Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenská vyrážka Herpes gestationis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.11.13 20:39
Těhotenská vyrážka Herpes gestationis
Dobrý večer maminky, chtěla sem se zeptat jestli je tu někdo kdo měl nebo má těhotenskou vyrážku HERPES GESTATIONIS? Jsem v 29tt a krávě s tím ležím na kožním, tak sem se chtěla zeptat, jestli s tím má někdo zkušenost, jestli léky zabrali a jak proběhl porod.Moc děkuji za odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.4.14 21:22
Ahoj, můžu vědět jak si dopadla? jsem 25tt a udělali se mi pupínky, no děs… zítra jdu na kožní a bojím se abych taky neležela, nebo něco… jak to probíhalo u tebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.14 04:47
Dobrý den, už je koukám pozdě na odpověď, ale třeba to někomu pomůže kdo tím bohužel také musel projít. Mě herpes gestationis potkal při prvním těhotenství, začalo to drobnou vyrážkou na nohách, postupně se to rozšiřovalo, nejvíc jsem to měla na nohou, břiše, zápěstí, ale s blížícím se datem porodu se to zhoršovalo tak, že jsem nespala, vyrážku jsem měla všude i na chodidlech a bohužel nikdo mi v tom nepomohl nikdo nepoznal, že se jedná o tento problém. Až když to vygradovalo do situace, že jsem přestávala jíst, komunikovat i chodit tak jeden lékař diagnostikoval herpes gestationis a bylo mi řečeno, že je to velmi vzácná těhotenská vyrážka, která s blížícím se datem porodu zhoršuje a jediné co mi pomohlo byl hydrokortizon, který jsem dostávala v kapačkách, abych vůbec byla schopná vydržet do 36 týdne. Tuto vyrážku zastaví jen porod, ale po porodu jsem stále musela brát kortikoidy, přešlo to až po třech měsících po porodu. Bylo to velice těžké jak psychicky tak fyzicky, nicméně bych chtěla podpořit maminky, které tím procházejí, že miminko se narodilo zdravé teď jsou mu 4 roky a je to zdravý kluk. Jinak ty pupínky byly takové vodnaté, a ta svědivost byla neskutečně agresivní, bez kortikoidů by to nebylo vůbec možné přežít. Když jsem dostávala ty infuze, tak jsem strašně otekla najednou během týdne jsem byla plná vody, díky tomu jsem začala mít i dýchací problémy a celé noci jsem proseděla a prokašlala až jsem se začala ocitat na samém dni svých veškerých psychických i fyzických sil. Myslím si, že kdyby se to nenechalo rozjet do takových extrémů, nemuselo to probíhat tak strašně. Po porodu jsem našla výbornou kožařku a ta mi řekla, že pokud by se to pakovalo při dalším těhotenství, je potřeba již od prvního výsevu nasadit kortikoidovou léčbu. Nicméně při druhém těhotenství se to neopakovalo, teď čekám třetí jsem ve 4 měsíci a začínají mě svědit lýtka, tak mi nezbývá než trnout jestli se to zase nebude opakovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 16:02
@posmus bože, to je hrůza. Já to mám teď v sestinedeli, už 3 týdny a zatím nezabiraji ani kortikoidy. Asi chcipnu, nedávám to. A kojila jsi s těmi kortikoidy!???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.16 09:26
Zabíral jen hydrocortizon nitrožilně, jinak vůbec nic nezabírá, po porodu už stačil jen prednison, ještě tři měsíce po porodu se to nedalo, kojila jsem s tím a žádný problém u miminka nebyl, při třetím těhotenství se to díky Bohu také neopakovalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.16 16:05
Jen pro info, kdyby sem někdo zavítal, už se to nejmenuje HERPES GESTATIONIS ale PEMPHIGOID GESTATIONIS a na FB je skupina „Pemphigoid Gestationis“, kde se o té nemoci když tak dozvíte vše a najdete podporu, kdyby bylo nejhůř (v aj)! 
Příspěvek upraven 26.01.16 v 19:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.16 19:18
@posmus Jé, tak to je dobře, že tě to v dalších těhu minulo. Protože to je fakt hrozná nemoc, nikomu bych to nepřála. Tolik bezesných nocí…
Mně hydrocortizon právě vůbec nepomáhal, chodila jsem denně na injekce a nic. Zabrala až vysoká dávka Prednisonu (80mg denně). Ještě 5 měsíců po porodu jsem na 30mg denně, protože se mi to začalo vracet, když jsem se postupným snižováním dostala na 35mg, takže teď snižuji hodně pomalu. 
Jinak mně se to objevilo až po porodu, takže jak píšeš, že pomůže až porod, tak to neplatí u všech. Většinou to tak teda je, ale já to měla jinak. Nedovedu si představit, jak bych to zvládala v těhotenství, takový teror. Fakt obdivuji!
P. S. Doktoři mi zakázali znovu otěhotnět, s tím, že se to v dalším těhu vrací. Je super slyšet, že tobě se to nevrátilo. Já to ale znovu asi pokoušet nebudu, protože jsem s tím musela i na psychiatrii, než se zjistilo, co mi je… Pro mně to bylo mnohem horší než porod! To svědění, pálení a bolest, puchýře a fakt, že nevíš, co to je a jestli to někdy přejde… 
- Citovat
- Upravit
3.1.17 13:16
Tak mě naštěstí nikdo podruhé otěhotnět nezakazoval, ale já si říkala, že kdyby se to opakovalo tak už víme co to je a nenechala bych to už rozjet do takových rozměrů. Mám tři zdravé děti a jen u prvního jsem měla tuto vyrážku, bylo to peklo po všech stránkách, ale syn je vpořádku a teď je to krásnej 6letej chlapák. 
Každopádně všem kdo tím v těhotenství procházejí držím palce a doporučuji k těm kortikoidům brát antidepresiva, kdybych to tenkrát věděla určitě bych to zvládala o trochu líp. Kortikoidy nepůsobí dobře na psychiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.18 14:24
Ačkoliv poslední příspěvek byl přidán před rokem, považuji za dobré přidat svou osobní zkušenost, protože vím, jak snadno člověk podlehne panice, když mu diagnostikují něco vzácného a on neví co ho přesně čeká, nemá se moc koho zeptat a to, co si načte, nebo jaké obrázky najde, je akorát odstrašující.
Pemphigoid gestationis (ano, už se tomu skutečně neříká herpes, protože to v lidech budilo obavy, že se jedná o infekční onemocnění) mi byl diagnostikován v 6. měsíci. Trpím na různé kožní problémy, kontaktní dermatitidy, myslela jsem, že je to opět něco podobného. Nejprve se mi udělaly vodové puchýře v pupíku, poté se mi udělala vyrážka na stehnech, která hrozně svědila, ale já jsem na podobné projevy zvyklá, tak jsem nepanikařila - kožní lékařka mi řekla, že mám použít hydrokortizon v masti, že na jednorázové použití to vůbec neublíží. Jenže ono se to nezlepšilo a vyrážka se zhoršovala, svědila, na stehnech se vytvořily skoro tvrdé oteklé, částečně mokvající krusty s vodovými puchýři. Vypadalo to šíleně a bylo to bolestivé. Stále jsem si myslela, že je to „jen“ agresívní alergie na černé legíny… Když to bylo pořád horší, moje kožařka měla dovolenou, tak jsem se obrátila na nemocnici v Praze na Vinohradech a tam už to šlo ráz na ráz. Ihned měli podezření na toto onemocnění. Přišel se na to podívat primář a řekl, že se s tím nesetkal 10 let a tehdy jsem prý byla čtvrtý případ v daném roce. Odebrali mi vzorky kůže, diagnóza se potvrdila. V podstatě jsem to celé odžila na kortikoidních mastech. Na agresívní kožní problémy jsem zvyklá, takže nejhorší ze všeho byl jen strach, že to bude ještě horší, protože mě tím pořád strašili. Obecně platí, že tato choroba zmizí až po porodu. Já mohu ale říct, že už v době porodu byla silně na ústupu a jen se doléčovala, takže na nic není univerzální metr.
Základní postřehy a rady:
- Neotálet s léčbou a nenechat to zbytečně rozjet. Jakmile se dozvíte diagnózu, ihned začněte s kortikoidy. Dle mého názoru, kdyby se začalo dřív, nemuselo to tak daleko dojít. Nebojte se toho, když začnete včas, budou vám stačit jen masti, nebudete ani muset třeba brát prednison nebo jiné kortikoidy perorálně nebo do žíly. Miminku to neublíží.
- Pokud se tvoří bolestivé otoky - chlaďte! Pomáhá od svědění a zabraňuje zvětšení otoků. Co nejvíce nechte kůži dýchat. Byť byl prosinec, chodila jsem doma velmi nalehko, musela jsem zůstat doma dřív, později už byly nohy tak bolestivé, že se ani nedalo dlouho stát.
- Nesnesitelné svědění - jistou dobu jsem měla oteklé dlaně i nohy včetně chodidel a hrozně mě svědily, bylo to nesnesitelné. V noci se špatně usínalo a když jsem to nemohla vydržet, drbala jsem to a pak si na to šla rychle pustit ledovou vodu. Pak jsem zjistila, že když se člověk chvilku přemůže a pokusí se to vydržet, tak to za pár minut přejde a tolik nesvědí.
- Pozor na infekci. Při takhle masívním svědivém kožním onemocnění se snadno rozškrábete - dbejte na to, ať se vám do ran nedostanou nečistoty, přidružená infekce vám může ještě „přidat na radosti“.
- Vodové puchýře. Nevím, jak je to klíčové pro tohle svinstvo, ale doktory to zajímalo nejvíc - prý pokud se dál tvoří, nemoc je aktivní a stále je v progresu. Puchýře mě rozčilovaly, protože jsem se bála, že mi prasknou a zbytečně se mi tam něco zanese. Tak jsem si koupila sterilní jehly, gázy a dezinfekci a prostě jsem si je takhle sama odstranila. Lékarnice mi to posvětila, doktorům jsem to neřekla. Bylo to fajn a po tom, co jsem to začala dělat, se jich objevilo už jen pár. Všechny jsem takhle „hygienicky“ zlikvidovala a i psychicky jsem se cítila líp.
- HLAVNĚ KLID! Každý průběh je jiný a do statistik vás nikdo nenacpe. Jediné, co jsem našla byly zkušenosti holek v téhle diskuzi a zkušenosti lékařů. V podstatě z toho 100% vyplývalo, že to bude pořád horší a že skončím na kapačkách a budu se cpát kortikoidama, ale nestalo se to! Když jsem si našla kousíčky obnovující se kůže, dostávala jsem se do klidu, cítila jsem, že to přestává. Fotila jsem se každý den, abych si porovnala, jestli se to horší a tak jsem viděla, že se to začíná zlepšovat. Nechala jsem doktory, ať si mluví. Sami pak byli překvapeni, že se mi to začalo zlepšovat ještě před porodem. S psychikou to určitě souvisí. Takže hlavně nemějte strach, to je základ.
Vím, že to bylo dlouhé povídání, ale tyhle věty byly přesně to, co jsem zoufale hledala, když mi sdělili diagnózu. Má to jedna matka ze 30 tisíc, takže opravdu je raritní sehnat někoho, kdo si tím prošel. Člověk je rád za jakékoliv povzbuzující informace.
Ještě poznámka - doktorka říkala, že výskyt je tak vzácný i proto, že v mnoha případech lékaři tuhle diagnózu nerozpoznají, tudíž nemohou vybrat včas správnou léčbu. Takže by se hodila i nějaká osvěta, je dobré to odvyprávět co nejvíc lidem.
Jinak i mě doporučili, abych už další těhotenství neplánovala, že se to vrací a obvykle dřív a v agresívnější formě. Tak jsem lékařce oponovala tady příběhem od Posmus a ta mi na to řekla, že to prostě bylo jen velké štěstí, ale že v naprosté většině případů se to vrací a že tam měli i maminku, které se to spustilo už den po početí a strávila celých 9 měsíců v nemocnici. No, co na to říct. Zatím nejsem rozhodnutá o dalším těhotenství, mám i jinou komplikaci, ale tohle asi nebude to, co by mě odradilo.
Takže všem hodně štěstí a hlavu vzhůru! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.18 13:30
@Laarijane Jojo, na Vinohradech už to teď znají. 
Já tam tenkrát byla rarita, nafotili si mě moc pěkně, ale tedy skoro měsíc trvalo, než se zjistilo, co to je, a to jsem tam chodila téměř denně. Teď už vědí. Navíc tam několik týdnů po mně ležela další těhotná s tou samou diagnozou!
Ona ta 1.rada, neotálet s léčbou, to je těžké, když tam, kde to doktoři neznají, trvá třeba i měsíce, než se přijde na to, co to je a jak to tedy správně léčit! A je to strašný záhul na psychiku. Já jsem do Vinohradské přišla už pak kromě brečení vlastně s dotazem, jestli to nemůže být pemphigoid, udělali mi biopsii a šup, bylo to tam. 
Nejvíc mi vlastně pomohla ta FB skupina výše!
A ty už jsi dobrá? Bez svědění? Zůstaly ti nějaké jizvy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.18 12:26
@miminkovo Já už jsem dobrá, říkám, začalo se to hojit už tak měsíc před porodem… Takže není vždy pravda, že to přestane až po porodu. Jasně, hojilo se to dlouho, protože to byl fakt děs, ale začalo to ustupovat ještě v těhu. Už je to rok a jizvy zůstaly. Podstatně vybledly, ale fleky pořád jsou. Vloni jsem léto přežila jen díky samoopalovacímu krému. Ale mám zkušenost, že když se člověk celkově opálí, tak pak mu to všechno dohromady vybledne. Jenže já se hrozně nerada opaluju. 
Jinak mě docela štvou i ty jizvy po tom odběru. Vůbec neřešili, jestli je to na místě, kde to bude vidět - a že měli kde vybírat. Tenkrát mi to bylo jedno.
Když se nad tím zpětně zamyslím - dlouho zkoumat, aby se zajistila správná léčba. Když si to tak vezmu, tak to stejně bylo nějaké divné. Nejdřív mi dali jen Beloderm a to ještě řekli jen hodně slabě mazat jen na ta nejhorší místa, pak přidali Dermovate - že ten na ta nejhorší místa a Beloderm na ta méně závažná. A pak jsem se dostala k Jankáskové, která se na to specializuje - ta mi řekla, že Beloderm je úplně k ničemu a vůbec mi na to nemohl zabírat a že mám používat jen ten Dermovate, ale to bylo v době, kdy už se to začínalo hojit. Tak já nevím no. Zas tolik mi to vlastně ani neléčili. Je to záhada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.18 17:33
@Laarijane Jů, paní doktorka Jankásková, jojo, ta byla dobrá. Já tam znala všechny doktory i oni mně Ale teda mně nepomohly žádný krémy, nejlepší byly pytle s ledem a indulona. S těmi krémy je to asi spíš takový hokus pokus, co komu pomůže. Já měla nějaké míchané na míru s mentolem. Ty byly ok. Asi ne všem zabere to samé. Jediný, co mě teda fakt pomohlo byl Prednison vysoké dávky, pak silný prášky na svědění, ze kterých jsem ale zase blbě viděla a motala se jak feťák.
Mně to ale vše začalo až po porodu, což moc často taky nebývá. Naprosto šílené šestinedělí. Jak jsme denně jezdili do Vinohradský, tak malá tam chytla v 6 týdnech zánět ouška, tak jsem s ní ještě ke všemu ležela na Bulovce a tam odsud jezdila ob den na knotroly do Vinohrad, MHD. Ještě, že už je to za námi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.18 22:12
To je fakt hrozně neobvyklé, že to přišlo až po porodu. Na druhou stranu je to dobře, protože nemuseli nijak kombinovat a dělat kompromisy s léčbou, kvůli mimču. Ačkoliv, jasně, kvůli kojení by se muselo přihlížet, ale v některých případech to prostě nejde no. Já měla sice od toho prevítu po porodu pokoj, ale zase jsem dostala hned po porodu zánět do ramene, že jsem s ním nemohla vůbec pohnout, bolelo to pořád, i v klidu, bylo to úplně k nesnesení. Měsíc jsem brala antibiotika, měsíc měla teplotu přes 38, CRP 220 a jen tak mimochodem jsem byla ještě po císaři. Takže jako fakt chuťovka, šestinedělí jak fík. Takže pemphigoid byl ke mně milosrdný a aspoň ten dal pokoj. Kdyby ne, tak to by bylo fakt asi hodně náročný .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 00:01
@Laarijane ty jo, pěkně taky! Šestinedělí byl horor 
misto aby jsme si uzivaly miminek, tak takový problémy. 
no, jsem ráda, že jsem to neměla v tehu, ale těžko říct, co je lepší. Když už jsem malou od bolesti ani nemohla držet v náručí, brrr. Nevzpomínat, hlavně že už je pokoj. Jen doufám, že se to zase neobjeví s nějakou hormonální změnou, třeba v menopauze. Je to moje noční mura. Pár jizev zůstalo, ještě po dvou a pul letech občas ty jizvy zasvedi, jakoby mi říkaly : Já se vrátím bububu! 
tak snad neee
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nadměrná menstruace v 48 letech
- 15.06.26
- misicka77
Menstruace u 14leté dcery
- 11.06.26
- PavlaJ12
Těhotenství i přes krvácení ?
- 06.06.26
- Jadwiga7
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
