Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Televize do pokojíčku pro děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Katchulina
25.11.19 19:10
- Citovat
- Upravit
Katchulina
25.11.19 19:14
@_.Emilyyy píše:
@KatchulinaProti tomuhle vubec nic nemam, ale co ty a manzel? Vy spolu moc nespite?
Spíme, tak samozřejmě, že to je složitější s tolika dětmi, ale my si vždycky poradíme. 
- Citovat
- Upravit
25.11.19 19:28
@Katchulina No já mám taky každé dítě jiné a udělat z nich jednoho, tak by to byl ideál 
ten můj poslední byl taky ještě dlouho dětský, teď je v pubertě…zatím je hodný, nedržkuje…možná to přijde, ale on ví, že se mnou není sranda a je to takovej citlivka, co nemá rád řev, takže se sám snaží mě nevyzuřit A jestli čekáš na zázrak ohledně školy, tak já se ho teda v případě prvního syna nedočkala…je moc chytrej, ale lajdák, poslouchala jsem to celou školní docházku, na gympl už jsem vysílala tatínka, že já to poslouchat nebudu…chytrej, ale línej 
no má i vejšku, je ve světě, vypadá, že je spokojený, takže teď s tím posledním už to vůbec nehrotím, on si své místo v životě najde 
ale přítelkyně doma na přespání jsem nepovolila žádnému a tomuhle to taky nehrozí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katchulina
25.11.19 19:29
@KaroliS píše:
@Katchulina Promin, nechci ti narusovat diskuzi a odbihat od tematu, ale jen chci jeste dodat, ze univerzalni navody neplati. Ja jsem mela navrat domu do 22 az do 18ti, tak jsem tez s mamkou mela uprimny vztah, nelhala jsem ji a ani jsem nemela potrebu. Me to takto vyhovovalo. Nebylo mym snem hledat skulinku, kde bych se mohla vyspat se svym pritelem. Dokonce jsme toho nevyuzili ani, kdyz uz jsem byla plnoleta. Dodneska na to vzpominam, jak to vsechno cekani a otukovani bylo moc hezky. I jsem ozkousela travu a nejake party drogy a mame jsem ti vsechno rekla. Hranice byly tez pevne dane a ja je respektovala. Kdyby me mamka poslala na gyndu a jemu dala klice, tak me o toto vse pripravila. K tematu, prijde mi, ze sve deti milujete nadevse a chcete jim doprat komfort, ktery jste vy nemeli. At uz starsi pokojicek s pritelkyni, nebo to ze jste se dobrovolne odstehovali do obyvakokuchyne. Ale myslim, ze nutne potrebujete loznici - nejenom manzel, i ty a deti by si meli zvyknout, ze ty detske pokojicky jsou holt dva ( to jsou tez vase hranice - materialni) a ze se o ne nejakym zpusobem musi podelit. A nebo pristavit…
Tak já to beru, od toho diskuze je. Nemůžeme mít všichni jeden názor, to by byla nuda. Vůbec se ti nedivím, že máš takový postoj. Takhle si vyrostla a teď to předáváš dál. Já mámy výchovu nemůžu a nechci předat. Já s mou matkou nikdy neměla dobrý vztah, pamatuji si jen zákazy, řvaní a bitky. Nikdy nás neobejmula, nikdy nám nevěřila, nikdy jsme jí nezajímali. Nikdy a s ničím jsem se jí nemohla svěřit. Naše máma nám dala jídlo a tím péče hasla. Chtěla mít klid a co bychom chtěli my nebo co nás trápí, nezájem. Žádné city nic. Z toho jsem nechtěla ani nemohla čerpat, to je jasné. Jediné, co jsem věděla, že nikdy nedopustím, aby takhle žily moje děti. Dělám vše naopak, aby se děti nebály kdykoliv přijít, třeba i s problémem, aby věděly, že se na nás můžou spolehnout a hlavně aby cítily, že je milujeme. Nic z toho já neměla. Manžel ano, tak čerpáme z téhle strany a samozřejmě si děláme něco jinak, ale podle nejlepšího vědomí. Jestli je to správně se ukáže až budou všichni děti dospělí, šťastní a budou schopni vychovávat děti v lásce a žít hezký manželský život. Teprve potom řeknu ty vole táto dali jsme to .
- Citovat
- Upravit
25.11.19 20:00
@Monchichik píše:
@_.Emilyyy No přespat tady může kamarád, ale přítelkyně v takhle mladém věku fakt nee…já jsem asi divnánaštěstí já jsem tohle fakt s nimi řešit nemusela…zaprvé znali můj názor, zadruhé měli jeden pokoj a za třetí by je ani nenapadlo tahat holku takhle domů v tomhle věku…a za čtvrté v tomhle věku se fakt věnovali playstationu a hrám a ne holkám
Asi jsem spis divna ja, ze dcera ma hodne volnější rezim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.19 20:03
@Katchulina píše:
Spíme, tak samozřejmě, že to je složitější s tolika dětmi, ale my si vždycky poradíme.
Tak to jo .
Verim, ze je to složitější a obdivuji Te 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katchulina
25.11.19 20:50
@_.Emilyyy píše:
Tak to jo
Verim, ze je to složitější a obdivuji Te
Důležité je v takovém počtu organizace, já teď uspala dvojčátka, nejstarší s tátou něco rysujou do školy a dvě děti pečou… já jim jen rozválela těsto a teď můžu mít nohy hore , takže pohoda. Sice nás za chvíli čeká přesun z obýváku, ale tu chvíli si užiju
- Citovat
- Upravit
25.11.19 21:41
@Katchulina píše:
Důležité je v takovém počtu organizace, já teď uspala dvojčátka, nejstarší s tátou něco rysujou do školy a dvě děti pečou… já jim jen rozválela těsto a teď můžu mít nohy hore
Jsi dokonala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.19 07:09
@_.Emilyyy No řekla bych, že nejsme divná ani jedna , prostě to tak máme nastavené a obě si myslíme, že to děláme dobře .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.19 15:06
@Katchulina píše:
Tak já to beru, od toho diskuze je. Nemůžeme mít všichni jeden názor, to by byla nuda. Vůbec se ti nedivím, že máš takový postoj. Takhle si vyrostla a teď to předáváš dál. Já mámy výchovu nemůžu a nechci předat. Já s mou matkou nikdy neměla dobrý vztah, pamatuji si jen zákazy, řvaní a bitky. Nikdy nás neobejmula, nikdy nám nevěřila, nikdy jsme jí nezajímali. Nikdy a s ničím jsem se jí nemohla svěřit. Naše máma nám dala jídlo a tím péče hasla. Chtěla mít klid a co bychom chtěli my nebo co nás trápí, nezájem. Žádné city nic. Z toho jsem nechtěla ani nemohla čerpat, to je jasné. Jediné, co jsem věděla, že nikdy nedopustím, aby takhle žily moje děti. Dělám vše naopak, aby se děti nebály kdykoliv přijít, třeba i s problémem, aby věděly, že se na nás můžou spolehnout a hlavně aby cítily, že je milujeme. Nic z toho já neměla. Manžel ano, tak čerpáme z téhle strany a samozřejmě si děláme něco jinak, ale podle nejlepšího vědomí. Jestli je to správně se ukáže až budou všichni děti dospělí, šťastní a budou schopni vychovávat děti v lásce a žít hezký manželský život. Teprve potom řeknu ty vole táto dali jsme to
Ja si myslim, ze v podstate ani tak moc nezalezi na stylu vychovy, ale prave na te lasce.-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.19 15:08
@Kelsey píše:
Zas se radeji predem seznamim, at vim koho mi vedou domu. Kdyz je budou tahat tajne, tak se muzu v noci cestou na wc leknout, kdo se mi to toula po baraku. Jasny kazdy tyden noveho sohaja nedovolim, ale stalejsiho kluka nemam problem. Sak kolem baraku je prace dost. Nejake sekani atd.
Haha, no to jo. Ale to muze i prespat v obyvaku:-) Kazdopadne chapu. A mas recht s tim zapojenim do prace, at se overi!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katchulina
26.11.19 20:33
@Kelsey Taky jsem právě proto se seznámit a i proto aby se kluk seznámil s druhou stranou a viděl, jak to u nich chodí. Myslím, že je to dobré. My se dokonce známe i s jejími rodiči a je to fajn. Jestli jim to vydrží nevydrží, těžko říct, to je na nich, je to daleká budoucnost, ale tahle nevěsta by mi vůbec nevadila. O víkendu spolu budeme péct cukroví, tak jsem zvědavá jak to děvčeti půjde .
- Citovat
- Upravit
29.11.19 07:39
Nemáte to jednoduché a je super, že o řešení hodně přemýšlíte. 
Podobně jako Vy, jsem zastáncem toho, že televize do ložnice ani do dětského pokoje nepatří (a klidně ani do obýváku ). Ale ve Vaší situaci stojíte před rozhodnutím mezi přeskupením pokojů a umístěním televize do pokoje. Pokud se rozhodnete nechat pokoje, jak jsou, a pořídit televizi do dětského pokoje, snažte se nastavit režim, kdy se z pokoje nestane televizní sál, kam se všichni budou utíkat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
@Monchichik Tak já s tebou souhlasím, ale on je každý člověk jiný. Někdo vyspěje dříve někdo později. Náš nejstarší měl rozum už snad v desíti, tím neříkám, že lovil holky, to rozhodně ne. Ale byl úplně někde jinde celkově, než třeba ten 11letý dnes. Tím neříkám, že je to dobře, na jednu stranu ano. Bylo a je na něho opravdu spolehnutí, s trochou nadsázky nevím ani že chodí nebo chodil do školy. Vždy mi jen přistálo něco k podpisu a jinak si vše hlídal a dělal sám. Nějaké odmlouvání a podobně u něj neznáme. Zatím co mladší bráchovi musíme kontrolovat tašku ještě teď v šesté třídě, protože by jinak neměl půlku věcí, pořád dokola opakovat, vezmi si klíče, zhasni atd. Denně remcá kvůli úkolům a snaží se přemluvit, že je udělá večer, ví, že nepovolím, ale zkusí to, deset minut debatuje jak by to bylo tak lepší, když už vidí, že za chvíli vyletim, napíše to během chvíle, a je klid. Ale prostě zkusí to a musím u něj stát a připomenout mu to. Několik let čekáme, že se stane zázrak a přijde ze školy a bez připomínek sám od sebe napíše úkol. No snad se někdy dočkáme
.Jakmile ho něco vyruší, třeba zvonek a venku čekající kamarádi je ještě dětinsky roztržitý. Je to ještě takové hravé dítě, které si hraje venku na vojáky, blbne s tátou jako v první třídě a nějaké dospělejší věci opravdu neřeší. Neřeší skoro nic a užívá si dětství. A já jsem za to ráda. A beru jednoho i druhého tak jak jsou a podle toho k nim přistupujeme. Nedokážu říct, co je lepší. Každý z nich má něco. Můj chlap vždycky říká, ty kdyby se spojili v jednoho, tak vznikne dokonalý člověk. Prostě věk je jenom číslo a když se chová jako dospělý rozumný chlap, tak prosím.