak. Upřímně bych ho nejraděj vyliskala, ale zároveň mám pocit, že by teď spíš potřeboval nějaké ujištění, protože zažívá šílené období. Já ale vůbec nevím jak na něj, je mi líto našich, je mi líto manžela, sama jsem z toho úplně na dně:( celý den se na něj těším a pak bych nejraděj utekla zpátky do práce
Vůbec ho nepoznávám… Vůbec ho neznám, nevím jak na co zareaguje, nevím na co se připravit. Okolí na nás hledí…
Je to naše vytoužené dítě, je pravda, že se mu s manželem hodně věnujeme a dost mu v rámci našich možností dopřáváme. Kolikrát si říkám, jestli taková naše péče není ten největší problém
A ještě nakonec, vlastně ani nevím, jestli je to školkou nebo by se takhle projevil i normálně…nepotřebuju, aby byl dokonalý, klidně ať si pozlobí, ale tohle je už fakt přes čáru