Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Někdy si připadám hrozně sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.3.25 07:37
Takže partner tě nepodpoří, vzít si tě nechce a ty s ním chceš dítě. No tak to hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.25 07:41
Fakt si ho chceš vzít? 
A to teď nenaražím na to, že ti nebyl schopen dát prstýnek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.25 07:46
@JancaS84 píše: Více
Bojím se, že zůstanu úplně sama a asi ho mám až moc ráda. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.25 07:48
@izabe píše: Více
No, já chci. Chci konečně nějaké štěstí, vím, že mě má rád, na druhou stranu, u něj doma se za mě nikdy nepostavil, protože nechce nic řešit…
- Citovat
- Upravit
8.3.25 07:51
Už jsi jsem psala, že. Nevím no, bojíš se, že zůstaneš úplně sama, ale to budeš dost možná i v případě, že se fakt vezmete. Jen si budeš připadat ještě k tomu všemu uvězněná u tady toho flegmatického přítele a jeho rodiny. Kde se už nic nemá možnost vylepšit, spíš zhoršit. A s dítětem na krku budeš cítit ještě větší bezmoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.25 07:51
@Anonymní píše: Více
A co svatba změní? Naprosto nic. Bude to pořád stejný. To tě šťastnou neudělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.25 07:53
Jeho mamka mi říkala, že když mu to nevyjde se mnou, tak skončí taky sám. Že je takový.
- Citovat
- Upravit
8.3.25 07:55
@Anonymní píše: Více
No takže žádný terno. Nepřijde to divný, že by ho už pak žádná (podle jeho matky) nechtěla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.25 08:07
Žít sama bez rodiny je strašně těžký. Něco o tom vím. Ale je dobré vyvarovat se té naděje, že nějaká cizí máma nebo sestra se k tobě bude chovat, jako bys byla jejich vlastní. Vždycky nakonec narazíš. Já jsem to vyřešila tak, že jsem si našla odbornou pomoc a po letech se ten vztah prohloubil do hodně blízké roviny, kdy ta doktorka je pro mě něco jako máma. Já jsem pro ni samozřejmě klient. Ale je to vztah, který vydržel, pomáhá mi a nekončí jako ostatní, protože „krev není voda“ -každý vždycky nakonec logicky upřednostní své děti a vnoučata, i kdyby jsi se pro něj rozkrájela. Nikdo si nezaslouží být na světě bez pomoci a sám. Obzvlášť v mladém věku.
- Citovat
- Upravit
8.3.25 08:16
Ono je dost možný, že ta dcera vycítila, že si z jejich mámy chceš udělat svojí náhradní a proto vaše řekněme přátelství skončilo. Prostě žárlivost. Na druhou stranu jsi mladá a už bez vlastní maminky, není se čemu divit, že ti chybí mít nějaký větší pouto.
Já mám se svojí mámou studený vztah a taky jsem jeden čas hodně protěžovala tchýni protože mi přišla hodná a taková správná. A pak když jsem slyšela jak o mě mluví, tak mi to zlomilo srdce a to bez nadsázky. Trvalo mi asi 3 roky než jsem se s tím nějak smířila, dneska už k ní cítím spíš jen znechucení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.25 08:25
Je to hrozny, ale jako dospely musis byt zavisla hlavne sama na sobe, jak se rika, kazdy svyho stesti strujce. A lide se k tobe chovaji tak, jak ty je nechas. Takze pokud s tebou zameta tvoje i jeho rodina, priteli si burt, tak bych trosku zapremyslela, jestli to trochu nevyvolavam. A taky bych premyslela, proc v tom jedte ziju. V tom bych ti asi ta psychoterapie mohla pomoct.
A ty bydlis u pritelovy rodiny? Taky mam matny pocit, ze uz jsi tu kdysi psala. Chapu, ze te tlaci cas, ale svatbu a vse okolo bych jeste stokrat zvazila, ta ti jen tak stesti neprinese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dnes jsem se přišla jen vypovídat, bo se na mě nahrnulo moc věcí, jsem unavená, každý den teď dojíždím 150 km do práce tam a 150 zpět, dostala jsem pozici o kterou jsem moc stála. Tak možná díky té únavě jsem citlivější.
Nicméně se cítím naprosto sama, jako kdybych se neměla o koho opřít. Máma nežije, táta je sobecký, chová se naprosto odporně, jen prachy a nikdo s ním nevyjde. Jeho nová žena má dva syny a já jsem doma jako narušitel. Babičku mám poslední, ale ta je taky jen přes peníze, tituly a postavení ve společnosti - kdo má víc, je lepší. Já titul nemám, takže asi tak.
Přítel je docela fajn, ale strašně flegmatický. Sliboval mi svatbu, já našla místo, jemu se líbilo, vše jsem zamluvila, ale on mi nebyl schopen dát ani zásnubní prstýnek. Jeho ségra se mi kvůli tomu vysmála, jako kdybych byla nejakej chudák, takže tam oporu asi taky nehledat. Ta mě nemusí, protože jsem konkurence v jejich rodině (chtěla jsem s ní být kamarádka a měla jsem radost, že nějakou mám a ještě takhle blízkou, ale pak jsem zjistila, že mě v jejich rodině pomlouvá a shazuje), respektive u mamky, na kterou jsem se logicky upla, protože je fajn. Ale taky za ní nemůžu jít s trápením, protože když jsem šla, viděla jsem, jak s tím nechce ztrácet čas.
Kamarádek moc nemám, jsem časově dost vytížená, a když už, tak kamarádky mají manžely a děti. A já teda termín svatby mám, ale prstýnek furt nic. A navíc od ledna nemám menstruaci, řeším do s gynekoložkou, ale je mi přes 30 a mám z toho strach. A to je ta situace, kdy bych potřebovala od někoho obejmout, pohladit a podpořit, chtěla bych otěhotnět, čas letí. Psychoterapii jsem zkoušela, ale nijak mi to asi nepomohlo, navíc nemám 4 000 měsíčně, abych je jen tak dala za něco, co nemá výsledek.
Uff, děkuju, že jste do dočetli.