Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn študuje v zahraničí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.8.26 18:42
Moje dítko začíná v zahraničí 4. rok, první dva roky to bylo IB v Evropě, teď je na VŠ na jiném kontinentu. Na té střední se doma ukázalo maximálně tak 3-4× ročně na týden. Nejdelší dobu prázdnin, od první třídy, strávilo doma po maturitě, ale jen proto, že jsem trvala na řidičáku. Na VŠ loni odletělo koncem srpna, přiletělo na 5 týdnů teď v květnu, v ČR z toho bylo jen týden a ani ne v celku. Možná přiletí na Vánoce. Máme jedináčka 
Do budoucna doufáme v návrat do Evropy, to by nám ke štěstí stačilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.26 18:59
Měla jsem nejdřív na semestr a teď je na dva roky 8000 km daleko. Jediné co snáším těžko je pocit, že kdyby bylo něco závažného, nesednu do auta a nebudu tam za 3 hoďky. Hodně času prokecáme po WhatsApp, takže komunikace, fotky, zprávy jsou imrvére. To myslím dost pomáhá. Prostě jsou momenty, kdy spolu řešíme, co si dá k večeři. Druhé bydlí doma, a to mi třeba nesdělí, co mělo k obědu. 
- Citovat
- Upravit
28.8.26 19:11
Asi by neuškodila nějaká terapie. Děti ti jednou odejdou nadobro. To je prostě život. Buď ráda, že má takový možnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahojte maminky študentov. Je tu nejaká, ktorej dieťa študuje (študovalo) v zahraničí?
Nevadilo by mi, keby išiel niekde napr. na pol roka a vráti sa. Alebo chodí na víkendy alebo raz za mesiac, že by nebol tak ďaleko.. Ale tá predstava, že takto by to malo byť ešte pár rokov 
Syn študuje ďaleko v zahraničí, teraz ide do 2. ročníka, dnes vycestoval. Nebudem písať kde, ale je to ďaleko a nedá sa mu chodiť často domov. Hoci to celá rodina rešpektujeme, ja som sa s tým doteraz nezmierila a znášam to veľmi ťažko. Minulý rok bol doma iba raz na týždeň, keď urobil skúšky v 1. semestry. Teraz bol doma na letné prázdniny, teda 2 mesiace, aj to všelikde „behal“, ale to mi nevadilo. Keď odišiel pred rokom, znášala som to veľmi ťažko, veľa som plakala a bolo mi smutno. Časom som sa nejak situácii „poddala“, ani by som to nenazvala zvykom, lebo v hĺbke niekde tá bolesť stále bola. Teraz keď bol 2 mesiace doma, som si zvykla.. Dnes išiel zase a ani sám nevie, kedy sa mu podarí prísť domov. Citim sa hrozne
A vôbec to nie je v tom, že by som sa nudila. Máme ešte ďalšie deti. Ale proste nám chýba - mne a manželovi syn, deťom súrodenec.
Zažívate niekto niečo podobné? Alebo ste si tým prešli? Ako ste to znášali, aké to bolo?