Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně a já
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.9.10 14:16
tak koukám že to s těma tvhýněma není tak špatný nakonec…někdy se holt musí pár věcí překusnout a jde to hned líp…někdy bohužel jsou takový tchýně že 
to ani překousnout prostě nejde at děláte co děláte…no prostě šálené 
jsem taky zvědavá jaká tchýně budu jednou já…jestli mě budou mít rádí nebo mě raději uvídí jen jednou za rok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.10 13:57
pupííííček píše:
ani vá stady nestíhám číst ženy…
tak k tomu kupování tchýně tu byla v sobotu no prostě tomu dala zase korunu malé přivezla věci jak na slona(i když malá je drobného vzrůstu) boty jak na pětileté dítě a ještě hnusný,chlapecký od vietnamců,který já zásadně nedávám kvůli noze a ani nejsou kotníčkové.
Pak tady měla blbý řeči na starší děcka že jako se nemusí o malou ani zajímat když jsou nevlastní no nasrala mně.Takže bude ráda když malou vůbec uvidí(alespoň než mně to přejde).Vykládala mi kdy má papat a tak.Jako kdyby byla nejchytřejší na světě.
pořád mi malou bere i když pláče a říká jí jak si jí vezme domů.
No to určitě!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.10.10 22:54
Moje tchýně mě v jednom kuse napomíná co jak mám dělat a pokud to není tak jak ona si představuje tak je to samozřejmě blbě. A už se mi snažila vnutit abych své 4měsíční, plně kojené dcerce dávala oscilococsinum aby nebyla nemocná(názor doktorky je pro ni nepodstatný). A přitom výchovu své dcery apsolutně nezvládá… Ale musím držet hubu a krok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.10 20:07
Alkoholik
Holky pomoc už jsem s nervy na konci!!tchýně pije a to hodně nevím jak dál pořád mi chodí domů a táhne to z ní no hrůza nevím jak ji to mám vysvětlit že si nepřeji aby mě pořád otravovala.Když řeknu že nemám čas nebo mi je špatně odpověď zní jen na chvilku a já ji neuím zabouchnout před nosem.mám 3 měsíční hočinu a když ji jde povozit pra babi tak mi hned zvoní u dveří kdy může jet ona,ale copak můžu takovému člověku dát své dítě??manžel jí neumí nebo nechce domluvit a ty věčné hádky skrz ní mě už neba ostatně on za ní nemůže že ale já nevím jak jí říct že když pije tak žádné hlídání a vožení nebude!!!Zrovna dneska tu zas zvonila že prý zítra jedem na nákup tak že nám pohlídá,vymluvila jsem se na manžela ale pořád to tak nejde!!Jsem už na ní alergická 
radši už všude holčinu beru sebou jen aby zas nepřišla že jak hlídá pra babi že ona může taky"však já to taky zvládnu,nemusíš se bát"mamina mi říká že jí nic nemám říkat že se to nehodí,ale já si myslím že se to setsakramensky hodí mimi mám jen jedno a když se mu něco stane tak co,problém je v tom jak!!!Jak ať na mě pak není zlý manžel švagrová a další.Kdž jsem onehda načla tema že nechápu jak se někdo může opít do němoty řekla mi někdy se to šmejkne a neva to chápete ona se omlouvá a tak jsem říkala že každý den se taky pít nemusí tak mi řekla že někdy je potřeba fakt nevím nechci být zlá ale to asi jinak nejde 
manžel mě taky štve že ji nalívá(vlastní hospodu)pořád se hádáme a pak si řeknu kvůli tchýni??stojí mi za to,nevím jak se mám chovat tlačit dál na manžela nebo ji domluvit,ale JAK!!!máte někdo podobný problém prosím poraďte!!!!!! 
- Citovat
- Upravit
22.12.10 23:29
Ahojky mamy zalozenou uzavrenou skupinu Hrozne tchyne a matky,tak jestli chcete,tak se muzete pridat a muzem to probrat
https://www.emimino.cz/…ky-a-tchyne/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
concetta
23.12.10 10:34
Nechci nejak moralizovat, ale nestacim se divit, kolik spatneho toho dokazeme na tech druhych najit. Tchyne jsou snad take lidi. I my budeme jednou tchyne a pak si predstavte diskuse nasich snach o tom, ze jim pomahame/nepomahame, nakupujeme/nenakupujeme, zajimame se/nezajimame se o vnoucata. A vsechno je spatne… Tchyne je predevsim matka partnera, ktereho jsme si vybraly pro zivot, uz proto bychom si ji mely vazit. Je samozrejme, ze si s ni nemuzeme rozumet na 100%, ale dost se toho snad da v ramci dobrych vztahu v rodine prekousnout, ne? Mne by treba mrzelo, kdyby muj manzel rikal neco spatneho o me mame. Proste ji mam rada - je to moje mama a jeji chyby (ktere samozrejme ma jako kazdy) prehlizim, protoze ta laska je pro mne dulezitejsi. Tak to urcite musi citit i manzel ke sve matce (me tchyni), tak proc bych mu ublizovala tim, ze budu neustale poukazovat na to spatne.
Jen chci dodat, ze s tchyni jsem to nemela zdaleka jednoduche. Tri roky jsme s manzelem bydleli u nich v byte a musela jsem toho dost prekousnout, ale moje trpelivost prinesla ovoce a myslim, ze prestoze zezacatku na mne koukala dost s neduverou a davala mi to najevo, ted mne ma opravdu rada. A to mam dost cholerickou povahu … jen se proste sanzim, aby dobre vychovani melo navrch.
- Citovat
- Upravit
23.12.10 11:19
Ahoj,
já s tchýní svedla neskutečně moc bojů. Vím, že mě nemá ráda a ona ví, že já ji taky ne. Nejhorší to bylo celé moje těhotenství a pak první půlrok s dětmi. Teď se to nějak uklidnilo, ale čekám, kdy zase začne. Co můžu, tak ignoruji, ale jsou věci, které nepřekousnu. Viz. pití alkoholu a následný přístup k dětem. Ona totiž milá tchýně také pije a už mi několikrát volala dopoledne dost nadraná a vyčítala, co mohla. Takže jakmile vidím, že pije, tak nesmí k dětem a nedám ji je ani do ruk. Ona vlastně sama k dětem nesmí vůbec!!! Pěkně si ji hlídám 
Jsou věci, které se prostě nedělají a tohle je jedna z nich. Co když se něco stane!!!
Manželovi jsem to na rovinu řekla, že jeho matka má problém s alkoholem a že děti sama hlídat nebude a přes to vlak nejede a dál se bavit nebudeme. Pokud je tŕochu soudný, tak mu to musí být jasné i s důsledky. Stát se může cokoliv!!!
A vzkaz pro Anonym: nechoď kolem horké kaše, manželovi to řekni, a pak to narovinu řekni i tchýni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kuliiseek
23.12.10 13:05
concetta píše:
Nechci nejak moralizovat, ale nestacim se divit, kolik spatneho toho dokazeme na tech druhych najit. Tchyne jsou snad take lidi. I my budeme jednou tchyne a pak si predstavte diskuse nasich snach o tom, ze jim pomahame/nepomahame, nakupujeme/nenakupujeme, zajimame se/nezajimame se o vnoucata. A vsechno je spatne… Tchyne je predevsim matka partnera, ktereho jsme si vybraly pro zivot, uz proto bychom si ji mely vazit. Je samozrejme, ze si s ni nemuzeme rozumet na 100%, ale dost se toho snad da v ramci dobrych vztahu v rodine prekousnout, ne? Mne by treba mrzelo, kdyby muj manzel rikal neco spatneho o me mame. Proste ji mam rada - je to moje mama a jeji chyby (ktere samozrejme ma jako kazdy) prehlizim, protoze ta laska je pro mne dulezitejsi. Tak to urcite musi citit i manzel ke sve matce (me tchyni), tak proc bych mu ublizovala tim, ze budu neustale poukazovat na to spatne.
Jen chci dodat, ze s tchyni jsem to nemela zdaleka jednoduche. Tri roky jsme s manzelem bydleli u nich v byte a musela jsem toho dost prekousnout, ale moje trpelivost prinesla ovoce a myslim, ze prestoze zezacatku na mne koukala dost s neduverou a davala mi to najevo, ted mne ma opravdu rada. A to mam dost cholerickou povahu … jen se proste sanzim, aby dobre vychovani melo navrch.
- Citovat
- Upravit
8.7.11 12:08
Aholky holky, zajímal by mě Váš názor. Mám půlročního chlapečka a když něco potřebuji zařídit hlídá ho hlavně moje mamka, protože bydlíme s mými rodiči v baráku. Tchyně se mě zatím nikdy neptala, jestli nepotřebuji pohlídat, ale je mi jasný, že někdy bude chtít hlídat. Ale tchyně je v plném invalidním důchodu - trpí bolestmi hlavy, bývá jí hodně špatně atd. Kolikrát jsme byli domluveni, že přijede za malým, ale nakonec z toho sešlo, protože tchýně nemohla - bylo jí zle. Ráno je jí třeba dobře, ale odpoledne se jí zničeho nic udělá špatně a pak třeba 4 dny jen leží. Nemůže vařit, uklízet, vlastně ani stát z postele. A tak si říkám, jestli jí vůbec mohu syna někdy půjčit. Dali by jste jí ho na hlídání? Když si představím, že u ní bude a ono se jí najednou udělá zle, co pak? Díky za odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Karolíííííí
8.7.11 12:16
Kdysi byly vztahy příšerné, opravdu jsem si musela pořád opakovat, že jsem si vzala JEHO a ne jeho rodinu, přehlížela mě, moje obě těhotenství skoro obrečela (doslova, že chudák ON), dnes, po 13-ti letech, máme super vztah Fakt to trvalo hodně dlouho, ale je to prostě perfektní… Možná to bylo tím, že jsem o hodně mladší, než její syn, o dvě generace mladší než ona, manžel mě dlouho nepředstavil, takže krátce po představení jsem byla už těhotná (celkem to bylo rok po tom, co jsme začali spolu žít), hned svatba… No zas tak se jí nedivím…
Ale teď je to fakt super, opravdu si nemůžu na nic stěžovat! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.11 20:03
terka85 píše:
Aholky holky, zajímal by mě Váš názor. Mám půlročního chlapečka a když něco potřebuji zařídit hlídá ho hlavně moje mamka, protože bydlíme s mými rodiči v baráku. Tchyně se mě zatím nikdy neptala, jestli nepotřebuji pohlídat, ale je mi jasný, že někdy bude chtít hlídat. Ale tchyně je v plném invalidním důchodu - trpí bolestmi hlavy, bývá jí hodně špatně atd. Kolikrát jsme byli domluveni, že přijede za malým, ale nakonec z toho sešlo, protože tchýně nemohla - bylo jí zle. Ráno je jí třeba dobře, ale odpoledne se jí zničeho nic udělá špatně a pak třeba 4 dny jen leží. Nemůže vařit, uklízet, vlastně ani stát z postele. A tak si říkám, jestli jí vůbec mohu syna někdy půjčit. Dali by jste jí ho na hlídání? Když si představím, že u ní bude a ono se jí najednou udělá zle, co pak? Díky za odpovědi.
já bych jí ho nedala pokud má ošklivé migrény tak to musí pochopit že dítě potřebuje pořád dohled a sama musí vědět jak ji je zle ale za mě ne
- Citovat
- Upravit
kulinna
31.10.12 12:20
Tchyně
Ahoj, můj vztah ke tchyni je po porodu o něco horší, před porodem to bylo dobrý.
Co se malá narodila, jsou jí 3 měsíce, tak u nás nebyla ani jednou. Vždy musím já s malou k ní. Několikrát už jsem jí říkala ať se zastaví, má to k nám 10 km, ale to bylo ticho po pěšině a nic…a to je celý dny doma, do práce už nechodí. No a aby toho nebylo málo, tak na malou jsem od ní nového nedostala nic, jen 14 let starý věci po synovcovi a to jsou takový hadry že bych jí to nedala ani na doma. Vím že nemá povinnost něco kupovat, ale když za námi jeli všichni do porodnice (celá rodina) tak každý něco malého koupil, jen od ní jsme nedostali nic. Nevim co si o tom myslet. Když jsme se skládali na kočárek tak taky nepřispěla ani korunu, ale po vesnici se s nim ráda jezdí ukazovat 
. A když jsme u ní tak pořád poslouchám jestli malá nepotřebuje přebalit a jestli jí pořád jen kojim? Že by bylo dobrý jí dávat čajíček a už by jí nejradši nacpala flašku, kterou si aktivně koupila. 
- Citovat
- Upravit
31.10.12 15:46
Ja ani nevim ze nejakou tchyni mam. o manzela se nezajima od jeho 17 let, o nas ted taky ne. jenom pokud jde o jeji dluhy nebo o prachy… jinak teda at je tam kde je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.16 16:00
Tchýně je od mého těhu přecitlivělá
Ahoj, píšu raději anonymně, páč jeden nikdy neví, kdo co čte 
Jde mi o to, že se dost změnil můj postoj ke tchyni a mě to trápí… S manželem jsme spolu 15 let, z toho 5 let svoji. S jeho mamkou jsem vždycky vycházela skvěle, dokonce jsme si měli vždycky o čem povídat, ale co jsem loni otěhotněla, nějak se to začalo rozpadat .. Bydlíme všichni společně ve vícegeneračním domě, takže soukromí máme, ale jak jsem byla těhotná, pořád měla tendenci o mě nějak pečovat, ptát se tricetkrat za den, jak mi je a tak mi to lezlo na nervy, že jsem se jí začala vyhýbat… Na jednu stranu jsem to chápala, čekala jsem její první vnouče, ale na druhou stranu mi přišlo, že mi narušuje osobní prostor…
Dcerce je teď skoro půl roku a samozřejmě tchýně se může po… Už od začátku k nám chodila skoro každý den prý se na malou aspoň podívat a mně tím lezla na nervy ještě víc… Nakonec jsem s ní musela dát řeč, že takhle tedy ne, že max 1× týdně a to po předchozí domluvě… Vzala to rozumně, i to celkem dodržovala, ale teď se to nějak zase láme… Je hrozně vztahovačná a hned brečí, když jí každý den neukazuju vnučku…
Píšu to dlouze, vím, ale potřebuji se někomu vypovídat… Mrzí mě, že to takhle vnímám, ale mě už od začátku i rozčiluje, jakým způsobem na malou mluví, jak kdyby jí chtěla rozpustit v cukru…
Možná mě odsoudite, na co si stěžuju, že máme milující babičku, ale mě spíš trápí ty mé pocity, že takhle ovlivňují můj vztah s tchýní… Chtěla bych s ní vycházet tak jako dřív.
Myslíte, že to ještě může být hormonama a že se to zlepší? Nechci na ní být protivná a upirat jí vnučku
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
