Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj situace nelehká, ale vy jste to jen zkusili se vymezit a stejně vás převálcovali.
Oni vás uráží a vy jezdíte na zdvořilostní návštěvy? A to proč?
Já bych je odstřihla a ignorovala. Oni vám ničí život, vztah, docházíš k psychologovi - proč mají nad vámi takovou moc?
Dělají to, co jim dovolíte…
Měli jsme to kdysi velmi podobně. Dlouho jsme si nechali určité věci líbit, protože jsou to prostě manželovi rodiče, jsme rodina…
Až to jednou bouchlo. Skončilo to neskutečnou hádkou. Teď už se roky nestýkame a nám se opravdu ulevilo. Žijeme si po svém a manželovi rodiče nám nechybí.
Poslední rok se snaží o kontakt, který s nimi udržuje jen manžel a jen minimální, telefonický. Před měsícem nenápadně nadhodili téma společného setkání, odmítli jsme.
Já souhlasím s @Magical-eyes odstřihnout. Nechodit na zdvořilostní návštěvy. Vysávají z vás energiíí!!! Očividně ani syna neberou vážně. Fakt se odstřihněte a žijte si svůj život.
Manžel tam chce na ty návštěvy jezdti?
@Anonymní píše: Více
Pokud máte důkazy-sms, maily, svědky u nadávek, urážek, telefonáty rodičům, zvažovala bych právní dohru celé záležitosti.
Nás roky psychicky šikanovala a vydírala matka muže. Nenápadně. Měla na nás různé požadavky a naše dcery se snažila směřovat tam, kam nechtěly. Řešila jsem to s odborníky, protože jsem chtěla udržet na první pohled soudržnou širší rodinu. Ale to nešlo. S manipulátorem se vyjít nedá. Taky se už nějakou dobu nestýkame a máme klid. Mně i dcerám se psychicky hodně ulevilo.
Já bych ty navstevy dost zvážila - akorát vás to deptá. Samozřejmě zřejmě by to řešili soudně - chceme kontakt s vnučkou, proto si určitě nechávejte jakoukoliv komunikaci, bude určitě hodit.
Dokážu si to živě představit, tady na té situaci vidím jedno velké a přesto zásadní plus, no možná dvě, a to, že spolu nebydlíte v jednom domě, toto většinou u toho bývá, za druhé, že manžel stojí za tebou, normálně bych je odstřihla. Toto potom už vnímají i děti a to zato nestojí, a kor jestli se máte spolu dobře, což věřím, že jo. Držím palce, ale nenech ničit svoje zdraví, děti a i chlapa a zabojujte, ikdyž třeba drsnějším stylem. ![]()
Vůbec by mě nenapadlo poté, co mě někdo pošle „do pi. i“ i s manželem za nimi dál jezdit
Beztak o vnučku asi nestojí, když jsou schopni vyhrožovat něčím jako „přijde o prarodiče“, tak ať. Lidé si k vám vážně dovolí jen tolik, co vy jim dovolíte. Utněte to úplně.
V tomhle případě se nestýkat. Říct jim jednou, naposled důrazně, pokud neodstraní své chování, tak se přestanete stýkat úplně. Takhle se nedá žít, fungovat. Ať si prostě vyberou. Buď si budou dávat bacha na tu svoji pusu, co řeknou. Nebo prostě zůstanou sami. Jejich boj, jejich výběr.
@unuděná píše: Více
Taky si myslím. Jen ji mají jako návnadu aby si do nich mohli kopnout a nadávat jim, když tam s ní jezdí.
@Kelsey1 píše: Více
Možná dobrý nápad taková poslední výstraha. A do kapsy telefon se zapnutým nahráváním, aby měli důkazy pro případný soud.
Moji rodice take nezvladly prechod k prarodicovstvi. Byli zvykli nas ridit, take jsme s nima vsude jezdili. Po narozeni dcery to bylo sileny. Ale ne tak jako u vas. U vas bych skutecne volila nulovy kontakt. Aspon par let, nez se seberete a jim se torozlezi. My to nejak preklepali s omezenymi navstevami a ted se stykame vice, ale uz to nebude nikdy ono. Ale uz jsou ted normalni. Vy v zajmu vasi rodiny a vztahu to fakt utnete
Já bych ty návštěvy omezila ještě víc a při jakémkoliv chování tohohle toxic typu bych se beze slov otočila a šla domu.
Zdravím. Žijeme s manželem pohodový život, máme parádní dcerku a čekáme druhého prcka. S jeho rodiči jsme měli před narozením dcery vztahy dost dobré, možná až moc - jezdili s nimi na výlety, k moři, navštěvovali jsme se pravidelně. Po narození dcery se vše změnilo. Potřebovali jsme už větší soukromí a klid, budovat svou rodinu a dělat si věci po svém. A oni tohle neunesli. Nelze se s nimi rozumně domluvit, mě nazývají psychopatkou, která se má jít léčit, a to i před dcerou. Manžela podpantoflákem.. prý tchán půjde na testy otcovství, že manžel není jeho syn.. vyhrožují, když něco není podle nich, že nejsme rodina a dcera přišla o prarodiče. Pomlouvají nás před rodinou, tchyně vyvolává mojí mamce, jak jsem hrozná. Řeším to dva roky s psychologem, s jehož pomocí jsme s manželem bouchli do stolu a rázně řekli DOST, TAKHLE TEDA NE. Poslali nás do pi. e. Na zdvořilostní návštěvy se zaťatými zuby ukázat vnučku jezdíme, když nás pozvou, což je teď tak jednou za měsíc až dva. Prý tam máme dcerku nechat a jít pryč, což odmítáme. Mám obavy, jak se situace bude vyvíjet dál, za pár týdnů přijde na svět druhé a já už nemám absolutně sílu tu jejich agresi snášet. Prosím o Váš pohled na věc.