Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele taky by si mě to asi trochu dotklo ale zas nemůžeš po chlapovi chtít aby chápal vše co mu řekneš jestli tohle měl v předešlých vztazích je pochopitelné že každá malá upomínka nebo když prostě řekneš že se ti něco nelíbí začne brát hned jako výčitku možná by bylo dobré se ho zeptat co mu předešlé partnerky dělaly tím myslím co jim vadilo a zkusit si a ním prostě znova o tom promluvit ale osobně ne přes zprávy přes zprávy to vyzní bohužel jinak než když to řekneš člověku do očí. ![]()
Nedotklo, nemrzo, zaridila bych si jiny program.
resis dle meho nazoru malichernosti a hledas problem, kde neni.
promin, muj nazor ![]()
Nejseš. Buď v klidu. Takových situací ještě bude. Já taky zažívala, že jsem něco řekla a chlap to pochopil jinak. Bylo to takový divný a já pak mlčela. Dneska si hubu na zámek nedávám, ale chlapovi nestojí za to se se mnou dohadovat
- To vidění světa ženskejch a chlapů je prostě jiný. To nezměníš. Možná bych jenom dodala, že to pochopil jinak, než jsi to myslela. Nešlo o výčitky, jenom si měla starost, jestli je ok, když pomáhal tatínkovi. Víc bych to nehrotila a počkala až mu to docvakne.
Asi by se mě to nedotklo. On to napsal, že jde ven s kamarádem, tudíž z toho ne jasně patrné, že vaše procházka nebude. Myslím, že to moc řešíš
kluk to bral jako jednu z možností tu procházku a jen kdyby to vyšlo, ale ono to nevyšlo
nic bych v tom nehledala.
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je mi za tenhle dotaz trochu trapněPřijdu si jak puberťačka, ale potřebuju se prostě zeptat na názory nezainteresovaných lidí.
Mám krátce nového přítele, jsme spolu asi 2 měsíce. Zatím vše bylo klasicky zalité sluncem, žádné hádky, prostě ta počáteční zamilovanost…
Až nyní… Včera jsme si s přítelem psali a já navrhla, že bychom se mohli dneska odpoledne vidět a jít na procházku. Bydlíme od sebe kousek a během svátků jsme už na procházce několikrát byli. On napsal, že slíbil tátovi pomoct s něčím v dílně (tatínek už je v důchodu a těžší práce nezvládá), ale pak že by to mělo vyjít a aspoň na chvíli můžeme jít. Počítala jsem tedy, že až tu práci s tátou udělá, dá mi vědět jestli půjdem nebo nepůjdem. Dneska jsme si tak nějak průběžně psali celý den, jako vždycky, a on pak kolem 4 napsal, že prý ho nečekaně vytáhl ven kamarád, kterého rok neviděl a jeli někam na kafe. O té naší procházce nic. Hrozně mě to zamrzelo, protože když si představím situaci z druhé strany, já bych mu prostě vědět dala. Nevadí mi, že šel ven s kamarádem, ale prostě se mě fakt dotklo, že mi nedal vědět. Dělal, že nic. Stačilo by napsat nezlob se, dneska tu procházku nedám, překvapil mě kamarád, tak jdeme na kafe a pokecat. Tak jsem mu napsala, že mě to trochu zamrzelo a že jsem čekala, že napíše. A on na to - a jéje, výčitky. Tak pardon. Zdržel mě ten kamarád, nepočítal jsem s tím. Na procházku jsme byli domluvení když to vyjde, ne na pevno.
Přísahám Bohu, nemyslela jsem to jako výčitku, nechtěla jsem se hádat, jen jsem mu napsala, že mě to prostě zamrzelo. Řešili jsme to pak celý večer, ale vůbec jsme se vzájemně nepochopiliOn si pořád myslí, že mu vyčítám, že dal přednost kamarádovi přede mnou, přitom tak to vůbec není. Bylo to první takovéhle nedorozumění. On mi pak napsal, že si výčitek a žárlení užil ve všech vztazích až až a že to je důvod, proč byl do teď sám (je mu 33, přede mnou delší dobu vztah neměl). Prý jsem se měla vyjádřit jasně a říct, že mi záleží na tom, aby se ta procházka uskutečnila. On prý to bral jen jako že jsme se o tom bavili, ne že se domlouváme. Já mu pak napsala, že mě mrzí, že to takhle pořád vidí, i když jsem mu to snažila co nejlíp vysvětlit, a on už neodepsal. Bylo to poprvé za tu dobu, co mi nenapsal ani na dobrou noc. Hrozně mě ta celá situace mrzí, nadávám si, že jsem radši nedržela hubu, ale zas na druhou stranu si myslím, že je důležité říkat i nepříjemné věci nebo to, co nám vadí. Co si o tom myslíte? Taky by se vás podobné chování dotklo? Nebo jsem přecitlivělá a fakt řeším hovadiny? Nevím ani jak se k němu teď chovat… Prosím o upřímné názory, klidně i konstruktivní kritiku. Děkuji.
Jo, dotklo by se mě to, ale já bych asi mlčela. Nevyčítala bych. Vždyť se ještě uvidíte…
@Hamouzka píše:
Nejseš. Buď v klidu. Takových situací ještě bude. Já taky zažívala, že jsem něco řekla a chlap to pochopil jinak. Bylo to takový divný a já pak mlčela. Dneska si hubu na zámek nedávám, ale chlapovi nestojí za to se se mnou dohadovat- To vidění světa ženskejch a chlapů je prostě jiný. To nezměníš. Možná bych jenom dodala, že to pochopil jinak, než jsi to myslela. Nešlo o výčitky, jenom si měla starost, jestli je ok, když pomáhal tatínkovi. Víc bych to nehrotila a počkala až mu to docvakne.
To potvrzuju. Občas se zbytečně dohadujem proto, že někdo to myslel tak a druhý jinak. Vyčistí se vzduch a je to. Ale asi bych teda neesemeskovala.
Ufff a problem je kde? Nebud stihacka, neomlouvej se-snizujes svou cenu. Nech ho at se ozve sam ![]()
Moc vám děkuju, za každý názor ![]()
Přijde mi to jako nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří se absolutně vzájemně nedovedou pochopit
Popsala jsem celou situaci mojí kamarádce a ta pochopila hned, o co mi jde, aniž bych to musela tak zdlouhavě vysvětlovat jako příteli.
Co se týče těch minulých vztahů, tak o tom jsme se bavili, ale o výčitkách a o žárlivosti nic neříkal. Naopak říkal, že sám je docela žárlivý a že to některým partnerkám vadilo. Říkal, že jeho nejvážnější vztah skončil kvůli nevěře partnerky… Jinak víc nevím.
No bylo by asi lepší aby napsal lásko procházka dneska nevyjde napsal ten a ten dliuho jsem ho neviděl. Ale chlapi jsou jiní než my, já bych teda nic nepsala protože bych pochopila, že teda procházka nebude když jde s kámošem. Chlapi nejvíc nesnáší stíhačky a ženské co vyčítají bacha na to. Určitě to vyřešíte ale už se v tom moc nepitvej hlavně. ![]()
@Anonymní píše:
Moc vám děkuju, za každý názor
Přijde mi to jako nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří se absolutně vzájemně nedovedou pochopitPopsala jsem celou situaci mojí kamarádce a ta pochopila hned, o co mi jde, aniž bych to musela tak zdlouhavě vysvětlovat jako příteli.
Co se týče těch minulých vztahů, tak o tom jsme se bavili, ale o výčitkách a o žárlivosti nic neříkal. Naopak říkal, že sám je docela žárlivý a že to některým partnerkám vadilo. Říkal, že jeho nejvážnější vztah skončil kvůli nevěře partnerky… Jinak víc nevím.
Moc to nepitvej. On už na to dávno zapomněl beztak.
Co mne teď zarazilo, posloucháš pozorně co ti říká? Řekla jsi mu, že tě situace mrzi. Ok. On na to, že to, že tě něco mrzi, bere jako výčitku. Čili mu říkat, že tě něco mrzi bere jako výčitku. A ty jdeš po tomto vysvětlování na něj opět s tím stejným, že tě mrzi, že tě nepochopil
Hm, vždyť ty si u něj s jeho povahou sama nabíháš na vidle. Přestaň mu říkat, co tě vše mrzi, běž na něj nějak jinak. Třeba ve smyslu" tak vidím, že na to máme každý jiný názor, co se dá dělat, příště se musíme oba vyjádřit jasněji."
Já to asi moc nechápu, v kolik jste měli jít spolu ven, že ti podle tebe nedal včas vědět? Pokud by mi ve čtyři hodiny odpoledne napsal, že mění nečekaně plány a jede kamsi na kafe, tak bych už nepočítala s tím, že se ještě půjdeme někam procházet
A v případě kamaráda, kterého dlouho neviděl, bych to pochopila, když bychom spolu byli několikrát během posledních dní. Podle mě jen nedorozumění v komunikaci a následně jste to moc vyhrotili… znáš to, čím víc se s ho*nem mažeš… ![]()
Já to asi nepochopila. On napsal, že buď to stihne nebo ne. Pak v 16h napsal, že ho vytáhl ven kamarád, a ty jsi mu napsala, že tě mrzí, že ti nedal vědět? Vždyť ti vědět dal, ne? Já bych tedy sms „Vytáhl mě ven kamarád, kterého jsem dlouho neviděl“ brala jednoznačně jako „Dnes to nevyjde, dal jsem přednost někomu jinému.“ Tudíž nechápu, že se pak rýpeš v tom, že ti měl dát vědět, ale údajně mu nic nevyčítáš.
Nepochopila jsem, v čem přesně jste se museli vrtat.
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je mi za tenhle dotaz trochu trapně
Přijdu si jak puberťačka, ale potřebuju se prostě zeptat na názory nezainteresovaných lidí.
Mám krátce nového přítele, jsme spolu asi 2 měsíce. Zatím vše bylo klasicky zalité sluncem, žádné hádky, prostě ta počáteční zamilovanost…
Až nyní… Včera jsme si s přítelem psali a já navrhla, že bychom se mohli dneska odpoledne vidět a jít na procházku. Bydlíme od sebe kousek a během svátků jsme už na procházce několikrát byli. On napsal, že slíbil tátovi pomoct s něčím v dílně (tatínek už je v důchodu a těžší práce nezvládá), ale pak že by to mělo vyjít a aspoň na chvíli můžeme jít. Počítala jsem tedy, že až tu práci s tátou udělá, dá mi vědět jestli půjdem nebo nepůjdem. Dneska jsme si tak nějak průběžně psali celý den, jako vždycky, a on pak kolem 4 napsal, že prý ho nečekaně vytáhl ven kamarád, kterého rok neviděl a jeli někam na kafe. O té naší procházce nic. Hrozně mě to zamrzelo, protože když si představím situaci z druhé strany, já bych mu prostě vědět dala. Nevadí mi, že šel ven s kamarádem, ale prostě se mě fakt dotklo, že mi nedal vědět. Dělal, že nic. Stačilo by napsat nezlob se, dneska tu procházku nedám, překvapil mě kamarád, tak jdeme na kafe a pokecat. Tak jsem mu napsala, že mě to trochu zamrzelo a že jsem čekala, že napíše. A on na to - a jéje, výčitky. Tak pardon. Zdržel mě ten kamarád, nepočítal jsem s tím. Na procházku jsme byli domluvení když to vyjde, ne na pevno.
Přísahám Bohu, nemyslela jsem to jako výčitku, nechtěla jsem se hádat, jen jsem mu napsala, že mě to prostě zamrzelo. Řešili jsme to pak celý večer, ale vůbec jsme se vzájemně nepochopili
On si pořád myslí, že mu vyčítám, že dal přednost kamarádovi přede mnou, přitom tak to vůbec není. Bylo to první takovéhle nedorozumění. On mi pak napsal, že si výčitek a žárlení užil ve všech vztazích až až a že to je důvod, proč byl do teď sám (je mu 33, přede mnou delší dobu vztah neměl). Prý jsem se měla vyjádřit jasně a říct, že mi záleží na tom, aby se ta procházka uskutečnila. On prý to bral jen jako že jsme se o tom bavili, ne že se domlouváme. Já mu pak napsala, že mě mrzí, že to takhle pořád vidí, i když jsem mu to snažila co nejlíp vysvětlit, a on už neodepsal. Bylo to poprvé za tu dobu, co mi nenapsal ani na dobrou noc. Hrozně mě ta celá situace mrzí, nadávám si, že jsem radši nedržela hubu, ale zas na druhou stranu si myslím, že je důležité říkat i nepříjemné věci nebo to, co nám vadí. Co si o tom myslíte? Taky by se vás podobné chování dotklo? Nebo jsem přecitlivělá a fakt řeším hovadiny? Nevím ani jak se k němu teď chovat… Prosím o upřímné názory, klidně i konstruktivní kritiku. Děkuji.