Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně postrach všeho
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.7.22 22:38
@karkuš píše:
@a12 No ona neni uplne znicena, jen poskrabana. Vidim to hlavne ja, ona to vubec neresila nejake skrabance. Jako na funkci to nema vliv a tchyne doma nerez nema, tak nevi. Ale je to presne ta prilisna aktivita, co resi zakladatelka - kdyby se dopredu zeptala, tak ji reknu, at to nedrhne houbickou, ale nastrika sprejem a jen setre. No ale ja mam momentalne starosti s miminkem, nemam cas zkoumat skrabance, tak jsem to presla
Jasny, ale zas na druhou stranu, varila po tvým souhlasu a je slušnost po sobě uklidit, tak si ji na to asi mela upozornit dopředu no, ale chápu, že to člověka nenapadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.22 22:54
@megginka300 píše:
Já uspávala syna v pokoji.
A vím že to nemyslela zle no, že se snaží pomoci, proto jsem ji nechala..
Ona fakt je moc hodná, jen mě to štve no, že si to člověk nemůže udělat po svém.Ale nechci být nevděčná, tak jsem ticho.
Tak už jí to odpusť. Určitě to nemyslela zle. Tchyni nemám, ani mámu už, ale ta máma mě uměla taky jen zkritizovat, všechno jsem dělala blbě, málo, špatně, ale nepomohla nikdy v ničem, jen mi uměla vynadat jak jsem neschopná. Takže takovou tchyni bych možná i brala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 00:09
Mně tchýně jednou seškrabala teflon nožem z úplně nové pánve na chalupě. Byla tam s dětmi a úplně to přiškvařila. Sáhodlouze o tom mluvila, no já prostě mlčela. Co jí má člověk říct, když už to je. Tak nakonec řekla naštvaně, no holt sem koupím novou. I k tomu jsem mlčela. To snad je samozřejmá slušnost. Přitáhla pánev a aby si ještě na mně zgustla, řekla posměšně. Prodavačce to bylo teda hrozně k smíchu. Povídám, a co, ta zničená pánev? A ona, ne, že po mně chceš novou, že to vůbec prý nevadí. Jo. Pomyslela jsem si. Moje děti budou chroupat s řízkama i ty oškrabky… to určitě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 07:55
@poučená píše:
Tak mě, zakladatelko, napadá, že bys mohla své tchyni poděkovat za pomoc při mytí oken a současně ji poprosit, že až ona bude mýt okna, aby tě též na pomoc přizvala. Dospělé ženy se mohou při mytí oken vzájemně lépe poznat, a tím spřátelit, než třeba při formální návštěvě při pití kávy. Mít dospělé přátelství, a je to jedno, jestli s vrstevnicí, nebo s tchyní, to je pěkná životní zkušenost.Moje tchyně byla těžce pracující člověk, byla profesorka jazyků vědecky úspěšných lidí a psala jazykové knihy a slovníky jako na běžícím páse, ani na dovolené si neměla čas dopřát takový oddech, jaký by si zasloužila. No a stalo se, že se těšila na návštěvu svojí sestry, která žila za velkou louží, už se dlouho neviděly a těšení bylo upřímné. Avšak moje tchyně neměla čas, aby umyla okna a po česku byt vygruntovala. Já, ač jsem měla 4 děti a další pracovní povinnosti, jsem se jí nabídla a všechen úklid jí v bytě udělala. Opravdu byla moc ráda.
Manželovy maminky jsem si velice vážila, měly jsme vzájemný respekt, měla jsem ji v úctě, a tak jsem jí vykala, přišlo mi to tak normální. A pak přijela její sestra, matka 7 tehdy již dospělých dětí, které samy už měly rodiny a bylo mi to úplně přirozené, že když ona mi tykala jako svým dětem a zde svému synovci a neteři, že i já jsem jí úplně přirozeně tykala. Mojí tchyni to bylo líto a s výčitkou se na mě obrátila, proč jí vykám, když její sestře, kterou znám jen z vyprávění, tykám. Od té doby jsem mé tchyni tykala, ráda. Pak když zemřela a vzpomínky na ni mi přicházely, bylo mi to líto a v duchu jsem se jí omlouvala, že jsem jí měla říkat „maminko“.
Tak to jen tak pro generaci mých dětí o tchyních. Tchyně jsou ženy, které vychovaly muže, které vy jste si zamilovaly. A ať to máte se sebou jak chcete a ony rovněž, tak respekt a úcta k tchyním je na místě a když se vám povede, říkat svým tchyním „maminko“, pak si zasloužíte medaili za to, že jste zvládly být dospělými ženami.
Ahoj, krásné čtení, velice pěkně napsané. Manželově mamince jsem říkala maminko a vykala jsem jí. Nebydlely jsme spolu. Můj manžel i po našem rozvodu, když jel přes město, kde bydlela moje mamka, tak se u ní stavil na kus řeči. Oslovoval ji mamko a tykal jí.
Tady na emiminu jsem si všimla, jak často se tu zle, škaredě, nesnášenlivé a nepříjemně píše o matkách našich protějšků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 08:01
@megginka300 píše:
Holky aby jste si nemysleli že jsem nevděčná mrcha a tchýně zlá ďáblice
Mě šlo o to, že jsme si s mužem den předem řekli že si okna umyjeme sami, tudíž já si to ráno umyla, kousek zbyl, že potom..
A štve mě že jak tchýně volala chlapovi, tak jí řekl ať přijde.
Přesto že jsem hodinu a půl myla okna jako deb.il..
Takže chlap dostal vynadano, s tím že když se domluvíme na něčem a já tu věc udělám, tak nebude se dělat nadvakrát.
Tchýni jsem poděkovala a vysvětlila ji že když okna myju, tak není nutné naběhnout s kýblem a mýt je znovu.Je to přece jen moje domácnost.
To neznamená že když bych pomoc potřebovala a tchýně byla ochotná, tak že ji odmítnu.
Kolikrát se stalo že pohlídala prcky, donesla buchtu, odvedla staršího syna do školy.
Nemám s tím žádný problém, ale štve mě že když nad něčím strávím čas a mám radost z výsledku, tak se to myje znovu, jak kdybych byla neschopná a neuměla umýt blbý okna.
Takže tak.
No ale pak buď naštvaná na manžela. On měl vysvětlit, že okna uz jsou umytá a že hezký děkuje za nabídku pomoci. Když řekl jo, přijeď nám pomoct, tak co? Je to jeho chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
30.7.22 08:14
@poučená píše:
Tak mě, zakladatelko, napadá, že bys mohla své tchyni poděkovat za pomoc při mytí oken a současně ji poprosit, že až ona bude mýt okna, aby tě též na pomoc přizvala. Dospělé ženy se mohou při mytí oken vzájemně lépe poznat, a tím spřátelit, než třeba při formální návštěvě při pití kávy. Mít dospělé přátelství, a je to jedno, jestli s vrstevnicí, nebo s tchyní, to je pěkná životní zkušenost.Moje tchyně byla těžce pracující člověk, byla profesorka jazyků vědecky úspěšných lidí a psala jazykové knihy a slovníky jako na běžícím páse, ani na dovolené si neměla čas dopřát takový oddech, jaký by si zasloužila. No a stalo se, že se těšila na návštěvu svojí sestry, která žila za velkou louží, už se dlouho neviděly a těšení bylo upřímné. Avšak moje tchyně neměla čas, aby umyla okna a po česku byt vygruntovala. Já, ač jsem měla 4 děti a další pracovní povinnosti, jsem se jí nabídla a všechen úklid jí v bytě udělala. Opravdu byla moc ráda.
Manželovy maminky jsem si velice vážila, měly jsme vzájemný respekt, měla jsem ji v úctě, a tak jsem jí vykala, přišlo mi to tak normální. A pak přijela její sestra, matka 7 tehdy již dospělých dětí, které samy už měly rodiny a bylo mi to úplně přirozené, že když ona mi tykala jako svým dětem a zde svému synovci a neteři, že i já jsem jí úplně přirozeně tykala. Mojí tchyni to bylo líto a s výčitkou se na mě obrátila, proč jí vykám, když její sestře, kterou znám jen z vyprávění, tykám. Od té doby jsem mé tchyni tykala, ráda. Pak když zemřela a vzpomínky na ni mi přicházely, bylo mi to líto a v duchu jsem se jí omlouvala, že jsem jí měla říkat „maminko“.
Tak to jen tak pro generaci mých dětí o tchyních. Tchyně jsou ženy, které vychovaly muže, které vy jste si zamilovaly. A ať to máte se sebou jak chcete a ony rovněž, tak respekt a úcta k tchyním je na místě a když se vám povede, říkat svým tchyním „maminko“, pak si zasloužíte medaili za to, že jste zvládly být dospělými ženami.
Tebe bych teda nechtěla ani za tchýni ani za kamarádku! 
- Citovat
- Upravit
30.7.22 08:33
@poučená píše:
Tak mě, zakladatelko, napadá, že bys mohla své tchyni poděkovat za pomoc při mytí oken a současně ji poprosit, že až ona bude mýt okna, aby tě též na pomoc přizvala. Dospělé ženy se mohou při mytí oken vzájemně lépe poznat, a tím spřátelit, než třeba při formální návštěvě při pití kávy. Mít dospělé přátelství, a je to jedno, jestli s vrstevnicí, nebo s tchyní, to je pěkná životní zkušenost.Moje tchyně byla těžce pracující člověk, byla profesorka jazyků vědecky úspěšných lidí a psala jazykové knihy a slovníky jako na běžícím páse, ani na dovolené si neměla čas dopřát takový oddech, jaký by si zasloužila. No a stalo se, že se těšila na návštěvu svojí sestry, která žila za velkou louží, už se dlouho neviděly a těšení bylo upřímné. Avšak moje tchyně neměla čas, aby umyla okna a po česku byt vygruntovala. Já, ač jsem měla 4 děti a další pracovní povinnosti, jsem se jí nabídla a všechen úklid jí v bytě udělala. Opravdu byla moc ráda.
Manželovy maminky jsem si velice vážila, měly jsme vzájemný respekt, měla jsem ji v úctě, a tak jsem jí vykala, přišlo mi to tak normální. A pak přijela její sestra, matka 7 tehdy již dospělých dětí, které samy už měly rodiny a bylo mi to úplně přirozené, že když ona mi tykala jako svým dětem a zde svému synovci a neteři, že i já jsem jí úplně přirozeně tykala. Mojí tchyni to bylo líto a s výčitkou se na mě obrátila, proč jí vykám, když její sestře, kterou znám jen z vyprávění, tykám. Od té doby jsem mé tchyni tykala, ráda. Pak když zemřela a vzpomínky na ni mi přicházely, bylo mi to líto a v duchu jsem se jí omlouvala, že jsem jí měla říkat „maminko“.
Tak to jen tak pro generaci mých dětí o tchyních. Tchyně jsou ženy, které vychovaly muže, které vy jste si zamilovaly. A ať to máte se sebou jak chcete a ony rovněž, tak respekt a úcta k tchyním je na místě a když se vám povede, říkat svým tchyním „maminko“, pak si zasloužíte medaili za to, že jste zvládly být dospělými ženami.
Ja nějak nevidím důvod, proč bych tchyni rikala maminko 
ja svoji maminku mám.. Ona má svy děti, který ji teda maminko taky nerikaj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
30.7.22 08:37
@EEKK píše: Říkala jsem tchýni maminko, tchánovi tatínku. Protože si to přáli.
Moje tchýně taky chce ať ji říkám máma. Nějak mi to nejde přes pusu i když je moc fajn a mám ji moc ráda (ona mě taky) 
.
- Citovat
- Upravit
30.7.22 09:27
@poučená píše:
Moc děkujiza pochvalu, potěšila mě, opravdu.
Mít hezké rodinné vztahy se vyplatí. To jak se v rodinách bojuje, považuji za neštěstí. Ale tak. Je to každého cesta, způsob, jak pochopit sebe, když se člověk zastaví a sám sebe se zeptá, proč bojuje s nejbližšími lidmi, ale přitom nehledá chybu v nich.
Nebojovala jsem s tchyní, protože ona nebojovala se mnou. Když někdy přišla k nám, nikdy se nerozhlížela, aby mi zkritizovala nepořádek, no to vůbec a vždycky na nás myslela a dárky nešetřila. Byla to vzdělaná, pracovitá, v podstatě upracovaná babička, která naučila svoje vnuky těm řečem, které sama ovládala a do světa je poslala a i to financovala. Bohužel se svou matkou bojoval můj manžel, jejich vnitřnímu konfliktu nešlo z dálky rozumět, a i když jsem pak rozuměla, stejně jsem s tím neuměla nic dobrého udělat, takže ten rodinný klid u nás také nebyl. Ale to je zase jiný můj příběh, příběh o něčem jiném.
Ten boj pramenil z toho, ze se mu ta vecne zamestnana zena jako diteti nevenovala, ze? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 09:29
Milá Poučená - napsala jsi to velmi dobře! Také to tak cítím, snažím se a pracuji na tom. Neboť sama jsem to zažila. Byla jsem vdaná 30 let, vdávala jsem se hned ve 20ti letech, ještě v minulém století a vlastně tisíciletí:))) Co jsem se natrápila - přepadovky, neohlášené návštěvy z obou stran - jak moje matka, tak tchýně…narušování chodu dne a když se nám to „nehodilo“, tak výčitky, vydírání…Brrr… někdy si říkám, jak jsem to všechno mohla přežít…Přežila, ale pochroumaná.
Docela mě děsí, že se to v některých rodinách tento model chování pořád drží…Tak se nedejte, jinak je to doslova likvidační pro blaho rodiny.
Nevyžádané rady a pachatelky dobra by se měly střílet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
30.7.22 09:41
@poučená píše:
Tak mě, zakladatelko, napadá, že bys mohla své tchyni poděkovat za pomoc při mytí oken a současně ji poprosit, že až ona bude mýt okna, aby tě též na pomoc přizvala. Dospělé ženy se mohou při mytí oken vzájemně lépe poznat, a tím spřátelit, než třeba při formální návštěvě při pití kávy. Mít dospělé přátelství, a je to jedno, jestli s vrstevnicí, nebo s tchyní, to je pěkná životní zkušenost.Moje tchyně byla těžce pracující člověk, byla profesorka jazyků vědecky úspěšných lidí a psala jazykové knihy a slovníky jako na běžícím páse, ani na dovolené si neměla čas dopřát takový oddech, jaký by si zasloužila. No a stalo se, že se těšila na návštěvu svojí sestry, která žila za velkou louží, už se dlouho neviděly a těšení bylo upřímné. Avšak moje tchyně neměla čas, aby umyla okna a po česku byt vygruntovala. Já, ač jsem měla 4 děti a další pracovní povinnosti, jsem se jí nabídla a všechen úklid jí v bytě udělala. Opravdu byla moc ráda.
Manželovy maminky jsem si velice vážila, měly jsme vzájemný respekt, měla jsem ji v úctě, a tak jsem jí vykala, přišlo mi to tak normální. A pak přijela její sestra, matka 7 tehdy již dospělých dětí, které samy už měly rodiny a bylo mi to úplně přirozené, že když ona mi tykala jako svým dětem a zde svému synovci a neteři, že i já jsem jí úplně přirozeně tykala. Mojí tchyni to bylo líto a s výčitkou se na mě obrátila, proč jí vykám, když její sestře, kterou znám jen z vyprávění, tykám. Od té doby jsem mé tchyni tykala, ráda. Pak když zemřela a vzpomínky na ni mi přicházely, bylo mi to líto a v duchu jsem se jí omlouvala, že jsem jí měla říkat „maminko“.
Tak to jen tak pro generaci mých dětí o tchyních. Tchyně jsou ženy, které vychovaly muže, které vy jste si zamilovaly. A ať to máte se sebou jak chcete a ony rovněž, tak respekt a úcta k tchyním je na místě a když se vám povede, říkat svým tchyním „maminko“, pak si zasloužíte medaili za to, že jste zvládly být dospělými ženami.
Já to musím okomentovat. Opravdu úžasné, radit tady vytíženým mladým matkám, aby se pratelily s tchyni pri myti oken. Žiješ v minulém století, a to jsem ještě mírná. Proc by vůbec někdo někomu měl uklizet jeho bordel a umývat okna? Tvoje tchyně si měla někoho zjednat. Kamarádit se mohu u kávy nebo na výletě s vnoučaty.
Uklízet mohu nesvéprávné stařence, pro zdatného dospělého člověka, ktery je navíc zjevně schopný, je to spíš ostuda.
Tyhle sladkobolné a blahosklonné rady na úrovni casopisu Vlasta z roku 1970 jsou přímo toxické. Úcta a slušné chování patří bezesporu k prostředí kazdeho kolektivu, nejen rodiny. Ale ty kecy o „medaili pro dospělé ženy“, to je fakt neuvěřitelné. Ty musíš být přesně ta přeslazená, manipulativní tchyně. A kde je úloha těch synů případně dcer? 
- Citovat
- Upravit
30.7.22 10:35
@poučená píše:
Tak mě, zakladatelko, napadá, že bys mohla své tchyni poděkovat za pomoc při mytí oken a současně ji poprosit, že až ona bude mýt okna, aby tě též na pomoc přizvala. Dospělé ženy se mohou při mytí oken vzájemně lépe poznat, a tím spřátelit, než třeba při formální návštěvě při pití kávy. Mít dospělé přátelství, a je to jedno, jestli s vrstevnicí, nebo s tchyní, to je pěkná životní zkušenost.Moje tchyně byla těžce pracující člověk, byla profesorka jazyků vědecky úspěšných lidí a psala jazykové knihy a slovníky jako na běžícím páse, ani na dovolené si neměla čas dopřát takový oddech, jaký by si zasloužila. No a stalo se, že se těšila na návštěvu svojí sestry, která žila za velkou louží, už se dlouho neviděly a těšení bylo upřímné. Avšak moje tchyně neměla čas, aby umyla okna a po česku byt vygruntovala. Já, ač jsem měla 4 děti a další pracovní povinnosti, jsem se jí nabídla a všechen úklid jí v bytě udělala. Opravdu byla moc ráda.
Manželovy maminky jsem si velice vážila, měly jsme vzájemný respekt, měla jsem ji v úctě, a tak jsem jí vykala, přišlo mi to tak normální. A pak přijela její sestra, matka 7 tehdy již dospělých dětí, které samy už měly rodiny a bylo mi to úplně přirozené, že když ona mi tykala jako svým dětem a zde svému synovci a neteři, že i já jsem jí úplně přirozeně tykala. Mojí tchyni to bylo líto a s výčitkou se na mě obrátila, proč jí vykám, když její sestře, kterou znám jen z vyprávění, tykám. Od té doby jsem mé tchyni tykala, ráda. Pak když zemřela a vzpomínky na ni mi přicházely, bylo mi to líto a v duchu jsem se jí omlouvala, že jsem jí měla říkat „maminko“.
Tak to jen tak pro generaci mých dětí o tchyních. Tchyně jsou ženy, které vychovaly muže, které vy jste si zamilovaly. A ať to máte se sebou jak chcete a ony rovněž, tak respekt a úcta k tchyním je na místě a když se vám povede, říkat svým tchyním „maminko“, pak si zasloužíte medaili za to, že jste zvládly být dospělými ženami.
Jenže…
Existují matky, které si nezaslouží ani označení „máma“, natož „maminka“. Některé jsou sobecké manipulátorky s citovým vydíráním a s narcistickými sklony. 
A to teď nemluvím jen o mé tchýni ale v obecné rovině. Děti takovýchto matek si často nesou s sebou následky v podstatě celý život. Někdo se z „chyb“ vlastní matky poučí, někdo pod vlivem onoho toxického a patologického prostředí se se chová stejně (ne-li hůř) jako jeho matka, někdo ač ví, že to doma bylo špatně, občas má skony ke stejnému chování.
Za další - to je snad normální, že rodiče vychovávají své děti.
Já mám děti zatím ještě malé, takže je to „hudba daleké budoucnosti, ale mně osobně bude stačit, když nějaký/á budoucí zeť/snacha bude ke mně mít přirozený respekt a úctu jako k člověku. Nepotřebuju aby mě uctíval/a jako "matku bohyni“ co mu/jí vychovala partnera/ku…
P. S. Vždy, když si přečtu tu slavnou větu " je to žena, co ti vychovala partnera" vzpomenu si na slavný to seriál Chalupáři, poslední díl, jak Slávek (J. Schmitzer) po promoci oznamuje rodičům že se s Vlastou (H. Macuichová) budou brát a otec (J. Vinklář) po odchodu mladých říká „Já jsem JÍ ho vychoval, JÍ ho nechal vystudovat…“ a jeho tchán (J. Sovák) mu odpovídá „A ona není vychovaná?“ Takže tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 12:33
Prošla jsem si domácím násilím, s mužem, jehož matka byla dobrá tchyně a dobrá babička. V čem vlastně pohledem mého muže nebyla dobrá matka, to zde nebudu probírat. Oni dva se milovali, a to bez debat, a přesto se jim to v tom nejbližším vztahu matka-syn stalo, že byl těžce konfliktní. Zpracovala jsem si tuto zkušenost křesťanskou láskou a dávno jsem nad vším, co lidi běžně trápí. Sděluji tu pouze svoje osobní životní zkušenosti, a mám jich hodně. Snažím se o to, aby se lidé přestali trápit nad vším, co z pohledu řekněme věčnosti je nesmysl. Vstoupila jsem do tohoto tématu, abych aspoň trochu nechala rozplynout nepřátelskému vnímání ženy vůči jiné ženě. Oběma to škodí a škodí to i jejich mužům, jejich partnerům a jejich dětem. Hledání cesty k sobě a hledání cesty člověka k člověku. Kéž by se stal aspoň některé zde ženě, která šíří nepřátelství ve vztahu snacha-tchyně ten zázrak, že svou cestu k druhé ženě najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.22 13:24
@karkuš píše:
Ja mam tchyni skvelou, mame dobry vztah. Ted par dnu po porodu prijela, ze mi uvari. Po vareni si vsimla, ze mam spinavou varnou destku, tak vzala houbicku a varnou desku vydrhla. Drsnou stranou houbicky.Moji nerezovou varnou desku. Jsem myslela, ze me klepne. Ja si ji 5 let opecovavam, aby se neposkrabala a ted toto.
Nicmene zatla jsem zuby a tchynce pekne podekovala za pomoc. Stve me to silene, ale vim, ze to myslela dobre a nikdy by me nenapadlo ji to vycitat. Ale uz si ji budu hlidat, aby ji zas nenapadlo mi tu s necim pomoct
Ja bych ji to slusne rekla, ze to poskrabala. Ne proto, aby ti kupovala sporak, ale aby vedela pro priste, ze se muze stat a neudelala to znovu u nekoho jineho. Neco jako, uz se stalo, nevadi, ale tyhle materialy se musi cistit opatrne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
